„Prozkoumej mě, Bože“

„Prozkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce . . . Veď mě cestou neurčitého času.“ — ŽALM 139:23, 24.

1. Jak Jehova jedná se svými služebníky?

VŠICHNI jsme rádi, když s námi jedná někdo, kdo nám projevuje porozumění, kdo bere v úvahu naše okolnosti, kdo nám pomůže, když se dopustíme chyby, kdo od nás nevyžaduje více, než jsme schopni udělat. Tak se svými služebníky jedná Jehova Bůh. Žalm 103:14 říká: „Vždyť sám dobře zná naše utváření, pamatuje, že jsme prach.“ A Ježíš Kristus, který dokonale zrcadlí svého Otce, předkládá vřelé pozvání: „Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a chci vás občerstvit. Vezměte na sebe mé jho [nebo: „Vstupte se mnou pod mé jho“, Reference Bible, poznámka pod čarou] a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše. Vždyť mé jho je příjemné a můj náklad je lehký.“ — Matouš 11:28–30.

2. Postav do protikladu Jehovův pohled a pohled lidí a) na Ježíše Krista a b) na Kristovy následovníky.

² Způsob, jak Jehova pohlíží na své služebníky, je často velmi odlišný od toho, jak to dělají lidé. Na záležitosti se dívá z odlišného stanoviska a bere v úvahu taková hlediska, o nichž jiní lidé snad ani nic nevědí. Když Ježíš chodil po zemi, „byl opovrhován a lidé se mu vyhýbali“. Lidé, kteří nevěřili, že Ježíš je Mesiáš, ho pokládali „za bezvýznamného“. (Izajáš 53:3; Lukáš 23:18–21) V Božích očích však byl „milovaný [Boží] Syn“, jemuž Otec řekl: „Schválil jsem tě.“ (Lukáš 3:22; 1. Petra 2:4) Mezi následovníky Ježíše Krista jsou lidé, na něž se pohlíží svrchu, protože jsou hmotně chudí a snášejí mnoho soužení. Ovšem v očích Jehovy a jeho Syna mohou být takoví lidé bohatí. (Římanům 8:35–39; Zjevení 2:9) Proč se jednotlivé pohledy tak liší?

3. a) Proč je způsob, jakým Jehova pohlíží na lidi, často velmi odlišný od způsobu, jakým to dělají lidé? b) Proč je životně důležité zkoumat, jakými lidmi jsme uvnitř?

³ Jeremjáš 11:20 odpovídá: „Jehova . . . zkoumá ledviny a srdce.“ Jehova vidí, jací jsme uvnitř, vidí dokonce i ty stránky naší osobnosti, které jsou před očima jiných lidí ukryté. Při zkoumání věnuje pozornost v první řadě vlastnostem a našemu vnitřnímu stavu, které jsou důležité pro dobrý vztah k němu a které jsou pro nás trvale prospěšné. Vědomí této skutečnosti nám dává jistotu a také nás vede k zamyšlení. Jehova věnuje pozornost tomu, jací jsme uvnitř. Máme-li se tedy prokázat jako lidé, které on chce ve svém novém světě, je důležité, abychom zkoumali, jakými lidmi jsme uvnitř. V takovém zkoumání nám pomáhá jeho Slovo. — Hebrejcům 4:12, 13.

Jak drahocenné jsou Boží myšlenky!

4. a) Co žalmistu podnítilo, aby prohlásil, že Boží myšlenky mu jsou drahocenné? b) Proč by pro nás měly být drahocenné?

⁴ Žalmista David nejdříve rozjímal o šířce a hloubce toho, jak Bůh zná své služebníky, a také o tom, že Bůh má mimořádnou schopnost poskytovat jim jakoukoli potřebnou pomoc, a pak napsal: „Jak drahocenné jsou mi tedy tvé myšlenky!“ (Žalm 139:17a) Tyto myšlenky zjevené v Božím psaném Slovu jsou mnohem vyšší než cokoli, co pochází od lidí, bez ohledu na to, jak oslnivě mohou lidské představy vypadat. (Izajáš 55:8, 9) Boží myšlenky nám pomáhají, abychom v životě neustále zaměřovali pozornost na věci, které jsou skutečně důležité, a abychom byli horliví v Boží službě. (Filipanům 1:9–11) Ukazují nám, jak máme na záležitosti pohlížet způsobem, jakým to dělá Bůh. Pomáhají nám, abychom sami k sobě byli čestní, abychom si poctivě připustili, jakými lidmi jsme opravdu v srdci. Jsi ochoten to udělat?

