Společně vyvyšujme Jehovovo jméno

„Velebte se mnou Jehovu a společně vyvyšujme jeho jméno.“ (ŽALM 34:3)

 1. V čem nám Ježíš během své pozemské služby poskytl výborný příklad?

POZDĚ večer 14. nisanu roku 33 n. l. zpíval Ježíš spolu se svými apoštoly chvály Jehovovi. Byli tehdy v horní místnosti jednoho domu v Jeruzalémě. (Matouš 26:30) A bylo to naposled, kdy Ježíš mohl společně se svými apoštoly zpívat. Bylo však vhodné, že toto shromáždění uzavřeli takovým způsobem. Od začátku své pozemské služby až do jejího konce Ježíš chválil svého Otce a horlivě oznamoval jeho jméno. (Matouš 4:10; 6:9; 22:37, 38; Jan 12:28; 17:6) Vlastně tím reagoval na vřelou vybídku žalmisty: „Velebte se mnou Jehovu a společně vyvyšujme jeho jméno.“ (Žalm 34:3) A to je pro nás výborný příklad.

2, 3. (a) Proč můžeme říci, že 34. žalm má prorocký význam? (b) O čem budeme uvažovat v tomto a následujícím článku?

² Jen pár hodin poté, co společně s Ježíšem zazpíval chvály, byl apoštol Jan svědkem velmi odlišné události. Viděl, jak byl jeho Pán spolu se dvěma zločinci popraven na mučednickém kůlu. Římští vojáci oněm dvěma zločincům zlámali nohy, aby urychlili jejich smrt. Jan však uvádí, že Ježíšovi nohy nezlámali. Když k němu vojáci přišli, byl už mrtvý. Jan ve svém evangeliu označil tento vývoj událostí jako splňování jiné části 34. žalmu: „Ani kost mu nebude rozdrcena.“ (Jan 19:32–36; Žalm 34:20, Septuaginta)

³ Žalm 34 obsahuje mnoho dalších myšlenek, které jsou pro křesťany zajímavé. Proto se v tomto a následujícím článku budeme zabývat tím, za jakých okolností David zmíněný žalm napsal, a také si ukážeme, v čem pro nás může být povzbuzením samotný jeho obsah.

David prchá před Saulem

 4. (a) Proč byl David pomazán za budoucího krále nad Izraelem? (b) Proč si Saul Davida ‚velmi zamiloval‘?

⁴ Když byl David mladý, kraloval nad Izraelem Saul. Ten se však stal neposlušným a ztratil Jehovovu přízeň. Proto mu prorok Samuel řekl: „Jehova dnes od tebe odtrhl izraelské královské panování a jistě je dá tvému bližnímu, který je lepší než ty.“ (1. Samuelova 15:28) Později Jehova Samuelovi nařídil, aby za budoucího krále nad Izraelem pomazal Davida, nejmladšího Jišaiova syna. Mezitím Jehova králi Saulovi odňal svého svatého ducha, a ten v důsledku toho trpěl obdobími chmurných nálad. David byl nadaný hudebník, a tak ho přivedli do Gibeje, aby tam králi sloužil. Když David hrál na harfu, Saulovi se ulevilo, a proto ‚si ho velmi zamiloval‘. (1. Samuelova 16:11, 13, 21, 23)

 5. Proč se Saulův postoj k Davidovi tak změnil a co byl David nucen udělat?

⁵ Časem se ukázalo, že Jehova je s Davidem. Pomohl mu porazit filištínského obra Goliata a podporoval ho tak, že David byl v Izraeli veřejně oslavován za svou válečnickou chrabrost. Saul však začal na Davida kvůli tomu žárlit, a dokonce ho nenávidět. Když David hrál před Saulem na harfu, ten po něm dvakrát vrhl kopí. V obou případech se však Davidovi podařilo před smrtícím kopím uhnout. Pak se Saul pokusil Davida zabít potřetí a tento budoucí izraelský král si uvědomil, že pokud si chce zachránit život, musí uprchnout. Saul však byl ve své snaze Davida dopadnout a zabít neúnavný, a proto se David rozhodl hledat útočiště mimo území Izraele. (1. Samuelova 18:11; 19:9, 10)

