JED

Jedovatá tekutina, kterou vylučují určití hadi a některá další zvířata. (4Mo 21:4–9; 5Mo 8:15; Sk 28:3–6) Jedním hebrejským slovem pro jed plazů je výraz che·mahʹ (5Mo 32:24), který je také používán pro ‚vztek‘, „rozlícení“ apod. (5Mo 29:28; Ez 19:12) Pochází z kořene, jehož význam je „být rozpálený“ (5Mo 19:6) a jenž může nepřímo poukazovat na zánět nebo pocit pálení, kterými je doprovázeno uštknutí jedovatým hadem. Jiné hebrejské slovo (roʼš či róš) se používá na „jed“ kober, „otrávenou“ vodu a „jedovatou rostlinu“. (5Mo 32:32, 33; Job 20:16; Jer 8:14; 9:15; 23:15; Ná 3:19; viz hesla JEDOVATÁ ROSTLINA; KOBRA; ZMIJE ROHATÁ.)

Zdá se sice, že u některých druhů zvířat slouží jed pouze jako obranný či smrtící prostředek, ale zajímavý je výrok H. Munra Foxe: „Víme, že u některých zvířat produkujících jed má jed významnou roli v jejich tělesných funkcích. V mnoha případech to vedle funkce obranné může být skutečný raison d’être [důvod existence] jedu. Například jedová slina u hadů se významně podílí na trávení potravy.“ (Marvels & Mysteries of Our Animal World, The Reader’s Digest Association, 1964, s. 259)

Obrazné použití. Lživé, pomlouvačné výroky ničemných mohou pověst jejich oběti poškodit natolik, že jsou přirovnány ke smrtelnému hadímu jedu. (Ža 58:3, 4) O pomlouvačích je řečeno, že „jed rohaté zmije mají pod rty“ (nebo „za svými rty“); i jedová žláza zmije leží za rty a jedovými zuby její horní čelisti. (Ža 140:3; Ří 3:13) Lidský jazyk, který je zneužíván k pomlouvání, ostouzení a falešnému vyučování nebo k podobně škodlivé mluvě, ‚je plný smrtonosného jedu‘. (Jk 3:8)