Žehnejme Jehovovu svatému jménu!

„Má ústa budou mluvit Jehovovu chválu; a ať všechno tělo žehná jeho svatému jménu na neurčitý čas, ano navždy.“ — ŽALM 145:21.

1, 2. a) Jak satan zpochybnil Boží panování? b) Jaké otázky vznikají ohledně Žalmu 145:11–21?

JEHOVA je nepopíratelně univerzálním svrchovaným panovníkem. Satan však vyvolal pochybnosti, zda Bůh panuje spravedlivě a oprávněně. (1. Mojžíšova 2:16, 17; 3:1–5) Ďábel také zpochybnil ryzost všech Božích služebníků v nebi i na zemi. (Job 1:6–11; 2:1–5; Lukáš 22:31) Jehova tedy poskytl čas, aby se mohli všichni inteligentní tvorové přesvědčit, jak špatné ovoce přináší vzpoura proti jeho panování, a aby projevili svůj postoj v těchto sporných otázkách.

² Žalm 145 nám pomáhá pevně se postavit za Boží panování. Jak? Co říká David o Jehovově kralování? A jak jedná Bůh s těmi, kteří ho obhajují? Užitečné odpovědi najdeme v Žalmu 145:11–21.

Mluvme o Jehovovu králování

3. Co budeme dělat, jestliže je nám Jehovovo kralování drahé?

³ David se velmi zajímal o Jehovovo panování a řekl: „O slávě tvého kralování budou hovořit a o tvé moci budou mluvit, aby lidským synům dali na vědomí jeho mocné činy a slávu nádhery jeho kralování.“ (Žalm 145:11, 12) Lidé mluví o věcech, které je zajímají. Někdo například mluví o své rodině, o svém domově nebo o úrodě. „Dobrý člověk vynáší dobré z dobrého pokladu svého srdce,“ řekl Ježíš. (Lukáš 6:45) Jestliže je Boží panování drahé našemu srdci, budeme se modlit, aby přišlo jeho Království, a budeme mluvit s druhými o právu, míru a spravedlnosti, které přinese jeho vláda. Budeme chválit Jehovu jako „Krále věčnosti“ a budeme mluvit o tom, jak se jeho svrchovanost projeví působením mesiášského Království v rukou jeho drahého Syna, Ježíše Krista. (Zjevení 15:3; Izajáš 9:6, 7) Je to skutečně velká výsada mluvit o nebeské slávě Jehovova kralování, které se bude brzy zrcadlit v nádherném pozemském ráji plném dokonale šťastných tvorů. — Lukáš 23:43.

4. Kdy máme příležitost mluvit o Jehovově „moci“ a jak jsme v takové činnosti podporováni?

⁴ Ocenění nás také přiměje, abychom mluvili o Jehovově „moci“. Ačkoli je „vyvýšen v moci“, nikdy jí nezneužívá. (Job 37:23; 37:22, KB) Použil svou sílu, když tvořil zemi a lidstvo, a použije ji ke zničení zlých. Máme příležitost mluvit o Boží moci, když oznamujeme dobré poselství. A nejsme snad vděční za to, že nás tento absolutní zdroj síly posiluje, abychom mohli vykonávat tuto práci? (Izajáš 40:29–31) Ano, jako svědkové Jehovovi jsme podporováni ve svaté službě Boží silou a jeho duchem. Jedině proto je poselství o Království oznamováno s tak úžasným úspěchem po celém světě. — Žalm 28:7, 8; Zecharjáš 4:6.

5. Co bychom měli dělat, jestliže zástupy lidí nevědí o Jehovových „mocných činech“?

⁵ Musíme oznamovat lidským synům Jehovovy „mocné činy“, stejně jako vyprávěli Izraelité svým dětem o tom, jak je Bůh vysvobodil z egyptského otroctví. (2. Mojžíšova 13:14–16) Člověk staví pomníky lidem, jejichž skutky považuje za pozoruhodné, ale kolik lidí ví o mocných činech Božích? Jeden učenec o tom řekl: „Skutky svých hrdinů zapisují na pamětní desky, ale slavné skutky Jehovovy jsou napsány na písku, a jak plyne čas, upadají do zapomenutí.“ Tyto činy ve skutečnosti nejsou smyty, ačkoli o nich mnoho lidí neví. Proto při své činnosti dům od domu, při svých domácích biblických studiích i při jiných příležitostech mluvme nadšeně o Božích mocných činech.

