MĚSTO DAVIDOVO

Jméno, jež bylo dáno ‚pevnosti Sion‘, když byla vzata Jebusejcům. (2Sa 5:6–9) Za toto místo je považován výběžek či úzký pahorek, který vybíhá z hory Moria směrem na J. Leží tedy na J od místa, na němž později Šalomoun vybudoval chrám. Dnes to je úzká náhorní rovinka, podstatně nižší než hora Moria. V těchto místech byl v provozu lom, z něhož se těžil kámen, a to zejména při výstavbě římského města Aelia Capitolina kolem roku 135 n. l., za vlády císaře Hadriana. Je tedy zřejmé, že ve starých dobách leželo Město Davidovo přibližně ve stejné výšce jako hora Moria, přesto však bylo níže než chrámový areál. (VYOBRAZENÍ, sv. 1, s. 747, a sv. 2, s. 947)

Toto místo mělo pro „pevnost“ velice výhodnou polohu, protože bylo na třech stranách chráněno hlubokými údolími, a to na Z údolím Tyropeon a na V údolím Kidron, které se u již. cípu výběžku spojuje s údolím Hinnom. (1Pa 11:7) Hlavní ochranu tedy město potřebovalo jen na sev. straně, a zde se výběžek ještě více zužoval, a útok tím byl velice ztížen. Severní hranice tohoto „Města Davidova“ dosud nebyla s konečnou platností zjištěna; někteří odborníci však tvrdí, že touto hranicí pravděpodobně bylo výše zmíněné úzké místo. Během staletí se v údolích nahromadilo tolik sutin, že strategicky výhodná poloha a síla tohoto místa již nebyly tak výrazné. Celková plocha starověkého Města Davidova se odhaduje na 4 až 6 ha.

V údolí Kidron na úpatí vých. úbočí výběžku, na němž ležela pevnost, je pramen, který se jmenuje Gichon. (1Kr 1:33) Archeologický výzkum ukazuje, že ve starověku byl ve skále vytesán tunel nebo šachta, aby byl umožněn přístup k pramenu, aniž bylo nutné vyjít za zdi města. Byl vyjádřen názor, že Joab a jeho muži vylezli právě touto šachtou nahoru, a tak se jim podařilo proniknout do pevnosti a zmocnit se jí. (2Sa 5:8; 1Pa 11:5, 6)

Jméno „Město Davidovo“ bylo tomuto místu dáno proto, že po sedmi a půl letech, která strávil v Hebronu, si zde David vybudoval královské sídlo. Zde byl s přispěním Tyřana Chirama vybudován Davidův ‚cedrový dům‘. (2Sa 5:5, 9, 11; 7:2) Z domu Obed-edoma dal David přinést nahoru do Města Davidova truhlu smlouvy a z okna Davidova domu viděla Davidova manželka Mikal přibližující se průvod. (2Sa 6:10–16; 1Pa 15:1, 29) Když král zemřel, byl pohřben v tomto městě, a tento zvyk se dodržoval i v případě mnoha jiných vládců z Davidova rodu. (1Kr 2:10)

Za vlády Šalomouna a po ní. Šalomoun přenesl Truhlu do nově postaveného chrámu na prostornější náhorní rovině na S od Města Davidova. Ze slov, že „vynesli truhlu Jehovovy smlouvy z Města Davidova, což je Sion“, je patrné, že areál chrámu ležel výše, a že tedy hora Moria byla vyšší než již. výběžek. (1Kr 8:1) Když si Šalomoun vzal za manželku faraónovu dceru, přivedl ji do Města Davidova. (1Kr 3:1) Jakmile však bylo dokončeno nové sídlo blíže areálu chrámu, z Města Davidova ji odstěhoval; toto místo bylo totiž považováno za svaté, protože tam předtím byla umístěna Truhla. (1Kr 9:24; 2Pa 8:11) Šalomoun uskutečnil v Městě Davidově další stavební práce a Ezekjáš tam provedl opravy, když se připravoval na útok Asyřanů vedených Senacheribem. (1Kr 11:27; 2Pa 32:5) Ezekjáš také odklonil vody pramene Gichon a převedl je na záp. stranu Města Davidova, a to zřejmě tunelem, který byl vytesán ve skále. Tento tunel byl objeven a ukázalo se, že spojuje pramen Gichon s rybníkem Siloe na jz. úbočí výběžku. (2Pa 32:30) Jeho syn a nástupce Manasse vybudoval podél vých. úbočí nad údolím Kidron vnější zeď. (2Pa 33:14)

Z textů, které zde byly uvedeny, je patrné, že ačkoli se území, které zaujímal Jeruzalém, během doby zvětšovalo, Město Davidovo zůstalo odlišnou částí. To platilo i po návratu z vyhnanství v Babylóně a určité charakteristické rysy tohoto města jsou uvedeny ve spojitosti s pracovními skupinami, které opravovaly městské zdi. (Ne 3:15, 16) „Schodiště Města Davidova“ patrně vedlo z již. cípu města dolů. (Ne 12:37) Při archeologickém výzkumu zde byly objeveny části takového schodiště, a schody hrubě vytesané ve skále vedou na tomto místě ze svahu dolů až dosud.

Výrazem „Davidovo město“ je v Křesťanských řeckých písmech označován Betlém, rodiště Davida i Ježíše. (Lk 2:4, 11; Jan 7:42; viz heslo JERUZALÉM.)