Umíš účinně rozmlouvat z Písma?

„Pavel k nim tedy vyšel podle svého zvyku a tři sabaty s nimi rozmlouval z Písma.“ — Skutky 17:2

1. Proč je pro nás Bible drahocenná?

JAK drahocenné je Boží slovo? Odpovídá na životně důležité otázky jako žádný jiný pramen. To, co Bible předkládá, není jen jeden z možných názorů na život; je to pravda. Jehova nám ve svém Slově říká, co od nás vyžaduje, a všechny jeho požadavky jsou pro naše dobro. — Žalm 19:7–11; 19:8–12, „KB“; Izajáš 48:17.

2. a) Jak můžeme jiným zdůraznit pramen svého poselství, když jim vydáváme svědectví? b) O jakých otázkách bychom měli osobně uvažovat?

² Svědkové Jehovovi jsou přesvědčeni, že Bible je opravdu od Boha a že to, co obsahuje, má moc ovlivnit lidi k dobrému. Proto vážně doporučují její obsah jiným. (Hebr. 4:12) Když se podílejí na veřejné službě, chtějí, aby si lidé uvědomili, že poselství, které zvěstují, nevychází od nich, ale je z Božího vlastního Slova. Proto přímo používají Bibli a čtou z ní jiným, kdykoli je to možné. Používáš i ty Bibli tímto způsobem? Umíš rozmlouvat s upřímnými lidmi z Písma tak, abys jim pomohl porozumět tomu, čemu se učí, a přijmout to? — 2. Tim. 2:15.

3, 4. a) Jak bylo za Jeremjášových dnů zdůrazněno, že je důležité mluvit Boží vlastní slovo? b) Ke komu a k čemu chceme obrátit lidi, jež učíme?

³ Jak je důležité sdělovat lidem, co říká Bůh, místo abychom jim předkládali svůj osobní názor, to se prokázalo také v čase proroka Jeremiáše. Toto historické období bylo prorocké vzhledem k našim dnům. Většina proroků v Jeruzalémě činila v té době prohlášení, o nichž se domnívali, že je chce slyšet lid, ale neoznamovali loajálně Jehovovo slovo. Jehova o nich řekl: „Mluví vidění vlastního srdce — ne z Jehovových úst.“ A důrazně dodal: „Ten, u něhož je mé slovo, ať mluví mé slovo pravdivě. — Jer. 23:16–28.

⁴ Jeremjáš opravdu ‚mluvil Jehovovo slovo pravdivě‘. I my bychom se měli cítit povinni přesně se držet Písma, když vyučujeme jiné. Nechceme, aby se lidé stali našimi učedníky. Chceme, aby uctívali Jehovu, chodili ve šlépějích Ježíše Krista a oceňovali organizaci, jejímž prostřednictvím dnes Jehova vede své služebníky. — Srovnej 1. Korinťanům 1:11–13; 3:5–7.

5. Jak poskytuje Jan 17:16–18 vedení a) starším? b) nám všem, když se podílíme na kazatelské službě?

⁵ Sám Ježíš řekl: „Co učím, není mé, ale patří tomu, který mne poslal. Jestliže někdo touží konat jeho vůli, pozná, zda to učení je od Boha, nebo zda mluvím sám ze sebe. Kdo mluví sám ze sebe, hledá svou slávu.“ (Jan 7:16–18) I dokonalý Boží Syn bedlivě dbal, aby nemluvil sám ze sebe. Oč více bychom měli dávat pozor my. Jak vhodné tedy je, že sborový starší musí být „pevně se držící spolehlivého slova při svém umění vyučovat“. (Tit. 1:5) Jak vhodná je také rada v 2. Timoteovi 4:2: „Kaž slovo.“ To je norma, jíž se držíme ve sboru a když se podílíme na kazatelské službě mimo něj.

6. Co bývá ještě zpravidla zapotřebí kromě čtení veršů z Bible? Znázorni to.

⁶ To ovšem neznamená, že bychom měli prostě přečíst verše z Bible a nic víc neříkat. Jestliže mají lidé pochopit plný význam textů, je důležité, aby postřehli jejich uplatnění. To platilo o etiopském eunuchovi, o němž je řeč ve Skutcích 8:26–38. Ten muž četl Izajášovo proroctví, ale nechápal, co znamená. Jakmile však dostal odpovědi na své otázky, když pochopil význam toho, co četl, a uvědomil si, jak se ho to osobně týká, stal se křesťanem. I my bychom dnes měli poskytovat podobnou pomoc hledajícím pravdu a vždy bychom se měli starat, abychom správně zacházeli se slovem pravdy.

Jak používal písmo Ježíš?

