Jehovovo slovo je živé
Důležité myšlenky ze třetí a čtvrté knihy Žalmů
ŽALMISTA se v modlitbě ptá Boha: „Bude tvá milující laskavost oznamována na pohřebním místě, tvá věrnost na místě zničení?“ (Žalm 88:11) Odpověď samozřejmě zní ne. Nejsme-li živí, nemůžeme chválit Jehovu. Chvála Jehovy je dobrý důvod, abychom žili, a to, že žijeme, je dobrý důvod, abychom ho chválili.
Do třetí a čtvrté knihy Žalmů patří 73. až 106. žalm. Nalézáme v nich mnoho důvodů pro to, abychom chválili Stvořitele a žehnali jeho jménu. Rozjímání o těchto žalmech by mělo prohloubit naše ocenění pro „slovo Boha“ a podnítit nás, abychom Jehovu chválili ještě více a ještě lépe. (Hebrejcům 4:12) Věnujme nejprve pozornost třetí knize Žalmů.
„PŘIBLÍŽIT SE K BOHU JE PRO MNE DOBRÉ“
Prvních 11 žalmů ze třetí sbírky složil Asaf nebo příslušníci Asafova rodu. V úvodní písni se dozvídáme, díky čemu nebyl Asaf zaveden na scestí mylným uvažováním. Došel totiž ke správnému závěru. Zpívá: „Pokud . . . jde o mne, přiblížit se k Bohu je pro mne dobré.“ (Žalm 73:28) V Žalmu 74 pisatel naříká nad zničením Jeruzaléma. V Žalmech 75, 76 a 77 poznáváme Jehovu jako spravedlivého Soudce, Zachránce mírných a Toho, který slyší modlitbu. Žalm 78 uvádí přehled dějin Izraele od dob Mojžíše do doby Davida. V 79. žalmu čteme nářek nad zničením chrámu. V dalším žalmu se pisatel modlí o obnovení Božího lidu. V 81. žalmu jsme vybízeni, abychom poslouchali Jehovu. Následující dva žalmy obsahují modlitbu k Bohu, aby vykonal svůj rozsudek nad zkaženými soudci (82. žalm) a nad Božími nepřáteli (83. žalm).
„Má duše prahla a také tesknila po Jehovových nádvořích,“ zpívá se v melodii Korachových synů. (Žalm 84:2) V Žalmu 85 je vznesena žádost, aby Bůh požehnal Židům, kteří se vrátili z vyhnanství. Poukazuje se zde na to, že duchovní požehnání je mnohem důležitější než požehnání v hmotném ohledu. V 86. žalmu David prosí Boha, aby jej střežil a poučoval. Po melodii o Sionu a těch, kdo se v něm narodili, která je v Žalmu 87, následuje modlitba k Jehovovi v 88. žalmu. Etan, což byl možná jeden ze čtyř moudrých mužů v Šalomounových dnech, složil Žalm 89. Tato píseň vyzdvihuje Jehovovu milující laskavost, jež se zračí v davidovské smlouvě. (1. Královská 4:31)
Odpovědi na biblické otázky:
73:9 — V jakém smyslu ničemní ‚vložili svá ústa až do nebes a jejich jazyk se prochází po zemi‘? Ničemní neberou ohled na nikoho v nebi ani na zemi, a tak se neváhají tím, co říkají svými ústy, rouhat Bohu. Svým jazykem také pomlouvají lidi.
74:13, 14 — Kdy Jehova „rozbil . . . hlavy mořských oblud ve vodách“ a „drtil na kusy hlavy leviatana“? Jako ‚velký mořský netvor, který uléhá uprostřed svých nilských kanálů‘, je označen ‚faraón, egyptský král‘. (Ezekiel 29:3) Leviatan možná představuje „siláky faraóna“. (Žalm 74:14, poznámka pod čarou) Drcení jejich hlav se zřejmě vztahuje na drtivou porážku faraóna a jeho vojsk v době, kdy Jehova osvobodil Izraelity z egyptského otroctví.
