Jehovovo slovo je živé
Důležité myšlenky z páté knihy Žalmů
BOHÁČI možná říkají: „Naši synové jsou jako rostlinky vyrostlé ve svém mládí, naše dcery jako rohy vyřezávané v palácovém stylu, naše sýpky jsou plné, . . . naše stáda bravu se množí po tisících.“ A snad dokonce prohlašují: „Šťastný je lid, kterému se vede právě tak!“ Žalmista však naproti tomu říká: „Šťastný je lid, jehož Bohem je Jehova!“ (Žalm 144:12–15) Jinak to ani být nemůže. Jehova je šťastný Bůh, a tak mohou být šťastní i ti, kdo ho uctívají. (1. Timoteovi 1:11) To jasně vyplývá z poslední sbírky písní inspirovaných Bohem, která se skládá ze Žalmů 107–150.
Pátá kniha Žalmů také vyzdvihuje Jehovovy obdivuhodné vlastnosti, včetně jeho milující laskavosti, opravdovosti a dobroty. Čím lépe známe Boží osobnost, tím více si přejeme dávat Jehovovi najevo svou lásku a mít před ním bázeň. A to nás velmi obšťastňuje. Vidíme tedy, že v páté knize Žalmů je obsaženo opravdu cenné poselství. (Hebrejcům 4:12)
ŠŤASTNÍ DÍKY JEHOVOVĚ MILUJÍCÍ LASKAVOSTI
„Ať lidé vzdávají díky Jehovovi za jeho milující laskavost a za jeho podivuhodná díla vůči lidským synům,“ zpívali židovští vyhnanci při návratu z babylónského zajetí. (Žalm 107:8, 15, 21, 31) David chválil Boha zpěvem: „Tvá opravdovost [je] až k obloze.“ (Žalm 108:4) V další písni se modlil: „Pomoz mi, Jehovo, můj Bože; zachraň mě podle své milující laskavosti.“ (Žalm 109:18, 19, 26) Žalm 110 je prorockým popisem Mesiášova panování. „Bázeň před Jehovou je počátek moudrosti,“ říká Žalm 111:10. A v následujícím žalmu čteme: „Šťastný je muž, který se bojí Jehovy.“ (Žalm 112:1)
Žalmy 113–118 se nazývají žalmy Halel, protože se v nich opakovaně vyskytuje výraz „Halelujah“ neboli „Chvalte Jah!“. Podle Mišny — souboru spisů ze třetího století, v němž je zaznamenána dřívější ústní tradice — se tyto písně zpívaly při Pasachu a při třech výročních židovských svátcích. Žalm 119, který je nejdelší ze všech žalmů a kapitol obsažených v Bibli, vyvyšuje Jehovovo inspirované slovo neboli jeho poselství.
Odpovědi na biblické otázky:
109:23 — Co chtěl David říct slovy „jako stín, když se krátí, musím odejít“? David poeticky vyjádřil svůj pocit, že se velmi přiblížila jeho smrt. (Žalm 102:11)
110:1, 2 — Co dělal ‚[Davidův] Pán‘, Ježíš Kristus, v průběhu doby, kdy seděl po Boží pravici? Když byl Ježíš vzkříšen, vystoupil do nebe a čekal po Boží pravici až do roku 1914, kdy měl začít vládnout jako Král. Během onoho období čekání panoval nad svými pomazanými následovníky, řídil jejich kazatelské a vyučovací dílo a připravoval je na to, že společně s ním budou vládnout v jeho Království. (Matouš 24:14; 28:18–20; Lukáš 22:28–30)
110:4 — Na co Jehova ‚přísahal a necítí kvůli tomu lítost‘? Tato přísaha je smlouva, kterou Jehova uzavřel s Ježíšem Kristem o tom, že Ježíš bude sloužit jako Král a Velekněz. (Lukáš 22:29)
113:3 — Jak je Jehovovo jméno chváleno „od východu slunce až po jeho západ“? To znamená, že Boha každý den uctívá nejen nějaká skupina jednotlivců. Od rána, kdy slunce vychází na východě, až do večera, kdy zapadá na západě, sluneční paprsky ozařují celou zeměkouli. Podobně mají lidé Jehovu chválit po celé zemi. Toho však nelze dosáhnout bez organizovaného úsilí. My, svědkové Jehovovi, máme vzácnou výsadu chválit Boha a horlivě oznamovat zprávu o Království.
116:15 — Jak „drahocenná je v Jehovových očích smrt jeho věrně oddaných“? Pro Jehovu jsou jeho ctitelé jako celek tak vzácní, že jejich smrt považuje za příliš drahou, než aby ji připustil. Kdyby dovolil, aby všichni přišli o život, zdálo by se, že jeho nepřátelé jsou mocnější než on. Kromě toho by na zemi nezůstal nikdo, kdo by tvořil základ pro nový svět.
119:71 — Co dobrého může přinést trápení? V době těžkostí se můžeme naučit více se spoléhat na Jehovu, modlit se k němu s větší opravdovostí, ještě důkladněji studovat Bibli a uplatňovat její slova. Kromě toho naše reakce na trápení může odhalit vady naší osobnosti, a ty pak lze odstranit. Necháme-li se utrpením přečistit, nebudeme kvůli němu zatrpklí.