7. Čí příklad nám může pomoci, abychom zlepšili svou schopnost rozmlouvat z Písma?

⁷ Ježíš Kristus dal nejznamenitější příklad toho, jak účinně používat Písmo. (Mat. 7:28–29; Jan 7:45, 46) Když si rozebereme jeho způsob vyučování, může nám to pomoci, abychom zlepšili svou schopnost rozmlouvat z Písma. Uvažuj o následujících příkladech:

8. a) Jakou otázku dal Ježíšovi „nějaký muž zběhlý v Zákoně? b) Jak Ježíš zvládl otázku a proč?

⁸ U Lukáše v 10. kapitole ve verších 25–28 čteme, jak se „nějaký muž zběhlý v Zákoně“ snažil zkoušet Ježíše otázkou: „Učiteli, co mám udělat, abych zdědil věčný život?“ Jak bys odpověděl ty? Co udělal Ježíš? Snadno mohl dát přímou odpověď, ale uvědomil si, že muž již má na věc určitý názor. Proto se ho zeptal, jak by na otázku odpověděl on, a řekl: Co je napsáno v Zákoně? Jak čteš?“ Muž odpověděl: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou a celou svou myslí“ a „svého bližního jako sám sebe“. Ježíš odvětil: „Odpověděl jsi správně.“ Pak volně přetlumočil část 3. Mojžíšovy 18:5: „Stále to dělej a získáš život.“ Při jiné příležitosti sám Ježíš citoval v odpovědi na otázku tato dvě přikázání. (Mar. 12:28–31) Ale tentokrát muž, s nímž mluvil, znal mojžíšovský Zákon a zřejmě chtěl vědět, zda Ježíš souhlasí s tím, čemu se z něho naučil. Ježíš mu tedy dal to zadostiučinění, že ho nechal odpovědět.

9. a) Co udělal Ježíš, aby muži pomohl postihnout smysl textů, které citoval? b) Proč byla tato metoda účinná?

⁹ Onomu muži přesto unikal plný smysl textů, které citoval. A tak se „chtěl prokázat spravedlivým [a] řekl Ježíšovi: „Kdo je ve skutečnosti můj bližní?“ Ježíš v odpovědi necitoval další texty. Nedal prostě definici, vůči níž by muž mohl mít výhrady. Místo toho použil znázornění — a vynikající, které skutečně odpovídalo potřebám toho muže, znázornění, jež by mu pomohlo uvažovat o smyslu toho textu. Ježíš vyprávěl o přátelském Samaritánovi, který přispěl na pomoc pocestnému, jenž byl oloupen a zbit, zatímco kněz a levita mu nepomohli. Bylo to podobenství, které dalo slovu „bližní“ význam, jejž si tento muž nikdy předtím neuvědomil, a přitom bylo vymyšleno tak, aby zapůsobilo na srdce. Na závěr položil Ježíš otázku, aby se ujistil, že muž pochopil, a vybídl ho, aby uplatňoval v životě to, o čem právě hovořili. — Luk. 10:29–37.

10. a) Čemu se můžeme naučit z příkladu Ježíšova vyučování? b) Jak bychom mohli některé z těchto myšlenek uplatnit, když v kazatelské službě používáme současný námět k rozmluvě?

¹⁰ Čemu se můžeme naučit z tohoto příkladu vyučování? Všiml sis následujícího? 1. Ježíš obrátil pozornost k Písmu a tam hledal odpověď na úvodní mužovu otázku. 2. Vyzval muže, aby se vyjádřil, a vřele ho pochválil, když on v odpovědi projevil rozlišovací schopnost. 3. Ujistil se, že muži neuniká spojitost mezi otázkou a texty, jak ukazuje 28. verš. 4. Použil podobenství působící na srdce, aby zajistil, že muži neujde skutečný smysl odpovědi. Jestliže se budeme řídit tímto vzorem, může nám to pomoci, abychom s jinými účinně rozmlouvali z Písma.

„Učiteli, mluvil jsi dobře“

11. a) Jakou vyhraněnou odpověď dal Ježíš saduceům, když se ho ptali na manželství ve vztahu ke vzkříšení? b) Proč nezůstal jen u toho?

¹¹ U Lukáše ve 20. kapitole ve verších 27–40 je zaznamenán jiný vynikající způsob účinného použití Božího slova. Někteří saduceové přišli za Ježíšem s otázkou. Předložili Ježíšovi situaci, o níž se domnívali, že ukazuje pošetilost víry v to, že mrtví budou opět žít. Vyprávěli o ženě, která měla sedm manželů po sobě. „Manželkou kterého z nich se tedy stane při vzkříšení? Ptali se. Odpověď, kterou jim dal Ježíš, zřejmě vůbec nečekali. Očividně je nikdy nenapadlo, že by vzkříšení nevstupovali do manželství, ale že by v tomto ohledu byli jako andělé. Ale bylo zapotřebí něčeho víc, aby byla odpověď přesvědčivá.

