Jehova si zaslouží věčnou chválu
„Celý den ti chci žehnat a chci chválit tvé jméno na neurčitý čas, ano navždy.“ — ŽALM 145:2.
1. Proč měl David mnoho důvodů chválit Jehovu?
JEHOVŮV věrně oddaný služebník David měl mnoho důvodů, aby chválil Boha. Tento známý král starověkého Izraele věděl o Jehovově velikosti a dobrotě a uvědomoval si, že Jeho kralování je věčné. Nejvyšší si zasloužil chválu, protože uspokojuje touhu všeho živého a poskytuje milosrdenství svým věrným služebníkům.
2. a) Jak je uspořádán Žalm 145? b) O jakých otázkách budeme uvažovat?
2 Tak chválil David Boha ve 145. žalmu. Každý verš tohoto žalmu, který je napsán v akrostichu, začíná vždy následujícím písmenem hebrejské abecedy, ale jedno písmeno (nun) bylo vynecháno. Uspořádání v podobě akrostichu snad sloužilo jako pomůcka k zapamatování. Žalm 145 velebí Jehovu například slovy: „Celý den ti chci žehnat a chci chválit tvé jméno na neurčitý čas, ano navždy.“ (Žalm 145:2) Ale jak může tento žalm působit na nás? Jak může ovlivnit náš vztah k Bohu? Nejprve prozkoumejme verše 1 až 10, a přesvědčíme se o tom.
Jehovova velikost je nevyzkoumatelná
3. Co dlužíme ‚našemu Bohu, Králi‘ podobně jako David a proč?
3 David byl králem, ale uznával nad sebou Jehovovu svrchovanost. Řekl: „Chci tě vyvyšovat, můj Bože, Králi, a chci žehnat tvému jménu na neurčitý čas, ano navždy.“ (Žalm 145:1) S podobnou hlubokou úctou vyzdvihují svědkové Jehovovi Boží jméno a chválí ho po celé zemi. Účastí na takové činnosti se obohacuje náš život. Podobně jako David dlužíme i my Jehovovi poslušnost a poddanost jako svému ‚Bohu, Králi‘. A proč ne? On je „Král věčnosti“. (Zjevení 15:3) Nádherný příklad podřízenosti Jehovovi, Věčnému králi, nám poskytuje navíc i větší David, Ježíš Kristus, který panuje od roku 1914 z nebeské hory Sionu.
4. Jak můžeme ‚žehnat Božímu jménu‘?
4 David řekl, že bude ‚žehnat Božímu jménu‘. Jak může dělat něco takového pouhý člověk? Žehnat někomu znamená mezi jiným dobře o něm mluvit. Žehnáme-li Božímu jménu, dáváme tím najevo, že jej samotného i jeho svaté jméno, Jehova, velice milujeme. Nikdy si na Boha nestěžujeme, nikdy mu nic nevyčítáme a nikdy neuvádíme v pochybnost jeho dobrotu. Jedině pokud máme takový postoj, pokud jsme se oddali Jehovovi a zachováváme ryzost jako jeho pokřtění svědkové, můžeme říci s Davidem, že ‚chceme žehnat Božímu jménu navždy‘. Zůstaneme-li v Boží lásce, obdržíme dar věčného života a budeme tak moci žehnat Jehovovi navěky. — Juda 20, 21.
5. Jak by na nás měla působit naše touha žehnat Jehovovi „celý den“?
5 Jestliže opravdu milujeme našeho životodárce, můžeme říci s Davidem: „Celý den ti chci žehnat a chci chválit tvé jméno na neurčitý čas, ano navždy.“ (Žalm 145:2) Jak neplodný by byl den, kdy bychom nežehnali Bohu! Kéž nemáme nikdy tolik práce nebo starostí o hmotné věci, že bychom nemluvili dobře o našem nebeském Otci nebo že bychom se k němu denně nemodlili. Ježíš naznačil, že bychom se měli modlit každý den, když řekl ve vzorové modlitbě: „Dej nám náš chléb pro den podle denní potřeby.“ (Lukáš 11:3) Mnozí Boží služebníci, kteří slouží plným časem, chválí Boha denně při své křesťanské kazatelské službě. Ale bez ohledu na to, jaká je naše situace, mělo by nás naše srdce podněcovat, abychom nějakým způsobem chválili Boha každý den. A představ si, že jako Jehovovi oddaní svědkové s nadějí na věčný život máme velkolepou vyhlídku, že budeme moci chválit jeho jméno navždy. — Jan 17:3.