6. a) Při které příležitosti se před lety výrazně projevil nadšený duch, s nímž vykonáváme svou službu? b) V podstatě co bylo v roce 1922 řečeno o oznamování Království?

⁶ Nadšeně bychom také měli oznamovat slávu Božího kralování. Nadšení pro takovou službu království bylo rozhodně patrné, když v roce 1922 oslovil J. F. Rutherford, tehdejší prezident Společnosti Strážná věž, účastníky sjezu v Cedar Point, Ohio, a řekl: „V roce 1914 se Král slávy ujal moci . . . Nebeské království se přiblížilo; Král panuje; satanova říše se hroutí; milióny dnes žijících nikdy nezemřou. Věříte tomu? . . . Proto zpět do pole, synové nejvyššího Boha! Opásejte se výzbrojí! Buďte střízliví, buďte bdělí, buďte činní, buďte odvážní. Buďte věrnými a pravými svědky pro Pána. Postupujte v boji, dokud nebudou zpustošeny všechny stopy Babylóna. Ohlašujte poselství široko daleko. Svět musí poznat, že Jehova je Bůh a že Ježíš Kristus je Král králů a Pán pánů. Toto je den všech dnů. Pohleďte, Král panuje! Vy jste jeho hlasateli. Proto zvěstujte, zvěstujte, zvěstujte Krále a jeho království.“

7. Jaký bychom měli mít vztah ke své činnosti jako zvěstovatelé Království?

⁷ Je opravdu radostné, že můžeme ‚myslet na Boží jméno‘, mluvit s druhými o jeho panování a zvěstovat mesiášské království jeho drahého Syna. (Malachiáš 3:16) Jako zvěstovatelé a obhájci Království si velice vážíme výsady, že smíme oznamovat dobré poselství a obracet srdce druhých k Bohu, ke Kristu a ke Království. Měli bychom mít vroucí touhu vyprávět jiným o slavné nádheře Jehovova kralování. — Srovnej Jeremjáše 20:9.

8. a) Čím je dnes představováno Jehovovo panování? b) Proč je možné říci, že je Boží panství „po všechny po sobě následující generace“?

⁸ Měla by nás podněcovat touha oznamovat Boží království s velkým nadšením. David totiž dále řekl: „Tvé kralování je kralování na všechny neurčité časy a tvé panství je po všechny po sobě následující generace.“ (Žalm 145:13) Žalmista dále uvažuje o Jehovově kralování a mění přitom zájmeno „jeho“ na „tvé“, když adresuje slova své modlitby přímo Bohu. Jehovovo panování představované jeho mesiášským královstvím ovšem není náhradou za Boží věčné kralování. Až bude poslušné lidstvo povzneseno k dokonalosti, předá Kristus Království svému Otci. (1. Korinťanům 15:24–28) Bůh tedy má opravdu panství „po všechny po sobě následující generace“. Jehova byl Králem, když byl stvořen Adam, a bude vládnout nad spravedlivými lidmi navěky.

9. Co můžeme říci o verši, který v Žalmu 145 začíná hebrejským písmenem nun?

⁹ V tomto žalmu, který je uspořádán podle akrostichu, vynechává masoretský text verš, který začíná hebrejským písmenem nun. Ale v souladu s řeckou Septuagintou, syrskou Pešitou a latinskou Vulgatou uvádějí na tomto místě některé hebrejské rukopisy: „Jehova je věrný ve všech svých slovech a milujícím způsobem laskavý ve všech svých dílech.“ (Překlad Nového světa Svatých písem — s odkazy, poznámka pod čarou.) Bůh plní všechny své sliby a je „milujícím způsobem laskavý“ ke všem, kteří oceňují jeho dobrotu. — Jozue 23:14.

