Co pro nás znamená Jehovova pokora

DAVID věděl, co je to utrpení. Zažil kruté zacházení ze strany svého žárlivého tchána Saula. Ten se ho pokusil třikrát zabít kopím a po dlouhá léta jej pronásledoval, takže David musel být stále na útěku. (1. Samuelova 18:11; 19:10; 26:20) Jehova však prokázal, že je s Davidem. Zachránil ho nejen před Saulem, ale také před ostatními nepřáteli. Můžeme tedy pochopit pocity, které David vyjádřil v písni: „Jehova je můj skalní útes a má pevnost, Ten, kdo mi opatřuje únik. . . . Dáš mi [Jehovo] svůj štít záchrany a tvá pokora mě činí velkým.“ (2. Samuelova 22:2, 36) David dosáhl v Izraeli poměrně vysokého postavení. Jak mu k tomu tedy pomohla Jehovova pokora?

Když Písmo mluví o Jehovově pokoře, neznamená to, že Jehova má v něčem omezené možnosti nebo že je snad někomu podřízen. Tato krásná vlastnost spíše vede Jehovu k tomu, aby projevoval milosrdenství a hluboký soucit lidem, kteří se upřímně snaží získat jeho schválení. V Žalmu 113:6, 7 čteme: „[Jehova se] snižuje . . ., aby shlédl na nebe a zemi, pozvedá poníženého až z prachu.“ To, že se „snižuje“, znamená, že se „sklání . . ., aby viděl“, nebo „pokořuje se, aby se podíval“. (Jeruzalémská bible; Young’s Literal Translation of the Holy Bible) Jehova se tudíž z nebes ‚sklonil‘ neboli ‚pokořil‘, aby věnoval pozornost Davidovi, nedokonalému, ale pokornému muži, který si přál Bohu sloužit. David nás proto mohl ujistit: „Jehova je vysoko, a přece vidí pokorného.“ (Žalm 138:6) To, že Jehova jednal s Davidem milosrdně, trpělivě a soucitně, může být povzbuzením pro všechny, kdo chtějí činit Boží vůli.

I když má Jehova jakožto Svrchovaný Panovník to nejvznešenější postavení ve vesmíru, je ochoten věnovat osobní pozornost každému z nás. Tento fakt nám dává jistotu, že i za těch nejobtížnějších životních okolností můžeme počítat s jeho věrnou pomocí. Nemusíme se bát, že by na nás zapomněl. Ve spojitosti se starověkými Izraelity se o Jehovovi vhodně říká, že „na [ně] pamatoval v [jejich] nízkém stavu: vždyť jeho milující laskavost je na neurčitý čas“. (Žalm 136:23)

Jakožto dnešní Jehovovi služebníci možná zažíváme soužení podobně jako kdysi David. Snad čelíme posměchu od těch, kdo neznají Boha, nebo se potýkáme se zdravotními problémy. Možná se vyrovnáváme se smrtí někoho blízkého. Ale pokud máme upřímné srdce, můžeme v každé situaci úpěnlivě prosit v modlitbě Jehovu o milosrdenství. Jehova ‚se skloní‘, aby si nás všiml, a našim modlitbám bude naslouchat. Žalmista pod inspirací napsal: „Jehovovy oči jsou upřeny na spravedlivé a jeho uši jsou obráceny k jejich volání o pomoc.“ (Žalm 34:15) Když přemýšlíš o tak přitažlivé vlastnosti, jakou je Jehovova pokora, cožpak to nepůsobí na tvé srdce?

[Obrázky na straně 30]

Stejně jako Jehova vyslyšel modlitby Davida, je dnes ochoten naslouchat i našim modlitbám