5. a) Co máme podle Božího slova střežit „více než všechno ostatní“? b) Jak nám může prospět biblická zpráva o Kainovi? c) Jak nám mojžíšský Zákon pomáhá v porozumění tomu, co se líbí Jehovovi, i když tímto Zákonem nejsme vázáni?

⁵ Lidé mají sklon dávat příliš velký důraz na zevnějšek, ale Písma nám radí: „Více než všechno ostatní, co má být střeženo, bedlivě střež své srdce.“ (Přísloví 4:23) Bible nám v tom pomáhá — jak svými poučkami, tak i příklady. Říká nám, že Kain Bohu formálně předkládal oběti, a přitom měl v srdci planoucí zášť a později i nenávist vůči svému bratru Abelovi. A Bible nás nabádá, abychom nebyli jako on. (1. Mojžíšova 4:3–5; 1. Jana 3:11, 12) Jsou v ní zaznamenány požadavky mojžíšského Zákona týkající se poslušnosti. V Bibli je ale také zdůrazněno, že nejdůležitějším požadavkem Zákona bylo, aby ti, kdo uctívají Jehovu, jej milovali svým celým srdcem, celou myslí, duší a silou; a také se v ní uvádí, že dalším důležitým požadavkem bylo přikázání, aby milovali svého bližního jako sebe sama. — 5. Mojžíšova 5:32, 33; Marek 12:28–31.

6. Jaké otázky bychom si měli položit při uplatnění Přísloví 3:1?

⁶ V Příslovích 3:1 jsme nabádáni, abychom nejen zachovávali Boží přikázání, ale také abychom se ujišťovali, že naše poslušnost vyjadřuje, co skutečně máme v srdci. Je třeba, aby si každý z nás položil otázku: ‚Je moje poslušnost Božích požadavků taková?‘ Pokud si uvědomíme, že naše pohnutka nebo smýšlení jsou v některých směrech nedostatečné — a nikdo z nás nemůže říci, že je bez vady —, pak si musíme položit otázku: ‚Co dělám pro zlepšení této situace?‘ — Přísloví 20:9; 1. Jana 1:8.

7. a) Jak by nám Ježíšovo odsouzení farizeů v Matoušovi 15:3–9 mohlo pomoci, abychom bedlivě střežili své srdce? b) Jaké situace by od nás mohly vyžadovat, abychom zavedli přísná opatření pro ukáznění své mysli a srdce?

⁷ Když židovští farizeové předstírali, že ctí Boha, a přitom vychytrale prosazovali jistý zvyk vedený sobeckým zájmem, Ježíš je odsoudil jako pokrytce a ukázal, že jejich uctívání je marné. (Matouš 15:3–9) Ježíš také varoval, že pokud máme působit radost Bohu, který vidí srdce, nestačí vést mravný život pouze navenek, a přitom se neustále oddávat nemravným myšlenkám, abychom zakoušeli smyslnou rozkoš. Možná budeme muset přistoupit k přísným opatřením, abychom ukáznili svou mysl a srdce. (Přísloví 23:12; Matouš 5:27–29) Takové ukázňování je také třeba, pokud v důsledku svého světského zaměstnání, cílů ve vzdělání či v důsledku výběru zábavy začínáme napodobovat svět a dovolujeme mu, aby nás utvářel podle svých norem. Kéž nikdy nezapomeneme na to, že učedník Jakub oslovuje jako „cizoložnice“ ty, kdo tvrdí, že patří Bohu, ale chtějí být přáteli světa. Proč? Protože „celý svět leží v moci toho ničemného“. — Jakub 4:4; 1. Jana 2:15–17; 5:19.

8. Co musíme dělat, jestliže chceme mít plný prospěch z Božích drahocenných myšlenek?

⁸ Jestliže chceme mít v těchto i v dalších věcech plný prospěch z Božích myšlenek, musíme si vyhrazovat čas, abychom je četli nebo jim naslouchali. A co víc, musíme je studovat, rozmlouvat o nich a rozjímat o nich. Mnozí čtenáři Strážné věže pravidelně navštěvují sborová shromáždění svědků Jehovových, kde se probírá Bible. Čas vykupují tím, že omezují jiné činnosti, aby se Bibli mohli věnovat. (Efezanům 5:15–17) A to, co dostávají zpět, má mnohem větší cenu než hmotné bohatství. Necítíš to také tak?