6. Proč je Jehova „velmi chvályhodný“?
6 Rozhodně máme důvod chválit Boha celý den, protože David dodal: „Jehova je velký a velmi chvályhodný a jeho velikost je nevyzkoumatelná.“ (Žalm 145:3) Jehova je tak velký, že je nesrovnatelný, a jeho svrchovanost je absolutní. Babylonský král Nebukadnecar musel připustit: „Neexistuje žádný, jenž může zarazit [Boží] ruku nebo který může říci: ‚Co děláš?‘ “ (Daniel 4:34, 35; 4:31, 32, KB) Jehova „vzbuzuje bázeň nad všechny jiné bohy“. (Žalm 96:4) Nemůžeme se divit, že „má být velmi chválen“. Ano, žádná slova chvály nejsou příliš vznešená, když chválíme Jehovu. Zaslouží si bezmeznou, věčnou chválu.
7. Co dokazuje, že Jehovova „velikost je nevyzkoumatelná“?
7 Jehovova „velikost je nevyzkoumatelná“. Bez ohledu na to, jak velký je ve své osobě, jeho velikost tkví v tom, jakým je Bohem. Ano, věci, které stvořil, jsou příliš podivuhodné, než abychom jim mohli porozumět, a my sami jsme ‚podivuhodně uděláni‘. (Žalm 139:14; Job 9:10; 37:5; 37:4, KB) Vznešená jsou však nejen jeho stvořitelská díla, ale vznešené je i jeho chování. Věrně dodržuje své sliby a z lásky zjevuje svá předsevzetí. Nikdy však nebudeme vědět o Bohu všechno. Po celou věčnost budeme moci růst v poznání o něm, o jeho stvoření a o jeho předsevzetích. — Římanům 11:33–36.
Dobrořečme jeho dílům
8. a) Jak „generace po generaci“ dobrořečila Jehovovým dílům? b) Jaký vztah k uctívání Jehovy budou pravděpodobně mít naše děti, jestliže je učíme o Jehovových dílech a činech? c) Co dělá pomazaný ostatek, který tvoří jednu radostnou „generaci“?
8 Ke chvále našeho nevyzkoumatelně velikého Boha je možné říci tolik, že David prohlásil: „Generace po generaci bude dobrořečit tvým dílům a budou vyprávět o tvých mocných činech.“ (Žalm 145:4) Po sobě jdoucí generace lidstva pochvalně mluvily o Jehovových dílech a vyprávěly o jeho mocných činech. Je opravdu velká výsada, že můžeme vyprávět tyto věci lidem, s nimiž vedeme domácí biblická studia. Můžeme jim například říkat, že všechno stvořil Bůh. (1. Mojžíšova 1:1–2:25; Zjevení 4:11) Můžeme mluvit o jeho mocných činech v době, kdy vysvobodil Izraelity z otroctví v Egyptě, pomohl jim zvítězit nad kananejskými nepřáteli, uchránil je před genocidou ve starověké Persii a učinil pro ně ještě mnohem více. (2. Mojžíšova 13:8–10; Soudci 4:15; Ester 9:15–17) A nechceme snad mluvit se svými dětmi o Jehovových dílech a činech? Dáváme-li svému potomstvu takové poučení a vidí-li nás, jak radostně sloužíme Bohu, budou pravděpodobně považovat uctívání Jehovy za potěšení a porostou tak, že ‚Jehovova radost bude jejich pevností‘. (Nehemjáš 8:10, Žalm 78:1–4) Pomazaný ostatek tvoří jednu radostnou generaci Jehovových svědků, která dobrořečí Jehovovým dílům před „velkým zástupem“, částí generace, jež bude obývat rajskou zemi. — Zjevení 7:9.
9. Čím si můžeme být jisti, jestliže uvažujeme o Božích dílech a mocných činech?
