Co je v tvém životě prvořadé?

„Dej mi na vědomí cestu, kterou bych měl chodit.“ (ŽALM 143:8)

1. K jakému závěru o lidském snažení a výsledcích lidské činnosti dospěl král Šalomoun?

PRAVDĚPODOBNĚ si uvědomuješ to, co si uvědomuje každý člověk — že život je plný práce a starostí. Když se nad tím zamyslíme, můžeme některou práci a některé starosti označit za nezbytné. Jiná práce a jiné starosti jsou méně důležité, a snad i zbytečné. Pokud si to uvědomuješ, znamená to, že uvažuješ stejně jako jeden z nejmoudřejších lidí, král Šalomoun. Poté, co důkladně zvážil různé životní činnosti, dospěl k závěru: „Boj se pravého Boha a dodržuj jeho přikázání. To je totiž celý závazek člověka.“ (Kazatel 2:4–9, 11; 12:13) Jaký význam mají tato slova pro nás dnes?

2. Kterou základní otázku by si měli bohabojní lidé položit a které další otázky s ní souvisejí?

² Jestliže se chceš ‚bát pravého Boha a dodržovat jeho přikázání‘, polož si tuto zkoumavou otázku: ‚Co je v mém životě prvořadé?‘ Jistě, možná si takové otázky nepokládáš denně, ale proč to neudělat nyní? S touto otázkou navíc souvisejí jiné otázky, například: ‚Nekladu snad příliš velký důraz na své zaměstnání nebo na hmotné věci? Jak důležité jsou pro mě takové věci jako domov, rodina a moji blízcí?‘ Mladý člověk se může sám sebe zeptat: ‚Kolik pozornosti a času mě stojí vzdělávání? Není snad pro mě tou nejdůležitější věcí v životě můj koníček, sport, zábava nebo nějaký technický výrobek?‘ A nehledě k tomu, kolik nám je let nebo jaké máme životní okolnosti, bylo by správné, kdybychom si položili otázku: ‚Jaké místo v mém životě zaujímá služba Bohu?‘ Zřejmě budeš souhlasit s tím, že člověk potřebuje mít žebříček hodnot. Ale kde a jak můžeme získat pomoc, abychom si tyto hodnoty moudře seřadili?

3. Co všechno by měl křesťan mít na paměti, když si vytváří žebříček hodnot?

³ „Prvořadé“ v podstatě znamená to, co stojí na prvním místě před čímkoli jiným nebo na co je nutné pamatovat především. Ať jsi svědek Jehovův, nebo jeden z milionů upřímných lidí, kteří společně s nimi studují Boží slovo, přemýšlej o následujícím pravdivém výroku: „Pro všechno je ustanovený čas, ano čas pro každou záležitost pod nebesy.“ (Kazatel 3:1) Právem sem patří tvůj láskyplný zájem o rodinné vztahy. (Kolosanům 3:18–21) Patří sem i to, že se staráš o obživu své rodiny poctivou prací. (2. Tesaloničanům 3:10–12; 1. Timoteovi 5:8) A chceš-li změnit rytmus života, můžeš si udělat trochu času na nějakého koníčka, na občasnou zábavu či rekreaci. (Srovnej Marka 6:31.) Když se však nad těmito činnostmi vážně zamyslíš, jistě vidíš, že žádná z nich není v životě prvořadá. Existuje něco, co je ještě důležitější.

4. Jak souvisejí slova Filipanům 1:9, 10 s vytvářením žebříčku hodnot?

⁴ Pravděpodobně uznáváš, že cenným vodítkem pro vytvoření žebříčku hodnot a pro moudré rozhodování jsou biblické zásady. Tak například ve Filipanům 1:9, 10 jsou křesťané nabádáni, aby ‚ještě víc a více oplývali přesným poznáním a plnou rozlišovací schopností‘. Proč? Apoštol Pavel dodal: „Abyste se ujišťovali o důležitějších věcech.“ Není to logické? Na základě přesného poznání může křesťan s rozlišovací schopností určit, co má být jeho nejpřednějším zájmem v životě — co pro něho má být prvořadé.