12. a) Jakou úvahu použil Ježíš na podporu víry ve vzkříšení? b) Proč to bylo zvláště vhodné pro saducey?

¹² Ježíš si uvědomil, že skutečným problémem saduceů je nevíra ve vzkříšení. Proto na to obrátil zvláštní pozornost. Svůj argument čerpal z Mojžíšových spisů, 2. Mojžíšovy 3:6. Saduceové prohlašovali, že těm spisům věří. Uvažoval: „Že jsou mrtví buzeni, odhalil i Mojžíš ve zprávě o trnitém keři, když nazývá Jehovu ‚Bohem Abrahámovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým‘.“ Mohli však saduceové vidět v těch slovech zmínku o vzkříšení? Nemohli, dokud Ježíš nedodal: „Není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni jsou pro něho živí.“ Bylo to jasné: neživé předměty mohou mít stvořitele stejně jako lidé, ale jen živí lidé mohou mít Boha, který je předmětem jejich oddanosti a uctívání. Kdyby byli Abrahám, Izák a Jákob prostě mrtví a pochovaní, bez dalších vyhlídek na život, mohl by Jehova říci Mojžíšovi: „Byl jsem jejich Bohem“. Ale to neřekl. Je tedy divné, že potom, co tak Ježíš rozmlouval z Písma o této věci, někteří ze znalců Písma odpověděli: „Učiteli, mluvil jsi dobře“?

13. Jaké předložené návrhy nám mohou pomoci, abychom rozvíjeli schopnost rozmlouvat z Písma? Vysvětli, proč soudíš, že každý z uvedených návrhů je důležitý.

¹³ Jak můžeš získat nebo dále rozvíjet takovou schopnost rozmlouvat z Písma? Důležitá je řada věcí. 1. Musíš mít spolehlivou znalost Písma. Při získávání tohoto poznání jsou důležité pravidelné studium a účast na shromáždění. 2. Je třeba, aby sis udělal čas na rozjímání, myšlenkové zkoumání pravd z různého hlediska, a abys budoval ocenění pro ně. 3. Když studuješ, nehledej pouze vysvětlení textů, ale i biblické důvody těchto vysvětlení. Poznamenej si je u textů, které hodláš rozebírat. 4. Uvažuj, jak bys texty vyložil různým druhům lidí. 5. Zamysli se nad tím, jak bys mohl některé myšlenky znázornit. To vše má hodnotu při pěstování schopnosti rozmlouvat z Písma.

Přizpůsobit rozmluvu posluchačum

14. Jakých stránek Pavlovy vyučovací metody si můžeme povšimnout ve Skutcích 17:2, 3?

¹⁴ Podle toho, co se můžeme dovědět, byl i apoštol Pavel znamenitý učitel. Nějaký čas s ním putoval lékař Lukáš a jeho popis Pavlovy činnosti stojí za povšimnutí. Podává zprávu: „Přišli do Tesaloniky, kde byla židovská synagóga. Pavel k nim tedy vešel podle svého zvyku a tři sabaty s nimi rozmlouval z Písma. Vysvětloval a dokazoval pomocí důkazů, že bylo nutné, aby Kristus trpěl a vstal z mrtvých, a řekl: „To je Kristus, ten Ježíš, kterého vám zvěstuji.“ K čemu to vedlo? Jehova žehnal Pavlovu úsilí. „Někteří z nich tedy uvěřili. . . a také velké množství Řeků, kteří uctívali Boha, a nemálo předních žen.“ Vyučovací metoda, jíž požíval Pavel, stojí zvláště za povšimnutí: Nejen že texty četl; rozmlouval o nich a rozmluvu přizpůsoboval svým posluchačům. Nespokojil se s tím, že jim prostě pověděl dobrou zprávu, ale vysvětlil ji a předložil důkaz z inspirovaného Božího slova. (Sk. 17:1–4) Uvažuj o dvou příkladech Pavlovy vyučovací metody.

15. Jak se Pavel snažil vytvořit společný základ, když mluvil se židovskými posluchači v pisidské Antiochii? b) Proč soudíš, že je v naší svědecké práci důležité dostat se na společný základ?