9 Když přemýšlíme o Božích dílech a jeho mocných skutcích, stále více se přesvědčujeme, že „Jehova svůj lid neopustí kvůli svému velkému jménu“. (1. Samuelova 12:22, Žalm 94:14) Když čelíme zkouškám, těžkostem a pronásledování, můžeme být pokojní a můžeme se spoléhat, že „Boží pokoj“ bude střežit naše srdce a naše myšlenkové síly. (Filipanům 4:6, 7) Opravdu je tedy správné, abychom mluvili s druhými o našem milujícím nebeském Otci, který poskytuje ochranu.
10. Co patří k Jehovovým „podivuhodným dílům“ a jak nám prospívá, když o jich uvažujeme?
10 Měli bychom věnovat čas uvažování o Jehovově vznešenosti a o jeho dílech. David totiž dodal: „Slavnou nádherou tvé důstojnosti a záležitostmi tvých podivuhodných děl se chci zabývat.“ (Žalm 145:5) Boží důstojnost vyvolává bázeň a je nesrovnatelná. (Job 37:22; 37:21, KB; Žalm 148:13) David se tedy zabýval slavnou nádherou Jehovovy důstojnosti. Žalmista se také zajímal o záležitosti Božích „podivuhodných děl“. K nim patří i uplatnění božského práva zničením hříšníků a zachováním zbožných lidí, jako při potopě. (1. Mojžíšova 7:20–24; 2. Petra 2:9) Uvažování o takových věcech posiluje náš vztah k Jehovovi a my pak můžeme říkat druhým o jeho vznešenosti a o jeho podivuhodných skutcích. Ježíš byl čtyřicet dnů v pustině a uvažoval o věcech, které mu byly ukázány, když se předtím otevřela nebesa, a to ho posílilo proti pokušení. (Matouš 3:13–4:11) Ježíš potom mluvil s druhými o Jehovově důstojnosti a o jeho podivuhodných dílech, jako to děláme i my.
11. a) Proč se ulekli obyvatelé Jericha? b) S jakým duchem mluví svědkové Jehovovi o Božích „bázeň vzbuzujících věcech“ a o jeho „velikosti“?
11 Když mluvíme o Boží vznešenosti a o jeho dílech, vybízíme druhé, aby o nich mluvili také. David řekl: „A budou rozmlouvat o síle tvých bázeň vzbuzujících věcí; tvou velikost chci oznamovat.“ (Žalm 145:6) Raab mluvila o tom, že se obyvatelé Jericha ulekli, když slyšeli, jak Jehova zachránil Izraelity u Rudého moře a poskytl jim vítězství nad dvěma amorejskými králi. V Jerichu se určitě velmi mluvilo o takových ‚bázeň vzbuzujících věcech‘. (Jozue 2:9–11) A nadcházející „velké soužení“ bude jistě vzbuzovat bázeň. (Matouš 24:21) Ale věci, kterých se lidé odcizení Bohu tak lekají, vyvolávají ve spravedlivých srdcích „bázeň před Jehovou“, zdravou posvátnou úctu před ním. (Přísloví 1:7) Svědkové Jehovovi mluví o projevech Boží moci s takovým duchem úcty. Ano, když pomazaní a jejich pozemští společníci spolu rozmlouvají, je hlavním námětem jejich rozhovorů ten veliký původce zázraků. A ani pronásledování jim nezabrání mluvit o těchto věcech a o Jehovově „velikosti“ s druhými. — Skutky 4:18–31; 5:29.
Chvalme Jehovu za jeho dobrotu
12. Jak Jehovova dobrota působí, že ‚překypujeme‘?
12 Bůh si zasluhuje chválu nejen za svou velikost, ale také za svou dobrotu a spravedlnost. David proto řekl: „Zmínkou o hojnosti tvé dobroty budou překypovat a pro tvou spravedlnost budou radostně volat.“ (Žalm 145:7) Jehovova dobrota je tak velká, že ‚překypujeme‘ radostnými výroky, když o ní mluvíme. V hebrejštině se tento výraz vztahuje na vodu prýštící z pramene. Kéž z nás tedy jako bystřina vyvěrá vděčná chvála Bohu. (Přísloví 18:4) Izrael zapomněl na Jehovovu dobrotu, a tím si duchovně velice uškodil. (Žalm 106:13–43) Ale naše srdce ať raději překypuje takovou vděčností, aby druzí činili pokání, když se dovědí, jak dobrý je Jehova ke svým oddaným svědkům. — Římanům 2:4.
