Naše děti — vzácné dědictví

„Pohleď, synové jsou dědictví od Jehovy; plod břicha je odměna.“ (ŽALM 127:3)

 1. Jak došlo k tomu, že se narodilo první dítě?

DÍKY tomu, jak Jehova Bůh stvořil prvního muže a první ženu, umožnil něco úžasného. Jak Adam jakožto otec, tak i Eva jakožto matka přispěli svým dílem k tomu, aby se z buňky v Evině děloze stal plně vyvinutý člověk — první dítě. (1. Mojžíšova 4:1) Početí a zrození dítěte nás až dodnes naplňuje údivem a mnozí to označují za skutečný zázrak.

 2. Proč to, co se děje v děloze těhotné ženy, lze označit jako zázrak?

² Z prvotní buňky, která díky spojení matky a otce vznikla v matčině nitru, vyroste přibližně za 270 dnů děťátko, jež se skládá z bilionů buněk. Prvotní buňka obsahuje instrukce potřebné k vytvoření více než 200 různých druhů buněk. Podle oněch podivuhodných instrukcí, jež se vymykají lidskému chápání, se tyto neuvěřitelně složité buňky vyvíjejí přesně ve správném pořadí a správným způsobem tak, že vznikne nová živá bytost.

 3. Proč mnozí přemýšliví lidé souhlasí s tím, že narození nového živého člověka musel umožnit Bůh?

³ Kdo je podle vašeho názoru skutečným tvůrcem dítěte? Jistě je to Ten, kdo vytvořil život jako takový. Pisatel biblického žalmu zpíval: „Vězte, že Jehova je Bůh. To on nás udělal, a ne my sami.“ (Žalm 100:3) Rodiče, vy sami dobře víte, že ten drahocenný drobeček plný života nepřišel na svět díky nějaké vaší neobyčejné schopnosti. Zázračné utváření nového žijícího člověka lze připsat jedině nekonečně moudrému Bohu. To, že na vytváření dítěte v mateřském lůně má zásluhu Vznešený Stvořitel, uznávají přemýšliví lidé již po celá tisíciletí. Uznáváte to i vy? (Žalm 139:13–16)

 4. Který lidský nedostatek rozhodně nelze připisovat Jehovovi?

⁴ Je však Jehova Stvořitelem, který by neměl žádný cit a jen by zavedl biologický proces umožňující mužům a ženám mít potomky? Někteří lidé bezcitní jsou, ale Jehova takový rozhodně není. (Žalm 78:38–40) V Žalmu 127:3 říká Bible: „Pohleď, synové [a také dcery] jsou dědictví od Jehovy; plod břicha je odměna.“ Zamysleme se nyní nad tím, co to je dědictví a čeho je dokladem.

Dědictví a odměna

 5. Proč jsou děti dědictvím?

⁵ Dědictví je jako dar. Rodiče často dlouho a těžce pracují, aby dětem zanechali dědictví. Mohou to být peníze, nemovitost nebo snad nějaký jiný drahocenný majetek. V každém případě to je dokladem rodičovské lásky. Bible říká, že Bůh dal rodičům jejich děti jako dědictví. Je to dar, který jim Bůh poskytl z lásky. Jestliže jsi otcem nebo matkou, co myslíš, je z tvého jednání vidět, že své děti považuješ za dar, který ti svěřil Stvořitel vesmíru?

 6. Jaký záměr Bůh sledoval, když umožnil lidem, aby měli děti?

⁶ Když Jehova dal lidem tento dar, jeho záměrem při tom bylo, aby potomci Adama a Evy zalidnili zemi. (1. Mojžíšova 1:27, 28; Izajáš 45:18) Jehova netvořil každého člověka jednotlivě, jako to udělal při stvoření milionů andělů. (Žalm 104:4; Zjevení 4:11) Bůh se naopak rozhodl stvořit lidi tak, aby měli schopnost plodit děti, které by se viditelně podobaly svým rodičům. Přivést na svět takového nového člověka a pečovat o něj — to je pro matku i otce opravdu podivuhodná výsada! Rodiče, děkujete Jehovovi za to, že vám umožnil těšit se z tohoto drahocenného dědictví?

