Jehovovo slovo je živé

Důležité myšlenky z knihy Ezra

BIBLICKÁ kniha Ezra začíná tam, kde končí Druhá Paralipomenon. Na začátku její pisatel, kněz Ezra, píše o výnosu, který vydal perský král Kýros a který ostatku židovských vyhnanců v Babylóně umožňuje návrat do vlasti. V závěru vyprávění čteme o tom, co Ezra podnikl, aby očistil ty, kdo se poskvrnili s lidmi té země. Celkem kniha zahrnuje 70 let — od roku 537 do roku 467 př. n. l.

Při psaní knihy sleduje Ezra jasný cíl: ukázat, jak Jehova splnil slib osvobodit svůj lid z vyhnanství v Babylóně a obnovit v Jeruzalémě pravé uctívání. Proto se Ezra zaměřuje pouze na události, které se tohoto záměru týkají. V knize Ezra čteme, jak byl znovu vystavěn chrám a jak bylo uctívání Jehovy obnoveno, přestože Boží lid byl nedokonalý a musel čelit odporu. Tato kniha je pro nás velmi důležitá, protože i my žijeme v čase obnovy. Množství lidí proudí k ‚Jehovově hoře‘ a již velmi brzy bude celá země „naplněna poznáním Jehovovy slávy“. (Izajáš 2:2, 3; Habakuk 2:14)

JE ZNOVU VYSTAVĚN CHRÁM

(Ezra 1:1–6:22)

Po Kýrově výnosu o osvobození se asi 50 000 židovských vyhnanců vrací do Jeruzaléma pod vedením místodržitele Zerubbabela neboli Šešbaccara. Hned po návratu staví Izraelité oltář na jeho stanovišti a začínají předkládat oběti Jehovovi.

Následujícího roku Izraelité pokládají základy Jehovova domu. Nepřátelé stále zasahují do obnovovacích prací a nakonec dosahují toho, že král vydává příkaz, aby byly práce zastaveny. Proroci Ageus a Zecharjáš lid povzbuzují, takže se nehledě na zákaz znovu začíná stavět. Protivníci mají strach odporovat neměnnému perskému výnosu, který původně vydal Kýros, a to je udržuje v patřičných mezích. Díky úřednímu vyšetřování totiž vychází na světlo Kýrovo nařízení „o Božím domě v Jeruzalémě“. (Ezra 6:3) Práce zdárně pokračuje a nakonec je hotova.

Odpovědi na biblické otázky:

1:3–6 — Měli snad Izraelité, kteří se nechtěli dobrovolně vrátit do vlasti, slabou víru? Někteří se možná nechtěli vrátit kvůli hmotařství nebo nedostatku ocenění, ale nebylo to tak u všech. Vezměme v úvahu už jen to, že cesta do Jeruzaléma dlouhá 1 600 kilometrů trvala čtyři až pět měsíců. Navíc usadit se v zemi, která byla 70 let zpustošená, a podílet se na obnovovacích pracích vyžadovalo značnou tělesnou zdatnost. Takže mnohým Židům nepochybně zabránily v návratu nepříznivé okolnosti jako zdravotní problémy, pokročilý věk nebo rodinné závazky.

2:43 — Kdo byli Netinim? Byli to lidé neizraelského původu, kteří pracovali jako chrámoví otroci nebo služebníci. Patřili mezi ně potomci Gibeoňanů z Jozuovy doby a jiní, „které David a knížata dali ke službě Levitům“. (Ezra 8:20)

2:55 — Kdo byli synové Šalomounových sluhů? Byli to Neizraelité, kteří dostali zvláštní výsady ve službě Jehovovi. Možná sloužili jako chrámoví písaři nebo opisovači, případně měli nějakou úřední funkci.

2:61–63 — Měli vyhnanci po svém návratu k dispozici Urim a Tummim, jež se používaly, když bylo třeba odpovědi od Jehovy? Ti, kteří tvrdili, že mají kněžský původ, ale neměli svůj rodopisný záznam, mohli svůj nárok doložit pomocí Urim a Tummim. Ezra to uvádí pouze jako možnost. V Písmu není záznam o tom, že by byly Urim a Tummim tehdy nebo později používány. Podle židovské tradice zmizely Urim a Tummim při zničení chrámu v roce 607 př. n. l.

3:12 — Proč „starci, kteří kdysi viděli bývalý [Jehovův] dům“, plakali? Tito muži si pamatovali, jak velkolepý býval chrám postavený Šalomounem. Základy nového chrámu, které teď viděli před sebou, byly ve srovnání s tím ‚v jejich očích jako nic‘. (Ageus 2:2, 3) Bude jejich úsilí stačit na to, aby obnovili slávu dřívějšího chrámu? Jistě byli sklíčení, a proto plakali.

