Toužíte sloužit plněji?

„ZLOBILA jsem se na Jehovu,“ říká Laura. „Modlila jsem se k němu, aby nám pomohl vyřešit naše finanční problémy, abych mohla pokračovat v průkopnické službě, ale vůbec to nepomohlo. Nakonec jsem musela průkopničení nechat. Musím se taky přiznat, že jsem záviděla těm, kdo mohli pokračovat.“

Uvažujme také o Michaelovi, služebním pomocníkovi v jednom sboru svědků Jehovových. Usiloval o úřad dozorce. (1. Timoteovi 3:1) Když se jeho touha několik let nesplnila, zahořkl natolik, že už by tuto výsadu nepřijal. „Prostě už nechci cítit takové zklamání,“ říká.

Měli jste podobné zkušenosti? Museli jste se někdy vzdát oblíbené teokratické výsady? Museli jste třeba přestat sloužit jako průkopníci, celodobí hlasatelé Království? Nebo snad toužíte po jistých úkolech ve sboru, které jsou svěřeny jiným? Možná ze srdce toužíte sloužit v betelu nebo jako misionáři, ale vaše okolnosti vám to nedovolují.

„Odkládaným očekáváním onemocní srdce,“ uznává kniha Přísloví. (Přísloví 13:12) A může to tak být zvláště tehdy, když výsad, po nichž tak toužíte, dosáhnou jiní lidé. Je možné, aby člověk, který takové zklamání zažije, věci na základě Božího slova porozuměl a získal útěchu a naději? Ano, je. Osmdesátý čtvrtý žalm ve skutečnosti vyjadřuje pocity Jehovova služebníka, jehož touhy vzhledem k Jehovově službě se také nesplnily.

Levitovo ocenění

Čtyřiaosmdesátý žalm složili synové Koracha, Levité, kteří sloužili v Jehovově chrámu a velice si vážili služebních výsad. „Jak líbezné je tvé vznešené bydliště, Jehovo vojsk!“ zvolal jeden z nich. „Má duše prahla a také tesknila po Jehovových nádvořích. Mé vlastní srdce a samo mé tělo radostně volají k živému Bohu.“ (Žalm 84:1, 2)

Tento Levita si tak přál sloužit v Jehovově chrámu, že dokonce i obvyklé věci, které byly k vidění cestou do Jeruzaléma, se mu zdály půvabné. „Když procházejí nížinou keřů bacha,“ řekl, „mění ji v zřídlo.“ (Žalm 84:6) Ano, to obvykle vyprahlé místo bylo pro žalmistu jako dobře zavlažovaný kraj.

Tento žalmista byl nekněžský Levita, a tak mohl sloužit v chrámu pouze jeden týden každých šest měsíců. (1. Paralipomenon 24:1–19; 2. Paralipomenon 23:8; Lukáš 1:5, 8, 9) Zbytek času trávil doma v jednom z levitských měst. Proto zpíval: „I pták si našel dům a vlaštovka hnízdo pro sebe, kam nakladla své mladé — tvůj velkolepý oltář, Jehovo vojsk, můj Králi a můj Bože!“ (Žalm 84:3) Jak šťastný by ten Levita asi byl, kdyby byl jako ptáci, kteří měli v chrámu trvalejší obydlí!

Tento Levita mohl snadno zahořknout, protože v chrámu nemohl sloužit častěji. Přesto měl radost z toho, že mohl sloužit tak, jak mohl, a jistě si uvědomoval, že být Jehovovi oddán celým srdcem stojí za to. Co tomuto věrnému Levitovi pomohlo, aby byl stále spokojený se svými služebními výsadami?

Naučte se spokojenosti

„Den na tvých nádvořích je lepší než tisíc jinde,“ řekl Levita. „Zvolil jsem si stát u prahu v domě svého Boha spíše než pohybovat se ve stanech ničemnosti.“ (Žalm 84:10) Věděl, že dokonce i jeden jediný den v Jehovově domě je neocenitelnou výsadou. A tento Levita mohl sloužit v chrámu mnohem déle než jen jediný den. Byl se svými výsadami spokojený a to ho podnítilo, aby pěl radostí.

A co my? Počítáme svá požehnání, nebo máme sklon zapomínat na to, čeho jsme už v Jehovově službě dosáhli? Jehova svým oddaným služebníkům svěřil různé výsady a úkoly. Týká se to například závažných povinností dozoru, pasení, vyučování a různých druhů celodobé služby. Nepominutelné jsou ale i jiné drahocenné věci související s Jehovovým uctíváním.

Zamysleme se například nad křesťanskou službou. Apoštol Pavel naši výsadu kázat dobrou zprávu přirovnal k ‚pokladu v hliněných nádobách‘. (2. Korinťanům 4:7) Považujete tuto službu za neocenitelný poklad? Ježíš Kristus, který byl v čele kázání o Království, se na to tak díval a dal nám v tom příklad. (Matouš 4:17) „Proto se nevzdáváme, poněvadž máme tuto službu,“ řekl Pavel. (2. Korinťanům 4:1)

Křesťanská shromáždění jsou také posvátným opatřením, jež nesmíme brát na lehkou váhu. Na našich shromážděních dostáváme nesmírně důležité poučení a těšíme se z potřebného společenství. Na shromážděních také můžeme dávat veřejně najevo svou víru a naději, a to tak, že pravidelně podáváme komentáře nebo se na programu podílíme i jinak. (Hebrejcům 10:23–25) Naše shromáždění jsou opravdu opatřením, kterého bychom si měli vážit.

Výše zmíněný Michael si těchto věcí velmi vážil a hluboce je oceňoval. Avšak zklamání z toho, že nemohl sloužit jako starší, odsunulo jeho ocenění na nějakou dobu do pozadí. Když se na ně opět zaměřil, získal znovu vyrovnanost a trpělivě čekal na Jehovu.