Učme se z Ježíšova příkladu

 7. Jak se chovají někteří rodiče a jak se na rozdíl od nich zajímal Ježíš o ‚lidské děti‘ a projevil jim soucit?

⁷ S politováním je třeba říci, že ne všichni rodiče pohlížejí na své děti jako na odměnu. Mnozí jednají se svými potomky bezcitně. Takoví rodiče nenapodobují postoj Jehovy ani postoj jeho Syna. (Žalm 27:10; Izajáš 49:15) Povšimněme si, jak se naproti tomu zajímal o děti Ježíš. V Bibli čteme, že ještě před tím, než přišel na zemi jako člověk — tedy v době, kdy byl mocnou duchovní osobou v nebi —, ‚své potěšení nacházel mezi lidskými dětmi‘. (Přísloví 8:31, Jeruzalémská bible) Miloval lidi natolik, že ochotně dal svůj život jako výkupné, abychom mohli obdržet věčný život. (Matouš 20:28; Jan 10:18)

 8. Jak dal Ježíš rodičům dobrý příklad?

⁸ Když byl Ježíš na zemi, poskytl rodičům opravdu znamenitý vzor. Zamysleme se nad tím, co dělal. I v době, kdy byl velmi zaneprázdněn a byl vystaven velkému tlaku, věnoval dětem čas. Pozoroval je, jak si hrají na tržišti, a něco z toho, co viděl, využil při svém vyučování. (Matouš 11:16, 17) Když šel naposledy do Jeruzaléma, věděl, že ho tam čeká utrpení a že bude usmrcen. Lidé k němu tehdy přiváděli děti, protože jim ho chtěli ukázat, a Ježíšovi učedníci — snad ve snaze chránit Ježíše před dalším vypjetím — se pokoušeli poslat děti pryč. Ježíš však své učedníky pokáral. Dal najevo, že mezi dětmi nachází „potěšení“. Řekl totiž: „Ať ke mně malé děti přicházejí; nepokoušejte se je zastavit.“ (Marek 10:13, 14)

 9. Proč může být naše jednání ještě důležitější než naše slova?

⁹ Ježíšův příklad je pro nás poučením. Jak reagujeme, když k nám děti přijdou a my jsme velmi zaneprázdněni? Jednáme jako Ježíš? Ježíš byl ochoten věnovat dětem čas a pozornost — právě to, co děti potřebují, a to zvláště od svých rodičů. Je pravda, že slova jako „mám tě rád“ jsou důležitá. Ale skutky mluví hlasitěji než slova. Naše láska je patrná nejen z toho, co říkáme, ale především z toho, jak jednáme. Dáváme ji najevo tím, že věnujeme svým dětem čas, pozornost a péči. Ale i když to všechno děláme, viditelné výsledky se možná nedostaví, alespoň ne tak rychle, jak bychom si to přáli. Musíme být trpěliví. Trpělivosti se naučíme, jestliže budeme napodobovat způsob, jak Ježíš jednal se svými učedníky.

Ježíšova trpělivost a náklonnost

10. Jaké poučení o pokoře dal Ježíš svým učedníkům a jak dalece se to setkalo s okamžitým úspěchem?

¹⁰ Ježíš si byl vědom toho, že jeho učedníci mezi sebou stále soupeří o význačné postavení. Když jednou společně přišli do Kafarnaum, zeptal se jich: „‚O čem jste se cestou dohadovali?‘ Mlčeli, neboť se cestou mezi sebou dohadovali, kdo je větší.“ Ježíš je drsně nepokáral. Chtěl je naučit pokoře, a proto byl trpělivý a dal jim názorné poučení. (Marek 9:33–37) Přineslo to žádoucí výsledky? Bezprostředně ne. Asi o šest měsíců později Jakub a Jan přiměli svou matku, aby za ně Ježíše požádala o význačná postavení v Království. Ježíš je opět trpělivě upozornil na to, že musí opravit svůj způsob uvažování. (Matouš 20:20–28)

11. (a) Kterou obvyklou práci neudělali Ježíšovi apoštolové, když společně s Ježíšem přišli do jedné horní místnosti? (b) Co udělal Ježíš, a byly jeho snahy tehdy úspěšné?