3:8–10; 4:23, 24; 6:15, 16 — Kolik let trvalo znovu vystavět chrám? Základy chrámu byly položeny v roce 536 př. n. l. — „v druhém roce od [jejich] příchodu“. Výstavba se zastavila ve dnech krále Artaxerxa, roku 522 př. n. l. Zákaz trval až do roku 520 př. n. l., což byl druhý rok krále Dareia. A v šestém roce jeho vlády, to znamená roku 515 př. n. l., byl chrám dokončen. (Viz rámeček „Perští králové od roku 537 do roku 467 př. n. l.“.) Z toho vyplývá, že chrám se stavěl asi 20 let.

4:8–6:18 (4:8, poznámka pod čarou) — Proč byly tyto verše napsány v aramejštině? Velká část tohoto úseku knihy obsahuje opsané dopisy, které vládní úředníci posílali králům, a dále odpovědi na tyto dopisy. Ezra pořizoval opisy z veřejných záznamů napsaných v aramejštině, což byl tehdy jazyk užívaný v obchodních a diplomatických stycích. Další části Bible napsané tímto starověkým semitským jazykem jsou Ezra 7:12–26, Jeremjáš 10:11 a Daniel 2:4b–7:28.

Poučení pro nás:

1:2. To, co asi o 200 let dříve předpověděl Izajáš, se splnilo. (Izajáš 44:28) Proroctví obsažená v Jehovově slově nikdy nezklamou.

1:3–6. Podobně jako někteří Izraelité nemohli odejít z Babylónu, ani mnozí svědkové Jehovovi nemohou vykonávat celodobou službu ani se nemohou přestěhovat tam, kde je třeba sloužit více. Avšak také oni podporují a povzbuzují ty, kdo takové úkoly přijmout mohou, a dobrovolnými dary přispívají na dílo kázání o Království a činění učedníků.

3:1–6. V sedmém měsíci roku 537 př. n. l. (tišri — září/říjen) předložili věrní Židé první oběti po svém návratu. Babylóňané vstoupili do Jeruzaléma v pátém měsíci (ab — červenec/srpen) roku 607 př. n. l. a o dva měsíce později bylo město už zcela zpustošené. (2. Královská 25:8–17) Sedmdesátileté zpustošení Jeruzaléma skončilo přesně podle předpovědi, ve stanovený čas. (Jeremjáš 25:11; 29:10) Předpovědi v Jehovově slově se vždy splní.

4:1–3. Věrný ostatek odmítl nabídku, která by znamenala vytvoření náboženského spolku s falešnými ctiteli. (2. Mojžíšova 20:5; 34:12) Ani Jehovovi ctitelé dnes se nijak nezapojují do žádných ekumenických hnutí.

5:1–7; 6:1–12. Jehova může záležitosti řídit ve prospěch svého lidu.

6:14, 22. Budeme-li se horlivě účastnit Jehovova díla, povede to k Božímu schválení a požehnání.

6:21. Když Samaritáni, kteří tehdy žili v rodné zemi Židů, a Izraelité, kteří po návratu podlehli pohanským vlivům, viděli pokrok Jehovova díla, podnítilo je to, aby ve svém životě učinili potřebné změny. Neměli bychom se nadšeně účastnit díla, které nám svěřil Bůh a k němuž patří také ohlašování Království?

EZRA PŘICHÁZÍ DO JERUZALÉMA

(Ezra 7:1–10:44)

Je rok 468 př. n. l. Od doby, kdy byl nově vystavěný Jehovův dům zasvěcen, uplynulo padesát let. Ezra s sebou bere ostatek Božího lidu a hmotné dary a jde z Babylónu do Jeruzaléma. Jak to tam bude vypadat?

Knížata říkají Ezrovi: „Izraelský lid a kněží a Levité se neoddělili od národů zemí, pokud jde o jejich odporné věci.“ Navíc „ruka knížat a zastupujících vládců se v té nevěrnosti prokázala být nejpřednější“. (Ezra 9:1, 2) Ezra je šokován. Dostává povzbuzení, aby ‚byl silný a jednal‘. (Ezra 10:4) Činí kroky k nápravě a lid to ochotně přijímá.

Odpovědi na biblické otázky:

7:1, 7, 11 — Mluví všechny tyto verše o tom Artaxerxovi, který nechal zastavit stavební práce? Ne. Artaxerxes je jméno či titul náležející dvěma perským králům. Jeden z nich — buď to byl Bardija, nebo Gaumata — v roce 522 př. n. l. nařídil, aby byly práce na chrámu zastaveny. Artaxerxes, který vládl v době, kdy Ezra přišel do Jeruzaléma, byl Artaxerxes Longimanus.