Vzor v tom, co je prvořadé

5. Jak Písmo ukazuje, co bylo prvořadé v Ježíšově životě, když popisuje vzor, který dal Ježíš křesťanům?

⁵ V následujících slovech apoštola Petra nacházíme nesmírně cennou stránku poznání: „Byli jste vskutku k tomu povoláni, protože i Kristus trpěl za vás a zanechal vám vzor, abyste věrně následovali jeho šlépěje.“ (1. Petra 2:21) Ano, chceme-li najít vodítko pro to, co je v životě prvořadé, můžeme prozkoumat, jak o tom smýšlel Ježíš Kristus. Žalm 40:8 o něm prorocky uvedl: „Je mi potěšením činit tvou vůli, můj Bože, a tvůj zákon je v mém nitru.“ Ježíš tuto myšlenku vyjádřil svými slovy takto: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mě poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ (Jan 4:34; Hebrejcům 12:2)

6. Jak můžeme dosahovat stejných výsledků jako Ježíš, když dáváme na první místo činění Boží vůle?

⁶ Povšimni si, co je klíčové — činit Boží vůli. Ježíšovi učedníci by správně měli pokládat za prvořadé v životě to, co Ježíš zdůraznil svým příkladem, protože řekl, že „kdo je dokonale poučen, bude jako jeho učitel“. (Lukáš 6:40) Ježíš žil způsobem života, který odpovídal záměrům jeho Otce, a přitom ukázal, že člověk, pro něhož je prvořadé činit Boží vůli, se ‚raduje do sytosti‘. (Žalm 16:11; Skutky 2:28) Uvědomuješ si, jak se to dotýká tvého života? Když se Ježíšovi následovníci rozhodnou, že prvořadou věcí v jejich životě bude činění Boží vůle, zažijí „radování do sytosti“ a budou žít skutečným životem. (1. Timoteovi 6:19) Je tedy mnoho důvodů, abychom za prvořadé ve svém životě považovali činění Boží vůle.

7., 8. Jakými zkouškami prošel Ježíš a o čem nás to ujišťuje?

⁷ Ihned poté, co Ježíš symbolizoval, že se oddává činění Boží vůle, se ho Ďábel snažil svést. Jak? Tím, že ho pokoušel ve třech oblastech života. Pokaždé mu Ježíš dal jednoznačnou biblickou odpověď. (Matouš 4:1–10) Avšak čekaly ho ještě další zkoušky — pronásledování, posměch, Jidášova zrada, falešná obvinění a nakonec smrt na mučednickém kůlu. Žádná z těchto zkoušek však věrného Božího Syna nesvedla na scestí. V kritickém okamžiku se Ježíš modlil: „Ne jak já chci, ale jak ty chceš . . . Ať se stane tvá vůle.“ (Matouš 26:39, 42) Neměl by se tento rys příkladu, který nám Ježíš dal, hluboce dotknout našeho srdce a přimět nás, abychom ‚vytrvávali v modlitbě‘? (Římanům 12:12)

⁸ Ano, když si určujeme, co bude v našem životě prvořadé, velmi nám prospěje Boží vedení, a to zvláště když stojíme tváří v tvář nepřátelům pravdy a odpůrcům Boží vůle. Vzpomeň si na to, jak úpěnlivě prosil o vedení věrný král David, když byl vystaven odporu nepřátel. Připomeneme si to, když budeme uvažovat o části Žalmu 143. Mělo by nám to pomoci poznat, jak můžeme upevnit svůj osobní vztah k Jehovovi a jak můžeme získat sílu k tomu, aby pro nás činění Boží vůle bylo nadále prvořadé.

Jehova slyší a vyslýchá naše modlitby

9. a) Ačkoli byl David hříšník, co je patrné z jeho slov a skutků? b) Proč bychom neměli přestat dělat to, co je dobré?

