Kdo dovede národy k míru?

1, 2. Jak se v dnešních dnech plní proroctví Izajáše 2:2–4?

IZAJÁŠOVA 2. kapitola je něčím víc než proroctvím o návratu židovského lidu do Jeruzaléma po 70 letech babylónského zajetí. Proroctví nepoukazuje na nic menšího než na obrácení lidí ze všech národů k čistému uctívání jediného pravého Boha, Jehovy. To zahrnuje vytvoření mezinárodního bratrstva, které vykonává posvátnou službu přijatelnou Bohu.

² Tak rozsáhlá proměna, jež by se týkala lidí ve všech částech světa, by byla nejen dramatická, ale i tak viditelná, jako by k ní došlo na nějaké hoře v dohledu všech. Přesně to se dnes děje mezi svědky Jehovovými po celém světě. Milióny osob z církví křesťanstva se dozvídají, že Bůh je jeden, a přestávají uctívat trojici. V Indii hinduisté opouštějí svůj panteon bohů a myriády model kvůli jedinému pravému Bohu. Totéž platí o lidech v Africe, na vzdálených ostrovech i na Středním východě. Ti, kteří vystupují na Jehovovu svatou horu, k jeho čistému uctívání, odkládají všechny rasové, kmenové a politické sváry; doslova ‚se již neučí válce‘. — Izajáš 2:2–4.

Totožnost Mesiáše — zdroj sporů

3. Jaký vliv na národy bude mít Mesiáš podle Izajáše 11:10?

³ Toto mezinárodní bratrství také souvisí se splněním Božího předsevzetí s celým lidstvem: že lidé všech národů si budou žehnat prostřednictvím slíbeného „semene“, Abrahamova potomka, a tak budou uctívat Boha v pravdě a jednotě. (1. Mojžíšova 3:15; 22:18, JP) Pozdější proroctví naznačila, že toto „semeno“ má také být ‚prorokem jako Mojžíš‘, který zprostředkuje novou smlouvu, jež bude sloužit jako právní základ, aby upřímní lidé ze všech národů uctívali Boha v jednotě. (5. Mojžíšova 18:15, 18, 19; Jeremjáš 31:31–34) Ten má kromě toho být Mesiášem, vládcem z linie Davida, jehož trůn Bůh upevní navždy. (1. Paralipomenon 17:11, 12) Podle proroka Izajáše bude Mesiáš ústřední postavou, která sjednotí lidi ze všech národů (hebrejsky gójim). Izajáš 11:10 říká: „Stane se v ten den, že Jišajův kořen, který stojí jako prapor [„jako signál“, NS] pro národy, budou národy hledat; a místo jeho odpočinku bude slavné.“ — JP.

4. Co řekl jistý rabín o Ježíšově vlivu na celé lidstvo?

⁴ O totožnosti Mesiáše se diskutuje celá staletí. Podle Izajáše 11:10 a dalších textů to bude Žid, potomek krále Davida (syna Jišaje), a lidé ze všech národů jej uznají jako právoplatného Mesiáše poslaného Bohem. Rabín H. G. Enelow odkazuje na Ježíše, židovského učitele z 1. století, a píše: „Žádný citlivý Žid nemůže být lhostejný k tomu, že by Žid měl mít tak obrovský podíl na náboženském vzdělávání a vedení celého lidstva.“¹⁰ Kterého jiného Žida přijalo tolik pohanů jako Mesiáše? Mohl nějaký jiný Žid získat ještě rozsáhlejší přijetí? Některé lidi však velmi znepokojuje myšlenka, že by Mesiášem mohl být Ježíš. Jejich důvody stojí za prozkoumání.

Odpadlictví křesťanstva

5–7. Proč mají mnozí odpor k samotnému jménu Ježíše a ke křesťanství?

⁵ Pro většinu nekřesťanů je to právě křesťanstvo, jehož stoupenci zdánlivě následují Kristovo učení, které způsobilo odpor k samotnému Ježíšovu jménu. Z rukou křesťanstva trpělo ve jménu Ježíše mnoho národů, ale více než kterýkoli z nich trpěli bezpochyby Židé.