9. Proč někteří návštěvníci křesťanských shromáždění dělají rychlejší pokroky než jiní?

⁹ Někteří z těch, kdo navštěvují tato shromáždění, však činí rychlejší duchovní pokrok než jiní. Pravdu ve svém životě uplatňují plněji. Co k tomu přispívá? Významným činitelem je často jejich píle v osobním studiu. Uvědomují si, že člověk nežije ze samotného chleba; každodenní přijímání duchovní potravy je právě tak důležité jako pravidelné jídlo v podobě potravy tělesné. (Matouš 4:4; Hebrejcům 5:14) Proto se každý den snaží věnovat alespoň nějaký čas čtení Bible nebo publikací, které ji vysvětlují. Připravují se na sborová shromáždění, studují si téma dopředu a vyhledávají si biblické texty. Látku si nejen přečtou; také o ní rozjímají. Do jejich studia patří to, že se vážně zamýšlejí nad otázkou, jaký dopad by nově získané vědomosti měly mít na jejich vlastní život. Jak jejich duchovní smýšlení roste, začínají se cítit jako žalmista, který napsal: „Jak já miluji tvůj zákon! . . . Tvé připomínky jsou podivuhodné.“ — Žalm 1:1–3; 119:97, 129.

10. a) Jak dlouho je prospěšné pokračovat ve studiu Božího slova? b) Jak to Písma ukazují?

¹⁰ Ať Boží slovo studujeme rok, pět let nebo padesát let, nikdy se nestane čímsi, co se jenom opakuje — pokud nám jsou Boží myšlenky drahocenné. Bez ohledu na to, kolik jsme se jich z Písem dozvěděli, více je toho, co neznáme. „Bože, kolik jen čítá jejich veliká suma!“ řekl David. „Kdybych se je pokoušel spočítat, je jich dokonce víc než zrnek písku.“ Spočítat Boží myšlenky je nad naši schopnost. Kdybychom měli Boží myšlenky vyjmenovávat celý den a jít přitom i spát, až bychom se ráno probudili, měli bychom ještě mnohem více námětů k přemýšlení. Proto David napsal: „Probudil jsem se, a přece jsem pořád s tebou.“ (Žalm 139:17, 18) Po celou věčnost budou existovat další věci, které se budeme učit o Jehovovi a jeho cestách. Nikdy nedospějeme k bodu, kdy bychom věděli všechno. — Římanům 11:33.

Nenáviďme to, co nenávidí Jehova

11. Proč je důležité nejen znát Boží myšlenky, ale také sdílet Boží názory?

¹¹ Účelem našeho studia Božího slova není pouze naplnit si hlavu nějakými fakty. Když necháme Boží myšlenky proniknout do svého srdce, pak také začneme sdílet Boží názory. To je opravdu důležité! K čemu může dojít, jestliže si takové cítění nerozvineme? Můžeme být sice schopni opakovat, co Bible říká, ale přesto můžeme považovat za žádoucí něco, co je zakázáno, anebo můžeme mít pocit, že to, co se požaduje, je přítěží. Je pravda, že i když nesprávné věci nenávidíme, můžeme vést kvůli lidské nedokonalosti určitý boj. (Římanům 7:15) Ale pokud nevynakládáme upřímné úsilí, abychom své nitro uvedli do souladu s tím, co je správné, můžeme vůbec očekávat, že budeme působit radost Jehovovi, který ‚zkoumá srdce‘? — Přísloví 17:3.

12. Jak důležité jsou zbožná láska a zbožná nenávist?

¹² Zbožná nenávist je mocnou ochranou proti nesprávnému jednání, stejně jako se zbožnou láskou je potěšením konat to, co je správné. (1. Jana 5:3) Písma nás opakovaně nabádají, abychom pěstovali jak lásku, tak i nenávist. „Vy, kteří milujete Jehovu, nenáviďte, co je špatné.“ (Žalm 97:10) „Ošklivte si, co je ničemné, lněte k tomu, co je dobré.“ (Římanům 12:9) Děláme to?

13. a) S jakou Davidovou modlitbou o zničení ničemných lidí plně souhlasíme? b) Kdo byli oni ničemní, o jejichž zničení se David k Bohu modlil ve své modlitbě?