⁹ Ačkoli byl David hříšný, smrtelný člověk, věřil, že Jehova bude jeho úpěnlivé prosbě naslouchat. Pokorně se modlil: „Jehovo, slyš mou modlitbu; dopřej přece sluchu mé snažné prosbě. Ve své věrnosti mi odpověz ve své spravedlnosti. A nevcházej do soudu se svým sluhou; vždyť před tebou nikdo živý nemůže být spravedlivý.“ (Žalm 143:1, 2) David si uvědomoval, že je nedokonalý, ale jeho srdce bylo vzhledem k Bohu úplné. Proto si byl jistý, že dostane ve spravedlnosti odpověď. Není to pro nás povzbuzením? Ačkoli nedosahujeme Boží spravedlnosti, můžeme si být jisti, že Bůh nás slyší, pokud je naše srdce vzhledem k němu úplné. (Kazatel 7:20; 1. Jana 5:14) Musíme v těchto ničemných dnech vytrvávat v modlitbě a snažit se ‚přemáhat zlo dobrem‘. (Římanům 12:20, 21; Jakub 4:7)

10. Proč David prožíval období úzkosti?

¹⁰ David, podobně jako my, měl nepřátele. Prožil úzkostné chvíle, ať jako psanec prchající před Saulem a nucený hledat útočiště na odlehlých, těžko přístupných místech, nebo jako král sužovaný nepřáteli. Jaký dopad to na něho mělo, popsal těmito slovy: „Nepřítel . . . pronásleduje mou duši . . . Způsobil, že bydlím v temných místech . . . A můj duch ve mně umdlévá; uprostřed mne se mé srdce jeví strnulé.“ (Žalm 143:3, 4) Měl jsi někdy důvod cítit se podobně?

11. Jaké úzkostné chvíle prožívali někteří novodobí Boží služebníci?

¹¹ Tlak ze strany nepřátel, zkoušky způsobené hospodářskými problémy, vážné onemocnění nebo jiné nepříjemné těžkosti vedly k tomu, že se někteří členové Božího lidu cítili na pokraji zoufalství. I jim se mnohdy zdálo, že mají strnulé srdce. Jako by sami volali: „Protože jsi mi dal vidět mnoho tísní a neštěstí, kéž mě znovu oživíš . . . Kéž mě obklopíš a utěšíš.“ (Žalm 71:20, 21) Odkud jim přišla pomoc?

Jak čelit útokům nepřátel

12. Jak se král David vypořádával s nebezpečím a zkouškami?

¹² Ze Žalmu 143:5 je vidět, co David dělal, když byl vystaven nebezpečí a velkým zkouškám: „Vzpomínal jsem na dávné dny; rozjímal jsem o vší tvé činnosti; ochotně jsem se zabýval dílem tvých vlastních rukou.“ David vzpomínal na to, jak Bůh jednal se svými služebníky a jak osvobozoval i jeho samotného. Rozjímal o tom, co Jehova udělal kvůli svému velkému jménu. Ano, David se v mysli neustále zabýval Božími díly.

13. Jak nám uvažování o starověkých i novodobých příkladech věrných služebníků pomůže vytrvat, když jsme ve zkouškách?

¹³ Cožpak si i my často nepřipomínáme, jak Bůh jednal se svým lidem? Jistě ano! Sem patří i to, co zažil „velký oblak svědků“ v předkřesťanských dobách. (Hebrejcům 11:32–38; 12:1) Pomazaní křesťané v prvním století byli také povzbuzeni k tomu, aby ‚dál pamatovali na dřívější dny‘ a na to, co vytrpěli. (Hebrejcům 10:32–34) A jak bychom se měli dívat na zážitky novodobých Božích služebníků, o kterých se můžeme dočíst v knize Svědkové Jehovovi — Hlasatelé Božího Království?a Události, které jsou zaznamenány v této knize i v jiných publikacích, nám umožňují, abychom si připomínali to, jak Jehova pomáhal členům svého lidu vytrvávat, když sloužili pod zákazem, když byli ve vězení, napadáni lůzou nebo posíláni do koncentračních či pracovních táborů. Boží lid prožíval zkoušky v zemích zmítaných válkou, například v Burundi, Libérii, Rwandě a v bývalé Jugoslávii. Když se Boží služebníci setkávají s odporem, vytrvávají díky tomu, že si uchovávají pevný vztah k Jehovovi. Ty, kdo činění jeho vůle považují za prvořadou věc ve svém životě, Jehovova ruka podpořila.

14. a) Jak se Boží podpora projevila v případě jednoho člověka, jehož situace se možná podobá naší? b) Jaké poučení si z tohoto příkladu bereš?

