PÉCI, PEKAŘ

Slovo „péci“ znamená připravovat pokrmy suchým teplem (nebo sušit; pražit). Nejpoužívanější hebrejské slovo pro „péci“ je ʼa·fahʹ, které je kořenem slova ʼo·fehʹ (pekař). (1Mo 19:3; 40:2) Jiné hebrejské slovo pro „péci“ (ʽugh; Ez 4:12) je zjevně příbuzné se slovem ʽu·ghahʹ, jež znamená „kulatý koláč“. (1Mo 18:6; viz heslo KOLÁČ.)

V hebrejské domácnosti bylo pečení chleba a koláčů hlavním úkolem žen, i když v některých větších domácnostech se pečením zabývali otroci. Izraelitům, kteří požadovali lidského krále, Samuel jménem Jehovy řekl: „Vaše dcery vezme k míchání mastí a za kuchařky a pekařky.“ (1Sa 8:13) Muži však mohli na tuto práci dohlížet nebo možná někteří také sami pekli, jak je to vidět z jednání Lota, když ho v Sodomě navštívili dva andělé. „Udělal pak pro ně hostinu a upekl nekvašené chleby, a jedli.“ (1Mo 19:1–3)

Chléb se v biblických dobách obvykle pekl v pecích. (Viz heslo PEC.) Občas se však pečení chleba provádělo tak, že se složilo dohromady několik kamenů a na nich se rozdělal oheň. Když byly kameny dostatečně rozpálené, žhavý popel se odmetl stranou a na kameny se položilo těsto. Po chvíli se upečené těsto obrátilo a nechalo se na kamenech tak dlouho, až byl chléb důkladně propečený. (Oz 7:8) Pocestní si snad pekli hrubozrnný chléb v mělké jámě naplněné horkými oblázky, na nichž rozdělali oheň. Pak odstranili žhavé uhlíky a na rozpálené kameny položili těsto, které možná během pečení několikrát obrátili. (1Kr 19:6)

Obilná oběť, kterou Izraelité předkládali, byla mnohdy „v podobě něčeho pečeného v peci“, přišla „z plechu na pečení“ nebo „z kotlíku na tuk“. (3Mo 2:4–7) Plechem na pečení byla silná hliněná deska, která v sobě měla prohlubně (podobná dnešnímu lívanečníku), používaly se však také železné plechy na pečení. (Ez 4:3)

Pekaři z povolání měli obchody ve městech. Když byl v době nouze před zničením Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. Jeremjáš ve vazbě na Nádvoří stráže, denně dostával jako příděl kulatý chléb „z ulice pekařů“, dokud zásoba vystačila. (Jer 37:21) Pekařským obchodům byla tedy v Jeruzalémě zřejmě vyhrazena určitá ulice. Po letech, když byly pod dohledem Nehemjáše obnoveny jeruzalémské zdi, byla opravena také „Věž pekařských pecí“. (Ne 3:11; 12:38) Jak tato věž získala své jméno, není zcela jisté, je však možné, že toto neobvyklé jméno dostala proto, že na tom místě byly pece pekařů z povolání.

Ve starověkém Egyptě byl královský pekař zřejmě významný muž. Nástěnná malba v hrobce Ramesse III. v Údolí králů v Thébách zobrazuje egyptskou královskou pekárnu za plného provozu. Je tam vidět hnětení těsta nohama, výroba chlebových placek a příprava pece. Podle zprávy v 1. Mojžíšově jeden královský pekař v Egyptě získal mimořádně neslavnou pověst, protože zhřešil proti králi a byl vsazen do žaláře. Tam měl sen, ve kterém viděl sám sebe, jak nese na hlavě tři koše chleba a jak z nejhořejšího koše žere ptactvo. Tento „vrchní pekař“ byl třetí den odveden a ‚pověšen‘, a tak se splnil Josefův výklad: „Tři koše jsou tři dny. Od nynějška za tři dny faraón pozvedne tvou hlavu nad tebe a jistě tě pověsí na kůl; a ptactvo bude jistě z tebe žrát tvé maso.“ (1Mo 40:1–3, 16–22)