 6. Proč Saul nařídil vyvraždění všech obyvatel Nobu?

⁶ Po cestě k izraelské hranici se David zastavil ve městě Nob, kde byl umístěn Jehovův svatostánek. Při útěku Davida doprovázela eskorta mladých mužů, a David se tedy pro ně i pro sebe snažil sehnat něco k snědku. Když se Saul dozvěděl, že velekněz dal Davidovi a jeho mužům jídlo a také meč, který David vzal mrtvému Goliatovi, v žáru hněvu nechal všechny obyvatele města, včetně 85 kněží, vyvraždit. (1. Samuelova 21:1, 2; 22:12, 13, 18, 19; Matouš 12:3, 4)

Opět o vlásek uniká smrti

 7. Proč Gat nebyl pro Davida zrovna bezpečnou skrýší?

⁷ Z Nobu David uprchl asi 40 kilometrů na západ na filištínské území a hledal útočiště u krále Akiše, v Goliatově rodném městě Gatu. David si možná myslel, že Gat by byl tím posledním místem, kde by ho Saul mohl hledat. Služebníci gatského krále však Davida záhy rozpoznali. Když se David doslechl, že ho identifikovali, ‚dostal kvůli gatskému králi Akišovi velký strach‘. (1. Samuelova 21:10–12)

 8. (a) Co nám 56. žalm říká o Davidových zážitcích v Gatu? (b) Jak se Davidovi podařilo jen tak tak uniknout smrti?

⁸ Filištíni pak Davida zajali. Právě tehdy zřejmě David složil srdceryvný žalm, v němž Jehovu naléhavě prosil: „Vlij přece mé slzy do svého koženého měchu.“ (Žalm 56:8 a nadpis) Potom vyjádřil důvěru v to, že Jehova jeho tíseň nepřehlédne, ale že se o něj láskyplně postará a ochrání ho. David také vymyslel určitou strategii, jak filištínského krále obelstít. Choval se totiž jako nepříčetný. Když to král Akiš viděl, vynadal svým sluhům za to, že k němu vodí ‚pomatence‘. Davidově strategii Jehova zjevně požehnal. Davida z města vyhnali a ten tak znovu jen o vlásek unikl smrti. (1. Samuelova 21:13–15)

9, 10. Proč David napsal 34. žalm a koho měl možná na mysli, když jej skládal?

⁹ Bible neříká, zda Davidovi muži uprchli do Gatu spolu s ním, nebo zda zůstali na stráži v blízkých izraelských vesnicích. Ať už to bylo jakkoli, jistě to pro ně muselo být šťastné shledání, když jim David vyprávěl, jak ho Jehova opět osvobodil. Tyto události byly podkladem pro vznik 34. žalmu, jak je to ukázáno v samotném jeho nadpise. V prvních sedmi verších zmíněného žalmu David chválí Boha za to, že jej osvobodil, a vybízí své muže, aby spolu s ním vyvyšovali Velkého Zachránce svého lidu. (Žalm 34:3, 4, 7)

¹⁰ David a jeho družina našli útočiště v adullamské jeskyni, která se nacházela asi 15 kilometrů na východ od Gatu v hornaté části Izraele. Tam se k nim začali sbírat Izraelité, kteří byli nespokojení s podmínkami pod vládou krále Saula. (1. Samuelova 22:1, 2) David měl zřejmě na mysli právě tyto muže, když skládal slova Žalmu 34:8–22. Připomínky v uvedených verších jsou důležité i pro nás dnes a bezpochyby budeme mít užitek z toho, když si tento působivý žalm rozebereme podrobněji.

Leží vám na srdci v prvé řadě totéž co Davidovi?

11, 12. Z jakých důvodů chceme neustále chválit Jehovu?

¹¹ „Budu žehnat Jehovovi po všechny časy; jeho chvála bude neustále v mých ústech.“ (Žalm 34:1) David žil jako psanec, a proto měl určitě hodně starostí se sháněním obživy. Z výše uvedených slov je však vidět, že každodenní starosti neoslabily jeho rozhodnutí chválit Jehovu. To je pro nás znamenitý příklad, když čelíme těžkostem. Ať už jsme ve škole, v zaměstnání, v kazatelské službě nebo se spolukřesťany, naším prvořadým cílem by mělo být chválení Jehovy. Jen se zamysleme, kolik důvodů pro to máme! Například Jehovova úžasná stvořitelská díla nám poskytují bezpočet příležitostí objevovat nové věci a těšit se z nich. A uvažujme i o tom, čeho Jehova dosáhl prostřednictvím pozemské části své organizace. Ačkoli jsou jeho věrní služebníci na zemi nedokonalí, Jehova je v dnešní době používá opravdu mocně. A když Boží díla srovnáme s díly lidí, které zbožňuje svět, nesouhlasíte snad s Davidovými slovy: „Mezi bohy není nikdo jako ty, Jehovo, ani žádná díla nejsou jako tvoje“? (Žalm 86:8)

