BEER-ŠEBA

[studna přísahy; studna sedmi].

Místo v již. Judě; byla zde studna a později město. Leží asi v poloviční vzdálenosti mezi pobřežím Středozemního moře a již. cípem Mrtvého moře, asi 45 km na JZ od Hebronu a asi stejně daleko na JV od Gazy.

Při popisu délky Zaslíbené země představovala Beer-šeba nejjižnější místo; je to vyjádřeno v úsloví „od Danu po Beer-šebu“ (Sd 20:1), nebo v obráceném směru „od Beer-šeby po Dan“. (1Pa 21:2; 2Pa 30:5) Po rozdělení národa na dvě království Beer-šeba i nadále představovala nejjižnější část judského království, jak to ukazují úsloví „od Geby až po Beer-šebu“ (2Kr 23:8) a „od Beer-šeby po hornatý kraj Efrajima“ (kde začínalo severní království Izraele). (2Pa 19:4) V poexilní době se používalo úsloví s významem ještě užším; označovalo oblast osídlenou Judejci, kteří se vrátili do své země a usadili se v území, jež se rozkládalo „od Beer-šeby až k údolí Hinnom“. (Ne 11:27, 30)

V Zaslíbené zemi ležela na J od Beer-šeby ve skutečnosti ještě i jiná města, stejně jako byla i jiná izraelská města dále na S od Danu. Dan a Beer-šeba však ležely na přirozených hranicích země. Beer-šeba ležela pod judskými horami na okraji pouště. Byla navíc jedním z nejvýznačnějších judských měst (spolu s Jeruzalémem a Hebronem), a to nejen díky tomu, že město bylo — ve srovnání s okolní krajinou — bohatě zásobeno vodou, takže zde bylo možné zabývat se zemědělstvím a byly zde pastviny pro stáda skotu a bravu, ale také proto, že se k tomuto místu sbíhaly důležité cesty z různých směrů. Z Egypta vedla starověká trasa „cestou studní“ přes Kadeš-barneu do Beer-šeby a s ní se spojovala jiná cesta, po níž putovaly karavany velbloudů z takzvaných „království koření“ na Arabském poloostrovu směrem do Filisteje a Judy. Z Ecjon-geberu v nejzazším konci Akabského zálivu vedla jiná trasa Arabou a pak se obracela na Z a směřovala vzhůru po svahu Akrabbim k Beer-šebě. V Gaze na Filištínské pláni odbočovala od silnice cesta, která vedla na JV do Beer-šeby. A s ostatní Judou spojovala Beer-šebu cesta, která od ní vedla na SV, stoupala na náhorní planinu do judských hor, vedla do Jeruzaléma a pak dále na S. (1Mo 22:19)

O tomto místě se poprvé mluví ve spojitosti s Hagar, která putovala se svým synem Išmaelem „po pustině Beer-šeby“, když ji Abraham propustil. (1Mo 21:14) Domnívala se, že její syn zemře žízní, a vzdálila se od Išmaela, ale Bůh chlapce uslyšel a ukázal Hagar, kde je studna. (1Mo 21:19) Mohla to být studna, kterou kdysi vykopal Abraham, ale která tehdy ještě neměla jméno, což je patrné z další zprávy. Jedné studny v této oblasti se násilím zmocnili někteří Filištíni, podle všech náznaků bez vědomí Abimeleka, krále Geraru. Abimelek a Pikol, velitel jeho vojska, přišli k Abrahamovi a nabídli mu mírovou smlouvu. Když Abraham Abimeleka přísně kritizoval za to, že se jeho služebníci zmocnili oné studny násilím, Abimelek prohlásil, že o tom nevěděl, uzavřel s Abrahamem smlouvu a přijal od něho sedm oveček na důkaz toho, že Abraham má na tuto studnu právo. „Proto [Abraham] nazval to místo Beer-šeba, protože tam oba dva přísahali.“ (1Mo 21:31) Abraham tam potom zasadil tamaryšek a vzýval tam „jméno Jehovy, Boha trvajícího na neurčito“. (1Mo 21:33) Právě z Beer-šeby šel Abraham do země Moria obětovat Izáka jako zápalnou oběť a pak se opět vrátil do Beer-šeby a bydlel tam. (1Mo 22:19)