119:96 — Co je míněno vyjádřením „konec vší dokonalosti“? Žalmista mluví o dokonalosti z lidského hlediska. Pravděpodobně tím myslel, že lidská představa o dokonalosti má své hranice. Naproti tomu Boží přikázání žádné takové hranice nemá. Poučení z něj platí pro všechny oblasti života. V Jeruzalémské bibli tento verš zní: „Dohlédl jsem na konec každé dokonalosti: Jak nedohledné je tvé přikázání!“
119:164 — Co znamenají žalmistova slova, že chválil Boha „sedmkrát za den“? Číslo sedm je častým označením pro úplnost. Žalmista tedy těmito slovy říká, že Jehova si zasluhuje veškerou chválu.
Poučení pro nás:
107:27–31. Až přijde Armagedon, moudrost tohoto světa se ‚prokáže jako zmatená‘. (Zjevení 16:14, 16) Tato moudrost nemůže žádného člověka zachránit před zničením. Naživu zůstanou pouze ti, kdo očekávají záchranu od Jehovy a kdo mu budou ‚vzdávat díky za jeho milující laskavost‘.
109:30, 31; 110:5. Voják obvykle v pravé ruce třímal meč a neměl ji chráněnou štítem, který držel v levici. V přeneseném smyslu lze říci, že Jehova je „po pravici“ svých služebníků, aby za ně bojoval. Poskytuje jim tedy ochranu a pomoc, a to je pádným důvodem k tomu, abychom mu ‚velice chvalořečili‘.
113:4–9. Jehova je tak vysoko, že se dokonce musí snížit, aby „shlédl na nebe“. Přesto má soucit s poníženým, s chudým i s neplodnou ženou. Svrchovaný Pán Jehova je pokorný a přeje si, aby pokorně jednali také jeho ctitelé . (Jakub 4:6)
114:3–7. Když se dozvídáme, jaké obdivuhodné skutky Jehova vykonal ve prospěch svého lidu u Rudého moře a také u řeky Jordánu a u hory Sinaj, mělo by to na nás hluboce zapůsobit. Lidstvo znázorněné ‚zemí‘ by mělo mít k Jehovovi posvátnou úctu, neboli obrazně řečeno — kvůli Pánu by mělo být „v krutých bolestech“.
119:97–101. Když získáváme moudrost, pochopení a porozumění z Božího slova, chrání nás to před duchovní újmou.
119:105. Boží slovo je lampou našim nohám v tom smyslu, že s jeho pomocí jsme schopni řešit aktuální problémy. Také obrazně řečeno osvětluje naši vozovou cestu, protože předpovídá, jaký záměr vzhledem k budoucnosti má Bůh.
ŠŤASTNÍ NAVZDORY STRASTEM
Jak se můžeme vyrovnávat s nepříznivými okolnostmi a překonávat strasti? Na tuto otázku dostáváme jasnou odpověď v Žalmech 120–134. Překonáváme těžkosti a zachováváme si radost tím, že hledáme pomoc u Jehovy. Tyto žalmy, kterým se říká Písně výstupů, Izraelité zpívali pravděpodobně tehdy, když cestovali vzhůru do Jeruzaléma, kde slavili své každoroční svátky.
Žalmy 135 a 136 popisují Jehovu jako toho, kdo na rozdíl od bezmocných model dělá vše, co se mu líbí. Žalm 136 je zkomponován pro responzorní zpěv, přičemž každý verš má stejný závěr, který se zpívá jako odpověď na první část verše. Další žalm popisuje zoufalou situaci Židů v Babylóně, kteří toužili uctívat Jehovu na Sionu. Žalmy 138–145 složil David. Chtěl Jehovovi „chvalořečit celým svým srdcem“. Proč? „Protože jsem podivuhodně udělán, způsobem, který vzbuzuje bázeň,“ napsal. (Žalm 138:1; 139:14) V žalmech 140 až 144 David prosil Jehovu o ochranu před špatnými lidmi, o spravedlivé kárání, o osvobození od pronásledovatelů a o vedení v tom, jak má jednat. Také zdůrazňoval, že Jehovův lid je štastný. (Žalm 144:15) Dále David znovu připomněl Boží velikost a dobrotu a pak prohlásil: „Má ústa budou mluvit Jehovovu chválu; a ať všechno tělo žehná jeho svatému jménu na neurčitý čas, dokonce navždy.“ (Žalm 145:21)
Odpovědi na biblické otázky:
122:3 — V jakém smyslu byl Jeruzalém městem, „které bylo spojeno v jednotu“? Jak bývalo zvykem ve starověkých městech, domy v Jeruzalémě byly postaveny těsně vedle sebe. Město bylo celistvé, takže bylo snadné je bránit. A protože domy stály navzájem v těsné blízkosti, mohli obyvatelé města spoléhat také na vzájemnou pomoc a ochranu. To znázorňuje duchovní jednotu dvanácti kmenů Izraele, když se shromáždily k uctívání.