¹⁵ Ve Skutcích 13:16–41 je zapsán proslov, jejž Pavel přednesl židovským posluchačům v pisidské Antiochii. Nejdříve se pokusil vytvořit společný základ s posluchači. (Viz. verše 16, 17) Proč to udělal? Protože to mohlo přispět k jejich ochotě rozmlouvat o námětu, jejž hodlal předložit. Nepředstavil se jako člen křesťanského sboru, který má pro ně poselství o Ježíši Kristu. Hovořil k Židům, a proto vzal v úvahu jejich smýšlení. Uznal, že jeho posluchači jsou lidé, kteří se bojí Boha a poukázal, že on sám je jako většina z nich rodem Hebrejec. Připomněl také významné úseky z dějin Izraele. Ale jak s nimi udržel společný základ, když mluvil o Ježíši Kristu?

16. Jak udržel Pavel společný základ, když k oněm Židům mluvil o Ježíšovi?

¹⁶ Pavel Ježíše představil jako Davidova potomka a jako toho, jehož totožnost oznámil Jan Křtitel, kterého lidé obecně uznávali jako Božího proroka. (Sk. 13:22–25; Luk. 20:4–6) Pavel však věděl, že jeho posluchači jsou si vědomi, že Ježíš byl zavržen vládci v Jeruzalémě, a proto tuto záležitost uvedl sám a vysvětlil, že i zavržení a poprava Ježíše byly splněním proroctví. (Sk. 13:27–29) Poukázal, že Bůh sám pak zasáhl v Ježíšův prospěch tím, že ho vzbudil z mrtvých, a že mezi Židy jsou očití svědkové skutečnosti, že Ježíš byl vzkříšen. (Sk. 13:30, 31) Pavel si byl vědom, že to by mohlo být pro mnohé těžko přijatelné, a tak vysvětlil, že to, o čem mluví, je „dobré poselství o zaslíbení daném předkům.“ Doložil, že to tak je, když nejprve citoval Žalm 2:7, pak Izajáše 55:3 a nakonec Žalm 16:10. O posledním textu rozmlouval a ukázal, že se nemohl splnit na Davidovi, protože ten „viděl porušení“. Musí se tedy vztahovat na někoho, kdo „neviděl porušení“, protože byl Bohem vzbuzen z mrtvých. (Sk. 13:32–37) Když předložil Pavel tuto myšlenku, pronesl závěr vyzývající k činu. Věděl, že je životně důležité, aby lidé vzali vážně, co slyší. Mnozí reagovali příznivě. — Sk. 13:38–43.

17. a) Proč předložil Pavel pravdu v Athénách jinak? b) Čemu se můžeme naučit z toho, co použil při té příležitosti?

¹⁷ Když Pavel mluvil k nežidovským posluchačům, požíval podobné učitelské metody.. Na athénském Areopagu tedy přizpůsobil svůj výklad okolnostem a uvažování Athéňanů. Ve snaze vytvořit společný základ pochválil posluchače, že jsou nábožní lidé. Zmínil se o jednom oltáři ve městě, na kterém byl nápis „Neznámému Bohu“. A právě tohoto Boha, jak prohlásil Pavel, jim zvěstuje. (Sk. 17:22, 23) Potom volně převyprávěl úseky z inspirovaných Písem a o těch pak s nimi rozmlouval. A protože poněkud znal řeckou literaturu, citoval také jejich básníky, ne jako autoritu, ale aby ukázal, že jisté věci, o nichž rozmlouvá, jsou uznávány i v jejich literatuře. Někteří v důsledku toho uvěřili. — Sk. 17:24–31, 34.

18. Co nám může pomoci dosáhnout dobrých výsledků v našem úsilí rozmlouvat s jinými z Písma?

¹⁸ Dobrá zpráva, kterou Pavel kázal v Athénách, byla totéž poselství, jež předal v pisidské Antiochii. Rozdíly ve způsobu předložení vyplývaly z toho, že rozeznal, co je zapotřebí, aby mohl rozmlouvat s různými lidmi. Záleželo mu na nich do té míry, že na to vynaložil zvláštní úsilí. A úsilí přineslo dobré výsledky. Kéž i my vynakládáme potřebnou námahu a hledáme Boží požehnání pro naše úsilí rozmlouvat s jinými z Písma, abychom se mohli dělit o dobré poselství s lidmi všeho druhu. — 1. Kor. 9:19–23.

Vzpomínáš si?

● Proč je důležité používat přímo Bibli?

● Jaké znamenité zásady vyučování jsou znázorněny u Lukáše 10:25–37?

● Jaké zvyklosti nám mohou pomoci, abychom rozvíjeli schopnost rozmlouvat z Písma?

● Do jaké míry by mohlo zázemí lidí ovlivnit způsob, jímž se snažíme s nimi rozmlouvat?