Mladí, obstojíte ve zkoušce křesťanské věrné oddanosti?

„NEMRAVNÉ jednání se nepovažuje za nevěrnost. Je to prostě zábava. Víme samozřejmě, že kdyby na to přišli rodiče nebo starší, zarmoutilo by je to a vzniklo by mnoho problémů. Ale když se člověk baví, prostě na takové věci nemyslí.“

Mladý muž, jehož výrok je zde citován, se tajně dopouštěl smilstva. Vedl dvojí život, přičemž podváděl rodiče i křesťanský sbor. Tehdy si sotva uvědomoval, že ve zkoušce křesťanské věrné oddanosti selhává.

V podobné zkoušce věrné oddanosti selhalo tisíce mladých křesťanů. A sotva se tomu můžeme divit. Vždyť satan, ďábel, vede válku s Božím lidem a ze všech sil se snaží zlomit jejich ryzost. (Zjevení 12:17) Své „lstivé skutky“ zaměřuje především na mládež. (Efezanům 6:11, Meziřádkový překlad Království) Proto je nutné skutečné úsilí a rozhodnost, abychom zůstali věrní a oddaní.

Co však je věrná oddanost? V původním jazyce v Hebrejských písmech slovo pro „věrnou oddanost“ označuje láskyplnou náklonnost k někomu, a to s určitým záměrem. (Žalm 18:25; 18:26, KB) Nepopisuje nějaké slabé pouto, které se snadno zlomí, ale náklonnost, která zůstává nedotčená, dokud se záměr ve spojitosti s touto osobou nesplní. V Řeckých písmech obsahuje slovo pro „věrnou oddanost“ v původním jazyce myšlenku svatosti, spravedlnosti nebo úcty.

Věrná oddanost se tedy vztahuje i na správný vztah k Bohu. Efezanům 4:24 nám říká, že máme „obléci novou osobnost, která byla stvořena. . . v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti“. Chceš být Jehovovi věrně oddán? Pak k němu musíš pěstovat věrnou a oddanou náklonnost, nezlomné pouto, rozhodnutí líbit se mu ve všem, co děláš. Musíš se pevně držet Jehovových spravedlivých měřítek — bez ohledu na to, jak lákavé by mohlo být něco jiného!

Svody k nevěrnosti

Je chvályhodné, že se většina mladých lidí mezi svědky Jehovovými snaží zachovat si věrnou oddanost a těšit se proto z čistého svědomí. Apoštol Pavel však prorokoval, že v „posledních dnech“ bude nevěrnost charakteristickým rysem lidí všeobecně. (2. Timoteovi 3:1, 2) Tragické je, že někteří mladí křesťané připustili, aby je tento nevěrný svět ‚vtlačil do své formy‘. (Římanům 12:2, Phillips) Jak to satan dokázal?

Nátlak vrstevníků je jedním ze satanových účinných nástrojů. Většina lidí chce, aby o nich druzí smýšleli dobře, a satan umí této přirozené tužby využít. Někteří mladí křesťané chtěli být považováni za normální, a proto se účastnili nezdravých rozhovorů, nemravného jednání, kouření, pití — dokonce i zneužívání drog — jen aby dosáhli uznání svých vrstevníků.

Satan chce, abychom se ‚chovali v souladu se žádostmi svého těla a dělali. . . to, co chce tělo‘. (Efezanům 2:3) Dobře ví, jak velice silná může být sexuální žádost v době ‚rozkvětu mládí‘. (1. Korinťanům 7:36) A chce, aby ses těmto žádostem poddal. Někteří mladí křesťané mu nevědomky nahrávají, když sledují pornografickou literaturu, filmy a videonahrávky nebo pěstují masturbaci. Tyto věci pak vedou k závažným projevům nevěrnosti. ‚Vtlačil tě‘ satanův svět v některých těchto směrech ‚do své formy‘?