75:4, 5, 10 — Co znamená výraz „roh“? Roh je pro zvířata mocnou zbraní. Takže výraz „roh“ je obrazným vyjádřením pro moc neboli sílu. Jehova pozvedne rohy svého lidu, tedy způsobí, aby byly vyvýšeny, ale ‚zutíná rohy ničemných‘. Jsme varováni, abychom ‚nevyvyšovali svůj roh do výše‘ neboli abychom se nestali pyšnými nebo arogantními. Protože Jehova je tím, kdo vyvyšuje, měli bychom na zodpovědné úkoly ve sboru pohlížet tak, že jsou od něj. (Žalm 75:7)
76:10 — Jak může „právě vztek člověka“ chvalořečit Jehovovi? Když Bůh připustí, aby lidé dali průchod svému vzteku vůči nám proto, že jsme Boží služebníci, může to přinést pozitivní výsledek. Ať už zažijeme jakékoli strasti, může nás to v nějakém směru školit. A Jehova připouští utrpení jen do té míry, abychom takové školení získali. (1. Petra 5:10) ‚Zbytek vzteklosti člověka si Bůh připáše.‘ Co když naše utrpení vede dokonce k tomu, že zemřeme? I to může Jehovovi přinést chválu, protože ti, kdo vidí, že jsme věrně vytrvali, možná také začnou oslavovat Boha.
78:24, 25; poznámka pod čarou — Proč je manna označena jako „nebeské obilí“ a „ten chléb andělů“? Ani jedno z těchto vyjádření neznamená, že by byla manna pokrmem andělů. Manna byla ‚nebeským obilím‘ v tom smyslu, že pocházela z nebe. (Žalm 105:40) Protože andělé neboli ‚mocní‘ přebývají v nebi, výraz „ten chléb andělů“ může zkrátka znamenat, že mannu obstarával Bůh, který sídlí v nebi. (Žalm 11:4) Je také možné, že když Bůh poskytoval Izraelitům mannu, používal při tom právě anděly.
82:1, 6 — Na koho se vztahuje označení „bohové“ a „synové Nejvyššího“? Oba výrazy se vztahují na lidské soudce v Izraeli. Je to vhodné, protože tito soudci měli sloužit jako Boží mluvčí a představitelé. (Jan 10:33–36)
83:2 — Co značí ‚pozvednutí hlavy‘? Toto gesto značí připravenost projevit moc nebo začít jednat, zpravidla postavit se na odpor, bojovat nebo utlačovat.
Poučení pro nás:
73:2–5, 18–20, 25, 28. Neměli bychom závidět ničemným, že se jim dobře daří, a neměli bychom přejímat jejich bezbožný způsob života. Ničemní jsou na kluzké půdě. Zcela jistě se ‚rozpadnou v trosky‘. Dokud budou na zemi panovat lidé, ničemnost nezmizí, a proto by bylo zbytečné plýtvat silami na to, abychom ji vymýtili. Je moudré, když se stejně jako Asaf vyrovnáváme s ničemností tak, že se ‚přibližujeme k Bohu‘ a že se těšíme z blízkého vztahu k němu.
73:3, 6, 8, 27. Musíme se střežit před tím, že bychom se vychloubali, byli domýšliví, posmívali se někomu nebo někoho šidili. A to i tehdy, když se zdá, že bychom z takového jednání měli prospěch.
73:15–17. Pokud jsme zmateni něčím, co nám není jasné, rozhodně bychom neměli své myšlenky zveřejňovat. Kdybychom druhým vyprávěli „takový příběh“, jen bychom je sráželi. O tom, co nás znepokojuje, bychom měli v klidu přemýšlet, a když budeme ve společnosti věřících, tyto věci se nám vyjasní. (Přísloví 18:1)
73:21–24. Jestliže naše ‚srdce zatrpkne‘ kvůli tomu, že se ničemným zdánlivě daří dobře, je to podle žalmisty jako reakce nerozumného zvířete. Taková reakce je impulzivní — založená jen na smyslových vjemech. Měli bychom se naopak nechat vést Jehovovou radou a plně důvěřovat, že ‚uchopí naši pravici‘ a podpoří nás. Navíc nás Jehova ‚dovede k slávě‘, tedy umožní nám vytvořit si k němu blízký vztah.
