Přijímej s vděčností, dávej s nadšením

JEHOVA, náš milující nebeský Otec, se o každého z nás zajímá. V Božím Slově nacházíme ujištění, že se o všechny své služebníky skutečně stará. (1. Petra 5:7) Jedním z projevů jeho péče je to, že nám různými způsoby pomáhá věrně mu sloužit. (Iz. 48:17) Přeje si, abychom jeho pomoc využívali, a to zvláště tehdy, když se potýkáme s tísnivými problémy. Dokladem toho je mojžíšský Zákon.

Prostřednictvím Zákona Jehova láskyplně zajistil, aby bylo postaráno o „ztrápeného“, například o sirotka, vdovu nebo cizího usedlíka. (3. Mojž. 19:9, 10; 5. Mojž. 14:29) Ví, že někteří jeho ctitelé se mohou dostat do situace, kdy budou potřebovat, aby jim ostatní věřící pomohli. (Jak. 1:27) Jeho služebníci se tedy nemusejí zdráhat přijmout pomoc nabídnutou spolukřesťany, které k tomu Jehova podnítil. Je ale zapotřebí, abychom ji přijímali se správným postojem.

Členové Božího lidu však mají také příležitost dávat, jak Boží Slovo jasně ukazuje. Vzpomeň si na záznam o ‚nuzné vdově‘, kterou Ježíš viděl v jeruzalémském chrámu. (Luk. 21:1–4) S největší pravděpodobností měla užitek z pomoci, která byla vdovám poskytována na základě laskavých opatření Jehovova Zákona. Ačkoli byla chudá, nevzpomínáme na ni jako na osobu, která něco dostávala, ale jako na toho, kdo dával. Ochota dávat určitě přinášela této ženě štěstí, protože podle Ježíšových slov „více štěstí je v dávání než v přijímání“. (Sk. 20:35) Jak i ty můžeš „dávat“ a zažívat radost, která z toho pramení? (Luk. 6:38)

„Čím oplatím Jehovovi?“

Žalmista se zamýšlel: „Čím oplatím Jehovovi všechna jeho dobrodiní ke mně?“ (Žalm 116:12) Jakého dobrodiní se mu dostalo? V době, kdy na něj dolehly „tíseň a zármutek“, Jehova ho podporoval. A navíc ‚vyprostil jeho duši ze smrti‘. Žalmista se nyní proto chtěl Jehovovi nějak odvděčit. Co mohl udělat? Řekl: „Své slavnostní sliby Jehovovi splním.“ (Žalm 116:3, 4, 8, 10–14) Byl rozhodnutý splnit všechny slavnostní sliby, které Jehovovi dal, a dostát všem svým závazkům.

Totéž můžeš udělat i ty. Je k tomu zapotřebí, abys za všech okolností jednal v souladu s Jehovovými zákony a zásadami. Usiluj o to, aby uctívání Jehovy bylo v tvém životě tou nejdůležitější věcí a aby ses ve všem, co děláš, nechával vést Božím duchem. (Kaz. 12:13; Gal. 5:16–18) Jehovovi se samozřejmě nikdy nemůžeš v plné míře odvděčit za všechno, co pro tebe dělá. Pokud ale uvidí, že se s nadšením namáháš ve službě, ‚rozradostníš jeho srdce‘. (Přísl. 27:11) A dělat takto Jehovovi radost je úžasná výsada!

Přispívej k dobrému stavu sboru

Jistě souhlasíš s tím, že v mnoha směrech je pro tebe prospěšný křesťanský sbor. Prostřednictvím sboru Jehova poskytuje hojnost duchovního pokrmu. Díky tomu jsi poznal pravdu, která tě osvobodila ze zajetí náboženských omylů a duchovní temnoty. (Jan 8:32) Na shromážděních a sjezdech, které pořádá „věrný a rozvážný otrok“, jsi získal poznání vedoucí k věčnému životu v pozemském ráji, kde nebude bolest ani utrpení. (Mat. 24:45–47) Jen stěží bys asi dokázal uvést, v kolika ohledech jsi měl — a ještě budeš mít — užitek z Božího sboru. Co můžeš sboru dát na oplátku ty?

Apoštol Pavel napsal: „Celé tělo tím, že je spolu harmonicky spojeno a utvořeno ke spolupráci prostřednictvím každého kloubu, který dává, co je zapotřebí, podle působení každého jednotlivého údu v patřičné míře, směřuje k růstu těla pro jeho budování v lásce.“ (Ef. 4:15, 16) Tento text se sice vztahuje v první řadě na skupinu pomazaných křesťanů, ale zásada z něj se dá uplatnit na všechny dnešní křesťany. Každý z nás může přispívat k růstu a dobrému stavu sboru. Jak?

