Je správné vždy poslouchat?

„SLYŠEL jsi mě?“ křičí matka na malého Jeníka, když ten vychází ze dveří. Tím ovšem nechce zjišťovat, jaký má Jeník sluch. Spíše se ujišťuje, že ji poslechne a přijde domů včas.

Ano, slyšet a poslouchat je úzce spřízněno. Proto nepřekvapí, že v původních jazycích Bible jsou slova, která označují poslušnost, příbuzná slovům pro slyšení. Ale komu máme naslouchat? Měli bychom poslouchat každého, kdo to vyžaduje? A je vždy správné poslouchat?

Kdy je spravné poslouchat

Vždy je správné poslouchat našeho stvořitele, Jehovu Boha. Jako náš tvůrce a zdroj života má prvořadý nárok na poslušnost svých tvorů. (Žalm 95:6, 7) Jehova také jako svrchovaný panovník udílí svou autoritu jiným, kteří splňují jeho normy, a proto se sluší, abychom i je poslouchali. Nejpřednější mezi nimi je Ježíš Kristus. Od roku 1914 je ustanoveným králem, jemuž Bůh svěřil nebeské království, „aby dokonce jemu sloužily všechny národy, národnostní skupiny a jazyky“. (Daniel 7:13, 14) A jako hlava křesťanského sboru zase Ježíš udělil autoritu jiným ve sboru, takže se sluší, abychom takové nižší pastýře poslouchali. — Hebrejcům 13:17.

Jehova dal také vodítka v otázce poslušnosti v rodinném kruhu. Děti jsou nabádány, aby ‚poslouchaly své rodiče ve spojení s Pánem‘, a manželkám je řečeno, ať se „podřizují svým manželům jako Pánovi“. (Efezanům 5:21–6:3) Křesťanům se dokonce připomíná, „aby se podřizovali a poslouchali vlády a autority jako panovníky“. (Titovi 3:1) Má však v tom všem být naše poslušnost absolutní? Je vždy namístě?

Kdy není správné poslouchat

Naslouchat těm, kterým nebyla svěřena autorita od Jehovy, může ovšem vést k pohromě. První muž, Adam, „naslouchal“ hlasu Evy a připojil se k ní a pojedl ze stromu poznání dobrého a špatného. (1. Mojžíšova 3:17) K čemu to vedlo? „Prostřednictvím neposlušnosti jednoho člověka byli mnozí učiněni hříšníky.“ (Římanům 5:19) Takový katastrofální výsledek mělo naslouchání nesprávné osobě.

Je však vždy správné naslouchat těm, kterým byla svěřena autorita v jejich postavení? Pokud se snaží použít svou autoritu bezbožně, pak ne. V souladu se zásadou poslouchat ‚ty, kteří jsou v tělesném ohledu našimi pány‘, bychom například poslouchali své zaměstnavatele. Ale co kdyby nám nařídili něco, co je v rozporu se zákony všemohoucího Boha? Následující Pavlova slova ukazují správný postup: „Ne službou naoko, jako ti, kteří se chtějí zalíbit lidem, ale jako Kristovi otroci, kteří konají Boží vůli celou duší.“ (Efezanům 6:5, 6) Při jiné příležitosti řekl Petr a ostatní apoštolové: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ — Skutky apoštolů 5:29.

Stejná zásada platí v rodině. Manžel možná nemá ocenění pro božské požadavky a nesouhlasí s přáním své manželky pravidelně se účastnit křesťanských shromáždění. Co když na ni vyvíjí nátlak, dokonce se uchyluje k násilí, jak se už někdy stalo, aby přestala chodit na křesťanská shromáždění? Co by měla dělat? Jestliže se mu podřídí, mohla by ohrozit duchovní smýšlení vlastní i duchovní smýšlení své rodiny a přijít o naději na věčný život. Nebylo by lepší poslouchat Jehovu s vědomím, že žádný člověk, ba ani její manžel, nebyl obdařen autoritou zrušit příkaz ‚neopouštět naše shromažďování‘? — Hebrejcům 10:25.

