Jobova odměna — Zdroj naděje
„Jehova . . . potom požehnal Jobovu konci více než jeho počátku.“ — JOB 42:12.
1. Co Jehova dělá pro své služebníky, i když je zkoušky připravily o mnoho sil?
JEHOVA „se stává dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají“. (Hebrejcům 11:6) Své oddané služebníky také podněcuje, aby statečně vydávali svědectví, i když je zkoušky vysílily natolik, že se cítí jako mrtví. (Job 26:5; Zjevení 11:3, 7, 11) To se potvrdilo v případě trpícího Joba. Ačkoli ho sužovali tři falešní těšitelé, nenechal se umlčet strachem z člověka. Naopak — odvážně vydal svědectví.
2. Jak svědkové Jehovovi vycházejí ze zkoušek, i když jsou pronásledováni a trpí těžkostmi?
2 Mnozí Jehovovi svědkové i v dnešní době trpěli tak velkým pronásledováním a takovými těžkostmi, že se ocitli až na prahu smrti. (2. Korinťanům 11:23) Ale podobně jako Job prokázali, že milují Boha a že jednali spravedlivě. (Ezekiel 14:14, 20) Vyšli z těchto zkoušek rozhodnuti, že budou Jehovovi dělat radost, posíleni k tomu, aby statečně vydávali svědectví, a naplněni opravdovou nadějí.
Job odvážně vydává svědectví
3. Jaké svědectví vydal Job ve svém závěrečném proslovu?
3 Největší svědectví Job vydal ve svém závěrečném proslovu. Zcela jím své falešné těšitele umlčel. Řekl s bodavým sarkasmem: „Ach, jak velice jsi pomohl tomu, kdo nemá sílu!“ (Job 26:2) Job chválil Jehovu, jehož mocí byla zeměkoule zavěšena v prostoru „na ničem“ a oblaka plná vody umístěna nad zemí. (Job 26:7–9) Přesto Job řekl, že takové divy jsou jen ‚okraje Jehovových cest‘. — Job 26:14.
4. Co řekl Job o své ryzosti a proč to mohl říci?
4 Job si byl jistý svou nevinou, a proto řekl: „Dokud nevydechnu naposled, nepřipravím se o svou ryzost!“ (Job 27:5) Nedopustil se ničeho, za co by zasluhoval to, co jej postihlo. Obvinění, která byla proti němu vznesena, byla zcela falešná. Job věděl, že Jehova nevyslýchá modlitby odpadlíků, ale že odmění lidi, kteří zachovávají ryzost. To nám připomíná, že armagedonská bouře brzy smete ničemné lidi z jejich mocných pozic a že tito lidé neuniknou Boží ruce, která nikoho z nich neušetří. Než však k tomu dojde, Jehovův lid bude dále chodit ve své ryzosti. — Job 27:11–23.
5. Jak Job popsal pravou moudrost?
5 Představ si, jak ta trojice světsky moudrých mužů naslouchá Jobovi, který jim vysvětluje, že lidé používají své schopnosti k tomu, aby v moři i na zemi hledali zlato, stříbro a jiné poklady, a pak říká: „Ale plný vak moudrosti je cennější než vak plný perel.“ (Job 28:18) Jobovi falešní těšitelé si pravou moudrost nemohli koupit. Pravá moudrost pochází od Stvořitele větru, deště, blesku a hromu. Ano, uctivá „bázeň před Jehovou — to je moudrost, a odvrátit se od špatného je porozumění“. — Job 28:28.
6. Proč Job mluvil o svém dřívějším životě?
6 Navzdory svému utrpení Job nepřestal sloužit Jehovovi. Tento muž ryzí víry se od Nejvyššího neodvrátil, ale naopak toužil po svém dřívějším ‚důvěrném vztahu k Bohu‘. (Job 29:4) Od Joba to nebylo vychloubání, když vzpomínal, jak ‚vyprošťoval ztrápeného, oblékal se spravedlností a chudým byl skutečným otcem‘. (Job 29:12–16) Job pouze uváděl skutečnosti ze svého života, ze života věrného Jehovova služebníka. Vytváříš si i ty takovou znamenitou pověst? Job také odhaloval, že obvinění, která proti němu vznášeli ti tři nábožní licoměrníci, jsou falešná.