13. Jak by na nás měly působit projevy božského práva a spravedlnosti?
13 Projevy božského práva a spravedlnosti nás také mají podněcovat k ‚radostnému volání‘. Pak budeme nejprve hledat nejen Boží království, ale také Boží spravedlnost. Svým chováním budeme chtít stále působit ke chvále Jehovy. Ano, budeme pravidelnými hlasateli království a budeme mít mnoho práce v Boží službě. Naše chvála vzdávaná Jehovovi se nikdy neponoří do hrobového ticha. — Matouš 6:33; 1. Korinťanům 15:58; Hebrejcům 10:23.
Jehova je milosrdný
14. Jaké máme důkazy, že „Jehova je milostivý a milosrdný“?
14 David mluvil o dalších Božích chvályhodných vlastnostech: „Jehova je milostivý a milosrdný, pomalý k hněvu a velký v milující laskavosti.“ (Žalm 145:8) Bůh je milostivý, je totiž absolutně dobrý a štědrý. (Matouš 19:17; Jakub 1:5) Působí dobro i těm, kteří mu neslouží. (Skutky 14:14–17) Jehova je také milosrdný, soucitný, „pamatuje, že jsme prach“. Nepohrdá zdrceným srdcem a nejedná s námi podle našich hříchů, ale je daleko milosrdnější než ten nejláskyplnější lidský otec. (Žalm 51:17; 51:19, KB; 103:10–14) A největším projevem jeho milosrdenství bylo, že poslal svého milovaného Syna, který měl za nás zemřít, abychom mohli být smířeni s Bohem a mohli skutečně okusit jeho milost. — Římanům 5:6–11.
15. Proč je možné říci, že Jehova Bůh je „pomalý k hněvu“ a „velký v milující laskavosti“?
15 Náš nebeský Otec je pomalý k hněvu. Nedává průchod slepému vzteku. Jehova je také „velký v milující laskavosti“. Hebrejština zde uvádí označení pro laskavost, která pochází z lásky a k něčemu se upíná tak dlouho, dokud není uskutečněn sledovaný účel. Další možný překlad je „věrná a oddaná láska“. Boží milující laskavost neboli věrná a oddaná láska se mimo jiné projevuje tím, že Bůh osvobozuje, zachovává, chrání, poskytuje úlevu od těžkostí a na základě výkupného dává možnost vzpamatovat se z hříchu. (Žalm 6:4; 6:5, KB; 25:7; 31:16, 21; 31:17, 22, KB; 40:11; 40:12, KB; 61:7; 61:8, KB; 119:88, 159; 143:12; Jan 3:16) Díky tomu, že Jehova nezpůsobil Armagedon ihned po ‚válce v nebi‘, mohou zástupy lidí získat záchranu, což je veliký projev Boží milující laskavosti. — Zjevení 12:7–12; 2. Petra 3:15.
16. Jak Jehova dokázal, že je „dobrý ke všem“?
16 Bůh je milosrdný, a proto můžeme též říci, že je velkorysý. David prohlásil: „Jehova je dobrý ke všem a jeho milosrdenství jsou nade všemi jeho díly.“ (Žalm 145:9) Ano, Bůh byl dobrý k Izraelitům. Působí například, „aby jeho slunce vycházelo nad zlými lidmi i nad dobrými a dává déšť na spravedlivé i na nespravedlivé“. (Matouš 5:43–45) V Edenu Jehova slíbil „semeno“, které bude požehnáním. Později řekl Abrahamovi: „Prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země.“ (1. Mojžíšova 3:15; 22:18) A Boží dobrota je v tomto „čase konce“ tak velká, že může každý ‚přijít a vzít si zdarma vodu života‘. (Daniel 12:4; Zjevení 22:17) Jehova je ochoten činit dobro všem inteligentním tvorům a jeho dobrota by nás měla k němu stále více přibližovat.
