OREL

[heb. neʹšer; aramejsky nešarʹ; řec. a·e·tosʹ].

Velký dravý pták. Někteří učenci se domnívají, že jeho hebrejský název je odvozen z kořenného slova, jež znamená „roztrhat na kusy nebo rozsápat“. Jiní zastávají názor, že to je slovo zvukomalebné (slovo, jehož samotný zvuk naznačuje, co znamená), a domnívají se, že neʹšer představuje „svist“ nebo „jiskřivý záblesk“, tedy ptáka, který se vrhá na kořist tak, že se svistem padá dolů vzduchem a připomíná záblesk světla. Tak či tak, pro orla, který se vrhá z velké výšky jako blesk a vytváří tak svist, jak vzduch proniká jeho roztaženými perutěmi (peřím na konci křídel), se hebrejský výraz dobře hodí. Jako dravec, jenž pije krev (Job 39:27, 30), byl orel zařazen mezi ptáky, kteří byli podle mojžíšského Zákona „nečistí“. (3Mo 11:13; 5Mo 14:12)

Palestinské druhy. Mezi orly, které je možné spatřit v dnešním Izraeli, patří orel královský (Aquila heliaca), orel skalní (Aquila chrysaëtos) a orlík krátkoprstý (Circaëtus gallicus). Orel skalní má zlatě lesklou hlavu a zátylek. Je to impozantní tmavohnědý pták, dlouhý asi 1 m a s rozpětím křídel asi 2 m. Pro orly je charakteristické, že mají poměrně širokou hlavu s nápadným hřebenem nad očima, krátký, silný, zahnutý zobák, silné nohy a ostré, silné spáry.

Jaký základ je pro řečnický obrat ‚neseni na orlích křídlech‘?

Oblasti Sinaje se říká „země orlů“. Tam tito ptáci stoupají a vznášejí se na svých silných, širokých křídlech. A tak osvobození Izraelité, kteří se shromáždili u hory Sinaj, mohli ocenit výstižnost obrazu vyjádřeného v Božím slově, že je Bůh nesl „na orlích křídlech“. (2Mo 19:4; srovnej Zj 12:14.) Téměř o 40 let později mohl Mojžíš Jehovu vedoucího Izrael pustinou přirovnat k orlu, který „natřásá své hnízdo, plachtí nad svými opeřenými mláďaty, rozestírá křídla, bere je, nosí je na svých perutích“. (5Mo 32:9–12) Když přijde čas, aby orlí mláďata začala létat, jejich rodič je třepotáním a máváním svých křídel burcuje, aby jim tuto představu zprostředkoval, a pak je vystrčí nebo vyláká z hnízda, takže si mláďata musí svá křídla vyzkoušet.

Někteří učenci sice pochybovali, že orel opravdu nosí své mladé na hřbetě, ale sir W. B. Thomas informoval o jednom horském vůdci ve Skotsku, který o orlu skalním svědčil, že „dospělí orli pobízejí mládě k letu, a někdy je vystrčí z hnízda. Pak ale lopotícího se orlíka podletí a chvilku ho nadnášejí na hřbetě a křídlech, aby si odpočinul.“ (The Yeoman’s England, Londýn, 1934, s. 135) Bulletin vydaný Smithsonian Institution (1937, č. 167, s. 302) cituje jednoho pozorovatele ve Spojených státech: „Orlice vzlétla ze svého skalního hnízda a nešetrně nesla své mládě. Pak ho pustila. Řekl bych, že padalo asi devadesát stop. Orlice se mezitím střemhlav vrhla dolů pod ně, roztáhla křídla a mládě na ní přistálo. Pak vylétla zpět k horskému hřebenu a vše se opakovalo. . . . V okouzlení jsme to s otcem pozorovali déle než hodinu.“ Profesor G. R. Driver k těmto výrokům říká: „Tento obraz [v 5. Mojžíšově 32:11] tedy není pouhým výplodem fantazie, ale je založen na skutečných faktech.“ (Palestine Exploration Quarterly, Londýn, 1958, s. 56, 57)

Vysoko položená hnízda a schopnost daleko vidět. Způsob, jak orli staví své hnízdo, je zdůrazněn, když se Bůh dotazuje Joba, jak to je zaznamenáno v knize Job 39:27–30. Hnízdo může být na vysokém stromě nebo na skalním útesu či na výčnělku ve skalnaté rokli. Během let může hnízdo tak narůst, že je až 2 m vysoké, a hnízda některých orlů pak váží až tunu! Zjevnou bezpečnost a nepřístupnost orlího hnízda také obrazně použili proroci ve svých poselstvích proti vyvýšenému království Edomu v rozeklaných horách Araby. (Jer 49:16; Ob 3, 4)

Schopnost orla daleko vidět, o níž je zmínka u Joba 39:29, dokládá Rutherford Platt ve své knize The River of Life. (1956, s. 215, 216) Také ukazuje neobvyklou konstrukci orlího oka a svědčí tak o Stvořitelově moudrosti. V knize se píše:

„Bezkonkurenční oči z celé živočišné říše jsou . . . oči orla, supa a ostříže. Vidí tak ostře, že mohou ze vzduchu z výšky tisíce stop zahlédnout králíka nebo tetřeva napůl schovaného v trávě.