¹¹ Brzy nadešel Pasach roku 33 n. l. a k jeho oslavě se Ježíš soukromě sešel se svými apoštoly. Když přišli do horní místnosti, žádný ze dvanácti apoštolů se nechopil iniciativy, aby ostatním umyl zaprášené nohy. To byla obvyklá služba — podřadná práce sluhy nebo nějaké ženy v domácnosti. (1. Samuelova 25:41; 1. Timoteovi 5:10) Ježíš byl jistě zarmoucený, když viděl, že jeho učedníci nepřestávají usilovat o význačné postavení. Proto každému z nich umyl nohy a potom jim důrazně kladl na srdce, aby se řídili jeho příkladem a sloužili druhým. (Jan 13:4–17) Uposlechli ho? Bible říká, že později ještě týž večer „vyvstal . . . také mezi nimi prudký spor o to, který z nich se zdá být největší“. (Lukáš 22:24)

12. Jak by mohli rodiče napodobovat Ježíše, když se snaží školit své děti?

¹² Co když děti na vaše rady nereagují? Umíte si jako rodiče představit, co asi tehdy pociťoval Ježíš? Přestože se jeho apoštolové neměli k tomu, aby své nedostatky napravovali, Ježíš nad nimi nemávnul rukou. Jeho trpělivost nakonec přinesla ovoce. (1. Jana 3:14, 18) Rodiče, uděláte dobře, jestliže budete napodobovat Ježíšovu lásku a trpělivost, a ve svém úsilí školit své děti nikdy nepolevíte.

13. Proč by rodič neměl stroze odbýt dítě, které se ho na něco vyptává?

¹³ Děti potřebují cítit, že je rodiče milují a že se o ně zajímají. Ježíš chtěl znát názory svých učedníků, a proto jim naslouchal, když mu dávali otázky. Ptal se jich, co si o různých věcech myslí. (Matouš 17:25–27) Ano, dobrý učitel musí umět pozorně naslouchat a projevovat upřímný zájem. Když se dítě vyptává, rodiče by je neměli stroze okřiknout: „Teď jdi pryč! Nevidíš, že mám práci?“ Jestliže je rodič opravdu zaneprázdněný, dítě by mělo slyšet, že si o té věci popovídají později. Rodiče pak na to nesmějí zapomenout. Dítě vycítí, že o něj mají skutečný zájem, a ochotněji se jim bude svěřovat.

14. Pokud jde o projevování náklonnosti dětem, čemu se mohou rodiče naučit od Ježíše?

¹⁴ Je vhodné, aby rodiče projevovali svým dětem náklonnost tím, že je obejmou a pomazlí se s nimi? I v tom si mohou vzít příklad z Ježíše. Bible říká, že „bral děti do náruče a začal jim žehnat a vkládat na ně ruce“. (Marek 10:16) Co myslíte, jak děti reagovaly? Jistě je to zahřálo u srdce a cítily se k Ježíšovi přitahovány. Rodiče, jestliže je mezi vámi a dětmi pravá náklonnost a láska, děti budou na vaše ukázňování a vyučování ochotněji reagovat.

Kolik času dětem věnovat

15, 16. Která výchovná metoda získala oblibu a co k ní patrně dalo podnět?

¹⁵ Někteří lidé vyjadřují pochybnosti, zda děti opravdu potřebují trávit s rodiči hodně času a zda je třeba věnovat jim tolik láskyplné pozornosti. Obratně propagovanou metodou pro výchovu dětí je takzvaná metoda hodnotného času. Její zastánci tvrdí, že děti nemusí trávit s rodiči mnoho času, pokud se omezený, společně trávený čas dobře naplánuje a smysluplně a promyšleně využije. Je tato metoda hodnotného času dobrá? Byla vymyšlena s ohledem na blaho dětí?

¹⁶ Jeden autor, který mluvil s mnoha dětmi, řekl, že děti si „nejvíc přály, aby na ně rodiče měli víc času“ a aby jim věnovali „plnou pozornost“. Stojí za povšimnutí, že jeden vysokoškolský profesor uvedl: „Termín [hodnotný čas] vznikl z rodičovského pocitu viny. Lidé dali sami sobě dovolení trávit se svými dětmi méně času.“ Kolik času by měli rodiče trávit se svými dětmi?

17. Co děti od svých rodičů potřebují?

¹⁷ Bible to neříká. Izraelští rodiče však byli vybízeni k tomu, aby se svými dětmi mluvili, když budou doma a když půjdou po cestě a když budou uléhat a když budou vstávat. (5. Mojžíšova 6:7) Z toho je jasně patrné, že rodiče musí s dětmi komunikovat a že je musí neustále učit každý den.