Dvojí život

Těžké provinění, jako například smilstvo, je již samo o sobě velmi závažná věc, ale někteří mladí lidé ještě své těžkosti zvětšují. Jsou jako „muži nepravdy“, o nichž se mluví v Žalmu 26:4, „kteří schovávají, co jsou“. Takoví mladí lidé vedou dvojí život, když jednají jinak ve společnosti svých rodičů a jiných zralých křesťanů a jinak ve společnosti svých vrstevníků.

Kdo však vede dvojí život, maří své vlastní záměry a vystavuje se nebezpečí. Pokud se nesprávné skutky nekrotí, vedou téměř vždy k jiným nesprávným skutkům. Nejprve sice člověka snad trápí svědomí, ale čím déle pokračuje v nesprávném jednání, tím méně na ně jeho svědomí reaguje. Člověk může doslova ‚přestat cítit bolest‘ nad tím, že jedná nesprávně. — Efezanům 4:19, Meziřádkový překlad Království.

V takovém stavu je velmi obtížné vyznat se ze svého provinění a obdržet pomoc. Obtížné je to zejména tehdy, jestliže jsou do nesprávného jednání vtaženi i jiní mladí křesťané. Často zvítězí falešný smysl pro solidaritu. Mladík, jehož výrok byl citován v úvodu, to vysvětlil: „Člověk si uvědomuje, co dělá, a ví, že to je nesprávné. Aby neměli těžkosti jiní, kterých se to týká, souhlasí s tím, že o tom nikomu neřekne.“

Před rodiči nebo před sborem sice někdo může ‚schovat, co je‘, ale neschová to před Jehovou. „Není stvoření, které není zjevné jeho zraku, ale všechno je obnažené a otevřeně odhalené očím toho, jemuž máme skládat účty.“ (Hebrejcům 4:13) Bible nás ujišťuje: „Kdo přikrývá své přestupky, nebude mít úspěch.“ (Přísloví 28:13) Časem bude provinění odhaleno. Jehovu prostě nikdo nepřelstí. Přísloví 3:7 říká: „Nestaň se moudrým ve svých vlastních očích. Boj se Jehovy a odvrať se od špatného.“ Pamatuj si také, že „oči Jehovovy jsou na každém místě a neustále pozorují lidi špatné i dobré“. — Přísloví 15:3.

Výše zmíněný mladík byl spolu s několika jinými, s nimiž se tajně dopouštěl nesprávného jednání, přistižen, a museli být vyloučeni z křesťanského sboru. Později se duchovně opět vzchopili a byli znovu přijati. Jak těžce však museli dojít k poznání, co znamená věrná oddanost!

‚Napravit věci‘ u Boha

Co když se již někdo stal nevěrným, snad tím, že se dopustil nějakého špatného skutku? Je snadné oklamat sám sebe a říkat si, že není co napravovat. Jedna dívka, která se tajně dopouštěla smilstva, řekla: „Ve svědecké službě jsem pracovala víc, protože jsem si myslela, že nějak své provinění zakryji.“ Vzpurný izraelský národ se podobně pokoušel usmířit Jehovu oběťmi. Jehova však takovou pokryteckou oddanost zavrhl. Vybídl je: „Umyjte se; očisťte se; odstraňte od mých očí špatnost svých jednání; přestaňte činit špatné.“ Jehova by přijal jejich oběti jedině tehdy, až by u něj ‚věci napravili‘. Totéž platí dnes pro každého, kdo se snad dopouští nějakého provinění. — Izajáš 1:11, 15–18.

U Jehovy nic nenapravíme tím, že se jednoduše svěříme nějakému vrstevníkovi. Například proto, že vrstevníci vždy neposkytují tu nejlepší pomoc. Často mají totiž stejně málo životních zkušeností. Důležitější však je, že nemohou odpustit tvůj hřích. To může učinit jedině Bůh. Proto mu ‚vylij své srdce‘ tím, že se mu vyznáš. (Žalm 62:8; 62:9, KB) Hluboce se možná za své jednání stydíš, ale buď ujištěn, že Jehova ‚ve velkém měřítku odpouští‘. — Izajáš 55:7.