¹⁴ Možná však namítneš, že jsi nic tak náročného nezažil, a domníváš se, že pravděpodobně nikdy nezažiješ. Bůh však svůj lid nepodporuje jen v situacích, které by někdo mohl považovat za kritické. Podporuje mnoho „obyčejných“ lidí, kteří žijí v „normálních“ podmínkách. Uveďme si jeden z mnoha příkladů: Poznáváš tu fotografii v horní části této stránky a pomáhá ti, aby sis vzpomněl na to, jak Bůh jednal se svým lidem? Byla otištěna ve Strážné věži z 1. prosince 1996. Četl jsi vyprávění Penelopy Makrisové? To byl znamenitý příklad křesťanské ryzosti. Vzpomínáš si, čemu musela čelit ze strany svých sousedů, jak bojovala s vážnými nemocemi a jaké úsilí vynaložila na to, aby mohla zůstat v celodobé službě? A vzpomeň si na její povzbudivý zážitek v Mytilene. Důležité je, zda se na takové vzory díváš jako na něco, co může pomoci každému z nás stanovit si v životě prioritu a dávat činění Boží vůle na první místo.

15. Co patří k Jehovovým dílům, o nichž bychom měli rozjímat?

¹⁵ Když rozjímáme o Jehovově činnosti, získáváme sílu podobně jako David. Při uskutečňování svého záměru učinil Jehova opatření pro záchranu lidí prostřednictvím smrti, vzkříšení a oslavení svého Syna. (1. Timoteovi 3:16) Jehova zřídil své nebeské Království, očistil nebesa od Satana a jeho démonů a obnovil zde na zemi pravé uctívání. (Zjevení 12:7–12) Vybudoval duchovní ráj a svému lidu požehnal vzrůstem. (Izajáš 35:1–10; 60:22) Nyní, před vypuknutím velkého soužení, vydává jeho lid konečné svědectví. (Zjevení 14:6, 7) Ano, je toho mnoho, o čem můžeme rozjímat.

16. Čím bychom se měli zabývat a co se nám tím vtiskne do srdce?

¹⁶ Budeme-li se stále zabývat díly Božích rukou a nebudeme-li zaměřeni především na lidské snažení, vtiskne se nám do srdce skutečnost, že když Jehova použije svou moc, není nic, co by ji mohlo zastavit. Boží díla však nejsou omezena jen na podivuhodná hmotná stvořitelská díla na nebi nebo zde na zemi. (Job 37:14; Žalm 19:1; 104:24) K Jehovovým podivuhodným dílům patří i to, jak svůj lid osvobozoval od nepřátelských utlačovatelů, což můžeme vidět na příkladu jeho starověkého vyvoleného národa. (2. Mojžíšova 14:31; 15:6)

Jak poznat cestu, po které máme jít

17. Jak skutečný byl Jehova pro Davida a co nás o tom ujišťuje?

¹⁷ David se modlil o to, aby mu Bůh pomohl dříve, než v něm vyschne poslední kapka života: „Rozprostřel jsem ruce k tobě; má duše je pro tebe jako vyčerpaná země. Ach pospěš, odpověz mi, Jehovo. Můj duch dospěl ke konci. Neskrývej přede mnou svůj obličej, jinak bych se musel srovnat s těmi, kteří sestupují do jámy.“ (Žalm 143:6, 7) Ačkoli byl David hříšný, věděl, že Bůh vidí, v jaké je situaci. (Žalm 31:7) I my můžeme mít někdy pocit, že naše duchovní smýšlení ochablo. Avšak situace není beznadějná. Jehova, který slyší naše modlitby, může naše uzdravení urychlit tím, že nás osvěží prostřednictvím milujících starších, článků ve Strážné věži nebo programů na shromážděních, které nám mohou připadat, že jsou jakoby ušité na míru přímo pro nás. (Izajáš 32:1, 2)

18., 19. a) O co bychom měli Jehovu snažně prosit? b) Čím si můžeme být jisti?