Jehovova podpora nikdy neselhává

10. Jak nám Bůh „dává oporu“?

¹⁰ Věčný Král nikdy nepřehlíží obtížnou situaci svých služebníků. Proto mohl David říci: „Jehova dává oporu všem, kdo padají, a pozvedá všechny, kteří jsou skloněni.“ (Žalm 145:14) Ode dnů Abelových podporoval Jehova své ctitele. Kdybychom byli ponecháni sami sobě, mnohokrát bychom pod svými břemeny padli. Nemáme dost sil, abychom snášeli všechny strasti a všechno pronásledování, jež na nás jako na Boží lid doléhá, ale Jehova nás podpírá. Forma zde použitého hebrejskébo slovesa ukazuje, že Bůh neustále „dává oporu“. Povšimněme si, že Jan Křtitel a Boží vlastní Syn pomáhali morálně pozvedat padlé hříšníky. Když tito lidé činili pokání a stali se Jehovovými služebníky, těšili se podivuhodnému požehnání v podobě božské podpory. — Matouš 21:28–32; Marek 2:15–17.

11. Jak Jehova „pozvedá všechny, kteří jsou skloněni“?

¹¹ Je povzbuzující vědět, že Jehova „pozvedá všechny, kteří jsou skloněni“ různými zkouškami. Povzbuzuje ty, kteří jsou mezi námi sklíčení, potěšuje naše zarmoucené a pomáhá nám, abychom i za pronásledování mluvili odvážně jeho slovo. (Skutky 4:29–31) Pokud přijmeme jeho pomoc, nikdy nedovolí, aby nás naše břemena zkrušila. (Žalm 55:22; 55:23, KB) Když nás tedy s láskou duchovně pozvedá, měli bychom ‚oslavovat Boha‘ podobně jako ta „Abrahámova dcera“, která byla úplně sehnutá, ale kterou Ježíš tělesně uzdravil. (Lukáš 13:10–17) Pomazaní, kteří byli sehnuti v babylónských poutech, byli vděční, když je v roce 1919 Bůh pozvedl, a od roku 1935 pozvedá vděčné „jiné ovce“. — Jan 10:16.

12. Jak ‚hledí oči všech s nadějí‘ k Bohu?

¹² Jehova nikdy nezklame svůj lid. David to dále objasnil slovy: „K tobě s nadějí hledí oči všech a ty jim dáváš jejich potravu v pravém období. Otvíráš svou ruku a uspokojuješ touhu všeho živého.“ (Žalm 145:15, 16) Jako by se oči všech živých tvorů obracely v naději k univerzálnímu svrchovanému Panovníkovi. Andělé očekávají od Boha trvalý život. Dítě očekává, že mu rodiče opatří, co potřebuje, a stejně vzhlížíme i my k našemu nebeskému Otci. Ano, lidé i zvířata od něho dostávají, co potřebují. Nikdo jiný nemůže uspokojit jejich potřeby. Bůh jim dává „jejich potravu v pravém období“, tedy když ji potřebují.

13. Jak Jehova ‚otvírá svou ruku a uspokojuje touhu všeho živého‘?

¹³ Bůh ‚otvírá svou ruku a uspokojuje touhu všeho živého‘. (Žalm 104:10–28) Je pravda, že některá zvířata umírají pro nedostatek potravy. Mnozí lidé hladovějí, protože se stávají obětí sobectví, útlaku a zneužívání přírodních zdrojů. Ježíš kromě toho předpověděl, že jedním rysem „znamení“ jeho přítomnosti v těchto posledních dnech bude „nedostatek potravin“. (Matouš 24:3, 7) K ničemu z toho však nedochází proto, že by Jehova byl lakotný nebo že by nebyl schopen se postarat. Uvědom si, že dostávají všechno potřebné miliardy tvorů. Tento žalm nás také ujišťuje, že pod panstvím Božího království, až nebude ‚člověk panovat nad člověkem k jeho škodě‘, bude Bůh uspokojovat naše hmotné i duchovní potřeby. (Kazatel 8:9; Izajáš 25:6) Ani dnes nemusíme hladovět po duchovním pokrmu, protože ho Bůh opatřuje v pravém období prostřednictvím „věrného a rozvážného otroka“. (Matouš 24:45–47; 1. Petra 2:2) V duchovním ohledu jsou svědkové Jehovovi nejlépe vyživovaní lidé na zemi. Projevuješ ocenění pro takovou štědrost?