Za všech okolností můžeme usilovat o to, aby naše společnost byla pro druhé povzbuzující a duchovně osvěžující. (Řím. 14:19) „K růstu těla“ také přispíváme, jestliže se při jednání se spolukřesťany snažíme projevovat ovoce Božího ducha. (Gal. 5:22, 23) Zároveň můžeme hledat způsoby, jak konat „dobro všem, zejména však těm, kdo jsou nám příbuzní ve víře“. (Gal. 6:10; Hebr. 13:16) Na ‚budování těla v lásce‘ se skutečně může podílet každý člen sboru — bratr i sestra, mladý i letitý.

Navíc můžeme své schopnosti, síly a prostředky vynakládat ve prospěch díla, které sbor koná a které lidem zachraňuje život. „Zdarma jste dostali,“ řekl Ježíš. Jak na to máme reagovat? „Zdarma dávejte,“ dodal. (Mat. 10:8) V maximální míře se tedy zapoj do kázání o Království a vyučování zájemců. (Mat. 24:14; 28:19, 20) Jsou tvoje možnosti omezené? Pamatuj na chudou vdovu, o které mluvil Ježíš. Její dar byl malinký. Ježíš však řekl, že dala víc než všichni ostatní. Dala vše, co jí dovolily její okolnosti. (2. Kor. 8:1–5, 12)

Měj správný postoj k přijímání

Může nicméně přijít chvíle, kdy budeš potřebovat, aby tě sbor nějak podpořil. Nikdy neváhej přijmout od sboru pomoc, když se potýkáš s těžkostmi, které přináší život v dnešním světě. Jehova se postaral o to, aby zde byli způsobilí a starostliví muži, kteří by „pásli Boží sbor“, tedy pomáhali ti, když prožíváš zkoušky a těžkosti. (Sk. 20:28) Starší i další členové sboru ti chtějí v náročných obdobích poskytovat útěchu, podporu a ochranu. (Gal. 6:2; 1. Tes. 5:14)

Když ale přijímáš potřebnou pomoc, usiluj o správný postoj. Nikdy nezapomeň projevovat vděčnost. Podporu od některého spolukřesťana vždy považuj za projev Boží nezasloužené laskavosti. (1. Petra 4:10) Proč je to důležité? Nechceme totiž přijímat věci nevděčně — tak jako mnoho lidí v tomto světě.

Buď vyrovnaný a rozumný

V dopise Filipanům Pavel napsal ohledně Timotea: „Nemám nikoho jiného s takovou povahou, jakou má on, kdo se bude opravdově starat o to, co se vás týká.“ Pak však dodal: „Všichni ostatní totiž hledají své vlastní zájmy, ne zájmy Krista Ježíše.“ (Fil. 2:20, 21) Co máme vzhledem k závažnosti Pavlova vyjádření dělat, abychom nebyli příliš zaměřeni na „vlastní zájmy“?

Jestliže někoho ze sboru žádáme, aby nám kvůli našemu problému věnoval pozornost a čas, neměli bychom být příliš nároční. Pamatujme na toto: Pokud se dostaneme do tíživé finanční situace a některý křesťan nám hmotně vypomůže, jistě mu budeme hluboce vděční. Vyžadovali bychom však od něj tuto pomoc? Samozřejmě, že ne. Podobné je to s časem. Naši milující spolukřesťané nám rádi kdykoli pomohou, ale měli bychom být vyrovnaní a rozumní v tom, kolik času od nich budeme očekávat. Konec konců si určitě přejeme, aby nám vždy pomáhali s radostí.

Bratři a sestry jsou jistě ochotní kdykoli ti pomoci. V některých situacích ale možná nebudou schopni reagovat na všechny tvé potřeby. Ať už se octneš v jakékoli zkoušce, buď si jist, že stejně jako žalmistu bude Jehova vždycky podporovat i tebe. (Žalm 116:1, 2; Fil. 4:10–13)

Neváhej tedy s vděčností přijímat všechno, co ti Jehova dává k dispozici — zejména tehdy, když jsi v tísni nebo zažíváš problémy. (Žalm 55:22) Bůh si přeje, abys to dělal. Zároveň si přeje, abys byl ‚radostným dárcem‘. Je tedy zapotřebí, aby ses „rozhodl ve svém srdci“, že v rámci svých možností budeš v co největší míře podporovat pravé uctívání. (2. Kor. 9:6, 7) Budeš se tak moci zhostit obou úloh — přijímat s vděčností a dávat s nadšením.

[Rámeček a obrázky na straně 31]

„Čím oplatím Jehovovi všechna jeho dobrodiní ke mně?“ (Žalm 116:12)

▪ Vytvářej si příležitosti ‚konat dobro všem‘

▪ Usiluj o to, aby tvá společnost byla pro druhé povzbuzující a duchovně osvěžující

▪ V co největší míře se zapoj do vyučovacího díla