¹⁸ Naše důvěra v Jehovu nás podněcuje k tomu, abychom ho snažně prosili: „Způsob, abych slyšel tvou milující laskavost, vždyť v tebe jsem vložil důvěru. Dej mi na vědomí cestu, kterou bych měl chodit.“ (Žalm 143:8) Zklamal snad Jehova sestru Makrisovou, která sloužila sama na řeckém ostrově? Myslíš si tedy, že zklame tebe, když bude prvořadou věcí v tvém životě činění jeho vůle? Ďábel a jeho posluhovači chtějí brzdit nebo úplně zastavit naše dílo hlásání Božího Království. Ať sloužíme v zemi, kde je pravé uctívání všeobecně povoleno, nebo v zemi, kde je potlačováno, naše společné modlitby jsou v souladu s Davidovou prosbou: „Osvoboď mě od mých nepřátel, Jehovo. Ukryl jsem se přímo u tebe.“ (Žalm 143:9) Bezpečný úkryt před duchovní zkázou nachází ten, kdo bydlí na tajném místě Nejvyššího. (Žalm 91:1)

¹⁹ Naše přesvědčení o tom, co je prvořadé, stojí na pevném základě. (Římanům 12:1, 2) Proto se postav proti snaze tohoto světa vnutit ti to, o čem se domnívá, že je důležité v lidském uspořádání věcí. Ať se i nadále v každé oblasti tvého života zrcadlí to, o čem víš, že je prvořadé — totiž činění Boží vůle. (Matouš 6:10; 7:21)

20. a) Co jsme se naučili o Davidovi ze Žalmu 143:1–9? b) Jak dnes křesťané zrcadlí Davidova ducha?

²⁰ Prvních devět veršů Žalmu 143 zdůrazňuje Davidův blízký osobní vztah k Jehovovi. Když byl David vehnán do úzkých svými nepřáteli, s volností prosil Boha o vedení. Vylil před ním své srdce a hledal pomoc v tom, jak má správně jednat. S pomazaným ostatkem duchem zplozených křesťanů na zemi a s jejich společníky je to dnes stejné. Svůj vztah k Jehovovi považují za něco drahocenného, a úpěnlivě Boha prosí o vedení. Činění Boží vůle je pro ně prvořadé navzdory tlaku ze strany Ďábla a světa.

21. Proč je důležité, abychom byli dobrým vzorem, chceme-li druhé lidi učit o tom, co je v životě prvořadé?

²¹ Miliony lidí, kteří studují Bibli se svědky Jehovovými, si musí uvědomit, že činění Boží vůle má být v jejich životě prvořadé. Můžeme jim to pomoci pochopit, když s nimi probíráme 13. kapitolu knihy Poznání, které vede k věčnému životu.b Tato kapitola zdůrazňuje zásady, které souvisejí s posloucháním Božího slova. Zájemci by samozřejmě měli vidět vzor toho, co je učíme, v nás samotných. Po relativně krátké době poznají i oni, po jaké cestě by měli jít. Když si každý z těchto milionů lidí uvědomí, co by mělo být v jejich životě ze všeho nejdůležitější, mnozí z nich budou podníceni k tomu, aby se zasvětili Bohu a dali se pokřtít. Potom jim může sbor pomáhat, aby nadále šli cestou života.

22. Kterými otázkami se budeme zabývat v následujícím článku?

²² Mnozí lidé pohotově uznávají, že Boží vůle by měla být v jejich životě prvořadou věcí. Jak ale Jehova své služebníky postupně učí, aby jeho vůli činili? Jaké výhody pro ně z toho plynou? Těmito otázkami se bude zabývat následující článek, který rozvádí slova Žalmu 143:10.

[Poznámky pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◻ Jak si můžeme sestavit žebříček hodnot podle Filipanům 1:9, 10?

◻ Jak Ježíš projevil, co je v jeho životě prvořadé?

◻ Co se můžeme naučit z toho, jak David jednal ve zkoušce?

◻ Jak nám dnes pomáhá Žalm 143:1–9?

◻ Co by mělo být prvořadé v našem životě?

[Obrázek na straně 10]

David svým jednáním prokázal, že se spoléhá na Jehovu

[Podpisek]

Převzato z Illustrierte Pracht — Bibel/Heilige Schrift des Alten und Neuen Testaments, nach der deutschen Übersetzung D. Martin Luther’s