Jehova střeží ty, kteří ho milují

14. Proč mohl David říci, že „Jehova je spravedlivý ve všech svých cestách a věrně oddaný ve všech svých dílech“?

¹⁴ Naše pošetilost může ‚překroutit naši cestu‘ a může nám způsobit těžkosti, ale z těchto obtíží nesmíme nikdy vinit Boha. (Přísloví 19:13) David ukazuje proč. Říká totiž: „Jehova je spravedlivý ve všech svých cestách a věrně oddaný ve všech svých dílech.“ (Žalm 145:17) Bůh vždy jedná přímým způsobem, podle práva a milosrdně. Jeho milosrdenství je zřejmé zejména z jeho opatření pro záchranu prostřednictvím Ježíšovy výkupní oběti. (Skutky 2:21; 4:8–12) Jehova je také „věrně oddaný ve všech svých dílech“, je vždy věrný, milující a nestranický. Jako ‚Boží napodobitelé‘ tedy buďme přímí, jednejme podle práva, buďme milosrdní, nestraničtí a věrně oddaní. — Efezanům 5:1, 2; 5. Mojžíšova 32:4; Žalm 7:10; 7:11, KB; 25:8; Izajáš 49:7; Skutky 10:34, 35.

15. Jak jsme Boha ‚vzývali v opravdovosti‘ a k čemu to vedlo?

¹⁵ Bůh je spravedlivý a věrně oddaný, a proto jsme k němu přitahováni. David nás kromě toho ujišťuje: „Jehova je blízko těch, kteří ho vzývají, všech, kteří ho vzývají v opravdovosti.“ (Žalm 145:18) Když jsme se jako věřící, kteří se oddali Bohu, dávali křtít, vzývali jsme Jehovovo jméno. (Skutky 8:12; 18:8; Římanům 10:10–15) Tak se přibližujeme k Bohu, a on se proto přibližuje k nám. (Jakub 4:8) ‚Vzýváme ho v opravdovosti‘, protože to činíme pravým způsobem, prostřednictvím Ježíše Krista. A Ježíš zůstane blízko, pokud ho budeme uctívat „duchem a pravdou“, budeme projevovat „nepokryteckou víru“ a ‚zůstaneme stálí, jako bychom viděli Toho, který je neviditelný‘. (Jan 4:23, 24; 1. Timoteovi 1:5; Hebrejcům 11:27) Pak se nebudeme modlit nadarmo a nebudeme také muset čelit satanovu světu sami, ale budeme mít stále božskou pomoc a vedení. (Žalm 65:2; 65:3, KB; 1. Jana 5:19) To znamená skutečné bezpečí.

16. Proč a jak Jehova ‚vyplňuje touhu těch, kteří se ho bojí‘?

¹⁶ Pravé bezpečí máme také proto, že Jehova činí v náš prospěch i jiné věci. David řekl: „Touhu těch, kteří se ho bojí, vyplní a jejich volání o pomoc uslyší, a zachrání je.“ (Žalm 145:19) Jehova ‚vyplní naši touhu‘, protože máme k Bohu hlubokou úctu a zdravou bázeň, abychom se mu neznelíbili. (Přísloví 1:7) Naše poslušné srdce nás přimělo k tomu, abychom se oddali Jehovovi, a náš postoj je: „Staň se tvá vůle.“ Přeje si, abychom oznamovali poselství o Království, a proto splňuje naši touhu po této práci. (Matouš 6:10; Marek 13:10) Bůh ‚vyplňuje naši touhu‘, protože se nemodlíme sobecky, ale prosíme o věci v souladu s jeho vůlí. Udílí to, co odpovídá jeho vůli a co je k našemu dobru. — 1. Jana 3:21, 22; 5:14, 15; srovnej Matouše 26:36–44.

17. Proč si můžeme být jisti, že Bůh vyslyší naše „volání o pomoc“?

¹⁷ Jako věrní a oddaní Jehovovi svědkové si také můžeme být jisti, že naše „volání o pomoc“ nikdy nezůstane nevyslyšeno. Bůh vysvobodil z neštěstí Davida a zachránil Ježíše, dokonce ho vzkřísil z mrtvých. Můžeme si být jisti, že nás Jehova vysvobodí, když jsme vystaveni násilnému útoku nepřátel, a zejména pak při Gogově útoku. (Ezekiel 38:1–39:16) Ano, v každé obtížné době se můžeme s důvěrou modlit podobně jako David: „Projev mi přízeň, Jehovo, protože jsem v úzkých . . . slyšel jsem totiž od mnohých špatnou zprávu, na všech stranách úlek. Když se jako jeden muž shlukují proti mně, úkladně plánují právě to, aby mi vzali duši. Já však — vložil jsem důvěru v tebe, Jehovo. Řekl jsem: ‚Ty jsi můj Bůh.‘ “ — Žalm 31:9–14; 31:10–15, KB.