Manžel Miyoko měl námitky, že Miyoko „plýtvá“ jeho vydělanými penězi, když chodí na shromáždění, s nimiž on nesouhlasí. Nakonec jí přestal dávat peníze na domácnost a Miyoko musela chodit do sálu království hodinu pěšky.

Vzdala se? Ne. Obrátila se k Jehovovi v modlitbě a rozebrala svou situaci. Když si uvědomila, proč se manžel staví na odpor, rozhodla se, že přijme zaměstnání jako doručovatelka novin. Manžel souhlasil s podmínkou, že mu bude dávat polovinu výdělku.

Opět se modlila, aby — jestliže to bude Jehovova vůle — dostala trasu v blízkém okolí. Zpravidla trvá asi rok, než někdo dostane obvod, který chce. Ale Miyoko byla kupodivu za šest týdnů nabídnuta trasa velmi blízko jejího domu. Povzbuzena myšlenkou, že Jehova vyslyšel její modlitby, pracovala každé ráno od půl páté do šesti. Když to manžel viděl, jeho postoj se postupně měnil a začal být přístupnější. Stejně jako Miyoko, která pravidelně slouží jako pomocná průkopnice, promyslela svou situaci, rozebrala ji, modlila se v té věci a pak pozitivně jednala, i ty zjistíš, že to povede k Jehovovu požehnání.

Mohou být ovšem zvláštní důvody, proč nevěřící manžel požádá manželku, aby vynechala nějaké křesťanské shromáždění. Může to udělat, a přitom vůbec nemá v úmyslu podkopat její uctívání a službu Jehovovi Bohu. Když křesťanská žena rozumí zásadám, jež zde platí, pomůže jí to správně se rozhodnout podle daných okolností.

Jděme dále: co když jí manžel řekne, aby nevodila děti na křesťanská shromáždění? Manželka samozřejmě ví, že manžel je stále hlavou rodiny, i když neuznává jako hlavu Krista. (1. Korinťanům 11:3) Přesto jí leží na srdci duchovní blaho jejích dětí i její vlastní touha poslouchat Jehovu. Je pro ni jistě zkouškou víry, aby se vyrovnala se svými závazky ve všech těchto oblastech. Určitě pomůže modlitba k Jehovovi o moudrost a rozlišovací schopnost. (Jakub 1:5; Filipanům 4:6, 7) I taktní rozmluva s manželem a laskavá řeč, v níž projeví tichého a mírného ducha, může pomoci vyřešit problém. — Kolosanům 4:6; 1. Petra 3:1–5.

Jedna křesťanka v japonském Yamato se ocitla v takové situaci, když jí manžel zakázal vodit jejich tři děti na shromáždění. Co mohla dělat? Pilně vyučovala své děti doma, a když byly dost staré na to, aby o sobě samy rozhodovaly, všechny zaujaly postoj pro Jehovu a začaly chodit na shromáždění. Uražený manžel všechny vyhnal z domu.

Manželka si našla zaměstnání a dočasně se ubytovala u jedné sestry. Ale nespokojila se s tím. Chodila domů uklízet manželovi a vařit pro něho. Konečně je manžel asi za měsíc nebo dva přijal zpět a přestal jim odporovat. Tak byla odměněna její věrnost.

„Zkoušejte inspirované výroky“

Jak je to s autoritou v křesťanském sboru? Protože ti, kdo mají odpovědné postavení, jsou jmenováni působením Božího ducha a zakládají své rady i nabádání na Božím slově, můžeme si být jisti, že se sluší poslouchat řádně ustanovenou autoritu v křesťanském sboru. (Skutky apoštolů 20:28; Hebrejcům 13:17) To však neznamená, že takovou autoritu posloucháme a náležitě neuvažujeme o tom, co říká. Proč?

