Co dělat, když se objeví problémy

JEN málokdo se musel potýkat se všemi problémy, které postihly Joba. Během krátké doby ztratil majetek a živobytí, tragicky mu zahynuly všechny jeho děti a nakonec ho postihla velmi bolestivá nemoc. Přátelé a příbuzní se k němu nehlásili a manželka ho pobízela, aby ‚proklel Boha a zemřel‘. (Job 2:9; 19:13, 14)

Job je však výborným zdrojem povzbuzení pro každého, koho potkají podobné zkoušky. Šťastný konec jeho tvrdé zkoušky ukazuje, že Jehovovi dělá radost, jestliže jsme tváří v tvář těžkostem vytrvalí a jestliže zůstáváme věrní ze skutečné zbožné oddanosti, a ne ze sobeckých pohnutek. (Job, kapitoly 1, 2; 42:10–17; Přísloví 27:11)

Tento biblický příběh také obsahuje cenné poučení o tom, co bychom měli dělat, když se objeví problémy. Dává jasné příklady toho, jak by se mělo — a jak by se nemělo — radit člověku, který prožívá nějakou zkoušku. Jobova osobní zkušenost nám také může pomoci, abychom reagovali vyrovnaně, když na nás doléhá tíživá situace.

Poučte se, jak neradit

Výraz „Jobův těšitel“ se stal synonymem pro člověka, který v obtížné době místo soucitu všechno ještě ztěžuje. Ale navzdory pověsti, kterou tři Jobovi společníci zaslouženě získali, bychom neměli předpokládat, že všechny jejich pohnutky byly špatné. Měli sice nesprávné názory, ale do určité míry chtěli Jobovi pomoci. Proč se jim to nepodařilo? Jak se stali nástrojem Satana, který byl rozhodnut, že Jobovu ryzost zlomí?

Prakticky všechny své rady založili na nesprávném předpokladu: totiž že trápení potká jen toho, kdo hřeší. Ve své první řeči Elifaz řekl: „Který nevinný kdy zahynul? A kde byli kdy zahlazeni přímí? Podle toho, co jsem viděl, ti, kteří vymýšlejí to, co ubližuje, a ti, kteří zasévají těžkosti, sklidí to sami.“ (Job 4:7, 8) Elifaz chybně věřil, že nevinní jsou vůči neštěstí imunní. Došel k závěru, že když Job tolik trpí, musel tedy zhřešit proti Bohu.a Také Bildad i Cofar na Joba naléhali, aby činil pokání ze svých hříchů. (Job 8:5, 6; 11:13–15)

Joba jeho tři společníci deprimovali také tím, že hlásali své vlastní myšlenky, a ne zbožnou moudrost. Elifaz dokonce řekl, že Bůh „svým sluhům vůbec nevěří“ a že mu je jedno, zda je Job spravedlivý, nebo ne. (Job 4:18; 22:2, 3) Sotva je možné představit si více deprimující a nepravdivější poznámku! Není divu, že Jehova později vytkl Elifazovi a jeho přátelům, že se rouhali. „Nemluvili [jste o mně], co je pravdivé,“ řekl. (Job 42:7) Ale to nejhorší mělo teprve přijít.

Elifaz nakonec zašel do takového extrému, že začal Joba obviňovat přímo. Nepodařilo se mu na Jobovi vynutit přiznání, že je vinen, a tak začal vymýšlet hříchy, které podle něho Job musel spáchat. „Není již tvá vlastní špatnost přílišná a nebude tvým proviněním konec?“ ptal se Elifaz. „Vždyť se bez příčiny zmocňuješ zástavy od svých bratrů a svlékáš dokonce oděvy z nahých lidí. Unavenému nedáváš napít vodu a hladovému zadržuješ chléb.“ (Job 22:5–7) Tato obvinění byla naprosto nepodložená. Sám Jehova řekl, že Job je muž „bezúhonný a přímý“. (Job 1:8)

Jak Job reagoval, když jeho společníci zpochybňovali jeho ryzost? Je pochopitelné, že to těžce nesl a že ho to skličovalo, ale také byl pevněji než kdykoli dříve rozhodnut, že dokáže, jak nepravdivá jsou tato obvinění. Ve skutečnosti ho snaha, aby sám sebe ospravedlnil, pohltila natolik, že svým způsobem začal ze svých nesnází vinit Jehovu Boha. (Job 6:4; 9:16–18; 16:11, 12) Skutečné sporné body byly přehlíženy a z rozhovoru se stala marná debata o tom, zda Job je, nebo zda není spravedlivým člověkem. Co se mohou křesťané naučit z tohoto naprosto nevhodného dávání rad?