⁶ Vyvrcholením antisemitismu v křesťanstvu v naší době bylo nacistické vyhlazování Židů. I když svou roli sehrálo mnoho faktorů, nemůžeme přehlížet náboženskou nenávist jako jednu z hlavních příčin. A přestože to někteří z křesťanstva nepřipouštějí, nedá se popřít skutečnost, že ‚křesťané‘, jak katolíci, tak protestanti, byli mezi těmi, kdo zabíjeli nebo zabíjení přehlíželi. Ve své knize A Jew Today (Dnešní Žid) shrnuje Elie Wiesel židovský názor: „Jak se dá vysvětlit, že ani Hitler, ani Himmler nebyli exkomunikováni z církve? Že Pius XII. nikdy nepovažoval za nutné, neřeknu-li nezbytné, odsoudit to, co se dělo v Osvětimi a v Treblince? Že velká část příslušníků SS byli věřící, kteří byli své církvi věrní až do konce? Že někteří zabijáci chodili ke zpovědi, když právě nemasakrovali? A že ti všichni pocházeli z křesťanských rodin a měli křesťanské vzdělání?“¹¹ Takže kolik víry mohli Židé projevovat v někoho, jehož jméno bylo po staletí spojováno se vším pokořováním a ranami, které dostávali?

⁷ Nehledě na nepopiratelné pronásledování, jaký morální příklad poskytují „křesťanské“ země ostatnímu světu? Nic víc než války, křižácká tažení a „svatou“ inkvizici. Dokonce i první a druhá světová válka začaly v „křesťanských“ zemích. Dá se říci, že je „křesťanská“ morálka příkladná? AIDS se vymyká kontrole v zemích, kde se většina populace hlásí ke křesťanství. Skandály mezi duchovenstvem křesťanstva jsou nechvalně známé: nemravní televizní evangelisté, kteří hromadí milióny dolarů a žijí jako králové, stejně jako homosexuální duchovní, z nichž někteří byli dokonce žalováni pro pohlavní zneužívání chlapců. To je jen několik příkladů, které podle nekřesťanů charakterizují křesťanství — ovoce, které vrhá špínu na jméno Ježíše, jehož „křesťané“ údajně následují.

8–10. a) Proč křesťanstvo nemůže oprávněně tvrdit, že zastupuje Ježíše a pravé křesťanství? b) Jak Písma varují před odpadnutím od Ježíšova pravého učení?

⁸ Jak judaismus, tak islám jsou navíc právem odpuzovány modlářstvím, které bují v křesťanstvu. Mnohé nebiblické nauky křesťanstva, například uctívání Marie jako „Matky Boží“, jsou pro tato náboženství nepřijatelné. Zvláště na nauku o trojici se Židé dívají s opovržením, jelikož je v zřejmém rozporu s podstatou judaismu — s monoteistickým pojetím zahrnutým ve slovech „SLYŠ IZRAELI: PÁN NÁŠ BŮH, PÁN JE JEDEN.“  — 5. Mojžíšova 6:4, JP.

⁹ Pronásledování křesťanstvem, jeho války, nemravnost, pokrytectví a rouhavé nauky jsou neomluvitelné nejen v očích nekřesťanů, ale i v očích Všemohoucího Boha. Proto svědkové Jehovovi nejsou částí křesťanstva, i když jsou následovníky Ježíše Krista. Křesťanstvo naproti tomu nepatří k pravému křesťanství. S prvními křesťany má vlastně společné jen to, že používá Ježíšovo jméno. Jestliže však bylo Ježíšovo učení tak jedinečně dobré a praktické, jak došlo k takovému odpadnutí?

¹⁰ Sám Ježíš, a také pisatelé Křesťanských řeckých písem, nesprávně nazývaných Nový zákon, prorokovali, že se objeví falešní křesťané a že dojde k odpadnutí od Ježíšova pravého učení. (Skutky 20:29, 30; 2. Tesaloničanům 2:1–12; 1. Timoteovi 4:1–3; 2. Petra 2:1, 2) Podle Matouše 7:21–23 bude sám Mesiáš takové odpadlíky soudit za to, co jsou, a řekne jim: „Nikdy jsem vás neznal! Pryč ode mne, vy, kteří činíte bezzákonnost.“ — NS; srovnej Matouše 13:24–30, 37–43.

Proč bylo třeba dalších Písem?

11, 12. a) Co jsou Křesťanská řecká písma? b) Kdo napsal tato Písma? c) Proč bylo nezbytné, aby je Bůh inspiroval?