18. Jak Ježíš využíval příležitosti k tomu, aby školil své učedníky, a jaké poučení si z toho mohou vzít rodiče?

¹⁸ Ježíš účinně školil své učedníky, když s nimi jedl, když s nimi cestoval i když s nimi odpočíval. K vyučování tak využíval každou příležitost. (Marek 6:31, 32; Lukáš 8:1; 22:14) Podobně by i křesťanští rodiče měli pohotově využívat každou příležitost k tomu, aby se s dětmi dávali do rozhovoru a udržovali jej a aby děti školili v Jehovových cestách.

Co učit a jak to dělat

19. (a) Co ještě musíme dělat kromě toho, že s dětmi trávíme čas? (b) Co musí rodiče především učit své děti?

¹⁹ Jestliže chceme děti vychovávat úspěšně, nestačí jen trávit s nimi čas, a dokonce ani nestačí pouze je učit. Velmi záleží také na tom, co je učíme. Podívejme se, jak Bible zdůrazňuje, co je máme učit. Říká: „Tato slova, která ti dnes přikazuji, . . . budeš . . . vštěpovat svému synovi.“ Co jsou „tato slova“, kterým je třeba děti učit? Je zřejmé, že to jsou slova, o nichž se mluví předtím, totiž: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou životní silou.“ (5. Mojžíšova 6:5–7) Ježíš řekl, že to je nejdůležitější ze všech Božích přikázání. (Marek 12:28–30) Rodiče musí především učit děti o Jehovovi a vysvětlovat jim, proč jedině on je hoden toho, abychom jej celou duší milovali a byli mu oddáni.

20. Čemu kdysi měli podle Božího příkazu rodiče učit své děti?

²⁰ Ale „tato slova“, kterým mají rodiče učit své děti, zahrnují víc než jen milovat Boha celou svou bytostí. Jistě si všimnete, že v předcházející kapitole Páté Mojžíšovy opakuje Mojžíš zákony, které Bůh napsal na kamenné tabulky — Deset přikázání. K těmto zákonům patří přikázání nelhat, nekrást, nedopustit se vraždy a nespáchat cizoložství. (5. Mojžíšova 5:11–22) Tehdejším rodičům bylo tedy důrazně řečeno, že svým dětem musí vštěpovat morální hodnoty. Podobné poučení musí dnes poskytovat svým dětem křesťanští rodiče, jestliže jim mají pomoci k tomu, aby děti měly bezpečnou a šťastnou budoucnost.

21. Co znamená pokyn „vštěpovat“ dětem Boží slovo?

²¹ Všimněme si, že rodičům je řečeno, jak mají své děti učit ‚těmto slovům‘ neboli přikázáním. „Budeš je vštěpovat svému synovi.“ Výraz „vštěpovat“ znamená „učit a vtisknout něco stálým opakováním a napomínáním: důrazně vložit nebo zafixovat do mysli“. Bůh tedy v podstatě rodičům říká, aby zavedli plánovaný program biblického poučování, jehož výslovným cílem je vtisknout do mysli dětí duchovní věci.

22. Jaký příkaz dostali izraelští rodiče v souvislosti s poučováním dětí a co to znamenalo?

²² Takový plánovaný program vyžaduje od rodičů iniciativu. Bible říká: „A uvážeš si je [‚tato slova‘ neboli Boží přikázání] jako znamení na ruku a budou ti sloužit jako náčelní páska mezi očima; a napíšeš je na dveřní sloupky svého domu a na své brány.“ (5. Mojžíšova 6:8, 9) To neznamená, že by rodiče měli doslova napsat Boží zákony na dveřní sloupky a na brány, ani to neznamená, že by opis těchto zákonů měli uvázat dětem na ruku a umístit jim jej mezi oči. Spíše to znamená, že rodiče mají dbát o to, aby děti měly Boží učení stále před očima. Vyučování dětí by mělo být tak pravidelné a soustavné, že to, čemu Bůh učí, budou mít děti stále jakoby přímo před sebou.

23. Čím se bude zabývat studijní látka určená na příští týden?

²³ Co patří k zvlášť důležitým věcem, kterým musí rodiče učit své děti? Proč je v dnešní době naléhavé děti školit a cvičit, aby se uměly chránit? Jakou pomoc dnes mají rodiče k dispozici, aby mohli své děti dobře učit? Těmito a dalšími otázkami, které zajímají mnohé rodiče, se bude zabývat následující článek.