123:2 — Jaký význam má znázornění o očích sluhů? Sluhové a služky vzhlížejí k ruce pána nebo paní ze dvou důvodů. Jednak proto, aby poznali jejich přání, a také proto, aby měli jejich ochranu a získali od nich prostředky k životu. Podobně i my vzhlížíme k Jehovovi, abychom poznali jeho vůli a získali jeho přízeň.
131:1–3 — Jak David „ukonejšil a utišil svou duši jako odstavené dítě u své matky“? Když je dítě odstavené, učí se hledat útěchu a uspokojení v matčině náručí. Podobně se David naučil ukonejšit a uklidnit svou duši „jako odstavené dítě u své matky“. Jak? Tím, že nebyl domýšlivý v srdci a nedíval se na druhé povýšeně a že neusiloval o věci, které byly pro něj příliš velké. David se nesnažil dosáhnout význačného postavení, ale většinou znal své hranice a projevoval pokoru. Je rozumné, jestliže napodobujeme jeho postoj, a to zejména tehdy, když usilujeme o výsady ve sboru.
Poučení pro nás:
120:1, 2, 6, 7. Pomluvy a sarkastické poznámky mohou druhým způsobit nesnesitelnou tíseň. Když držíme svůj jazyk na uzdě, dáváme tím najevo, že se ‚zastáváme míru‘.
120:3, 4. Musíme-li snášet člověka, který má „šalebný jazyk“, může pro nás být útěchou vědomí, že Jehova tuto situaci ve stanovený čas napraví. Vlivem „silného muže“ se stane, že pomlouvače postihne neštěstí. Nepochybně zažijí Jehovův ohnivý soud symbolizovaný „hořícími uhly z janovců“.
127:1, 2. Ve všem, co se snažíme dělat, bychom měli hledat vedení u Jehovy.
133:1–3. Jednota Jehovova lidu je uklidňující, prospěšná a osvěžující. Neměli bychom ji tedy narušovat vyhledáváním chyb na druhých, hašteřením ani stížnostmi.
137:1, 5, 6. Jehovovi ctitelé, kteří byli ve vyhnanství, měli blízký vztah k Sionu, který představoval Boží organizaci. A co my? Vytvořili jsme si pevnou vazbu k organizaci, kterou Jehova dnes používá, a jsme jí věrně oddaní?
138:2. Jehova ‚vyvyšuje svůj výrok dokonce nad své jméno‘ tím, že splnění všeho, co ve svém jménu slibuje, zdaleka předčí veškeré naše očekávání. Před námi je opravdu nádherná budoucnost.
139:1–6, 15, 16. Jehova ví o naší činnosti, našich myšlenkách i našich slovech dokonce ještě dříve, než je vyslovíme. Zná nás od té doby, kdy byl vytvořen náš zárodek, ještě než byly jednotlivé části našeho těla zřetelné. To, do jaké míry nás Bůh zná jako jednotlivce, je „příliš podivuhodné“, než abychom to mohli pochopit. Je velmi povzbudivé vědět, že Jehova naši tíživou situaci, se kterou se možná právě potýkáme, nejen vidí, ale že také chápe, jak na nás tato situace působí.
139:7–12. Ať půjdeme kamkoli, žádné místo není tak vzdálené, aby nás tam Bůh nemohl posilovat.
139:17, 18. Je pro nás poznání o Jehovovi příjemné? (Přísloví 2:10) Pokud ano, pak jsme našli nevyčerpatelný zdroj radosti. Jehovových myšlenek je „dokonce víc než zrnek písku“. Stále se o něm budeme dozvídat něco nového.
139:23, 24. Měli bychom si přát, aby Jehova zkoumal naše nitro, aby poznal naše ‚bolavé cesty‘ — nesprávné myšlenky, touhy a sklony — a aby nám pomáhal vykořenit je.
143:4–7. Jak můžeme vytrvávat, i když máme velké těžkosti? Žalmista nám k tomu dává návod: Rozjímejme o Jehovově jednání, zajímejme se o jeho činnost a prosme ho v modlitbě o pomoc.
„Chvalte Jah!“
Na konci každé z prvních čtyř sbírek žalmů je vyjádření chvály Jehovovi. (Žalm 41:13; 72:19, 20; 89:52; 106:48) Poslední sbírka není v tomto směru výjimkou. V Žalmu 150:6 čteme: „Všechno, co dýchá — ať chválí Jah. Chvalte Jah!“ To se v plné míře uskuteční v Božím novém světě.
Na tu radostnou dobu se velmi těšíme, a tak máme pádný důvod oslavovat pravého Boha a chválit jeho jméno. Když přemýšlíme o štěstí, které už dnes zažíváme díky tomu, že známe Jehovu a máme k němu dobrý vztah, určitě to v nás vyvolává touhu vděčně ho chválit.
[Obrázek na straně 15]
Jehovovy obdivuhodné skutky vzbuzují bázeň
[Obrázek na straně 16]
Jehovových myšlenek je „dokonce víc než zrnek písku“