¹¹ Zpočátku byli všichni Ježíšovi následovníci Židé. Tisíce Židů v 1. století, včetně ‚velkého zástupu kněží‘, přijaly Ježíše jako ‚proroka podobného Mojžíšovi‘, jako Mesiáše. (Skutky 2:5, 37, 41; 4:4; 6:7; 5. Mojžíšova 18:18) Tito Židé se stali základem nové mezinárodní skupiny ctitelů Jehovy Boha, zákonně založené na základě „nové smlouvy“ zprostředkované prorokem, jako byl Mojžíš. — Jeremjáš 31:31–34.

¹² S novou smlouvou vznikla i potřeba dalších inspirovaných spisů, jež by opatřily nezbytné dodatečné informace pro ty, kteří budou sloužit Bohu pod uspořádáním nové smlouvy. Všechny tyto spisy, Křesťanská řecká písma, napsali Židé. Podávají zprávu o Ježíšově životě a učení, doplňují podrobnosti týkající se mnoha proroctví zaznamenaných v Hebrejských písmech a objasňují skutečnosti ohledně Mesiáše a jeho úlohy v Božím předsevzetí. Navíc obsahují dopisy, které slouží jako rada a povzbuzení pro nový mezinárodní sbor ctitelů.a

Byl Ježíš tím slíbeným Mesiášem?

13–16. Co přesvědčilo mnohé Židy prvního století o tom, že Ježíš je Mesiáš?

¹³ Ale cožpak Ježíše nezavrhli náboženští vůdci jeho doby? Ano, a ti zase ovlivnili masy. Ale nezavrhli snad náboženští vůdci té doby také Jeremjáše a ostatní proroky? (Jeremjáš 7:25, 26; 20:1–6; 2. Paralipomenon 36:15, 16) Ježíšovi současníci, kteří v něj uvěřili, měli příležitost bezprostředně prozkoumat jeho učení a skutky stejně jako proroctví, jež se ho týkala, a neodradil je odpor náboženských vůdců, kteří viděli, že jejich náboženský monopol je ohrožen. To, čeho byli tito upřímní Židé očitými svědky, je přesvědčilo, že se mesiášská proroctví splnila na Ježíšovi. Jaké mocné důkazy přesvědčily tyto Židy prvního století, že byli ochotní riskovat vše, dokonce i život, když hlásali víru v Ježíše jako slíbeného Mesiáše? — Jan 9:22; 16:2.

¹⁴ V první řadě to byl správný čas. Proroctví Daniela v kapitole 9 ohledně Mesiáše ukázalo, že se objeví před zničením druhého chrámu.b — Daniel 9:24–27.

¹⁵ Za druhé, byl to odpovídající muž. Pocházel z kmene Judy a byl potomkem krále Davida. (1. Mojžíšova 49:10; 1. Paralipomenon 17:11–14; srovnej Matouše 1:1–16; Lukáše 3:23–31.) Také se narodil v Betlémě, o kterém Židé prvního století všeobecně věděli, že je označen jako rodiště Mesiáše.c (Micheáš 5:1 [5:2, NS]; srovnej Matouše 2:4–6; Lukáše 2:1–7; Jana 7:42.) To všechno byla důležitá doporučení, která Židé v Ježíšových dnech očekávali k určení Mesiášovy totožnosti.

¹⁶ Dále, učení toho muže bylo správné. Nebylo politické nebo právně dogmatické, ale bylo duchovní a etické.d Prostě řečeno, dotýkalo se jádra věcí. Navíc se Ježíš směle odvolával jako na svou nejvyšší autoritu výhradně na Písma, a ne na výroky dřívějších náboženských vůdců, jak bylo zvykem. To udivovalo zástupy, „neboť je vyučoval jako osoba, která má autoritu, a ne jako jejich znalci Zákona“. (Matouš 7:29, NS) Zprávy o Ježíšově životě zobrazují osobnost tak mocnou a učení tak jasné, že historikové na ně poukazují jako na jeden z důvodů, pro který je možné tvrdit, že Ježíš nebyl mytickou postavou.e

17–20. a) Která proroctví v Hebrejských písmech hovoří o době Mesiášova příchodu a o jeho obětní smrti? b) Proč bylo nutné, aby Mesiáš zemřel?

¹⁷ Různá proroctví Hebrejských písem, která byla dlouho přijímána jako mesiášská, se splnila utrpením a smrtí Ježíše. Tato proroctví spojují Mesiášovu smrt s odpuštěním hříchů. V Křesťanských řeckých písmech je toto smíření, opatřené Mesiášovou smrtí, označeno jako ‚výkupní oběť ‘. (Matouš 20:28; Římanům 3:24) Která proroctví to například jsou?

