ZÁKLAD

Základna neboli spodní stavba, na které je postavena vrchní stavba a která slouží k rovnoměrnému rozdělení váhy vrchní stavby. Odolnost a trvalost stavby závisejí velkou měrou na odolnosti jejích základů, a tak se musí kladení základů věnovat velká pozornost. V Palestině byly dobré základy velmi důležité. Budova musela odolávat nejen silným dešťům, větrům a záplavám, ale také zemětřesením, protože Palestina leží v zemětřesné oblasti. Řada hebrejských výrazů překládaných jako „základ“ pochází z kořene ja·sadhʹ, což znamená „založit; položit základ; důkladně upevnit“. (Iz 23:13; 51:13; Ža 24:2) Odpovídající řecký výraz je the·meʹli·os a je použit v doslovném smyslu ve Skutcích 16:26.

Když Největší Stavitel, Jehova, odpovídal Jobovi z větrné bouře, přirovnal doslovnou zemi ke stavbě. (Job 38:4–7) I když země visí na ničem, má jakoby trvalé základy, které nebudou přivedeny k potácení, protože nezměnitelné zákony, které řídí vesmír, ji pevně drží na místě a Boží záměr se zemí zůstává nezměněný. (Job 26:7; 38:33; Ža 104:5; Mal 3:6) Na druhé straně, bezpráví a neposlušnost vůči Božímu zákonu vlastně strhávají základy, které dávají zemi stabilitu, a působí, že se obrazná země (lidé a jimi zřízené systémy) potácí. (Ža 82; 11:3; Př 29:4)

Položení základů země se nedá zaměňovat se ‚založením [řec. ka·ta·bo·lesʹ] světa‘. Z Ježíšových slov u Lukáše 11:48–51 je zřejmé, že Abel žil při založení světa, čímž se myslí svět lidstva. Základy planety Země byly položeny mnohem dříve. (Viz hesla ABEL č. 1; SVĚT.)

Pokládání základů země bylo zjevně časem radosti. Při ‚zakládání země‘ andělé pochvalně křičeli. Velké radování také provázelo pokládání základů Zerubbabelova chrámu, i když ti, kdo viděli slávu dřívějšího chrámu, plakali. (Job 38:4, 6, 7; Ezr 3:10–13)

Stejně jako Šalomoun použil na základy chrámu ohromné, nákladně opracované kameny, i pro Boha je základ ‚duchovního domu‘, v němž jsou Ježíšovi pomazaní následovníci ‚živými kameny‘, velmi cenný. Ježíš sám je základní úhelný kámen; na základě apoštolů a křesťanských proroků je ostatek svatých budován v „místo, které Bůh obývá duchem“. Všechny „kameny“, které tento duchovní dům tvoří, jsou vybrány Jehovou. (1Pe 2:4–6; Ef 2:19–22; viz heslo ÚHELNÝ KÁMEN.)

Je příhodné, že dvanáct symbolických základních kamenů Nového Jeruzaléma, které nesou jména dvanácti Beránkových apoštolů, jsou drahokamy. (Zj 21:14, 19, 20) Nový Jeruzalém popsaný ve Zjevení je vybudován ze 144 000 osob, které jsou zasnoubeny ženichovi. ‚Nebeský Jeruzalém‘, o němž je zmínka v dopise Hebrejcům 12:22, se skládá ze 144 001 osoby, přičemž tou „jednou“ osobou je ženich, Král. Je to město se skutečnými základy, které očekával Abraham. (Heb 11:10) Biblické knihy Hebrejcům a Zjevení tedy ukazují těsný vztah mezi ‚nebeským Jeruzalémem‘ a Novým Jeruzalémem.

Ježíš, který ve své předlidské existenci pracoval spolu s Otcem jako Mistr v díle při pokládání základů země, plně chápal důležitost pevného základu, což je vidět z jeho podobenství o rozvážném muži, který kopal hluboko a položil základy svého domu na skalním masivu, kdežto pošetilý muž postavil svůj dům na písku a utrpěl vážnou ztrátu. (Př 8:29, 30; Mt 7:24–27; Lk 6:47–49) Podobně když Pavel přirovnával úkol činění křesťanů ke stavbě, zdůraznil, jak je důležité stavět z nehořlavých materiálů, a to na Ježíši Kristu jako na základě, aby nedošlo ke ztrátě. (1Ko 3:10–15)

Pavel také přirovnával jisté základní biblické nauky k základu a povzbudil Hebrejce, aby nezůstávali u toho, že poznali základní učení o Kristu, ale aby dále spěli ke zralosti. (Heb 6:1, 2; viz hesla DŮM; ZEMĚ.)