1. Láskyplný křesťan nedojde hned k závěru, že si bratr za své problémy může sám. Člověka, který se ze všech sil snaží jít dál, může drsná kritika jeho minulých chyb — ať už tyto chyby byly skutečné, nebo smyšlené — velmi srážet. Sklíčená duše potřebuje ‚utěšit‘, a ne zahrnout výčitkami. (1. Tesaloničanům 5:14) Jehova si přeje, aby dozorci byli „jako úkryt před větrem“, nemají být ‚obtížnými těšiteli‘ jako Elifaz, Bildad a Cofar. (Izajáš 32:2; Job 16:2)

2. Nikoho bychom neměli z ničeho obviňovat, pokud o tom nemáme jasné důkazy. Fámy a domněnky — jako byly ty v případě Elifaze — nejsou dostatečným podkladem pro ukázňování. Jestliže starší například někoho nespravedlivě obviňuje, mohl by ztratit důvěru a zranit city takového člověka. Jak se asi Job cítil, když musel vyslechnout tolik špatných rad? Svému rozhořčení dal průchod, když ironicky prohlásil: „Ach, jak velice jsi pomohl tomu, kdo nemá sílu!“ (Job 26:2) Dozorce, který je citlivý, ‚napřímí svěšené ruce‘ a nebude problém ještě zhoršovat. (Hebrejcům 12:12)

3. Rada by měla být založena na Božím slově, ne na osobních názorech. Argumenty Jobových společníků byly nesprávné a destruktivní. Místo toho, aby tito společníci Jobovi pomohli přiblížit se k Bohu, vedli ho k názoru, že mezi ním a jeho nebeským Otcem je jakási bariéra. (Job 19:2, 6, 8) Když někdo umí dobře používat Bibli, může naopak záležitosti urovnat, osvěžit druhé lidi a poskytnout skutečnou útěchu. (Lukáš 24:32; Římanům 15:4; 2. Timoteovi 3:16; 4:2)

Kniha Job pomáhá křesťanům, aby se vyhnuli určitým nástrahám, a také obsahuje užitečné poučení o tom, jak dávat dobré rady.

Jak dávat rady

Rady, které dával Elihu, se od rad třech Jobových společníků výrazně lišily jak v obsahu, tak ve způsobu, jak Elihu s Jobem jednal. Oslovoval Joba jménem a mluvil k němu jako k příteli, ne jako by byl jeho soudcem. „Teď však, prosím, Jobe, vyslechni má slova a dopřej přece sluchu všemu, co mluvím. Pohleď, pro pravého Boha jsem právě to, co ty; i já jsem byl vytvarován z hlíny.“ (Job 33:1, 6) Elihu také nezapomněl Joba pochválit za jeho správné jednání. „Mám potěšení z tvé spravedlnosti,“ ujišťoval Joba. (Job 33:32) Kromě toho, že Elihu radil laskavě, byly jeho rady užitečné i z jiných důvodů.

Elihu trpělivě čekal, dokud ostatní nedomluví. To mu pomohlo, aby celou záležitost dobře pochopil ještě dříve, než sám začal radit. Jestliže byl Job spravedlivým člověkem, proč by ho Jehova trestal? „Ať je vzdáleno od pravého Boha, že by jednal ničemně, a od Všemohoucího, že by jednal protiprávně,“ prohlásil Elihu. „Nespustí oči z nikoho spravedlivého.“ (Job 34:10; 36:7)

Byla skutečně Jobova spravedlnost hlavní spornou otázkou? Elihu upozornil Joba na to, že jeho názor nebyl vyrovnaný. „Řekl jsi: ‚Má spravedlnost je více než Boží,‘ “ vysvětloval Elihu. „Vzhlédni k nebi a viz a spatři oblaka, že jsou vskutku výše než ty.“ (Job 35:2, 5) Právě jako jsou oblaka mnohem výše než my, také Jehovovy cesty jsou mnohem vyšší než naše cesty. Nemáme právo soudit způsob, jak Bůh jedná. „Ať se ho proto lidé bojí. Nebere ohled na ty, kteří jsou moudří ve svém vlastním srdci,“ uzavřel svou řeč Elihu. (Job 37:24; Izajáš 55:9)

Elihuovy rozumné rady připravily Joba na to, aby mohl dostat další poučení od samotného Jehovy. Ve skutečnosti je mezi Elihuovým popisem ‚podivuhodných Božích děl‘ ve 37. kapitole a Jehovovými slovy, která jsou zapsána v kapitolách 38–41, překvapivá podobnost. Elihu se určitě na celou záležitost díval z Jehovova hlediska. (Job 37:14) Jak mohou křesťané napodobit dobrý příklad Elihua?

Zvláště dozorci by měli být jako Elihu soucitní a laskaví, měli by pamatovat na to, že jsou také nedokonalí. Udělají dobře, když budou pozorně naslouchat, aby se dozvěděli všechna fakta a aby celou záležitost pochopili dříve, než začnou radit. (Přísloví 18:13) A když budou používat Bibli a biblické publikace, mohou se ujistit, že se na věc stále dívají stejně jako Jehova. (Římanům 3:4)

V knize Job tedy starší nalézají praktické poučení, ale můžeme se z ní také naučit, jak se v dnešní době vyrovnaně stavět k problémům.

