Škole Gilead je 50 let a vzkvétá!

„JE MNOHO míst, kde dosud nebylo ve větší míře vydáno svědectví o Království,“ oznámil N. H. Knorr 1. února 1943 první třídě školy Gilead v den zahájení činnosti školy. Dodal: „Jistě jsou stovky a tisíce dalších lidí, které by bylo možné zastihnout, kdyby jen bylo v poli více dělníků. Z milosti Pána jich bude více.“

A dělníků bylo skutečně více — celé milióny! Ze 129 070, kteří v roce 1943 sloužili v 54 zemích, se řady zvěstovatelů Království rozrostly do roku 1992 na 4 472 787 zvěstovatelů ve 229 zemích! Ke svědeckému dílu, které vyústilo v takový vzrůst, velice přispěla škola Gilead. Po padesáti letech stále ještě hraje klíčovou úlohu ve školení misionářů, kteří slouží na celosvětovém poli, kdekoli jsou potřební.

Sedmého března roku 1993 se ve sjezdovém sále v Jersey City (stát New Jersey) sešlo 4 798 pozvaných hostů a členů americké rodiny betel při příležitosti graduace 94. třídy. Tato vskutku výjimečná událost poskytla příležitost ohlédnout se na padesát let činnosti školy Gilead. Chtěl by ses něco dozvědět o programu?

Po úvodní písni se George D. Gangas, člen vedoucího sboru, vroucně pomodlil. Následovala zahajovací slova předsedajícího Carey W. Barbera, a poté absolventi školy spolu se všemi přítomnými pozorně naslouchali řadě krátkých proslovů.

Nejdříve promluvil Robert W. Wallen na námět „Nikdy nejsi sám“. Laskavým tónem řekl: ‚V budoucnu se ocitnete v situaci, kdy se budete cítit tak nesmírně sami, tak vzdáleni od rodiny a přátel.‘ Jak je tedy možné říci: „Nikdy nejsi sám“? ‚Je to proto, že každý z vás bude mít neustále k dispozici možnost okamžitě sdělovat myšlenky Jehovovi Bohu,‘ vysvětlil bratr Wallen. Naléhavě vybízel absolventy, aby výsadu modlitby chovali v srdci jako poklad a aby jí denně využívali. Pak budou moci říci to, co řekl Ježíš: „Nejsem sám.“ (Jan 16:32) Tato slova absolventy školy velmi povzbudila.

Nyní promluvil Lyman A. Swingle, člen vedoucího sboru, který (na základě denního textu ze 7. března) rozvinul námět „Pevně se drž své naděje“. Hovořil o tom, že je potřebné mít dvě hodnoty — vytrvalost a naději. ‚Hanobení, nepřátelství, nenávist, věznění, a dokonce smrt — ty jsou důvodem, proč křesťané potřebují vytrvalost,‘ řekl. ‚Síla, která je nad to, co je normální, nezná omezení, a věrní Jehovovi svědkové z ní mohou čerpat v dobách, kdy ji potřebují. To je rozhodně skutečnost, ze které můžete zvláště vy, absolventi, získávat útěchu.‘ A nyní k naději. ‚Naděje je nepostradatelná,‘ vysvětlil. ‚Naděje na záchranu střeží a chrání myšlenkové síly křesťana, podobně jako přilba chrání hlavu toho, kdo ji nosí. Naděje tak křesťanovi umožňuje zachovávat ryzost.‘ — 1. Tesaloničanům 5:8.

Následujícím řečníkem byl Ralph E. Walls, který si zvolil poutavý námět: „Jak můžeme utéci do bezpečí ‚prostorného místa‘?“ Co je tímto „prostorným místem“? (Žalm 18:19) Řečník to objasnil: „Je to stav vysvobození, stav, z něhož plyne pokoj mysli a pocit bezpečí v srdci.“ Od čeho potřebujeme být vysvobozeni? ‚Od nás samotných — od svých vlastních nedostatků.‘ Dodal: ‚Také od vnějších okolností podporovaných Satanem.‘ (Žalm 118:5) Jak můžeme utéci do bezpečí prostorného místa? ‚Tím, že budeme při všem co děláme, pátrat po Jehovových příkazech a tím, že budeme Jehovu ve víře úpěnlivě prosit v každé záležitosti, která nás znepokojuje.‘

„Co vás čeká?“ To byl námět, který si zvolil Don A. Adams. A co tedy misionáře čeká? Vysvětlil, že je to období přizpůsobování. „Čeká vás také mnoho požehnání.“ Jako příklad vyprávěl o jedné dvojici nových misionářů. Když se tito manželé sžili se svým přidělením, napsali: „Pomyslete na den, který byl pro vás ve službě vůbec nejlepší, a právě takový máme každý den. Tolik literatury, kolik bychom potřebovali, ani neuneseme, a lidé si neustále říkají o studium.“ Některé myšlenky adresoval řečník rodině betel a přátelům absolventů: ‚Není nutné, abyste si o tyto absolventy dělali veliké starosti. Můžete jim pomoci, když jim napíšete slova povzbuzení.‘ — Přísloví 25:25.

