ABADDON

[z heb., znamená „zničení“].

Toto hebrejské slovo je ve Zjevení 9:11 transliterováno do češtiny. V tomto verši čteme o symbolické ráně v podobě kobylek, které nad sebou mají „krále, anděla propasti. Hebrejsky se jmenuje Abaddon, ale řecky se jmenuje Apollyon.“

Slovo ʼavad·dónʹ v hebrejštině znamená „zničení“ a může se také vztahovat na „místo zničení“. V původním hebrejském textu se objevuje celkem pětkrát, ve čtyřech případech je použito paralelně s výrazy ‚pohřební místo‘, „šeol“ a „smrt“. (Ža 88:11; Job 26:6; 28:22; Př 15:11) Slovo ʼavad·dónʹ se v těchto textech zjevně vztahuje na destruktivní proces, který následuje po smrti člověka. Tyto texty ukazují, že k rozkladu nebo ničení dochází v šeolu, společném hrobu lidstva. V Jobovi 31:12 slovo ʼavad·dónʹ poukazuje na škodlivé účinky cizoložného jednání. Job prohlásil: „To [cizoložné jednání] je totiž oheň, který by sžíral až ke zničení [ʽadh-ʼavad·dónʹ] a zakořenil by se mezi vším mým výnosem.“ (Srovnej Př 6:26–28, 32; 7:26, 27.)

Kdo je Abaddon, anděl propasti?

Ve Zjevení 9:11 je však slovo „Abaddon“ použito jako jméno „anděla propasti“. Odpovídající řecké jméno — „Apollyon“ — znamená „ničitel“. V 19. století se někteří lidé snažili dokázat, že se tento text prorocky vztahuje na takové jednotlivce, jako byli císař Vespasianus, Muhammad, a dokonce Napoleon; anděl byl obecně označován jako „satanský“. Je však třeba si povšimnout, že Zjevení 20:1–3 představuje anděla, který má ‚klíč od propasti‘, jako Božího představitele z nebe. Není „satanský“, ale naopak Satana spoutává a vrhá do propasti. V komentáři ke Zjevení 9:11 The Interpreter’s Bible uvádí: „Abaddon však není anděl Satanův, ale anděl Boží, který na příkaz Boha vykonává dílo zničení.“

Z výše uvedených textů Hebrejských písem je jasně patrné, že slovo ʼavad·dónʹ se používá ve stejných souvislostech jako slova šeol a smrt. Ve Zjevení 1:18 nacházíme výrok Krista Ježíše: „Žiji po celou věčnost a mám klíče smrti a hádu.“ Jakou moc má nad propastí, ukazuje Lukáš 8:31. Z dopisu Hebrejcům 2:14 je zřejmé, že Ježíš má moc ničit a že má moc zničit i Satana. Je tam řečeno, že se účastnil na krvi a těle, aby „svou smrtí přivedl vniveč toho, kdo má prostředek k působení smrti, totiž Ďábla“. Zjevení 19:11–16 jednoznačně představuje Ježíše jako Bohem ustanoveného Ničitele, Vykonavatele rozsudku. (Viz heslo APOLLYON.)