Jak na těžkosti nereagovat

Postižen utrpením a znechucen svými falešnými těšiteli, byl Job zahořklý a sklíčený. „Ať zhyne den, ve kterém jsem se narodil . . . Má duše rozhodně cítí hnus k mému životu,“ naříkal. (Job 3:3; 10:1) Nevěděl, že za jeho neštěstím stojí Satan, a myslel si, že to způsobil Bůh. Zdálo se mu nespravedlivé, že by on — spravedlivý člověk — měl trpět. (Job 23:10, 11; 27:2; 30:20, 21) To Joba zaslepilo natolik, že už neuvažoval dále, a začal kritizovat Boží jednání s lidmi. Jehova se zeptal: „Skutečně učiníš neplatným mé právo? Prohlásíš mě za ničemného, abys byl v právu ty?“ (Job 40:8)

Když se nám něco stane, je velmi pravděpodobné, že naší bezprostřední reakcí bude stejně jako u Joba pocit, že nám někdo ublížil. Obvykle se ptáme: ‚Proč to musím být zrovna já? Jak je možné, že jiné lidi — kteří jsou mnohem horší než já — nepotkávají skoro žádné problémy?‘ To jsou negativní myšlenky, kterých se můžeme zbavit tím, že budeme rozjímat o Božím slovu.

Na rozdíl od Joba chápeme, že jde o větší sporné otázky. Víme, že Satan „obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil“. (1. Petra 5:8) Jak ukazuje kniha Job, Ďábel nám dělá problémy, protože by měl radost, kdyby mohl zlomit naši ryzost. Snaží se dokázat své tvrzení, že jsme svědky pro Jehovu jen tehdy, když o nic nejde. (Job 1:9–11; 2:3–5) Budeme mít odvahu stát na straně Jehovy, a tak dokázat, že Ďábel je lhář?

Příklad Ježíše a mnoha dalších věrných služebníků Jehovy dokazuje, že k tomuto systému věcí téměř nevyhnutelně patří nějaká forma trápení. Ježíš řekl, že jeho učedníci musí být ochotni ‚zvednout svůj mučednický kůl‘, pokud ho chtějí následovat. (Lukáš 9:23) Naším osobním ‚mučednickým kůlem‘ může být jedna nebo více těžkých věcí, které postihly Joba — špatné zdraví, smrt někoho milovaného, deprese, finanční těžkosti, odpor ze strany nevěřících. Ale všechno zlé je pro něco dobré. Můžeme na svou situaci pohlížet jako na příležitost k tomu, abychom projevili vytrvalost a nezlomnou věrnost Jehovovi. (Jakub 1:2, 3)

Tak reagovali Ježíšovi apoštolové. Zanedlouho po Letnicích byli zmrskáni za to, že kázali o Ježíšovi. Nevzalo jim to odvahu, ale naopak pokračovali dál a „radovali se“. Neměli radost z bolesti samotné, ale z toho, že „byli uznáni za hodné toho, aby byli zneuctěni pro jeho [Kristovo] jméno“. (Skutky 5:40, 41)

Samozřejmě, že ne všechny těžkosti, které nás potkají, jsou způsobeny tím, že sloužíme Jehovovi. Své problémy jsme si mohli zavinit sami — alespoň do určité míry. Anebo jsme sice sami chybu neudělali, ale problém ovlivnil naši duchovní vyrovnanost. Ať je to, jak chce, pokorný postoj, jako měl Job, nám umožní, abychom viděli, kde se stala chyba. Job svou chybu před Jehovou uznal: „Hovořil [jsem], ale nerozuměl jsem.“ (Job 42:3) Člověk, který takovým způsobem uzná svou chybu, se pravděpodobně v budoucnosti podobným problémům vyhne. Jak říká přísloví, „chytrý je ten, kdo uviděl neštěstí a pak se jde skrýt“. (Přísloví 22:3)

Nejdůležitější však je, že nám kniha Job připomíná tu skutečnost, že problémy nebudou trvat věčně. Bible říká: „Prohlašujeme za šťastné ty, kteří vytrvali. Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste, jaký výsledek dal Jehova, že Jehova je velmi něžný v náklonnosti a milosrdný.“ (Jakub 5:11) Můžeme si být jisti, že Jehova Bůh odmění věrnost svých služebníků i v dnešní době.

Také se těšíme na dobu, kdy všechny problémy — „dřívější věci“ — pominou. (Zjevení 21:4) Dokud tento den nepřijde, kniha Job slouží jako cenný průvodce, který nám může pomoci, abychom se k problémům stavěli moudře a statečně.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 28]

„Spatři oblaka, že jsou vskutku výše než ty.“ Elihu Jobovi pomohl, aby pochopil, že Boží cesty jsou vyšší než cesty lidí