¹³ Jehova jasně vyjádřil své předsevzetí vykořenit ze země ničemné lidi a přivodit novou zemi, v níž bude přebývat spravedlnost. (Žalm 37:10, 11; 2. Petra 3:13) Lidé milující spravedlnost touží po příchodu této doby. Plně souhlasí se žalmistou Davidem, který se modlil: „Ach, kéž bys, Bože, zabil ničemného! Pak jistě ode mne odejdou i muži s vinou krve, kteří o tobě říkají věci podle svého nápadu; brali tvé jméno nehodným způsobem — tvoji protivníci.“ (Žalm 139:19, 20) David osobně netoužil po tom, aby zabil takové ničemné lidi. Modlil se o to, aby odplata přišla z Jehovovy ruky. (5. Mojžíšova 32:35; Hebrejcům 10:30) Nebyli to lidé, kteří by nějakým způsobem pouze urazili Davida osobně. Nesprávně zastupovali Boha, protože jeho jméno používali nehodným způsobem. (2. Mojžíšova 20:7) Nečestně tvrdili, že mu slouží, ale jeho jméno používali k podpoře svých vlastních plánů. David nepociťoval lásku k těm, kdo se rozhodli být Božími protivníky.

14. Jsou nějací ničemní lidé, jimž je možné pomoci? Pokud ano, jak?

¹⁴ Jsou miliardy lidí, kteří neznají Jehovu. Mnozí z nich dělají v nevědomosti věci, které Boží slovo ukazuje jako ničemné. Pokud budou v takovém způsobu života pokračovat, ocitnou se mezi těmi, kdo během velkého soužení zahynou. Jehova ale nemá potěšení ze smrti ničemného, a neměli bychom z ní mít potěšení ani my. (Ezekiel 33:11) Pokud to čas dovolí, snažíme se takovým lidem pomáhat, aby poznali Jehovovy cesty a poznání pak uplatnili. Ale co když někteří lidé dávají najevo, že Jehovu prudce nenávidí?

15. a) Na koho žalmista pohlížel jako na ‚skutečné nepřátele‘? b) Jak můžeme dnes dát najevo, že „nenávidíme“ ty, kdo se bouří proti Jehovovi?

¹⁵ Žalmista o nich řekl: „Nemám snad v nenávisti ty, kteří tě prudce nenávidí, Jehovo, a necítím hnus vůči těm, kteří se proti tobě bouří? Opravdu je nenávidím úplnou nenávistí. Stali se mi skutečnými nepřáteli.“ (Žalm 139:21, 22) Prudce nenáviděli Jehovu, a proto si je David ošklivil. Mezi těmi, kdo projevují nenávist k Jehovovi tím, že se proti němu bouří, jsou odpadlíci. Odpadlictví je ve skutečnosti vzpoura proti Jehovovi. Někteří odpadlíci prohlašují, že znají Boha a že mu slouží, ale zavrhují učení nebo požadavky stanovené v jeho Slovu. Jiní odpadlíci tvrdí, že věří Bibli, ale zavrhují Jehovovu organizaci a aktivně se snaží zabránit jejímu dílu. Když poznají, co je správné, a potom si záměrně zvolí takovou špatnost, a když v nich špatnost natolik zakoření, že se stane nedílnou součástí jejich povahy, pak je křesťan musí nenávidět (v biblickém smyslu tohoto slova) jako ty, kdo neoddělitelně přilnuli ke špatnosti. Praví křesťané sdílejí Jehovův názor na takové odpadlíky; na odpadlické představy nejsou zvědaví. Naopak, ‚cítí hnus‘ vůči těm, kdo se sami stali Božími nepřáteli. Vykonání pomsty však ponechávají na Jehovovi. — Job 13:16; Římanům 12:19; 2. Jana 9, 10.

Když nás Bůh zkoumá

16. a) Proč chtěl David, aby ho Jehova prozkoumal? b) O jakou pomoc bychom měli Boha žádat, pokud chceme rozpoznat, co je v našem srdci?