7. Jakým člověkem býval Job?
7 Jobovi se vysmívali mladší muži, ‚jejichž otce by byl odmítl umístit se psy svého stáda bravu‘. Lidé jím opovrhovali a plivali po něm. Nebrali ohled na to, jak nesmírně trpí. (Job 30:1, 10, 30) Job však měl čisté svědomí, protože byl plně oddán Jehovovi. Mohl tedy říci: „Zváží mě na přesných vahách a Bůh pozná mou ryzost.“ (Job 31:6) Job nebyl cizoložníkem ani pletichářem a nezapomínal pomáhat lidem, kteří potřebovali jeho pomoc. Ačkoli byl bohatý, nikdy nevkládal důvěru v hmotné bohatství. Nedopouštěl se modlářství — nikdy neuctíval neživé věci, například měsíc. (Job 31:26–28) Spoléhal se na Boha a byl vynikajícím příkladem člověka, který zachovává ryzost. Navzdory všemu svému utrpení a navzdory přítomnosti falešných těšitelů se Job mistrně hájil a vydal vynikající svědectví. Závěrem své řeči prohlásil, že se spoléhá na Boha jako na svého Soudce a Dárce odměny. — Job 31:35–40.
Elihu promluvil
8. Kdo byl Elihu a jak projevil uctivý postoj a odvahu?
8 Nablízku byl mladý muž Elihu, potomek Nachorova syna Buze, a tedy vzdálený příbuzný Jehovova přítele Abrahama. (Izajáš 41:8) Elihu naslouchal oběma stranám, které se účastnily debaty, a tím projevil úctu starším mužům. Statečně však promluvil, když viděl, že se tito muži mýlí. Například vzplanul hněvem, když Job „prohlašoval za spravedlivou svou vlastní duši spíše než Boha“. Nejvíce se však Elihu rozpálil hněvem na Jobovy falešné těšitele. Svými výroky zdánlivě vychvalovali Boha, ale ve skutečnosti jej znevažovali; přikláněli se totiž v tomto sporu na Satanovu stranu. Elihu byl ‚naplněn slovy‘ a podněcován svatým duchem, a byl v této situaci nestranným Jehovovým svědkem. — Job 32:2, 18, 21.
9. Jak Elihu naznačil, že pro Joba existuje možnost zotavení?
9 Jobovi začalo více ležet na srdci jeho vlastní ospravedlnění než ospravedlnění Boha. Dokonce se pustil do sporu s Bohem. Avšak nyní, když byla Jobova duše blízko smrti, objevil se náznak toho, že by se mohl zotavit. Jaký to byl náznak? Elihu byl totiž podnícen, aby Jobovi předal zprávu od Jehovy: „Propusť ho, aby nesestoupil do jámy! Našel jsem výkupné! Ať se jeho tělo stane svěžejším než v mládí; ať se vrátí do dnů své mladistvé síly.“ — Job 33:24, 25.
10. Do jaké míry byl Job vyzkoušen, ale o čem si můžeme být jisti vzhledem k tomu, co je řečeno v 1. Korinťanům 10:13?
10 Elihu Joba usměrnil kvůli jeho tvrzení, že radovat se v Bohu a zachovávat ryzost nepřináší žádný užitek. Elihu řekl: „Ať je vzdáleno od pravého Boha, že by jednal ničemně, a od Všemohoucího, že by jednal protiprávně. Vždyť odmění pozemského člověka podle toho, jak jedná.“ Job jednal ukvapeně, když zdůrazňoval svou vlastní spravedlnost, ale jednal tak proto, že neměl potřebné poznání a porozumění. Elihu dodal: „Ať je Job vyzkoušen do krajnosti kvůli svým odpovědím mezi muži, kteří ubližují.“ (Job 34:10, 11, 35, 36) I my můžeme svou víru a ryzost plně prokázat pouze tehdy, když budeme nějakým způsobem ‚vyzkoušeni do krajnosti‘. Náš milující nebeský Otec však nedopustí, abychom byli zkoušeni nad to, co můžeme snést. — 1. Korinťanům 10:13.