Apoštol Jan dal tuto radu: „Nevěřte každému inspirovanému výroku, ale zkoušejte inspirované výroky, abyste viděli, zda pocházejí od Boha.“ (1. Jana 4:1) To neznamená, že bychom měli být podezíraví ke všemu, co nám druzí říkají. Máme spíše na paměti Pavlova slova v Galaťanům 1:8: „I kdybychom však my nebo anděl z nebe vám snad oznamovali jako dobré poselství něco nad to, co jsme vám oznámili jako dobré poselství, ať je proklet.“

Liší se předložená informace od toho, co jsme se naučili prostřednictvím „věrného a rozvážného otroka“? Mluví osoba, která šíří takové poselství, ke cti Jehovova jména, nebo se snaží vyvýšit sebe? Je informace v souladu s celkovým učením Bible? Tyto otázky nám pomohou ‚zkoušet‘ všechno, co nám připadá sporné. Jsme nabádáni: „Přesvědčte se o všem, držte se toho, co je znamenité.“ — Matouš 24:45; 1. Tesaloničanům 5:21.

Zajímavý je v tomto ohledu případ soudce Gideona. Gideon se chtěl ujistit, že Jehova bude při něm, a proto navrhl zkoušku: „Pohleď, nechávám vlněné rouno vystavené na mlatu. Jestliže padne rosa jenom na rouno, ale na celé zemi bude sucho, potom poznám, že zachráníš Izrael skrze mne.“ Když Jehova způsobil, aby se stalo podle jeho přání, Gideon chtěl další ujištění: „Ať se, prosím, ukáže sucho pouze na rounu, a na celé zemi ať je rosa.“ — Soudců 6:37–39.

Byl Gideon přehnaně opatrný nebo podezíravý? Zřejmě ne, protože Jehova přijal obě jeho prosby a učinil, oč požádal. Gideon se chtěl ujistit o svém správném postavení. Když neměl Boží psané Slovo, jako je máme my, byl to pro něho nejúčinnější způsob, jak se ‚přesvědčit‘. Jakmile však dostal ujištění, přesně uposlechl Jehovových příkazů, přestože postavil tři sta mužů proti nepřátelskému vojsku sto třiceti pěti tisíc mužů, což by z lidského hlediska byla sebevražda. (Soudců 7:7; 8:10) Projevujeme také takový postoj tím, že hledáme v Božím slově, jaká je skutečná Boží vůle, a pak se jí držíme?

Nejmoudřejší volba

Jehova od nás neočekává slepou důvěřivost. Nechce od nás takovou poslušnost, jakou dosahuje cvičitel od zvířete uzdou nebo bičem. Proto řekl Davidovi: „Nepřipodobňujte se koni ani mule bez porozumění, jejichž bujnost musí být zkrocena dokonce uzdou nebo ohlávkou.“ (Žalm 32:9) Jehova nás naopak vybavil schopností přemýšlet a rozlišovat, takže na základě porozumění si můžeme zvolit, že ho uposlechneme.

V japonštině zahrnuje slovo kiku (slyšet) nejen význam naslouchat a uposlechnout, ale i posoudit, zda je věc dobrá, nebo špatná. Když k nám někdo mluví, je dobré naslouchat mu v tomto smyslu, abychom, když poslechneme, neposlouchali z pouhé důvěřivosti, ale z vlastní volby. Když mluví náš nebeský Otec, Jehova Bůh, ať prostřednictvím svého Slova, Bible, nebo prostřednictvím své pozemské organizace, je pro nás o to důležitější naslouchat a poslouchat a tak prokazovat, že jsme poslušní ctitelé, kteří nepřehlížejí láskyplnou připomínku: „Slyšel jsi mě?“

[Obrázek na straně 28]

Komu mám naslouchat?

[Obrázek na straně 30]

Gideon pátral po Jehovově vůli a uposlechl ji