¹⁸ Povšimněte si slov v proroctví Daniela 9:24, 25 (JP): „Sedmdesát týdnů je uděleno tvému lidu a tvému svatému městu, aby byl ukončen přestupek a učiněn konec hříchu a odpuštěna nepravost a přivedena věčná spravedlnost. . . do pomazaného [„Mesiáše“, hebrejsky Mašiach], knížete.“ Není možné v textu přehlédnout spojitost mezi „Mesiášem“ (Pomazaným) a ‚ukončením přestupku a učiněním konce hříchu‘. Verš 26 dále prohlašuje, že „po šedesáti a dvou týdnech bude pomazaný [„Mesiáš“, hebrejsky Mašiach] odříznut“, jinými slovy zabit. (Viz rámeček na straně 26.)

¹⁹ Další text, který se vztahuje k tomu, že Mesiáš bude „odříznut“ neboli zabit jako usmiřující oběť, je v Izajášovi 52:13 až 53:12. (Viz rámeček na straně 28.) Stejně jako Rambam a jiní ve středověku, také rabíni v 1. století vztahovali tento text na Mesiáše. Uvedená pasáž objasňuje, že odpuštění je spojeno s Mesiášem a jeho smrtí.

²⁰ Z výše uvedených důvodů mnoho Židů prvního století snadno pochopilo učení, že Mesiášova smrt umožní úplné odpuštění hříchu v Božích očích. Židé věděli, že Písma hovoří o zděděné lidské nedokonalosti. (Kazatel 7:20) Potřeba oběti k usmíření za hřích byla poučením, které si denně připomínali; byla zahrnutá v samotném systému a podstatě smlouvy Zákona. Události popsané ve zprávách o Ježíšově životě jej představují jako dokonalého člověka, jehož smrt mohla přinést smíření za hřích lidstva.f (Matouš 20:28; Lukáš 1:26–38) Když Křesťanská řecká písma objasnila, že různé oběti pod Zákonem předstínily tuto závěrečnou a úplnou oběť, byla plněji pochopena celá soustava Zákona stejně jako další části Písem.g — Hebrejcům 10:1–10.

Spolehlivý prorok podobný Mojžíšovi

21, 22. a) Jak potvrzují historické události, jež se týkají zničení Jeruzaléma, že Ježíš byl pravým prorokem? b) Jak to také dokazují historické události v našich dnech?

²¹ Křesťanská řecká písma vysvětlují nejen Ježíšovu smrt jako výkupní oběť, ale také vyzdvihují jeho úlohu ‚proroka podobného Mojžíšovi‘. (5. Mojžíšova 18:18; viz stranu 14, odstavce 17 až 19.) Jako takový prorokoval zničení Jeruzaléma a poučil své učedníky, aby uprchli z města, až uvidí, že je obklopeno vojsky. (Matouš 23:37–24:2; Lukáš 21:20, 21) Ale jak může někdo uprchnout z města obleženého vojenskými oddíly? Židovský historik Josef ben Matitjahu (Josephus), sám očitý svědek těchto událostí, zaznamenal odpověď: „Cestius [římský vojevůdce, 66 n. l.]. . . náhle vojáky odvolal, a ačkoli neutrpěl žádnou porážku, vzdal se nadějí a úplně mimo nadání od města odtáhl.“¹³ To byla vhodná příležitost, kterou křesťané potřebovali, aby mohli z města uprchnout. O čtyři roky později, v roce 70 n. l., se římské oddíly vrátily, tentokrát pod generálem Titem, a znovu oblehly město. Ježíš o tom prorokoval, že nepřítel vystaví ‚opevnění ze špičatých kůlů a obklíčí město a ze všech stran je bude tísnit‘. (Lukáš 19:43, NS) Josephus potvrzuje, že Titus vystavěl takové opevnění ze špičatých kůlů, téměř 8 kilometrů dlouhé, a zbavil krajinu stromů v okruhu 16 kilometrů. Ježíšova proroctví poskytla přesné pokyny, jak uniknout zničení z rukou Římanů. Pravdivost proroctví je potvrzena tím, že se zachránili všichni, kteří na ně dbali. — Lukáš 21:20–24.