18. Jak nám pomáhá vědomí, že Jehova chrání všechny, kteří ho milují, ale vyhubí ničemné?

¹⁸ Jehova Bůh je vždy ochoten nám pomáhat. David o tom říká: „Jehova střeží všechny, kteří ho milují, ale všechny ničemné vyhubí.“ (Žalm 145:20) Ano, jestliže milujeme Boha, požehná nám a bude nás podporovat. (4. Mojžíšova 6:24–26) „Nadmíru odplácí každému, kdo projevuje domýšlivost“, ale chrání své pokorné služebníky a nepřipustí, aby se stalo něco, co by jim natrvalo uškodilo. Jehova je s námi, a proto buďme odvážní. (Žalm 31:20–24; Žalm 31:21–25, KB; Skutky 11:19–21) Žádná ‚zbraň vytvořená proti nám nebude mít úspěch‘. (Izajáš 54:17; Žalm 9:17; 9:18, KB;11:4–7) Ti, kteří dokazují svou lásku k Bohu jako jeho věrní, oddaní služebníci, s tím mají zkušenost. Jako skupina projdou svědkové Jehovovi bezpečně „velkým soužením“, které přijde na ničemné. (Zjevení 7:14) A vyřešení velké sporné otázky Jehovova univerzálního kralování bude opravdu velkým požehnáním pro „všechny, kteří ho milují“.

Dále žehnejme Jehovovu svatému jménu

19. Proč mluví naše ústa Jehovovu chválu?

¹⁹ David uzavírá tento dojemný žalm slovy: „Má ústa budou mluvit Jehovovu chválu; a ať všechno tělo žehná jeho svatému jménu na neurčitý čas, ano navždy.“ (Žalm 145:21) Jako Jehovovi svědkové si velice vážíme Boží velikosti, dobroty, laskavého kralování, neselhávající podpory a stálé bdělé péče. Smýšlíme tedy jako David a naše ústa vyjadřují chválu Bohu. Jsme podněcováni k tomu, abychom mu věnovali výlučnou oddanost, děkovali mu za jeho mnohá požehnání a chválili jeho „překrásné jméno“. — 1. Paralipomenon 29:10–13; 2. Mojžíšova 20:4–6.

20. Jak bychom měli chtít nyní jednat, a to s vyhlídkou na věčnou budoucnost?

²⁰ Jehova nám denně žehná, a proto mu pravidelně žehnejme, neboli mluvme o něm dobře. Chvalme Boha horlivým kázáním dobrého poselství a vyprávějme druhým, že bude brzy ‚všechno tělo žehnat jeho svatému jménu‘. Život bude skutečně nádherný, až budou všichni obyvatelé země — ano všichni inteligentní tvorové ve vesmíru — zpívat ke chvále našeho nebeského Otce! (Žalm 148:1–13) Požehnaný buď Jehova za to, že zjevuje své jméno a poskytuje nám přednost, že smíme být jeho svědky. (Žalm 83:18; 83:19, KB; Izajáš 43:10–12) Kéž svým chováním dokazujeme, že považujeme toto jméno za svaté a že se modlíme o jeho ospravedlnění. (Lukáš 11:2) Služme Jehovovi věrně a oddaně, aby byl v jeho novém systému slyšet náš hlas v chorálu těch, kteří budou žehnat Jehovovu svatému jménu navěky.

Co k tomu řekneš?

◻ Co budeme dělat, jestliže je nám Jehovovo kralování drahé?

◻ Čím je dnes představováno Boží kralování?

◻ Jak Jehova „pozvedá všechny, kteří jsou skloněni“?

◻ Jak Bůh ‚otvírá svou ruku a uspokojuje touhu všeho živého‘?

◻ Jak můžeme žehnat Jehovovu svatému jménu?

[Obrázek na straně 17]

Slova ‚zvěstujte Krále a království‘ podnítila v roce 1922 zastánce Jehovova kralování k větší činnosti