Potom promluvili instruktoři školy. Jack D. Redford si vybral námět „Od nikoho nic nečekejte.“ Vysvětlil, že jedním z problémů, s nimiž se budou absolventi vypořádávat, je schopnost vycházet s lidmi. Co může být pomocí? „Přehlížejte jejich chyby. Nečekejte od druhých příliš mnoho. Neočekávejte, že vždy dostanete plnou měrou to, co si myslíte, že vám náleží. Berte ohled na nedokonalost jiných lidí. Takový laskavý přístup vám pomůže, abyste s nimi vycházeli. Vaše schopnost vycházet s lidmi bude měřítkem vaší zralosti.“ (Přísloví 17:9) Uplatňování této moudré rady jistě absolventům školy pomůže, aby se úspěšně přizpůsobili misionářské službě v zahraničí.

„Máme. . . tento poklad v hliněných nádobách,“ uvádí se v 2. Korinťanům 4:7. Zmíněný text komentoval Ulysses V. Glass, tajemník školy Gilead, a rozvinul přitom námět „Důvěřuj osvědčeným, věrným bratrům“. Co jsou ‚hliněné nádoby‘? Řekl: „Ty jistě znamenají nás jakožto nedokonalé lidi.“ Co je oním ‚pokladem‘? „Je to naše služba,“ vysvětlil. (2. Korinťanům 4:1) A jak by se mělo s tímto pokladem naložit? „Poklad, který nám Jehova svěřil, si nemáme schovávat pro sebe. A tak, milí budoucí misionáři, roznášejte tento poklad všude, kam přijdete, a učte mnoho dalších lidí, jak jej mají sami roznášet.“

Tajemníkem školy byl v jejích začátcích Albert D. Schroeder; když tedy vystoupil na pódium, nastala chvíle nostalgie. Jeho námět zněl — „Půl století teokratického školení“. Uvedl: „Jehova ví, jak poskytovat účinné školení, a také je až dosud poskytuje.“ Jakým způsobem? Bratr Schroeder poukázal na to, jaké školení předávají dvě školy založené před padesáti lety — škola teokratické služby a škola Gilead. Vyzdvihl, jakým hodnotným nástrojem k poskytování přesného poznání je Překlad nového světa. Ujistil absolventy: „Za svým zahraničním přidělením můžete jít s plnou důvěrou, že vás Společnost bude dobře zaopatřovat přesným poznáním o Jehovových záměrech.“

Milton G. Henschel, prezident Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania, promluvil na námět „Udatně vítězíme“. Bratr Henschel čerpal svůj námět z ročního textu pro rok 1943: „Udatně vítězíme, skrze toho, kterýž nás zamiloval.“ (Římanům 8:37, Kralická bible) Vysvětlil, že to byl vhodný roční text, protože za druhé světové války prožívali naši bratři v mnoha zemích velké pronásledování. Bratr Henschel přečetl některé úryvky ze Strážné věže, která o uvedeném ročním textu pojednávala, a potom řekl: „Tento článek Strážné věže [z 15. ledna 1943, anglicky] studovala v měsíci únoru první třída Gileadu. Článek ji připravil na budoucí události.“ Vysvětlil, že za posledních padesát let se již mnozí z absolventů prokázali jako vítězové. A jaké to bude v případě 94. třídy? „Zůstávejte blízko Jehovy, zůstávejte blízko jeho lásky, a vaše vítězství je jisté.“

Po dopoledních proslovech se předsedající podělil o několik pozdravů, jež přišly z různých zemí. Pak nastal okamžik, na který 24 manželských párů dychtivě čekalo — předávání diplomů. Vždyť nyní se ze studentů Gileadu oficiálně stali absolventi Gileadu! Pocházejí z pěti zemí, ale jejich přidělení je zavedou do sedmnácti zemí včetně Hongkongu, Tchaj–wanu, Mosambiku a některých částí východní Evropy.