Rodiče, chraňte své drahocenné dědictví

„Moudrost je pro ochranu, . . . zachová naživu ty, kdo ji vlastní.“ (KAZATEL 7:12)

 1. Proč by měli rodiče považovat děti za dar?

RODIČE přivádějí na svět novou žijící osobu, která se jim podobá jak po tělesné stránce, tak i povahovými rysy. Bible říká, že děti jsou „dědictví od Jehovy“. (Žalm 127:3) Jehova jakožto skutečný Dárce života svěřuje rodičům to, co v podstatě patří jemu. (Žalm 36:9) Rodiče, jak pohlížíte na to, že jste od Boha dostali tak drahocenný dar?

 2. Jak reagoval Manoach, když se dozvěděl, že se má stát otcem?

² Takový dar by měl být jistě přijat pokorně a vděčně. Právě tak reagoval před více než 3 000 lety Izraelita Manoach, když jistý anděl řekl jeho manželce, že se jí má narodit dítě. Když se Manoach dozvěděl tuto dobrou zprávu, modlil se: „Omluv mě, Jehovo. Ten muž pravého Boha, kterého jsi právě poslal, ať k nám, prosím, přijde znovu a poučí nás o tom, co máme udělat s dítětem, které se narodí.“ (Soudci 13:8) Rodiče, jaké poučení si můžete vzít z Manoachova příkladu?

Proč je pomoc od Boha nutná dnes

 3. Proč je Boží pomoc při výchově dětí dnes obzvlášť nutná?

³ Dnes rodiče potřebují Jehovovu pomoc při výchově dětí víc než kdy dříve. Proč? Satan Ďábel a jeho andělé byli svrženi z nebe na zem. „Běda zemi a moři,“ varuje Bible, „protože k vám sestoupil Ďábel a má velký hněv, neboť ví, že má krátké časové období.“ (Zjevení 12:7–9, 12) Bible vysvětluje, že Satan je „jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil“. (1. Petra 5:8) Lvi obvykle loví ty, kdo jsou nejzranitelnější — tedy často mláďata. Křesťanští rodiče tudíž jednají moudře, když hledají Jehovovo vedení, aby dokázali své děti chránit. Kolik úsilí vynakládáte v tom směru vy?

 4. (a) Jak by měli rodiče reagovat, když vědí, že se v okolí potuluje lev? (b) Co potřebují děti, aby byly chráněny?

⁴ Kdybyste věděli, že v okolí volně pobíhá lev, jistě by vám v prvé řadě záleželo na tom, abyste své děti chránili. Satan je dravec. Členy Božího lidu se snaží zkazit, aby tak přišli o Boží schválení. (Job 2:1–7; 1. Jana 5:19) Děti jsou pro něj snadným cílem. Jestliže mají uniknout Ďáblovým léčkám, musí poznat Jehovu a poslouchat ho. Poznání Bible je nezbytné. „To znamená věčný život,“ řekl Ježíš, „že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3) Děti také potřebují moudrost — schopnost porozumět tomu, co se učí, a uplatňovat to. „Moudrost zachová naživu ty, kdo ji vlastní“, a proto vy jako rodiče musíte vštěpovat svým dětem do srdce pravdu. (Kazatel 7:12) Jak byste to mohli dělat?

 5. (a) Jak je možné vštěpovat moudrost? (b) Jak je v knize Přísloví popsána hodnota moudrosti?

⁵ Můžete dětem číst z Božího slova — a to byste dělat měli. Ale k tomu, aby děti Jehovu milovaly a poslouchaly ho, potřebují víc — potřebují mít porozumění. Znázorněme si to: Dítěti je možná řečeno, že nesmí přecházet ulici, dokud se nepodívá na obě strany. Ale některé děti přesto neposlouchají. Proč? Možná jim nebylo dost často nebo dost důrazně vysvětleno, jaké to má následky, když někoho porazí auto. „Pošetilost“, která by mohla vést k neštěstí, tedy nebyla odstraněna. Vštěpování moudrosti vyžaduje čas a mnoho trpělivosti. Moudrost však má nesmírnou cenu! „Její cesty jsou cesty příjemnosti,“ říká Bible, „a všechny její vozové cesty jsou pokoj. Je stromem života pro ty, kdo se jí chopí, a ti, kdo se jí stále pevně drží, mají být nazváni šťastnými.“ (Přísloví 3:13–18; 22:15)

Vyučování, které vštěpuje moudrost

 6. (a) Proč děti často jednají nemoudře? (b) Jaká bitva probíhá?