11. Na co bychom měli pamatovat, když procházíme nějakou těžkou zkouškou?
11 Elihu dále opět ukázal, že Job nepatřičně zdůrazňoval svou vlastní spravedlnost. Pozornost by měla být zaměřena na našeho Vznešeného původce. (Job 35:2, 6, 10) Bůh „nezachová naživu nikoho ničemného, ale vynese soud ztrápených,“ řekl Elihu. (Job 36:6) Nikdo nemůže volat Boha k odpovědnosti a říkat, že Bůh byl nespravedlivý. Bůh je vyvýšen více, než můžeme poznat; počet jeho let se nedá vyzkoumat, protože je nekonečný. (Job 36:22–26) Když se dostaneš do nějaké těžké zkoušky, pamatuj, že náš věčně živý Bůh je spravedlivý a že nás odmění za to, jak věrně usilujeme o to, aby byl oslaven.
12. Co ukazují Elihuova závěrečná slova o tom, že Bůh vykoná rozsudek nad ničemnými lidmi?
12 Zatímco Elihu mluvil, schylovalo se k bouři. Když se bouře přiblížila, Elihuovo srdce se rozechvělo. Začal mluvit o velkých věcech, které Jehova udělal: „Dopřej tomu přece sluchu, Jobe; zastav se a projev pozornost podivuhodným Božím dílům.“ I my — podobně jako Job — potřebujeme věnovat pozornost podivuhodným Božím dílům a také Boží důstojnosti, která vzbuzuje bázeň. „Všemohoucího, toho jsme neodhalili,“ řekl Elihu. „Je vyvýšen v moci a nezlehčí právo a hojnost spravedlnosti. Ať se ho proto lidé bojí.“ (Job 37:1, 14, 23, 24) Elihuova závěrečná slova nám připomínají, že až Bůh zanedlouho vykoná rozsudek nad ničemnými lidmi, nebude zlehčovat právo ani spravedlnost. Zachová naživu své zbožné ctitele, kteří před ním mají bázeň. Je to vskutku velká výsada, že můžeme patřit k těmto lidem, kteří zachovávají ryzost a kteří uznávají Jehovu jako univerzálního Svrchovaného panovníka! Vytrvej tedy, jako vytrval Job, a nikdy nedopusť, aby tě Ďábel odtáhl pryč z tvého požehnaného místa v zástupu tohoto šťastného lidu.
Jehova odpovídá Jobovi
13, 14. a) Na co se Jehova začal ptát Joba? b) Jaké poučení můžeme získat z dalších otázek, které Bůh Jobovi položil?
13 Jak musel být Job překvapený, když k němu z větrné bouře promluvil Jehova! Ta bouře byla Božím dílem, na rozdíl od silného větru, kterým Satan způsobil, že se zřítil dům a zabil Jobovy děti. Job neměl slov, když se ho Bůh zeptal: „Kdes byl, když jsem zakládal zemi? . . . Kdo položil její rohový kámen, když spolu radostně provolávaly jitřní hvězdy a všichni Boží synové začali pochvalně křičet?“ (Job 38:4, 6, 7) Jehova Jobovi pokládal jednu otázku za druhou. Ptal se ho na moře, na oblaka, která zahalují zemi, na úsvit, na brány smrti, na světlo a tmu i na souhvězdí. Pak se Jehova zeptal: „Poznal jsi ustanovení nebes?“ A Job nebyl schopen odpovědět. — Job 38:33.
14 Další otázky, které Jehova Jobovi položil, ukázaly, že před stvořením člověka — předtím, než mu byla dána moc nad rybami, ptáky, divokými zvířaty a lezoucími tvory — bylo o všechno stvoření postaráno: Bůh se o to staral bez lidské pomoci a bez lidských rad. Následovaly otázky týkající se takových tvorů, jako je divoký býk, pštros a kůň. Job byl dotázán: „Je to na tvé nařízení, že vzlétá vzhůru orel a staví si hnízdo ve výšce?“ (Job 39:27) To jistě ne! Představ si, jak asi Job reagoval, když se ho Bůh zeptal: „Měl by se nějaký rýpal přít se Všemohoucím?“ Není tedy divu, že Job řekl: „Pohleď, stal jsem se nevýznamným. Co ti mám odvětit? Položil jsem si ruku na ústa.“ (Job 40:2, 4) Jehova má vždy pravdu. Kdybychom tedy někdy byli v pokušení stěžovat si na něho, měli bychom si ‚položit ruku na ústa‘. Svými otázkami Bůh také vyzdvihl svou nadřazenost, důstojnost a sílu, které jsou patrné z toho, co stvořil.