²² Ježíš také prorokoval, že v budoucnu Bůh odstraní všechnu ničemnost a ty, kteří ji působí. Podle Lukáše 21:24 (NS) se zmiňuje o „ustanovených časech národů“, a tak zjevuje, že Bůh stanovil hranici, jak dlouho bude připouštět lidská panství.h Ježíš také předpověděl, že poslední dny lidského panování se budou vyznačovat válkami, hladomory, zemětřeseními, nakažlivými nemocemi, zločinností a násilím a že před koncem lidského panování bude probíhat celosvětové vyučovací dílo, aby lidé ze všech národů byli informováni, že z nebes panuje Boží vláda. (Viz Matouše 24:3–14; Lukáše 21:10, 11.) Svědkové Jehovovi věří, že toto velké složené znamení se splňuje od roku 1914, kdy skončily „ustanovené časy národů“. Dlouho předtím svědkové oznamovali, že rok 1914 bude výrazným rokem v lidských dějinách. Když v srpnu toho roku vypukla první světová válka, jejich očekávání se potvrdilo. Nikdo ze svědků Jehovových samozřejmě neobdržel žádná božská vidění; k takovému závěru je vedlo pečlivé studium Svatých písem.

Národy vychovávány v cestách pokoje

23. Jak se Ježíš mohl stát ustanoveným králem Božího Království?

²³ Mesiášova úloha při zajištění výkupní oběti a to, že bude prorokem podobným Mojžíšovi, by však mělo jen omezenou hodnotu, kdyby se nesplnil závěrečný rys jeho úlohy při dokončování Božího předsevzetí — to, že se stane ustanoveným králem Božího Království. (Izajáš 9:5, 6 [9:6, 7, NS]) Ale jak mohl mít Ježíš takové postavení, když zemřel? Bůh Ježíše vzkřísil třetí den po jeho smrti, a to v souladu s proroctvími o Mesiáši. (Žalm 16:8–11; Izajáš 53:10, 12; srovnej Matouše 28:1–7; Lukáše 24:44–46; Skutky 2:24–32; 1. Korinťanům 15:3–8.) Bůh jej obnovil k životu ne jako člověka, protože Ježíš svůj dokonalý lidský život poskytl jako oběť, ale jako mocného duchovního tvora, který čeká po Boží pravici na další pokyny. — Žalm 110:1; Skutky 2:33–35; Hebrejcům 10:12, 13.

24–26. Jak se svědkové Jehovovi podílejí na splňování Izajášova proroctví?

²⁴ Král David napsal, že v době, kdy začne panovat Mesiáš, se ‚Boží lid ochotně nabídne‘. (Žalm 110:3) I když se světové poměry od označeného roku 1914 vyvíjely od špatného k horšímu, splnil se také pozitivní rys biblického proroctví; Boží lid ochotně a dobrovolně nabídl svůj čas ke kázání ‚dobré zprávy o království po celé obydlené zemi na svědectví všem národům‘. (Matouš 24:14, NS) Například každý rok svědkové tráví stovky miliónů hodin tím, že s lidmi hovoří o Božím Království a vedou bezplatná domácí biblická studia s těmi, kteří chtějí se zájmem prozkoumat skutečnosti.

²⁵ Všechen čas věnují bezplatně. Mezi těmito pracovníky jsou lidé různého společenského postavení, různého věku a téměř každé profese, jakou si jen lze představit. To jsou ti, které Izajáš 2:3 popisuje slovy: „Mnoho lidí půjde a řekne: ‚Pojďte, vystupme na Horu PÁNA [hebrejsky יהוה, Jehovy].‘ “ Není to pouhá kampaň na ‚získávání duší‘. Je to celosvětový vzdělávací program se dvěma cíli: 1. informovat lidi z každého národa, že Boží Království panuje, a přesně jim říci, co brzy vykoná, a 2. zdarma vyučovat všechny lidi, kteří chtějí prozkoumat skutečnosti a sloužit živému Bohu podle jeho přání. Úspěch této práce a splnění proroctví jsou zaručeny. Proč? Podporu dává sám Jehova Bůh. — Zecharjáš 4:6.