⁶ Děti často jednají nesprávně ne snad proto, že by je nikdo o správném jednání nepoučil, ale proto, že se jim poučení nedostalo do srdce, do jejich nejhlubšího nitra. O srdce dětí bojuje Ďábel. Úkladně se snaží dosáhnout toho, že děti budou vystaveny bezbožným vlivům jeho světa. Také se pokouší využívat toho, že děti zdědily hříšný sklon dělat špatné věci. (1. Mojžíšova 8:21; Žalm 51:5) Rodiče si musí uvědomit, že o srdce jejich dětí se vede skutečná válka.

 7. Proč nestačí jen dítěti říkat, co je správné a co nesprávné?

⁷ Rodiče obvykle dítěti říkají, co je správné a co nesprávné, a jsou přesvědčeni, že ho tím o určité morální zásadě poučili. Možná mu řeknou, že je nesprávné lhát a krást a že pohlavní styky smí člověk mít jen se svým manželem nebo manželkou. Má-li však dítě poslechnout, potřebuje mít silnější motivaci než to, že jde o slova rodičů. Jde totiž o zákony, které dal Jehova. Dítě by se mělo naučit, že poslouchat Boží přikázání je projevem moudrosti. (Přísloví 6:16–19; Hebrejcům 13:4)

 8. Jaký způsob vyučování pomůže dítěti jednat moudře?

⁸ Složitost vesmíru, rozmanitost živého tvorstva, změny ročních období — jestliže na takové věci dítěti poukážeme, můžeme mu tak pomoci, aby si uvědomovalo existenci absolutně moudrého Stvořitele. (Římanům 1:20; Hebrejcům 3:4) Dítě má být také poučováno o tom, že ho Bůh miluje a že učinil opatření, aby mu na základě oběti svého Syna dal věčný život. Potřebuje také poznat, že když se bude řídit Božími pokyny, může Boha obšťastnit. V dítěti pak pravděpodobně vyroste přání Jehovovi sloužit, i kdyby mu v tom chtěl Ďábel zabránit. (Přísloví 22:6; 27:11; Jan 3:16)

 9. (a) Co je třeba k tomu, aby vyučování sloužilo k záchraně života? (b) Jaký pokyn je adresován otcům a co je v něm zahrnuto?

⁹ Vyučování, které bude dítě chránit a motivovat ke správnému jednání, vyžaduje čas, pozornost a plánování. Rodiče k tomu potřebují vedení od Boha. Bible říká: „Vy otcové, . . . dál [své děti] vychovávejte v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ (Efezanům 6:4) Co to znamená? Původní řecké slovo přeložené jako ‚myšlenkové usměrňování‘ vyjadřuje představu „vložení mysli“. Otcové jsou tedy v podstatě nabádáni k tomu, aby do svých dětí vložili Jehovovu mysl. To bude pro děti opravdu ochranou! Jestliže budou dětem do mysli vštípeny Boží myšlenky, jeho způsob myšlení, bude to děti chránit před nesprávným jednáním.

Touha podněcovaná láskou

10. Co potřebujete znát, abyste dítě mohli vést účinným způsobem?

¹⁰ Toužíte dítě vychovat správně, ale pokud toho máte dosáhnout, musíte to dělat z lásky. Důležitým činitelem je dobrá komunikace. Zjistěte, co se děje v životě vašeho dítěte a jaké má názory. V příjemném prostředí taktně dítěti umožněte, aby se nenuceně rozpovídalo. To, co řekne, vás někdy může šokovat. Buďte velmi opatrní, abyste svou reakci nepřehnali. Naopak, naslouchejte se zájmem a s pochopením.

11. Jak může rodič vložit do dítěte Boží mysl?

¹¹ Je ovšem možné, že jste svému dítěti četli z Bible o Božích zákonech, které zakazují sexuální nemravnost, a snad jste jim to četli dokonce mnohokrát. (1. Korinťanům 6:18; Efezanům 5:5) Díky tomu si snad vaše děti uvědomily, co se Jehovovi líbí a co ne. Ale vložit do dítěte Jehovovu mysl znamená víc. Děti potřebují pomoc, aby dokázaly přemýšlet o hodnotě Jehovových zákonů. Musí získat přesvědčení, že jeho zákony jsou dobré a užitečné a že poslouchat tyto zákony je správné a je to projevem lásky. Jestliže rozmlouváním na základě Písma dosáhnete toho, že vaše děti Boží názor přijmou, teprve tehdy lze říci, že se vám podařilo vložit do nich Jehovovu mysl.