Odpolední program po přestávce byl zahájen zkráceným studiem Strážné věže, které vedl Robert L. Butler. Absolventi potom předvedli některé výjimečné zkušenosti ze svědecké služby v blízkosti Wallkillu (stát New York). V tomto programu se projevil jeden z činitelů, které měly nepochybně podíl na tom, že je přivedly do Gileadu — jejich hluboká láska kazatelské službě.

Mnozí v obecenstvu byli zvědaví, zda po skončení programu studentů bude následovat něco zvláštního, čím by se slavnostně připomnělo 50 let školy Gilead. A nebyli zklamáni! — Viz připojený rámeček „Zpětný pohled na padesát let školy Gilead.“

Bratr Knorr před padesáti lety prokázal, že je mužem víry a předvídavosti. Své přesvědčení, že škola Gilead bude mít úspěch, dal najevo v úvodním proslovu k první třídě, když řekl: „Věříme, že z tohoto místa, v úplném souladu s jeho jménem, vyjde do všech končin světa ‚hromada svědectví‘, a věříme, že toto svědectví bude stát jako památník Boží slávy, jako památník, který nemůže být nikdy zničen. Vy, jakožto ordinovaní služebníci, vložíte svou plnou důvěru v Nejvyššího, neboť víte, že vás povede a bude vás řídit v každé době, kdy to bude potřeba, a zjistíte, že je také Bohem požehnání.“a

Po padesáti letech škola Gilead stále vzkvétá! Absolventi 94. třídy mají tu výsadu, že mohou nyní následovat více než 6 500 předcházejících absolventů této školy. Kéž vloží svou důvěru v Nejvyššího, až budou svým podílem přispívat k tomu, jak se navršuje „hromada svědectví“, která bude stát jako památník slávy Jehovy Boha.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 25]

Statistika třídy

Celkový počet studentů: 48

Počet zastoupených zemí: 5

Počet přidělených zemí: 17

Průměrný věk: 32

Průměrný počet let v pravdě: 15,3

Průměrný počet let ve službě plným časem: 9,6

[Rámeček na straně 26, 27]

ZPĚTNÝ POHLED NA PADESÁT LET ŠKOLY GILEAD

Bylo by možné najít lepší způsob, jak se ohlédnout zpět na dějiny Gileadu, než prostřednictvím zkušeností těch, kdo je prožili — prvních absolventů, instruktorů a dalších, kdo tuto školu pomáhali zorganizovat? Posluchači měli velikou radost, když naslouchali části programu „Zpětný pohled na padesát let školy Gilead“, kterou vedl Theodore Jaracz.

Jaké okolnosti předcházely založení školy? Bratr Schroeder vysvětlil, že jemu a dvěma dalším instruktorům bylo uloženo zorganizovat školu za pouhé čtyři měsíce. „Ale v pondělí 1. února 1943 jsme byli připraveni na zasvěcení.“

Jaký byl vlastně život prvních vyslaných misionářů? Bratr Henschel vzpomínal: „V expedičním oddělení Společnosti se do dřevěných beden zabalily všechny věci, které si misionáři chtěli vzít s sebou. Když bedny dorazily na místo určení, opatrně je otevřeli a věci si z nich vyndali. Ovšem z beden si pak vyrobili nábytek.“ Časem, poznamenal, Společnost obstarala skromně vybavené misionářské domovy.

Dále bylo na programu vyprávění vzpomínek, zkušeností a pocitů absolventů některých z prvních tříd Gileadu, kteří jsou nyní členy americké rodiny betel. Jejich komentáře se opravdu dotkly srdce každého posluchače.

„Vzápětí potom, co jsem dostala pozvání do první třídy, jsem se dozvěděla, že maminka má rakovinu. Sloužila však od svých šestnácti let jako průkopnice a velice mi doporučovala, abych pozvání přijala. Se smíšenými pocity a s důvěrou v Jehovu jsem tedy odcestovala do South Lansingu. Školení v Gileadu mi přineslo mnoho radosti a hluboce jsem si jej cenila. Krátce poté, co jsem absolvovala Gilead, maminka ukončila svůj pozemský běh.“ — Charlotte Schroederová, která sloužila v Mexiku a v Salvadoru.

„Jehova se o mě staral v té části země, kde jsem byla, a z toho jsem usoudila, že se o mě bude starat kdekoli, kam půjdu, protože je to pořád jeho země. S radostí jsem tedy přijala pozvání do první třídy.“ — Julia Wildmanová, která sloužila v Mexiku a v Salvadoru.