77:6. Máme-li se hluboce zajímat o duchovní pravdy a pečlivě po nich pátrat, je třeba vyhradit si čas na studium a rozjímání. Je tedy nezbytné, aby v našem životě měly místo i chvíle samoty.
79:9. Jehova vyslýchá naše modlitby, zvláště když se v nich zaměřujeme na posvěcení jeho jména.
81:13, 16. Budeme-li naslouchat Jehovovu hlasu a chodit po jeho cestách, obdržíme bohaté požehnání. (Přísloví 10:22)
82:2, 5. Bezpráví způsobuje, že „základy země“ se potácejí. Skutky bezpráví narušují stabilitu lidské společnosti.
84:1–4, 10–12. Žalmisté jsou pro nás příkladem v tom, že měli ocenění pro místo, kde byl uctíván Jehova, a byli spokojeni se služebními výsadami, které měli.
86:5. Můžeme být opravdu vděční, že Jehova je „přichystaný odpouštět“. Vyhlíží po všem, co by mu poskytlo důvod projevit kajícnému provinilci milosrdenství.
87:5, 6. Dozví se někdy ti, kdo budou žít v pozemském ráji, jména lidí vzkříšených do nebe? Z těchto veršů lze usuzovat, že pravděpodobně ano.
88:13, 14. Když Jehovovi předkládáme v modlitbě nějaký problém a on nás nevyslyší okamžitě, může to znamenat, že chce, abychom ukázali, zda je naše oddanost k němu skutečně pravá.
„VZDÁVEJTE MU DÍKY, ŽEHNEJTE JEHO JMÉNU“
Čtvrtá sbírka žalmů předkládá řadu důvodů, proč velebit Jehovu. V Žalmu 90 Mojžíš poukazuje na rozdíl mezi životem ‚Krále věčnosti‘ a kratičkým životem člověka. (1. Timoteovi 1:17) V Žalmu 91:2 mluví Mojžíš o Jehovovi jako o svém ‚útočišti a pevnosti‘ — jako o svém Zdroji bezpečí. Několik následujících žalmů popisuje Boží krásné vlastnosti, jeho nadřazené myšlení a podivuhodná díla. Tři písně začínají slovy: „Sám Jehova se stal králem.“ (Žalm 93:1; 97:1; 99:1) Žalmista mluví o Jehovovi jako o našem Tvůrci a vyzývá nás, abychom Jehovovi ‚vzdávali díky a žehnali jeho jménu‘. (Žalm 100:4)
Jak by měl panovník, který se bojí Jehovy, spravovat své záležitosti? Žalm 101, jejž složil král David, na to odpovídá. V následujícím žalmu se dozvídáme, že Jehova se „jistě . . . obrátí k modlitbě těch úplně obnažených a neopovrhne jejich modlitbou“. (Žalm 102:17) Žalm 103 obrací naši pozornost na Jehovovu milující laskavost a milosrdenství. Pokud jde o množství Božích výtvorů na zemi, žalmista provolává: „Jak mnohá jsou tvá díla, Jehovo! Všechna jsi je udělal v moudrosti.“ (Žalm 104:24) Závěrečné dvě písně čtvrté knihy Žalmů chvalořečí Jehovovi za jeho úžasná díla. (Žalm 105:2, 5; 106:7, 22)
Odpovědi na biblické otázky:
91:1, 2 — Co je ‚tajné místo Nejvyššího‘ a jak na něm můžeme ‚bydlet‘? Jedná se o obrazné místo duchovní jistoty a bezpečí — stav, v němž jsme chráněni před duchovní úhonou. Toto místo je tajné, protože lidé, kteří nedůvěřují Bohu, je neznají. Jehovu činíme svým obydlím tak, že v něm máme své útočiště a pevnost, že ho chválíme jakožto Svrchovaného Panovníka vesmíru a že kážeme dobrou zprávu o Království. Nemáme obavy o své duchovní bezpečí, protože víme, že Jehova je vždy připraven nám pomoci. (Žalm 90:1)