¹² Podobně jako David, i my chceme neustále chválit Jehovu za jeho nesrovnatelná díla. Navíc jsme nadšeni tím, že Boží Království je nyní již v rukou Davidova trvalého dědice, Ježíše Krista. (Zjevení 11:15) To znamená, že konec tohoto systému věcí je blízko. V sázce je věčná budoucnost více než šesti miliard obyvatel této planety. Nikdy dřív nebylo tak naléhavě zapotřebí kázat o Božím Království a o tom, co tato vláda již brzy pro lidstvo udělá, a také pomáhat druhým, aby Jehovu chválili spolu s námi. Naším prvořadým zájmem v životě by tedy rozhodně mělo být oznamování ‚dobré zprávy‘ při každé vhodné příležitosti. Chceme lidem pomáhat, aby ji přijali, dřív než bude příliš pozdě. (Matouš 24:14)

13. (a) V kom se David chlubil a jací lidé na to reagovali? (b) Díky čemu jsou dnes mírní lidé přitahováni ke křesťanskému sboru?

¹³ „V Jehovovi se bude chlubit má duše; mírní uslyší a budou se radovat.“ (Žalm 34:2) David se zde nechlubil žádnými osobními úspěchy. Nikdy se například neholedbal tím, jak vyzrál na gatského krále. Uvědomoval si, že to byl Jehova, kdo ho v Gatu ochránil, a že jedině díky němu unikl. (Přísloví 21:1) David se tedy nechlubil sám sebou, ale chlubil se v Jehovovi. Díky Davidovu postoji se k Jehovovi cítili přitahováni mírní lidé. I Ježíš vyvyšoval Jehovovo jméno, a proto k Bohu přicházeli ti, kdo byli pokorní a tvární. Dnes jsou mírní lidé ze všech národů přitahováni k mezinárodnímu sboru pomazaných křesťanů, jejichž Hlavou je Ježíš. (Kolosanům 1:18) Když takoví lidé pozorují, jak pokorní Boží služebníci oslavují Jehovovo jméno, a když slyší biblické poselství, jemuž díky působení svatého ducha rozumějí, hluboce to na ně působí. (Jan 6:44; Skutky 16:14)

Na shromážděních se upevňuje naše víra

14. (a) Chválil David Jehovu pouze v soukromí? (b) Jaký příklad dal Ježíš, pokud jde o společné uctívání Boha?

¹⁴ „Velebte se mnou Jehovu a společně vyvyšujme jeho jméno.“ (Žalm 34:3) David se nespokojil s tím, že by Jehovu chválil pouze v soukromí. Srdečně vybízel i své druhy, aby se k němu ve vyvyšování Božího jména připojili. Podobně i Ježíše Krista, Většího Davida, těšilo, když mohl Jehovu chválit veřejně — v místní synagoze, při svátcích v Božím chrámu v Jeruzalémě i ve společnosti svých následovníků. (Lukáš 2:49; 4:16–19; 10:21; Jan 18:20) Je pro nás radostnou výsadou, že podobně jako Ježíš můžeme Jehovu chválit společně s dalšími křesťany při každé vhodné příležitosti, a to zvláště nyní, když ‚vidíme, že se ten den blíží‘. (Hebrejcům 10:24, 25)

15. (a) Jaký vliv měly Davidovy zážitky na jeho muže? (b) Jaký užitek máme z křesťanských shromáždění?

¹⁵ „Dotazoval jsem se Jehovy, a on mi odpověděl a osvobodil mě od všeho, čeho jsem se lekal.“ (Žalm 34:4) Tento zážitek byl pro Davida důležitý. Proto dále řekl: „Tento ztrápený zavolal, a Jehova slyšel. A zachránil ho ze všech jeho tísní.“ (Žalm 34:6) Když se scházíme se svými spoluvěřícími, máme přitom mnoho příležitostí vyprávět povzbudivé zkušenosti o tom, jak nám Jehova pomohl vytrvat i za obtížných okolností. Tím můžeme posílit víru našich spolukřesťanů, stejně jako David posílil svým vyprávěním své druhy. V případě Davidových mužů platilo, že „hleděli k [Jehovovi] a rozzářili se, a jejich obličeje, ty vůbec nemohly být zahanbeny“. (Žalm 34:5) Ačkoli byli na útěku před králem Saulem, necítili se zahanbeni. Byli si jisti, že Bůh Davida podporuje, a z jejich obličejů vyzařovala radost. Podobně i noví zájemci stejně jako křesťané, kteří slouží pravému Bohu již mnoho let, vzhlížejí k Jehovovi a prosí jej o podporu. A když osobně zažijí, jak jim Jehova pomohl, v jejich radostných obličejích se zrcadlí rozhodnutí zachovat Bohu věrnost.