¹⁶ David nechtěl být v žádném ohledu jako ničemníci. Mnozí lidé se pokoušejí zakrýt, jací jsou uvnitř, ale David se pokorně modlil: „Prozkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce. Vyzkoušej mě a poznej mé znepokojivé myšlenky a viz, zda je ve mně nějaká bolavá cesta, a veď mě cestou neurčitého času.“ (Žalm 139:23, 24) Když se David zmiňoval o svém srdci, nemyslel tím tělesný orgán. V souladu s obrazným smyslem tohoto výrazu se odvolával na to, čím je uvnitř, na vnitřního člověka. I my bychom měli chtít, aby Bůh naše srdce prozkoumal a rozpoznal, zda jsou v nás nějaké nesprávné žádosti, hnutí mysli, emoce, předsevzetí, myšlenky či pohnutky. (Žalm 26:2) Jehova nás vybízí: „Můj synu, dej mi přece své srdce, a kéž mají tvé oči zalíbení v mých vlastních cestách.“ — Přísloví 23:26.

17. a) Co by bylo lepší dělat, než abychom znepokojivé myšlenky skrývali? b) Měli bychom být překvapeni, když ve svém srdci zjistíme nesprávné sklony? A co bychom s nimi měli dělat?

¹⁷ Jestliže se v nás skrývají nějaké bolavé, znepokojivé myšlenky kvůli nesprávným žádostem nebo nesprávným pohnutkám nebo kvůli nějakému našemu nesprávnému jednání, pak jistě chceme, aby nám Jehova pomohl tuto záležitost napravit. Místo slovního spojení „nějaká bolavá cesta“ používá Moffatův překlad vyjádření „nesprávný způsob života“; The New English Bible uvádí: „Jakákoli cesta, která tě [tedy Boha] zarmucuje.“ Třeba sami jasně nerozumíme svým znepokojivým myšlenkám, a proto nevíme, jak máme Bohu svůj problém vyjádřit, ale on naší situaci rozumí. (Římanům 8:26, 27) Nemělo by nás překvapit, jestliže máme v srdci špatné sklony; přesto bychom je ovšem neměli omlouvat. (1. Mojžíšova 8:21) Měli bychom vyhledat Boží pomoc, abychom je vykořenili. Pokud opravdu milujeme Jehovu a jeho cesty, můžeme ho žádat o pomoc s důvěrou, že „Bůh je větší než naše srdce a zná všechno“. — 1. Jana 3:19–21.

18. a) Jak nás Jehova vede cestou neurčitého času? b) Jaká vřelá pochvala nás může čekat, pokud stále následujeme Jehovovo vedení?

¹⁸ V souladu se žalmistovou modlitbou, aby jej Jehova vedl cestou neurčitého času, Jehova opravdu vede své pokorné, poslušné služebníky. Vede je nejen po cestě, která pro ně může znamenat dlouhý život, protože nebudou předčasně odříznuti kvůli činění zla, ale také po cestě, která vede k věčnému životu. Bůh nám vštěpuje myšlenku, že potřebujeme hodnotu Ježíšovy oběti, která přikrývá hřích. Prostřednictvím svého Slova a své organizace nám poskytuje životně důležité poučení, takže jsme schopni činit Boží vůli. Zdůrazňuje nám, jak je důležité reagovat na jeho pomoc, takže se uvnitř stáváme takovými lidmi, jakými se jevíme zvnějšku. (Žalm 86:11) A povzbuzuje nás vyhlídkou na dokonalé zdraví ve spravedlivém novém světě a také vyhlídkou na věčný život — to vše budeme moci využívat ve službě jemu, jedinému pravému Bohu. Pokud budeme nadále věrně a oddaně reagovat na jeho vedení, řekne nám vlastně totéž, co řekl svému Synovi: „Schválil jsem tě.“ — Lukáš 3:22; Jan 6:27; Jakub 1:12.

Jak odpovíš?

◻ Proč je Jehovův pohled na jeho služebníky často odlišný od pohledu lidí?

◻ Co nám může pomoci rozpoznat, co vidí Bůh, když zkoumá naše srdce?

◻ Jaké studium je nám pomocí, abychom se dozvěděli fakta a abychom bedlivě střežili své srdce?

◻ Proč je důležité nejen vědět, co Bůh říká, ale také sdílet Boží názory?

◻ Proč bychom se měli osobně modlit: „Prozkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce“?

[Obrázek na straně 16]

Při studiu se snaž přijmout Boží myšlenky a názory za vlastní

[Obrázek na straně 18]

Jehovových myšlenek je „víc než zrnek písku“

[Podpisek]

Pictorial Archive (Near Eastern History) Est.