²⁶ Není rozumné dívat se na dílo svědků Jehovových jako na splnění proroctví z Izajáše 2:3? Znáte snad někoho jiného, kdo koná tuto práci? Nebo si myslíte, že je to jen shoda okolností, že milióny lidí využívají čas ve svém životě k tomu, aby mluvili o poselství, o němž bylo prorokováno asi před dvěma tisíci lety, o poselství, které se mělo rozhlašovat v době nebývalých převratů? Ano, v těchto posledních dnech jsou to svědkové Jehovovi, kteří se stali ‚světlem pro národy‘. (Izajáš 42:6; 49:6) Jsou jediným mezinárodním bratrstvem, jež sjednoceně a pokojně slouží Jehovovi Bohu pod vedením Mesiáše, ‚Jišajova kořene‘, o kterém prohlašují, že je ‚signálem‘ pro národy. — Izajáš 11:10, NS, JP.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 26]

KDO BYL ‚POMAZANÝ‘? KDY ASI PŘIŠEL?

Daniel 9:24 (JP): „Sedmdesát týdnů je uděleno tvému lidu.“

◆Co je účelem zmíněného časového období?

„Aby byl učiněn konec hříchu a odpuštěna nepravost a přivedena věčná spravedlnost a zapečetěno vidění a prorok.“ Ze samotných těchto slov se dá očekávat, že je to jedno z nejdůležitějších proroctví Písem.

Daniel 9:26 (JP): „Po šedesáti a dvou týdnech bude pomazaný [„Mesiáš“, hebrejsky Mašiach] odříznut a více již nebude.“ Povšimněte si, že k odříznutí Mesiáše, neboli k jeho smrti, dojde před zničením druhého chrámu v roce 70 n. l., jak verš říká dále: „A lid knížete, který přijde, zničí město a svatyni.“

◆Jak rozumějí uvedenému proroctví židovští komentátoři?

Mezi židovskými komentátory není žádný předepsaný, přijatý výklad tohoto proroctví. Někteří se snaží uplatnit jeho části na návrat z babylónského vyhnanství (537 př. n. l.), jiní je vztahují na období vzpoury Makabejců proti helenizujícím vlivům (168–165 př. n. l.), další na zničení druhého chrámu Římany v roce 70 n. l., zatímco ještě jiní vztahují části proroctví na příchod Mesiáše, který teprve očekávají.

Všeobecně lze říci, že současné židovské výklady jsou nedostatečné ze dvou základních důvodů:

1. Mají sklon snižovat důležitost proroctví, naprosto ignorují záměr, který je v něm vyjádřený, totiž ukončit hřích a nepravost a ustanovit věčnou spravedlnost.

2. Žádné z těchto běžných vysvětlení neodpovídá nějakému rozumnému časovému výpočtu, což byl hlavní účel toho, proč Daniel dostal toto proroctví v podobě, ze které se dalo poznat, kdy nastane splnění. — Srovnej Daniela 9:2.

◆Existuje vysvětlení, které je v souladu jak s jeho vyjádřeným záměrem, tak s historickými skutečnostmi?

Povšimněte si následujícího:

Sedmdesát týdnů: Židovští komentátoři téměř jednoznačně chápou, že to znamená týdny let, jinými slovy, 490 let. To je v souladu s biblickým prorockým počítáním ‚roku za každý den‘. — 4. Mojžíšova 14:34; 3. Mojžíšova 25:8; Ezekiel 4:6.

◆Od vyjití slova o obnovení a vystavění Jeruzaléma: Nehemjáš uvádí, že ve dvacátém roce krále Artaxerxa byl pověřen, aby obnovil a vystavěl Jeruzalém. To bylo v roce 455 př. n. l. — Nehemjáš 2:1–8; viz Insight on the Scriptures (Hlubší pohled na Písma), svazek 2, strany 614–16, 899–900, vydala Newyorská biblická a traktátní společnost Strážná věž, Inc.

Sedm týdnů: Sedm týdnů (let, tedy 49 let) se vztahuje na období dokončení obnovy města, Jeruzaléma.

Šedesát dva týdny: Šedesát dva týdny (let, tedy 434 let) se vztahují na období od dokončení města do příchodu Mesiáše.i

Když spojíme tato dvě časová období dohromady, získáme 69 týdnů let, tedy 483 let. Bereme-li jako výchozí bod rok 455 př. n. l., potom 69. týden skončil v roce 29 n. l.

29 n. l.: Žid jménem Ježíš (hebrejsky Ješua), narozený v Betlémě, vychovaný v Nazaretu, z Davidova rodu, začíná kázat po celé izraelské zemi. — Lukáš 3:1–3, 21, 22.