Buďme vděční za pomoc od andělů

16. Jak Jehova používá své anděly k tomu, aby nás ochránil?

¹⁶ „Anděl Jehovy táboří kolem těch, kdo se ho bojí, a vyprošťuje je.“ (Žalm 34:7) David se na záchranu od Jehovy nedíval jako na něco, co se mohlo stát výhradně jemu. Je sice pravda, že byl Jehovou pomazán za budoucího krále nad Izraelem, ale dobře si uvědomoval, že Jehova používá své anděly k tomu, aby střežili všechny jeho věrné ctitele bez ohledu na to, jak významné nebo nízké postavení zastávají. I v dnešní době praví ctitelé zažívají Jehovovu ochranu. V nacistickém Německu stejně jako v Angole, Malawi, Mosambiku a v mnoha dalších zemích úřady vedly proti svědkům Jehovovým štvavé kampaně s cílem je vyhladit. Jejich snahy však byly marné. Jehovovým služebníkům se v těchto zemích i nadále daří dobře a dál společně vyvyšují Boží jméno. Proč to tak dopadlo? Protože Jehova používá svaté anděly, aby svůj lid vedl a chránil. (Hebrejcům 1:14)

17. V jakých směrech nám Boží andělé pomáhají?

¹⁷ Jehovovi andělé navíc mohou řídit události tak, že lidé, kteří jsou pro ostatní křesťany příčinou klopýtání, jsou ze sboru vyloučeni. (Matouš 13:41; 18:6, 10) A i když si to v danou chvíli možná neuvědomujeme, andělé odstraňují překážky, které stojí v cestě našemu kazatelskému dílu, a ochraňují nás před věcmi, které by mohly ohrozit náš vztah k Jehovovi. Nejdůležitější však je, že nás vedou při ohlašování ‚věčné dobré zprávy‘ celému lidstvu, včetně obyvatel těch zemí, kde se kazatelské dílo vykonává pod zákazem za nebezpečných okolností. (Zjevení 14:6) O tom, že andělé někomu pomohli, se můžeme přesvědčit při čtení biblické literatury vydávané svědky Jehovovými.a Takových zážitků je příliš mnoho, než aby je bylo možné považovat za pouhou shodu okolností.

18. (a) Co se od nás vyžaduje, chceme-li mít andělskou ochranu? (b) O čem budeme uvažovat v následujícím článku?

¹⁸ Abychom z vedení a ochrany andělů mohli mít užitek, musíme dále vyvyšovat Jehovovo jméno i navzdory odporu. Nezapomeňme, že Boží anděl táboří jen „kolem těch, kdo se [Jehovy] bojí“. Co z toho pro nás vyplývá? A co to znamená mít před Bohem bázeň? Jak si ji můžeme pěstovat? A proč láskyplný Bůh chce, abychom se ho báli? O těchto otázkách bude pojednávat následující článek.

[Poznámka pod čarou]

Jak byste odpověděli?

• Jaké těžkosti David zažil v mládí?

• Co nám podobně jako Davidovi leží na srdci v prvé řadě?

• Jak se díváme na naše křesťanská shromáždění?

• Jak nám Jehova pomáhá prostřednictvím svých andělů?

[Mapa na straně 21]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Rama

Gat

Ciklag

Gibea

Nob

Jeruzalém

Betlém

Adullam

Keila

Hebron

Zif

Choreš

Karmel

Maon

En-gedi

Solné moře

[Podpisek]

Mapa: podkladem jsou mapy, na něž má autorská práva Pictorial Archive (Near Eastern History) Est. a Survey of Israel

[Obrázek na straně 21]

David vyvyšoval Jehovovo jméno, dokonce i když byl uprchlíkem

[Obrázek na straně 23]

Když na křesťanských shromážděních a sjezdech nasloucháme povzbudivým zkušenostem, posiluje se tím naše víra