Neměli bychom se trápit tím, že nemáme určitou výsadu; uděláme dobře, když si připomeneme, jak nám Jehova žehná, podobně jako to udělal žalmista.a Jestliže toho mnoho neobjevíme, musíme se podívat znovu a poprosit Jehovu, aby nám otevřel oči, abychom viděli své výsady a to, jak nám Jehova žehná a používá nás ke své chvále. (Přísloví 10:22)

Také je důležité si uvědomit, že ke zvláštním výsadám, jako je třeba úřad dozorce, je nutné splňovat určité požadavky. (1. Timoteovi 3:1–7; Titovi 1:5–9) Musíme se tedy zkoumat, hledat oblasti, kde bychom se mohli zlepšit, a pak se o to opravdově snažit. (1. Timoteovi 4:12–15)

Neztraťte odhodlání

Jestliže neobdržíme určitou služební výsadu, nemusíme dělat závěry v tom smyslu, že Jehova více miluje ty, kdo se z ní těší, nebo že nám tyto žádoucí věci upírá. Jistě bychom neměli závistivě usuzovat, že ti, kdo výsady mají, je dostali díky jakési protekci od lidí, a ne teokratickým jmenováním. Když bychom takto smýšleli, mohlo by to vést k závisti, soupeření, a dokonce k tomu, že bychom se naprosto přestali snažit. (1. Korinťanům 3:3; Jakub 3:14–16)

Zmíněná Laura se nevzdala. Nakonec své pocity hněvu a žárlivosti ovládla. Opakovaně se modlila k Bohu o pomoc, aby mohla překonat svou negativní reakci na to, že nemohla být průkopnicí. Také vyhledala pomoc způsobilých mužů ve sboru a znovu pocítila Boží lásku. „Jehova mi dal pokoj mysli,“ říká. „Když s manželem nemůžeme být průkopníci teď, často vzpomínáme na dobu průkopničení, a ze zážitků, které jsme měli, čerpáme sílu. Také pomáháme našemu dospělému synovi, který je v průkopnické službě.“ Laura je nyní spokojená a umí ‚se radovat s těmi, kteří se radují‘ v průkopnické službě. (Římanům 12:15)

Stanovte si dosažitelné cíle

To, že jsme nyní spokojeni se současnými služebními výsadami, ale neznamená, že už si nebudeme stanovovat žádné teokratické cíle. Když Pavel pojednával o vzkříšení do nebe, mluvil o ‚napřahování se po věcech vpředu‘. Řekl také: „Do jaké míry jsme udělali pokrok, rozhodně choďme dále řádně podle téhož postupu.“ (Filipanům 3:13–16) Teokratické cíle nám pomohou napřahovat se po věcech vpředu. Musíme si ale dát pozor na to, aby byly realistické.

Realistické cíle jsou cíle rozumné a dosažitelné. (Filipanům 4:5) To neznamená, že cíl, k jehož dosažení je třeba několika let namáhavé práce, je nerealistický. Takového dlouhodobého cíle můžeme dosáhnout tak, že si stanovíme mezicíle neboli jednotlivé kroky. Mohou to být jakési milníky na cestě duchovního pokroku. Každý zdárně dosažený krok nám dá pocit spokojenosti, a ne zklamání.

Vyrovnaný náhled

Je však důležité mít na mysli, že kvůli našim okolnostem nebo omezením nemusíme některých výsad dosáhnout. Kdybychom si je určili za cíl, vedlo by to ke zklamání a pocitu marnosti. Takové cíle bychom měli nechat stranou — alespoň prozatím. Nebude to těžké, pokud se budeme modlit o zbožnou spokojenost a pokud učiníme středem svých zájmů konání Jehovovy vůle. Když usilujeme o výsady, jde o slávu Jehovy, a ne o uznání našich osobních úspěchů. (Žalm 16:5, 6; Matouš 6:33) Bible nám vhodně říká: „Uval svá díla na samotného Jehovu, a tvé plány budou pevně založeny.“ (Přísloví 16:3)

Při rozboru osmdesátého čtvrtého žalmu můžeme vidět, že žalmista tento postoj ke služebním výsadám měl a že mu Jehova bohatě požehnal. A tento žalm je k užitku Jehovovým ctitelům až dodnes.

Když se budete s modlitbou spoléhat na Jehovu, můžete najít rovnováhu mezi touhou po dalších výsadách a spokojeností s těmi, z nichž se už těšíte. Nikdy nedopusťte, aby vás touha dělat více oloupila o ocenění pro to, co máte nyní, a o radost z toho, že můžete Jehovovi sloužit navždy. Důvěřujte v Jehovu, protože to vede ke štěstí, jak je patrné ze slov Levity: „Jehovo vojsk, šťastný je člověk, který ti důvěřuje.“ (Žalm 84:12)

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 11]

Jaké cíle si můžeme dát?

Denně číst Bibli. (Jozue 1:8; Matouš 4:4)

Pomocí Písma prohloubit svou vnímavost. (Hebrejcům 5:14)

Vypěstovat si bližší vztah k Bohu. (Žalm 73:28)

Pracovat na každém ovoci ducha zvlášť. (Galaťanům 5:22, 23)

Zkvalitnit své modlitby. (Filipanům 4:6, 7)

Umět účinněji kázat a vyučovat. (1. Timoteovi 4:15, 16)

Přečíst každé vydání Strážné věže a Probuďte se! a rozjímat o nich. (Žalm 49:3)

[Obrázky na straně 9]

Když si stanovujete osobní cíle, dávejte činění Boží vůle na první místo