◆„A po těch šedesáti dvou týdnech bude Mesiáš odříznut“ (Daniel 9:26, NS): V roce 33 n. l. je Ježíš zabit, poté, co tři a půl roku kázal. To je v souladu s tím, co uvádí Daniel 9:27.

◆„Způsobí, že přestane oběť a obětní dar“ (Daniel 9:27, NS): Ježíš hovořil o své smrti jako o oběti. (Matouš 20:28) Byla v Božích očích vyvrcholením obětí předkládaných pod smlouvou Zákona. (Hebrejcům 8:1–13) Ježíšova obětní smrt opatřila základ pro všechno, o čem se zmiňuje Daniel 9:24.

Přinesla odpuštění hříchu.

Potvrdila Boží sliby a proroctví.

Opatřila podle Božích měřítek právní základ pro věčnou spravedlnost v budoucnosti.

Všechno se to stalo před zničením druhého chrámu, jak naznačilo proroctví.

Není snad každé jiné vysvětlení, jež poukazuje na pozdější splnění, nedostatečné vzhledem k vyjádřenému účelu?

Tvrzení, že se toto proroctví splní někdy v budoucnosti, by je vytrhlo z časového rámce 70 týdnů let a nedošlo by k němu před zničením druhého jeruzalémského chrámu.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 28]

„MŮJ SLUHA“ — KDO TO JE?

„ ‚Vskutku, Můj sluha. . . byl opovrhován, lidé se jej stranili. . . Pokládali jsme ho za bezvýznamného. A byla to naše nemoc, kterou nesl, naše trápení, které snesl. . . Ale byl zraněn kvůli našim hříchům, drcen kvůli našim nepravostem. . . Všichni jsme zbloudili jako ovce. . . A PÁN jej postihl kvůli vině nás všech.‘. . . I když se nedopustil žádného bezpráví a nevyslovil žádnou faleš. . . ‚Můj spravedlivý sluha učiní mnohé spravedlivými, je to jejich trest, jejž nese. . . Vydal sám sebe [„vylil svou duši“, NS] na smrt a byl počítán mezi hříšníky, zatímco nesl vinu mnohých a učinil přímluvu za hříšníky.‘ “ — Izajáš 52:13–53:12.

Izajáš zde předkládá obraz úplně nevinného, čistého jedince, jehož utrpení a smrt opatřily smíření za jeho vlastní národ, který jej neuznal.

Dnes však většina židovských komentátorů přijímá jako nepopiratelný fakt, že proroctví odkazuje na izraelský národ jako na celek nebo na skupinu spravedlivých uvnitř národa.

Otázkou je, zda někdy odpovídal izraelský národ, nebo i jen jeho část, uvedenému popisu, nebo zda se to vztahuje na jednotlivce.

Během více než 800 let od doby, kdy Izajáš zapsal slova tohoto proroctví (asi 732 př. n. l.), neexistuje žádný záznam o tom, že by nějaký Žid nebo rabín učil, že se jedná o „sluhu“ v kolektivním smyslu. Během zmíněného období se proroctví všeobecně chápalo tak, že poukazuje na jednotlivce, a celkově se na ně pohlíželo jako na proroctví o Mesiášovi.

Povšimněte si dále poznámky v úvodu knihy The Fifty-Third Chapter of Isaiah According to the Jewish Interpreters (Padesátá třetí kapitola Izajáše podle židovských interpretů): „Zachované židovské výklady až do konce amoraického období [do 6. století n. l.] svědčí o tom, že se často, nebo dokonce všeobecně, mělo za to, že zmíněnou postavou je Mesiáš, jak to samozřejmě také poněkud později vykládá Targum.“ — Vydal H. M. Orlinsky, 1969, strana 17.

Co mohlo být pohnutkou pro to, že nejpřirozenější porozumění tomuto biblickému textu, tedy že se vztahuje na jednotlivce, ba dokonce na Mesiáše, bylo zavrženo a přehodnoceno? Nebyla to prostě snaha vyhnout se jakémukoli spojení mezi tímto proroctvím a Ježíšem, Židem prvního století, který odpovídal uvedenému popisu do nejmenších podrobností?

[Obrázek na straně 25]

Svědkové Jehovovi — zde je vidíme u Galilejského moře v Izraeli — jsou také činní na celém světě a zvou lidi všech národů, aby se dozvěděli více o Božích předsevzetích a požadavcích