Budeš potřebovat další pomoc. „Oznam to rodičům, hned to oznam starším, hned na začátku,“ vybízí jeden mladý křesťan, který měl užitek z takové pomoci. Ano, tvoji rodiče ti pravděpodobně mohou dobře pomoci. ‚Dej jim své srdce‘ a řekni jim o svých problémech v plném rozsahu. (Přísloví 23:26) Mohou se postarat, aby ti podle potřeby poskytli starší ve sboru další pomoc. — Jakub 5:14, 15.

Projevovat pravou věrnou oddanost — Jak?

Především by ovšem bylo nejlepší nikdy se nevěrného jednání nedopustit. Žalm 18:25 (18:26, KB) nám říká: „S někým věrně oddaným budeš [Jehovo] jednat ve věrné oddanosti, s bezúhonným, zdatným mužem budeš jednat bezúhonně.“ Jehova bohatě žehná těm, kteří věrně a oddaně zachovávají vysoká měřítka chování.

Jsou však i jiné způsoby, jak může být zkoušena tvá věrná oddanost. Co když se například někdo z tvých přátel vydal na nesprávnou cestu? Připustíš, aby pocit nepravé solidarity s tímto přítelem zatlačil do pozadí tvou věrnou oddanost Jehovovi? Bylo by projevem lásky, kdybys šel za takovým přítelem a vybídl ho, aby o věci řekl svým rodičům nebo starším. Řekni svému příteli nebo přítelkyni, že pokud to do nějaké přijatelné doby neudělá, budeš to muset udělat ty. Přísloví 27:5 říká: „Lepší je zjevné kárání než skrytá láska.“ Poskytneš-li svému příteli takovou pomoc, projevíš mu nejen pravé přátelství, ale projevíš také hloubku své věrné oddanosti Jehovovi.

Ať je zkouška jakákoli, síla k projevu věrné oddanosti pramení ze silného osobního vztahu k Jehovovi. Máme-li se těšit z takového vztahu, musí být naše modlitby obsažné a musíme se soustavně věnovat důkladnému osobnímu studiu. Je zajímavé, že všichni mladí, o nichž zde byla zmínka, že se dopustili chybného kroku, přiznali, že se předtím modlili a studovali jen ze zvyku — a časem vůbec ne. Jehova pro ně přestal být skutečný, a zanedlouho následovalo nečisté jednání. Posiluješ modlitbou a osobním studiem svůj vztah k Jehovovi, abys zůstal věrný a oddaný?

Je pravda, že tě možná někdy napadne, zda nepřicházíš o zábavu. „Někdy se zdá, jako by se světští lidé dobře bavili,“ říká jedna mladá žena. „Ale když se člověk do něčeho zaplete, je jasné, že to vůbec není žádná zábava.“ Říká to z vlastní zkušenosti, protože pěstovala sexuální nemravnost, což vedlo k těhotenství a potratu. „Být v pravdě je ochrana,“ říká nyní — a získala to poučení bolestně. Žalm 119:165 nám připomíná, že „hojný pokoj patří těm, kteří milují [Boží] zákon.“

Vynasnaž se proto ze všech sil, abys zůstal věrný a oddaný. Vytvářej si trvalý vztah k Jehovovi. Měj v nenávisti to, co je špatné a lni k tomu, co je dobré. (Římanům 12:9) Žalm 97:10 nám říká: „Vy, kteří milujete Jehovu, nenáviďte, co je špatné. Střeží duše svých věrně oddaných; z ruky ničemných je osvobozuje.“ Ano, jako mladý křesťan budeš mít užitek z Jehovovy ochrany a budeš se těšit z věčného života, jestliže obstojíš ve zkoušce křesťanské věrné oddanosti.