92:12 — Co znamená, že spravedlivý „rozkvete jako palma“? Palma je známá tím, že je velmi plodná. Spravedlivý člověk se podobá palmě v tom, že je přímý v Jehovových očích a stále nese „znamenité ovoce“, k němuž patří dobré skutky. (Matouš 7:17–20)
Poučení pro nás:
90:7, 8, 13, 14. Nesprávné jednání vždy poškodí náš vztah s pravým Bohem. A utajované hříchy před ním nelze skrýt. Jestliže se však upřímně kajeme a nesprávného jednání zanecháme, získáme opět Jehovovu přízeň a on ‚nás nasytí svou milující laskavostí‘.
90:10, 12. Život je krátký, a proto bychom měli „počítat své dny“. Jak? Tím, že získáváme „moudré srdce“ neboli jednáme moudře, abychom čas, který nám zbývá, nepromarnili, ale využili jej způsobem, který se líbí Jehovovi. K tomu je potřeba dávat duchovní věci na první místo a moudře využívat čas. (Efezanům 5:15, 16; Filipanům 1:10)
90:17. Je vhodné modlit se o to, aby Jehova ‚pevně založil dílo našich rukou‘ a žehnal našemu úsilí ve službě.
92:14, 15. Letití křesťané pilně studují Boží slovo a pravidelně se scházejí s Jehovovým lidem, a díky tomu zůstávají „tuční a svěží“ — tedy duchovně silní — a pro sbor jsou cenným přínosem.
94:19. Pokud nás z jakéhokoli důvodu trápí ‚zneklidňující myšlenky‘, může nám čtení a rozjímání o ‚projevech útěchy‘, které nacházíme v Bibli, dodat klid.
95:7, 8. Budeme-li naslouchat radám z Písma, věnovat jim pozornost a pohotově podle nich jednat, předejdeme tak tomu, že by se zatvrdilo naše srdce. (Hebrejcům 3:7, 8)
106:36, 37. V těchto verších je uctívání model uvedeno v souvislosti s oběťmi démonům. Z toho lze vyvozovat, že člověk, který používá modly, se může dostat pod démonský vliv. Bible nás vybízí: „Střežte se před modlami.“ (1. Jana 5:21)
„Chvalte Jah!“
Závěrečné tři písně čtvrté knihy Žalmů končí následující vybídkou: „Chvalte Jah!“ Poslední žalm těmito slovy také začíná. (Žalm 104:35; 105:45; 106:1, 48) Ve čtvrté knize Žalmů se vybídka „Chvalte Jah!“ objevuje opakovaně.
Jistě máme všechny důvody, abychom chválili Jehovu. Žalmy 73 až 106 nám dávají mnoho námětů k rozjímání a prohlubují v nás vděčnost k našemu nebeskému Otci. Když přemýšlíme o tom, co všechno pro nás již udělal a co pro nás udělá v budoucnu, netoužíme snad ze všech svých sil ‚chválit Jah‘?
[Obrázek na straně 10]
Stejně jako Asaf se můžeme vyrovnávat s ničemností tak, že se ‚přiblížíme k Bohu‘
[Obrázek na straně 11]
Faraónova porážka u Rudého moře
[Obrázek na straně 11]
Proč je manna označena jako „ten chléb mocných“?
[Obrázek na straně 13]
Co nám pomůže rozptýlit naše ‚zneklidňující myšlenky‘?