Behemot a leviatan
15. Které zvíře je všeobecně považováno za behemota a čím je toto zvíře charakteristické?
15 Nyní se Jehova zmínil o behemotovi. Všeobecně se má za to, že jde o hrocha. (Job 40:15–24) Behemot je pozoruhodný svými obrovitými rozměry, svou velikou vahou a tlustou kůží; a přitom je to býložravec, „žere zelenou trávu“. Zdrojem jeho síly jsou jeho boky a svalové úpony jeho břicha. Kosti jeho nohou jsou pevné jako „měděné trubky“. Behemot se neplaší, když se vzedmou vody, ale s lehkostí plave proti proudu.
16. a) Který živočich odpovídá popisu leviatana a co je o něm možné říci? b) Jaké poučení v souvislosti s úkoly, které nám byly přiděleny v Jehovově službě, můžeme získat z behemotovy a leviatanovy síly?
16 Bůh se Joba také zeptal: „Můžeš vytáhnout leviatana rybářským háčkem nebo můžeš mu jazyk přidržet dole provazem?“ Popis leviatana napovídá tomu, že jde o krokodýla. (Job 41:1–34) Leviatan s nikým neuzavře mír; žádný moudrý člověk není tak smělý, že by se odvážil tohoto plaza dráždit. Nelze ho odehnat šípy a „harašení oštěpu se směje“. Když se leviatan rozlítí, vodní hlubiny vřou, jako když se v hrnci vaří mast. Skutečnost, že leviatan i behemot byli mnohem silnější než Job, pomohla Jobovi, aby se pokořil. I my si musíme pokorně uvědomit, že sami od sebe nejsme mocní. Potřebujeme, aby nám Bůh dal moudrost a sílu, které nám pomohou uniknout jedovatým zubům Satana, Hada, a vykonat úkoly, které nám byly v Jehovově službě přiděleny. — Filipanům 4:13; Zjevení 12:9.
17. a) Jak Job ‚spatřil Boha‘? b) Co bylo dokázáno otázkami, na které Job nebyl schopen odpovědět, a jak to může pomoci nám?
17 Job byl nyní již zcela pokořený a uznal, že se na věci díval z nesprávného úhlu a že mluvil bez poznání. Přesto tehdy věřil, že ‚spatří Boha‘. (Job 19:25–27) Jak by to bylo možné, když žádný člověk nemůže Jehovu vidět, a přece žít? (2. Mojžíšova 33:20) Job totiž spatřil projev Boží moci, slyšel Boží slova, jeho oči porozumění se otevřely, takže viděl pravdu o Jehovovi. Proto ‚odvolal a činil pokání v prachu a popelu‘. (Job 42:1–6) Ty mnohé otázky, na které Job nebyl schopen odpovědět, dokázaly, jak je Bůh nadřazen nad nepatrným člověkem, dokonce i nad člověkem tak oddaným Jehovovi, jako byl Job. To nám pomáhá uvědomit si, že svým zájmům nesmíme dávat přednost před posvěcením Jehovova jména a ospravedlněním Jehovova svrchovaného postavení. (Matouš 6:9, 10) Naším prvořadým zájmem by mělo být zachovat ryzost a přinášet čest Jehovovu jménu.
18. Co museli udělat Jobovi falešní těšitelé?
18 Jak to však dopadlo s těmi samospravedlivými falešnými těšiteli? Jehova mohl Elifaze, Bildada a Cofara právem zabít za to, že na rozdíl od Joba nemluvili o Bohu pravdivě. „Vezměte sedm býků a sedm beranů a jděte k mému sluhovi Jobovi,“ řekl Bůh, „a budete obětovat ve svůj vlastní prospěch zápalnou oběť; a můj sluha Job se za vás bude modlit.“ Ti tři se nyní museli pokořit a uposlechnout. Job — muž, který zachoval ryzost — se za ně měl modlit a Jehova jeho modlitbu považoval za přijatelnou. (Job 42:7–9) A co se stalo s manželkou, která Joba zprvu nabádala, aby proklel Boha a zemřel? Zdá se, že díky Božímu milosrdenství byl Job se svou manželkou usmířen.
