4–6. (a) Jak naznačuje 2. žalm, že Ježíš nebude muset čekat na obrácení světa, než se ujme vlády jako „Kníže pokoje“? (b) Kdy se splnil Žalm 2:7?

⁴ Ježíš Kristus, Syn Davidův, zjevně neměl začít vládnout po obrácení světa. Naopak, měl začít vládnout mezi nepřáteli, které Jehova Bůh nakonec učiní podnoží pro nohy svého trůnícího Syna. Také 2. žalm popisuje začátek jeho vlády jako „Knížete pokoje“ uprostřed nepřátel:

⁵ „Proč je vřava mezi národy a národnostní skupiny mručely něco prázdného? Králové země se staví a vysocí úředníci se shlukli jako jeden muž proti Jehovovi a proti jeho pomazanému [jeho Kristovi] a říkají: ,Roztrhněme jejich pouta a zavrhněme od sebe jejich šňůry!‘ Ten — ten, který sedí v nebesích, se bude smát; samotnému Jehovovi budou k posměchu. Tehdy k nim bude mluvit ve svém hněvu, ve své žhavé nelibosti je znepokojí a řekne: ‚Já, ano já jsem nastolil svého krále na Sionu, své svaté hoře.‘

7. Jakou zmínku o 2. žalmu učinili apoštolové Ježíše Krista po letnicích?

⁷ Podle Skutků 4:24–27 hovořili o tomto druhém žalmu apoštolové Ježíše Krista po dni letnic roku 33 n. l.: „Jednomyslně pozvedli svůj hlas k Bohu a řekli: ‚Svrchovaný Pane, ty jsi ten, který učinil nebe a Zemi, moře a všechno v nich a který řekl prostřednictvím svého ducha ústy našeho předka Davida, svého služebníka: „Proč se národy rozbouřily a lidé uvažují o nicotných věcech? Králové země se postavili a panovníci se spolu srotili proti Jehovovi a proti jeho pomazanému.“ Rovněž tedy Herodes i Pontský Pilát se ve skutečnosti shromáždili s lidmi z národů a s izraelskými lidmi v tomto městě proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal.‘“

Větší splnění 2. žalmu

8. Kdy došlo k prvnímu splnění Žalmu 2:1, 2 a odkdy se splňuje Žalm 2 ve velkém?

⁸ Rok 33 prvního století viděl první splnění oněch prorockých slov Žalmu 2:1, 2. Bylo to ve spojitosti s člověkem Ježíšem Kristem na zemi. Byl pomazán Jehovovým svatým duchem v době, kdy byl křtěn Janem Křtitelem. Ale větší splnění 2. žalmu se odehrává od konce časů pohanů v roce 1914. (Lukáš 21:24) Bylo více než dostatečně ověřeno, že „ustanovené časy národů“, které začaly prvním zničením města Jeruzaléma v roce 607 př. n. l., skončily v roce 1914.a Tehdy zazvonila hrana národům tohoto světa včetně národů křesťanstva.

9. Co se při prvním zničení Jeruzaléma stalo s Božím královstvím, představovaným rodovou linií krále Davida?

⁹ Při prvním zničení Jeruzaléma Babylóňany skončilo království Jehovy Boha nad izraelským národem, jak je představovala rodová linie krále Davida. Od té doby nad sebou přirození Židé neměli krále z linie Davidova královského domu. Ale království Nejvyššího Boha v rukou potomka Davida, s nímž Jehova uzavřel smlouvu o věčném království v jeho linii, nemělo být navždy svrženo.

10, 11. (a) Co řekl o Davidově trůnu Bůh skrze svého proroka Ezekiela? (b) Kdo přišel se „zákonným právem“ k Davidovu trůnu a co říkal dav Židů, když se Ježíš představil jako zákonný dědic?

¹⁰ Krátce před prvním zničením Jeruzaléma Jehova způsobil, aby jeho prorok Ezekiel oslovil krále tohoto města slovy: „Ty, ty smrtelně raněný, ničemný náčelníku Izraele, jehož den přišel v čase konečného provinění, tak řekl svrchovaný Pán Jehova: ‚Odstraň turban a sejmi korunu. Tohle nebude stejné. Povyš i to, co je nízké, a sniž i vysokého. Zkázu, zkázu, zkázu z toho udělám. A tohle, tohle také nebude patřit nikomu, dokud nepřijde ten, kdo má zákonné právo, jemu je dám.‘“ — Ezekiel 21:25–27.

¹¹ Ten, jenž měl „zákonné právo“, přišel v osobě Ježíše Krista a jeho rodový původ od Davida je zaznamenán u Matouše 1:1–16 a u Lukáše 3:23–31. Všeobecně ho oslovovali jako „Syna Davidova“. V den, kdy ve splnění proroctví vjížděl triumfálně na oslu do Jeruzaléma, jásající dav Židů, který ho provázel, a jeho apoštolové oslavně provolávali: „Prosíme, zachraň Syna Davidova! Požehnaný je ten, který přichází v Jehovově jménu! Zachraň ho, prosíme, ve výšinách nahoře!“ — Matouš 21:9.

„Syn Davidův“ posazen na trůn v nebi

12. Kde byl dosazen na trůn trvalý dědic Davidův, Ježíš Kristus, když v roce 1914 skončily časy pohanů?

¹² 2 520 let, kdy měli pohané šlapat po Božím království v rukou Davidova domu, skončilo v roce 1914. Pak přišel čas, aby Ježíš Kristus, „Syn Davidův“, usedl na trůn ne na zemi, ale v nejvyšších nebesích po pravici Jehovy Boha. — Daniel 7:9, 10, 13, 14.

13. (a) Odkdy se poukazovalo předem na rok 1914 jako na konec časů pohanů a kdo to činil? (b) Jaký byl postoj národů země k nově dosazenému „Synu Davidovu“?

¹³ K tomuto dějinnému datu ukazovali předem již od roku 1876 ti, kteří se spojili s Biblickou a traktátní společností Strážná věž. Ale národy země, i národy křesťanstva, odmítly uznat toto datum jako čas, kdy mají předat svou pozemskou svrchovanost nově dosazenému „Synu Davidovu“. Neuznaly, že mu patří Bohem dané právo svrchovanosti nad celou zemí, kterou nyní Jehova Bůh učinil podnoží právoplatného krále. Své nezastřené odmítnutí právoplatného krále projevily tím, že se vrhly do první světové války.