7:28–8:20 — Proč mnozí Židé v Babylóně nebyli ochotni jít s Ezrou do Jeruzaléma? I když už uplynulo přes 60 let od doby, kdy se první skupina Židů vrátila do vlasti, Jeruzalém byl stále ještě osídlen jen řídce. Vrátit se do Jeruzaléma znamenalo začít znovu, a to v nehostinných a nebezpečných podmínkách. Židům, kterým se možná v Babylóně dobře dařilo, tehdy Jeruzalém neskýtal lákavé vyhlídky, pokud jde o hmotné věci. Nesmíme zapomínat ani na to, že cesta byla nebezpečná. Ti, kdo se rozhodli pro návrat, museli mít silnou víru v Jehovu, horlivost pro pravé uctívání a odvahu, aby cestu podnikli. I Ezra se posílil podle ruky svého Boha nad sebou. Ezra byl povzbuzen a na výzvu reagovalo 1 500 rodin, což mohlo být asi 6 000 lidí. Po další Ezrově iniciativě se přidalo ještě 38 Levitů a 220 Netinim.

9:1, 2 — Jak vážnou hrozbu představovalo uzavírání sňatků s lidmi z národů? Obnovený národ měl až do příchodu Mesiáše střežit uctívání Jehovy. Manželskými svazky s jinými obyvateli bylo pravé uctívání skutečně ohroženo. Někteří Židé se totiž sňatky spříznili s lidmi, kteří uctívali modly, což nakonec mohlo vést k tomu, že by celý národ splynul s okolními pohanskými národy. Čisté uctívání by tak zmizelo z povrchu země. Ke komu by pak přišel Mesiáš? Není divu, že Ezra byl otřesen, když viděl, co se děje!

10:3, 44 — Proč byly spolu s manželkami poslány pryč i děti? Pokud by děti zůstaly, bylo by pravděpodobnější, že se propuštěné manželky kvůli nim vrátí. Kromě toho malé děti obvykle potřebují péči své matky.

Poučení pro nás:

7:10. Ezra nám dal výborný příklad tím, že pilně studoval Boží slovo a účinně na jeho základě vyučoval. Modlitbou připravil své srdce, aby se radil s Jehovovým Zákonem. Když hledal v Božím slově radu, věnoval Jehovovým výrokům mimořádnou pozornost. To, co se naučil, také uplatňoval a rovněž vynakládal značné úsilí, aby vyučoval druhé.

7:13. Jehova chce ochotné služebníky.

7:27, 28; 8:21–23. Ezra připisoval zásluhy Jehovovi a vznášel k němu upřímné prosby, když ho čekala dlouhá a nebezpečná cesta do Jeruzaléma. Pokud šlo o Boží slávu, byl ochoten dát v sázku osobní bezpečí. V tom všem je nám znamenitým příkladem.

9:2. Vybídku, abychom vstupovali do manželství „pouze v Pánu“, musíme brát vážně. (1. Korinťanům 7:39)

9:14, 15. Pokud bychom pěstovali špatná společenství, mohli bychom si přivodit Jehovovu nelibost.

10:2–12, 44. Izraelité, kteří si vzali za manželky cizinky, pokorně činili pokání a svou chybu napravili. Jejich postoj i jednání jsou příkladné.

Jehova dodržuje své sliby

Kniha Ezra je pro nás nesmírně cenná. Přesně ve stanovený čas Jehova splnil slib, že osvobodí svůj lid z vyhnanství v Babylóně a obnoví v Jeruzalémě pravé uctívání. Neposiluje to snad naši víru v Jehovu a jeho sliby?

Přemýšlejme o příkladech, které nacházíme v knize Ezra. Jak Ezra, tak i ostatek Židů, kteří se vrátili do Jeruzaléma, aby se tam podíleli na obnově čistého uctívání, projevili příkladnou oddanost Bohu. Kniha také vyzdvihuje víru zbožných cizinců a pokorný postoj kajícných provinilců. Ezrova inspirovaná slova opravdu jasně dokazují, že „slovo Boha je živé a vykonává moc“. (Hebrejcům 4:12)

[Tabulka a obrázek na straně 18]

PERŠTÍ KRÁLOVÉ OD ROKU 537 DO ROKU 467 PŘ. N. L.

Kýros Veliký (Ezra 1:1) zemřel v roce 530 př. n. l.

Kambýses neboli Ahasverus (Ezra 4:6) 530–522 př. n. l.

Artaxerxes — Bardija nebo Gaumata (Ezra 4:7) 522 př. n. l. (Vládl jen sedm měsíců, pak byl zavražděn.)

Dareios I. (Ezra 4:24) 522–486 př. n. l.

Xerxes neboli Ahasverusa 486–475 př. n. l. (Spoluvládce Dareia I. v letech 496–486 př. n. l.)

Artaxerxes Longimanus (Ezra 7:1) 475–424 př. n. l.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek]

Ahasverus

[Obrázek na straně 17]

Kýros

[Obrázek na straně 17]

Záznam na Kýrově válci uvádí, že bylo obvyklé posílat zajatce zpět do jejich rodných zemí

[Podpisek]

Válec: Foto s laskavým svolením British Museum

[Obrázek na straně 20]

Díky čemu bylo Ezrovo vyučování účinné?