12. Jak může rodič pomoci dítěti získat správný názor na pohlavní styky?

¹² Když přijde řeč na otázky sexu, můžete se zeptat: „Co myslíš, jestliže posloucháme Jehovův zákon, který říká, že pohlavní styky před manželstvím jsou zakázané, připraví nás to o štěstí?“ Povzbuďte dítě, aby vám svou odpověď vysvětlilo. Když si pohovoříte o tom, jak podivuhodně to Bůh zařídil, aby mohlo vzniknout dítě, můžete pokračovat otázkou: „Co myslíš, dal by náš láskyplný Bůh nějaké zákony, které by nás připravily o radost ze života? Anebo si myslíš, že nás jeho zákony mají obšťastňovat a chránit?“ (Žalm 119:1, 2; Izajáš 48:17) Snažte se zjistit, co si o tom vaše dítě myslí. Potom můžete upozornit na příklady, z nichž vyplývá, že sexuální nemravnost vedla k zármutku a k problémům. (2. Samuelova 13:1–33) Jestliže se svým dítětem rozmlouváte, takže pochopí a přijme Boží názor, udělali jste hodně pro to, aby do něj byla vložena Boží mysl. Můžete však udělat ještě něco jiného.

13. Co musí dítě pochopit, aby opravdu chtělo poslouchat Jehovu?

¹³ Bude moudré, když budete učit dítě nejen o tom, k čemu vede neposlušnost vůči Jehovovi, ale také o tom, jak se náš způsob života Jehovy osobně dotýká. Přímo z Bible dítěti ukažte, že můžeme způsobit Jehovovi bolest, když nežijeme podle jeho vůle. (Žalm 78:41) Můžete se zeptat: „Proč ty nechceš udělat Jehovovi bolest?“ A můžete vysvětlit: „Boží nepřítel Satan tvrdí, že sloužíme Jehovovi jen ze sobeckých důvodů, a ne z lásky.“ Potom vysvětlete, jak Job rozradostnil Boží srdce tím, že zůstal ryzí, a dal tak odpověď na Satanovo lživé obvinění. (Job 1:9–11; 27:5) Je nutné, aby vaše dítě pochopilo, že svým způsobem jednání může Jehovu buď zarmoutit, nebo mu udělat radost. (Přísloví 27:11) Toto životně důležité poučení a také mnohá jiná mohou děti získat z knihy Co se dozvídáme od Velkého učitele.a

Radostné výsledky

14, 15. (a) Která poučení z knihy Učitel děti motivovala? (b) Jaké dobré zkušenosti s použitím této knihy máte vy? (Viz také rámeček na stranách 18 a 19.)

¹⁴ Jeden dědeček v Chorvatsku čte knihu Učitel svému sedmiletému vnukovi. Píše o tom, co mu jeho vnuk vyprávěl: „Maminka mi řekla, abych něco udělal, ale já jsem to udělat nechtěl. Potom jsem si vzpomněl na kapitolu ‚Poslušnost tě chrání‘, a tak jsem se vrátil a řekl jsem mamince, že ji už budu poslouchat.“ O kapitole „Proč nesmíme lhát“ jedni manželé na Floridě řekli: „Obsahuje otázky, které podněcují děti k tomu, aby otevřely své srdce a přiznaly se k chybám, k nimž by se jinak nepřiznaly.“

¹⁵ Kniha Učitel má přes 230 obrázků a u každého z nich, případně u několika společně, je vysvětlující popisek. „Můj syn se často na obrázek dlouho dívá a nechce obrátit list,“ říká jedna vděčná matka. „Ilustrace jsou nejen působivé, ale každá z nich obsahuje určité poučení nebo přinejmenším podněcuje děti, aby se ptaly. K obrázku, na němž se dítě v potemnělém pokoji dívá na televizi, se můj syn zeptal: ‚Mami, co ten kluk dělá?‘ A jistě věděl, že něco není v pořádku, protože to bylo znát z tónu jeho hlasu.“ Text u tohoto obrázku zní: „Kdo může vidět všechno, co děláme?“