Ostrý zrak očí lovce je dán tím, že odraz objektu dopadá na hustý chomáč špičatých, kuželovitých buněk. Toto drobné místo na zadní straně oční bulvy absorbuje paprsky světla z objektu pomocí tisíců bodů, a to speciálním způsobem, který předává mysli jasný obraz. Téměř všem lovcům, například tchoři, pumě i nám samotným, stačí jedno místo z kuželovitých buněk; díváme se přímo před sebe a k objektu, na který se díváme, se přibližujeme přímo. Ne tak orel nebo ostříž. Když ti svými citlivými kužely zaostří na králíka v trávě, mohou se k němu přibližovat po dlouhé klopené dráze. Tak se obraz jejich cíle posouvá po zadní straně bulvy po zakřivené trajektorii. Ta se přesně promítne do orlího oka, protože orlí oko nemá jen chomáč kuželů, ale celý zakřivený pruh. Jak se orel blíží dolů, je králík v trávě neustále v jeho zorném poli.“ (Srovnej Jer 49:22.)

Letové schopnosti. Rychlost orla je vyzdvižena v mnoha textech. (2Sa 1:23; Jer 4:13; Ná 4:19; Hab 1:8) Existují zprávy o orlech, kteří překonali rychlost 130 km/h. Šalomoun varoval, že bohatství si „dělá křídla“ jakoby orlí (Př 23:4, 5), a Job truchlil nad tím, jak rychle život pomíjí, a přirovnával to k rychlosti orla, který hledá kořist. (Job 9:25, 26) Avšak ti, kdo důvěřují v Jehovu, dostanou sílu pokračovat, jako by se vznášeli na zdánlivě neúnavných křídlech plachtícího orla. (Iz 40:31)

Novodobí vědci žasli nad ‚cestou orla v nebesích‘ stejně jako pisatel Přísloví 30:19. Clarence D. Cone ml. vypráví, jak pozorování majestátních a téměř bez úsilí stoupajících orlů, ostřížů a supů „přispělo k objevení základních mechanismů meteorologie“. Ukazuje, jak tito velcí ptáci plně využívají dynamické energie velkých „bublin“ zahřátého vzduchu, které díky slunečnímu žáru stoupají od země, a jak aerodynamicky jsou zkonstruovány „roztřepené“ konce orlích křídel, že minimalizují tření vzduchu na křídlech. (Scientific American, duben 1962, s. 131, 138)

Obrazné použití. Proroci často tohoto silného dravce používali jako symbolu vojenských sil nepřátelských národů v jejich náhlém a často nečekaném útoku. (5Mo 28:49–51; Jer 48:40; 49:22; Oz 8:1) Babylónští a egyptští panovníci byli označováni za orly. (Ez 17:3, 7) Stojí za pozornost, že v mnoha starověkých národech, mimo jiné v Asýrii, Persii a Římě, se zpodobení orla pravidelně používalo na královských žezlech, standartách a stélách, stejně jako se i dnes používá v Německu, ve Spojených státech a jinde.

Někteří učenci zpochybňovali použití slova „orli“ u Matouše 24:28 a Lukáše 17:37 a měli za to, že se tyto texty jistě vztahují na supy shromážděné kolem zdechliny. Orel se sice neživí především zdechlinami jako sup, ale čas od času přece jen nějakou spořádá. (Palestine Exploration Quarterly, 1955, s. 9) Orel na rozdíl od společenského supa je samotářským lovcem, ale přesto se ví, že někdy loví ve dvojicích; kniha The Animal Kingdom (sv. II, s. 965) píše o případu, kdy „několik orlů podniklo hromadný útok na vidloroha amerického“. (F. Drimmer, ed., 1954) Zmíněné Ježíšovo proroctví bylo vysloveno v souvislosti s Ježíšovou slíbenou „přítomností“. Proto se nevztahuje pouze na událost, kdy byl v roce 70 n. l. židovský národ zničen římskými vojsky, jejichž korouhve byly zdobeny zpodobením orlů.

Orli jsou použiti ve Zjevení a představují tvory přistupující k Božímu trůnu a oznamující poselství o Božím soudu pro ty, kdo žijí na zemi. Nepochybně představují rychlost a prozíravost. (Zj 4:7; 8:13; srovnej Ez 1:10; 10:14.)

Další text, o němž se mnoho učenců domnívá, že se vztahuje spíše na supy než na orly, je Micheáš 1:16, který říká, aby si Izrael obrazně ‚rozšířil lysinu jako orlí‘. Orlí hlava je dobře opeřená; hlava amerického orla bělohlavého sice z dálky vypadá jako holá, ale je pokryta bílým peřím. Sup bělohlavý (Gyps fulvus), jehož je možné vidět v Izraeli i dnes, má na hlavě jen trochu jemného, bílého peří a krk je opeřen jen řídce. Jestliže se tento text vztahuje na něj, znamená to, že hebrejské slovo neʹšer má širší význam než pouze orel. Ornitologové sice neřadí supa bělohlavého do stejného „druhu“ nebo „rodu“ jako orla, ale stojí za pozornost, že je řazen do téže „čeledi“ (jestřábovitých, Accipitridae). Někteří badatelé se však domnívají, že Micheáš 1:16 se vztahuje na pelichání, kterým orel prochází, ačkoli to je prý proces postupný a celkem nenápadný. Toto pelichání poněkud omezuje aktivitu a sílu ptáka, ale potom se orel znovu vrací k normálnímu životu. Právě to měl možná na mysli žalmista, když řekl, že něčí mládí „se stále obnovuje právě jako orlí“. (Ža 103:5) Jiní v tom vidí narážku na poměrně dlouhý život orla. Ví se, že někteří orli se dožili 80 let.

Jméno Aquila (Sk 18:2) je latinsky orel.