17. V jakém smyslu jsou Jehovova ‚milosrdenství nade všemi jeho díly‘?
17 Jehovova „milosrdenství jsou nade všemi jeho díly“ v tom smyslu, že se bohatě stará o lidi i o zvířata. „Dává potravu všemu tělu.“ (Žalm 136:25; 147:9) Bůh neprokazuje čest bohatým a nepohrdá ušlápnutými, nevyvyšuje domýšlivé a nepohrdá pokornými, nepozvedá pošetilce a nesnižuje moudré. Hříšní lidé to dělají, ale náš milosrdný nebeský Otec jedná jinak. (Žalm 102:17; 102:18, KB; Sefanjáš 3:11, 12; Kazatel 10:5–7) A tím, že Bůh umožnil prostřednictvím výkupní oběti svého milovaného Syna záchranu, prokázal opravdu veliké milosrdenství i velikou dobrotu a milující laskavost. — 1. Jana 4:9, 10.
Věrně oddaní žehnají Jehovovi
18. a) Jak Bohu „chvalořečí“ jeho díla? b) Kdy bychom měli pociťovat pohnutku chvalořečit Jehovovi?
18 Bůh si zaslouží chválu ze všech stran. David o tom řekl: „Všechna tvá díla ti budou chvalořečit, Jehovo, a tvoji věrně oddaní ti budou žehnat.“ (Žalm 145:10) Boží stvořitelská díla mu „chvalořečí“, stejně jako dobře postavený dům je ke cti svému staviteli a krásná váza je ke cti svému zručnému hrnčíři. (Srovnej Hebrejcům 3:4; Izajáše 29:16; 64:8.) Jehovova stvořitelská díla jsou tak podivuhodná, že podněcují anděly i lidi, aby ho chválili. Když Bůh zakládal Zemi, jeho andělští synové pochvalně křičeli radostí. (Job 38:4–7) David řekl, že „nebesa oznamují Boží slávu a prostora vypráví o díle jeho rukou“. (Žalm 19:1–6; 19:2–7, KB) Můžeme jistě chválit Jehovu, když vidíme, jak se na nebi vznáší sokol nebo jak gazela plavně skáče po zelenajícím se pahorku. (Job 39:26; Šalomounova píseň 2:17) Chvála je vhodná, když sklízíme úrodu nebo když jíme společně s přáteli. (Žalm 72:16; Přísloví 15:17) Také naše podivuhodně vytvořená těla nás mohou podněcovat k projevům vděčnosti a chvály Bohu. — Žalm 139:14–16.
19. Kdo jsou Jehovovi „věrně oddaní“ a co dělají?
19 Dnes žehnají Jehovovi na zemi jeho „věrní a oddaní“ pomazaní. Mluví o něm dobře a touží vidět, jak se jeho vůle děje na zemi stejně jako v nebi. (Matouš 6:9, 10) Pomazaní vyprávějí o Božích podivuhodných dílech druhým, a tak stále roste velký zástup těch, kteří příznivě reagují. Společně s věrnými a oddanými pomazanými horlivě ohlašují království. Podněcuje tě vděčnost k tomu, aby ses pravidelně podílel na této práci k Boží chvále?
20. a) Jak bude posvěceno Jehovovo jméno? b) O kterých otázkách ohledně Žalmu 145 ještě budeme uvažovat?
20 Jako svědkové Jehovovi vzdáváme Bohu chválu podobně jako David. Považujeme za životně důležité, abychom posvěcovali Jehovovo svaté jméno a chválili je. Božské jméno bude posvěceno Božím královstvím, a proto je biblické učení o království význačným rysem dobrého poselství, které oznamujeme. Poskytuje Žalm 145 v tomto směru duchovní poučení? Co poznáme, až budeme rozebírat zbývající část tohoto žalmu? Jak ještě dále ukazuje, že si Jehova zaslouží věčnou chválu?
Co k tomu řekneš?
◻ Jak můžeme žehnat Jehovovu jménu?
◻ Co patří k Jehovovým dílům, která si zaslouží chválu?
◻ Jak budeme jednat, vážíme-li si Jehovovy dobroty?
◻ Jakými způsoby se projevilo Jehovovo milosrdenství?
[Obrázek na straně 12]
Vyprávíš svým dětem o Jehovových mocných činech jako kdysi zbožní rodiče ve starověkém Izraeli?
[Obrázek na straně 15]
Stvořitelská díla přinášející chválu Jehovovi, jako je pěkný dům ke chvále svému staviteli