Když Abraham zemřel, Filištíni ucpali studny, které vykopal, ale když se v těchto místech později usadil Izák, studny opět odkryl a nazval je jmény, která jim dal jeho otec. (1Mo 26:18) Filištíni se stavěli proti němu, a proto Izák odtud odešel a putoval z místa na místo, dokud se neusadil v Rechobotu, a později odešel do Beer-šeby. (1Mo 26:22, 23) Když Izákovi služebníci kopali v Beer-šebě studnu, přišel k Izákovi Abimelek, snad jiný gerarský král (téhož jména nebo téhož titulu, jaký měl král, který uzavřel smlouvu s Abrahamem, nebo možná týž král), s Pikolem, velitelem své armády, a navrhl, aby spolu uzavřeli mírovou smlouvu. Hodovali a pili a druhý den vstali časně ráno a učinili navzájem přísežná prohlášení. V ten den studna vydala vodu, a Izák tuto studnu nazval Šiba, což znamená „přísaha“ nebo „sedm“ a souvisí s přísahou nebo přísežným prohlášením, jež jsou složeny při sedmi věcech. (1Mo 26:31–33; viz heslo ŠIBA.) Izák použil jméno „Šiba“ (jiný tvar jména Šeba), a tím zjevně zachoval jméno Beer-šeba, které dal tomuto místu Abraham. Již citovaná slova z 1. Mojžíšovy 26:18 ukazují, že to mohla být táž studna, kterou kdysi vykopal Abraham a kterou Izákovi muži vykopali znovu. Izák zde žil řadu let, a právě zde požehnal Jákobovi místo Esauovi a poslal ho do Charanu, aby si tam vzal manželku z dcer Labana, bratra své matky. (1Mo 28:1, 2, 10) Když byl později Jákob — tehdy již známý jako Izrael — na cestě do Egypta ke svému synu Josefovi, přinesl v Beer-šebě oběť Izákovu Bohu. (1Mo 46:1–5)

Uplynulo více než 250 let, než byl Kanaán rozdělen mezi 12 izraelských kmenů, a během té doby vyrostlo v Beer-šebě město (Joz 15:21, 28), které bylo přiděleno kmenu Simeon jako enkláva na území Judy. (Joz 19:1, 2) Samuelovi synové zde působili jako soudci. (1Sa 8:1, 2) Když Elijáš prchal před hněvem královny Jezábel, zanechal v Beer-šebě svého sloužícího a zamířil na J přes Negeb směrem k Chorebu. (1Kr 19:3) Z Beer-šeby pocházela Cibja, matka judského krále Jehoaše. (2Kr 12:1) Beer-šeba byla jmenovitě uvedena jako místo, kde končilo sčítání lidu, jež dal David provést v celém Izraeli (2Sa 24:2, 7), a jako místo, kde Jehošafat začal s reformami uctívání. (2Pa 19:4) Souvislost, v níž se o Beer-šebě své doby zmiňuje Amos, silně naznačuje, že se na tomto místě tehdy prováděly nečisté náboženské praktiky (Am 5:5; 8:14), snad v nějakém spojení s modlářským severním královstvím. Stejně jako na mnoha jiných místech v Izraeli byly i zde při vykopávkách nalezeny sošky bohyně Astarte. Od té doby se již v biblické zprávě jméno Beer-šeba nevyskytuje, kromě stručné zmínky o tom, že po návratu z vyhnanství v Babylóně (Ne 11:27) toto město i jeho závislá městečka byly znovu osídleny.

Město z období králů je ztotožňováno s místem zvaným Tell es-Sabaʽ (Tel Beʼer Ševaʽ), které leží 4 km na V od dnešního města Beʼer Ševaʽ. Světští pisatelé ze čtvrtého století n. l. popisují tehdejší Beer-šebu jako velkou vesnici nebo malé město a jako stanoviště římské posádky. Dnes si zachovává své postavení jako město na křižovatce silnic a jako místo, kde je důležité tržiště. Beeršebská pánev je sice stepí a dešťové srážky zde činí ročně jen asi 15 až 20 cm, ale půda je zde úrodná a zemědělství je výnosné. Je tu několik studní, z nichž největší má průměr téměř 4 m a její dolní část je vyhloubena asi v pětimetrové vrstvě tvrdé skály.