Asi málokomu z nás se někdy stane, že by byl uvězněn pod zemí jako těch devět horníků nebo stál tváří v tvář smrti při nějaké katastrofě. Všichni přesto potřebujeme být zachráněni, protože sami nedokážeme uniknout nemocem, stáří a smrti. Věrný patriarcha Job prohlásil: „Člověk zrozený z ženy má život krátký a je zahlcen nepokojem. Vypučel jako květ a je odříznut a utíká jako stín a nezachovává si existenci.“ (Job 14:1, 2) I když od zapsání těchto slov uběhlo už asi 3 500 let, jsou stále pravdivá. Kdo z nás totiž může uniknout smrti? Z utrpení, stáří a smrti potřebujeme být zachráněni bez ohledu na to, kde žijeme nebo jak dbáme o své zdraví.

Ať už Jobův názor na život a smrt sdílíte či ne, i vy nakonec ‚utečete jako stín‘ do náruče smrti, daleko od svých přátel, rodiny, domova a všeho, čeho jste dosáhli. Šalomoun, moudrý král starověkého Izraele, napsal: „Živí si . . . uvědomují, že zemřou, ale pokud jde o mrtvé, ti si neuvědomují naprosto nic ani už nemají žádnou mzdu, protože vzpomínka na ně byla zapomenuta.“ (Kazatel 9:5)