Slíbená odměna nám dává naději
19. Jak Jehova v souvislosti s Jobem prokázal svou nadřazenost nad Ďáblem?
19 Jakmile se Job přestal trápit kvůli své situaci a jakmile mu byla navrácena síla ke službě Bohu, Jehova změnil jeho okolnosti. Poté, co se Job pomodlil za ty tři muže, Bůh „zvrátil Jobův stav zajetí“ a dal mu ‚vše, co bývalo jeho, v dvojnásobném množství‘. Jehova prokázal svou nadřazenost nad Ďáblem tím, že zastavil Satanovu ruku, která Jobovi působila nemoc, a zázračně Joba uzdravil. Bůh také zahnal hordy démonů a držel je v bezpečné vzdálenosti od Joba tím, že kolem Joba opět rozložil své andělské ležení. — Job 42:10; Žalm 34:7.
20. Jakými způsoby Jehova odměnil Joba a jak mu požehnal?
20 Jobovi bratři, sestry i bývalí známí přicházeli, aby s Jobem jedli, projevovali mu soustrast a utěšovali ho nad vším neštěstím, které na něj Jehova připustil. Každý dal Jobovi peníz a zlatý kroužek. Jehova požehnal Jobovu konci více než jeho začátku, takže Job měl nakonec čtrnáct tisíc ovcí, šest tisíc velbloudů, tisíc spřežení skotu a tisíc oslic. Job měl také sedm synů a tři dcery, tedy tolik dětí, kolik měl původně. Jeho dcery — Jemima, Kezia a Keren-Hapuch — byly nejpůvabnější ženy v celé té zemi a Job jim dal dědictví mezi jejich bratry. (Job 42:11–15) A kromě toho Job žil ještě sto čtyřicet let a viděl čtyři generace svých potomků. Zpráva končí slovy: „A posléze Job zemřel, starý a spokojený se dny.“ (Job 42:16, 17) Prodloužení Jobova života bylo zázračným skutkem Jehovy Boha.
21. V jakém ohledu je pro nás biblická zpráva o Jobovi prospěšná a co bychom měli být odhodláni dělat?
21 Biblická zpráva o Jobovi nás upozorňuje na Satanovo úkladné jednání a pomáhá nám vidět, jak Jehovova univerzální svrchovanost souvisí s ryzostí člověka. Každý člověk, který miluje Boha, bude vyzkoušen podobně jako Job. Job vytrval a my můžeme vytrvat také. Job vyšel ze svých zkoušek s vírou i nadějí, a jeho odměna byla hojná. My, novodobí Jehovovi služebníci, máme pravou víru i naději. A jak velkolepou naději nám Vznešený dárce odměny předložil! Pomazaní křesťané chovají v mysli svou nebeskou odměnu, a to jim pomáhá, aby po zbytek svého života na zemi věrně sloužili Bohu. Mnozí lidé, kteří mají pozemskou naději, vůbec nikdy nezemřou; a lidé, kteří zemřou, budou spolu s Jobem odměněni vzkříšením do ráje na zemi. Jsou to jedinečné vyhlídky do budoucnosti; kéž si je uchováme jak v srdci, tak v mysli. Kéž každý, kdo miluje Boha, pevně stojí na straně Jehovy jako křesťan, který zachovává ryzost a věrně se zastává jeho univerzálního svrchovaného postavení. Kéž tím dokážeme, že Satan je lhář.
Jak bys odpověděl?
◻ Co mimo jiné řekl Job falešným těšitelům ve svém závěrečném proslovu?
◻ Jak Elihu dokázal, že je nestranným Jehovovým svědkem?
◻ Uveď některé otázky, které dal Bůh Jobovi, a vyzdvihni, jaký měly účinek.
◻ Čím biblická zpráva o Jobovi prospěla tobě osobně?
[Obrázky na straně 18]
Jehovovy výroky o behemotovi a leviatanovi pomohly Jobovi, aby se pokořil