Životně důležitá výchova pro dnešní dobu

16. Které životně důležité poučení dnes musí děti dostat a proč?

¹⁶ Děti potřebují vědět, k čemu slouží jejich intimní části těla a k čemu se používat nesmějí. Mluvit o tom však není vždy snadné. Jedna novinářka napsala, že v době, kdy vyrůstala, se jakákoli zmínka o pohlavních orgánech považovala za něco neslušného. O vyučování svých dětí napsala: „Budu muset ty své rozpaky překonat.“ Ano, když rodiče pociťují rozpaky, a proto nechtějí o sexu mluvit, pro dítě to ochranou nebude. Lidé, kteří děti sexuálně zneužívají, těží z dětské nevědomosti. Kniha Co se dozvídáme od Velkého učitele se tímto námětem zabývá zdravým a důstojným způsobem. Jestliže děti o sexu poučíme, o svou nevinnost tím nepřijdou, ale kdybychom je nepoučili, někdo je o nevinnost může připravit.

17. Jak kniha Učitel pomáhá rodičům poučovat děti o sexu?

¹⁷ V 10. kapitole, v části pojednávající o tom, jak ničemní andělé přišli na zem a zplodili děti, se dítě setká s otázkou: „Víš, co to je pohlavní styk?“ Kniha poskytuje jednoduchou a důstojnou odpověď. Ve 32. kapitole je vysvětleno, co může děti ochránit před lidmi, kteří by je chtěli sexuálně zneužít. Z mnoha dopisů vyplývá, že vyučování tohoto druhu je nezbytně nutné. V jednom z nich bylo uvedeno: „Minulý týden byl můj syn Javan u dětské lékařky. Ptala se, zda jsme s ním mluvili o tom, jak se mají používat intimní části těla. Velmi dobře na ni zapůsobilo, že jsme to udělali za pomoci naší nové knihy.“

18. Jak se kniha Učitel zabývá vzdáváním pocty státním symbolům?

¹⁸ Jiná kapitola se zabývá biblickou zprávou o Šadrakovi, Mešakovi a Abednegovi, třech hebrejských mládencích, kteří odmítli poklonit se soše, jež představovala babylónský stát. (Daniel 3:1–30) Kniha Učitel poukazuje na to, že je určitá souvislost mezi projevem pocty soše a mezi zdravením vlajky. Někdo by možná tuto souvislost neviděl. Ale povšimněme si, co řekl spisovatel Edward Gaffney v interview pro časopis U.S. Catholic. Zmínil se o své dceři, která mu hned po prvním školním dnu řekla, že se naučila „ve škole novou modlitbu“. Požádal ji, aby mu ji odříkala. „Položila si ruku na srdce,“ řekl pan Gaffney, „a pak hrdě začala: ‚Slibuji věrnost vlajce . . .‘“ Pokračoval: „Najednou mi to došlo. Svědkové Jehovovi měli pravdu. Na našich školách se již od samého začátku podporuje určitý druh národního náboženství — bezpodmínečná bezmezná oddanost.“

Vynaložené úsilí se vyplatí

19. Co je odměnou za vyučování dětí?

¹⁹ Ano, budete-li své děti vyučovat, vynaložené úsilí se vám vyplatí. Jedna matka v Kansasu dostala od svého syna dopis, který ji hluboce dojal. Syn jí napsal: „Měl jsem velké štěstí, že jste mi dali výchovu, díky které jsem po citové stránce poměrně pevný a vyrovnaný. Ty i tatínek si určitě zasloužíte uznání.“ (Přísloví 31:28) Kniha Co se dozvídáme od Velkého učitele může pomoci mnoha dalším rodičům, aby své děti učili a aby tak chránili toto drahocenné dědictví.

20. Co by měli mít rodiče stále na paměti a jak by to na ně mělo působit?

²⁰ Naše děti si zaslouží všechen čas, všechnu pozornost a všechno úsilí, které jim můžeme věnovat. Vždyť jejich dětství je tak krátké. Využijte každou příležitost, abyste byli s nimi a mohli jim pomáhat. Nebudete toho litovat. Získáte si jejich lásku. Stále pamatujte na to, že děti jsou darem, který jste dostali do Boha. Je to opravdu drahocenné dědictví! (Žalm 127:3–5) Pečujte o ně jako o dědictví, jako když máte za jejich výchovu odpovědnost před Bohem — protože tuto odpovědnost skutečně máte.

[Poznámka pod čarou]