„Bylo to úžasné! Mohli jsme mluvit u každých dveří. Během prvního měsíce jsem rozšířila 107 knih a vedla 19 biblických studií. V druhém měsíci jsem měla 28 biblických studií. Jistě, na některé věci jsme si museli zvyknout — horko, vlhkost, hmyz. Být tam však bylo podivuhodnou výsadou. Je to něco, čeho si budu vždy velice vážit.“ — Mary Adamsová, absolventka druhé třídy; vyprávěla o svém přidělení na Kubu.

„Jednou z velikých překážek, s nimiž jsme se na Aljašce museli vyrovnat, bylo počasí. Na severu bylo velmi chladno, teploty dosahovaly mínus 50 stupňů Celsia, a někdy i více. Do indiánských vesnic a malých odlehlých usedlostí na jihovýchodě Aljašky jsme se dostávali buď lodí, nebo letadlem.“ — John Errichetti, absolvent třetí třídy.

„Gilead jsem považovala za pozvání od Jehovy, které nám dal prostřednictvím své pozemské organizace, aby nás duchovně posilnil a aby nám ukázal tuto úžasnou životní cestu.“ — Mildred Barrová, absolventka 11. třídy; sloužila v Irsku.

Následovaly další nádherné rozhovory — s Lucille Henschelovou (14. třída, sloužila ve Venezuele), Margaretou Kleinovou (20. třída, sloužila v Bolívii), Lucille Coultrupovou (24. třída, sloužila v Peru), Lorraine Wallenovou (27. třída, sloužila v Brazílii), Williamem a Sandrou Malenfantovými (34. třída, sloužili v Maroku), Gerritem Löschem (41. třída, sloužil v Rakousku) a s Davidem Splanem (42. třída, sloužil v Senegalu).

Řekněme si ještě něco o bratrech, kteří sloužili jako instruktoři. S řadou z nich byly také vedeny rozhovory — byli to Russell Kurzen, Karl Adams, Harold Jackson, Fred Rusk, Harry Peloyan, Jack Redford a Ulysses Glass. Uvažovali o své výsadě a vyjadřovali, jak až dodnes ovlivňuje jejich život.

Vzrušující svědectví o účinnosti služby misionářů vyškolených v Gileadu podal Lloyd Barry, který sloužil v Japonsku. Když bylo v roce 1949 do Japonska vysláno 15 misionářů, nebylo tehdy v celé zemi ani 10 zvěstovatelů. Po 44 letech je však v Japonsku více než 175 000 zvěstovatelů Království! Robert Wallen pak vyprávěl o tom, s jakým vynikajícím úspěchem se někteří misionáři setkali, když pomáhali lidem poznat pravdu. Vyprávěl v té souvislosti také o jedné sestře misionářce, která je již více než 45 let v Panamě a která pomohla 125 lidem dospět k oddanosti Jehovovi a ke křtu.

Vrcholný bod celého programu nadešel ve chvíli, kdy byli všichni přítomní absolventi Gileadu pozváni na pódium. Byl to opravdu dojemný okamžik. Uličkami začal pozvolna proudit zástup bratrů a sester, který pak vystupoval po schodech na pódium — 89 členů rodiny betel a spolu s nimi pozvaní absolventi školy. Přidali se k nim také bratři, kteří během let sloužili jako instruktoři, a nakonec se připojila i 94. třída — celkem 160 lidí!

„Byla škola Gilead úspěšná v tom, jak školila misionáře pro práci v cizích zemích?“ zeptal se bratr Jaracz. „Svědectví posledních padesáti let je takové, že je možné důrazně odpovědět: ‚Ano!‘ “

[Obrázek na straně 25]

Absolventi 94. třídy biblické školy Strážné věže Gilead

Na seznamu jsou řady očíslovány odpředu dozadu a jména jsou v každé řadě uvedena zleva doprava.

1. C. De La Garzaová; E. Borgová; E. Arriagaová; E. Choohová; D. Purvesová; A. Fosberryová; A. Delgadová; L. Drescherová 2. V. Scottová; L. Fridlundová; S. Kettulaová; D. Copelandová; J. Arriaga; J. Thidéová; E. Olssonová; S. Widegrenová 3. F. Delgado; S. Keeganová; A. Leinonenová; E. Finnigan; F. Fosberry; J. Halbrooková; A. Berglundová; P. Jonesová 4. B. Watsonová; C. Friasová; B. Chooh; J. Halbrook; J. Purves; S. Finniganová; A. Jones; M. Cucciaová 5. G. Scott; D. Copeland; B. Drescher; R. De La Garza; I. Leinonen; D. Keegan; T. Watson; M. Kettula 6. J. Widegren; S. Borg; L. Cuccia; A. Berglund; B. Olsson; J. Frias; T. Fridlund; P. Thidé