Měj v Jehovu naprostou důvěru

„Jehova uslyší, když k němu budu volat.“ (ŽALM 4:3)

1, 2. (a) Do jaké nebezpečné situace se David dostal? (b) O kterých žalmech budeme uvažovat?

PO MNOHA letech vlády nad Izraelem se král David dostal do nebezpečné situace — spikl se proti němu jeho syn Absalom, prohlásil se za krále a David musel z Jeruzaléma uprchnout. Navíc ho zradil blízký přítel. David s těmi, kdo mu zůstali věrní, šel bos a s pláčem přes Olivovou horu. Později se objevil Šimei, příbuzný krále Saula, a začal po Davidovi házet kameny a prach a svolávat na něj zlo. (2. Sam. 15:30, 31; 16:5–14)

² Vedla tato zkouška k tomu, že David v zármutku a hanbě zemřel? Ne, protože důvěřoval Jehovovi, což je patrné z jeho 3. žalmu, v němž vyjádřil pocity, které prožíval při útěku před Absalomem. David je pisatelem také 4. žalmu. Z obou těchto žalmů je zřejmá jeho důvěra v to, že Bůh slyší modlitby a odpovídá na ně. (Žalm 3:4; 4:3) Tyto žalmy nás ujišťují, že Jehova je dnem i nocí se svými věrnými služebníky a žehná jim tím, že je podporuje a dává jim vnitřní klid i pocit bezpečí. (Žalm 3:5; 4:8) Podívejme se, jak nám tyto dva žalmy mohou pomoci, abychom Jehovovi naprosto důvěřovali.

Když proti nám „mnozí povstávají“

 3. Co se o Davidově situaci dozvídáme ze Žalmu 3:1, 2?

³ „Srdce izraelských mužů šlo za Absalomem,“ řekl posel Davidovi. (2. Sam. 15:13) David přemýšlel o tom, jak se Absalomovi podařilo takovou podporu získat, a ptal se: „Jehovo, proč přibylo mých protivníků? Proč mnozí povstávají proti mně? Mnozí říkají o mé duši: ‚Není pro něho u Boha záchrana.‘“ (Žalm 3:1, 2) Mnozí Izraelité si mysleli, že před Absalomem a jeho přívrženci Jehova Davida neochrání.

4, 5. (a) Čím si byl David jistý? (b) Co znamenají Davidova slova, že Bůh je „Tím, kdo pozvedá [jeho] hlavu“?

⁴ David se však nebál, protože Jehovovi naprosto důvěřoval. Napsal: „Přece jsi, Jehovo, štítem kolem mne, mou slávou a Tím, kdo pozvedá mou hlavu.“ (Žalm 3:3) Měl jistotu, že ho Jehova ochrání, podobně jako štít chrání vojáka. Stárnoucí král sice prchal a kvůli pokoření měl přikrytou hlavu a byl skloněný, ale věděl, že Nejvyšší tuto situaci změní — že ho napřímí, pozvedne jeho hlavu a vrátí mu dřívější slávu. David volal k Bohu a byl si jist, že mu odpoví. Máš takovou důvěru i ty?

⁵ Slovy „Tím, kdo pozvedá mou hlavu“ David ukázal, že pomoc, kterou očekává, obdrží od Boha. Jiný biblický překlad uvádí: „Ale ty, ó PANE, jsi vždy mým štítem před nebezpečím; dáváš mi vítězství a obnovuješ mou odvahu.“ (Today’s English Version) O výroku „Tím, kdo pozvedá mou hlavu“ jeden slovník říká: „Když Bůh pozvedá . . . něčí ‚hlavu‘, naplňuje takového člověka nadějí a důvěrou.“ David byl připraven o izraelský trůn, a tak měl důvod být sklíčený. Avšak to, že bude ‚pozvednuta jeho hlava‘, ho naplňovalo odvahou a Bohu naprosto důvěřoval.

‚Jehova mi odpoví‘

 6. Proč David napsal, že odpověď na jeho modlitbu přijde z Jehovovy svaté hory?

⁶ Davidova důvěra v Jehovu je patrná i z následujících slov: „Svým hlasem budu volat k samotnému Jehovovi, a on mi odpoví ze své svaté hory.“ (Žalm 3:4) V souladu s Davidovými pokyny byla truhla smlouvy, jež symbolizovala Boží přítomnost, přenesena na horu Sion. (Přečti 2. Samuelovu 15:23–25.) David proto očekával, že odpověď na jeho modlitbu přijde z Jehovovy svaté hory.

 7. Proč David neměl strach?

⁷ David s jistotou věděl, že modlit se k Bohu není zbytečné, a proto neměl strach. Napsal: „Pokud jde o mne, já si lehnu, abych spal; jistě se probudím, protože mě stále podporuje sám Jehova.“ (Žalm 3:5) Přestože v noci hrozilo největší nebezpečí nečekaného útoku, David se nebál jít spát. Měl jistotu, že se probudí, protože na základě svých dřívějších zkušeností naprosto spoléhal na to, že ho Bůh bude podporovat. Stejnou důvěru můžeš mít i ty, pokud se pevně držíš ‚Jehovových cest‘ a nikdy se od Jehovy neodvrátíš. (Přečti 2. Samuelovu 22:21, 22.)

 8. Jak je Davidova důvěra v Boha patrná ze Žalmu 27:1–4?

⁸ Davidova naprostá důvěra v Boha je patrná i z jiného žalmu. Čteme tam tato inspirovaná slova: „Jehova je mé světlo a má záchrana. Z koho budu mít strach? Jehova je pevnost mého života. Z koho budu mít děs? . . . I kdyby proti mně postavilo stan ležení, mé srdce se nebude bát. . . . O jednu věc jsem prosil Jehovu — tu budu hledat, abych bydlel v Jehovově domě po všechny dny svého života, abych pohlížel na Jehovovu příjemnost a s oceněním se díval na jeho chrám.“ (Žalm 27:1–4) Pokud sdílíš Davidovy pocity a umožňují ti to tvé okolnosti, určitě se pravidelně scházíš s ostatními ctiteli Jehovy. (Hebr. 10:23–25)

9, 10. Proč můžeme říct, že navzdory svým slovům v Žalmu 3:6, 7 David nebyl pomstychtivý?

⁹ Přestože David byl v situaci, kdy proti němu stál zrádný Absalom a mnoho poddaných, kteří se proti němu vzbouřili, napsal: „Nebudu se bát desetitisíců lidí, kteří se kolem dokola sešikovali proti mně. Povstaň přece, Jehovo! Zachraň mě, můj Bože! Vždyť budeš muset udeřit všechny mé nepřátele do čelisti. Zuby ničemných budeš muset zlámat.“ (Žalm 3:6, 7)

¹⁰ David nebyl pomstychtivý. Tím, kdo jeho nepřátele měl ‚udeřit do čelisti‘, byl Jehova. Král David měl svůj vlastní opis Zákona a věděl, že je tam Boží výrok: „Má je pomsta a odplata.“ (5. Mojž. 17:14, 15, 18; 32:35) Jehova měl také ‚zlámat zuby ničemných‘, neboli postarat se o to, aby Davidovi nemohli dále škodit. Jehova dobře ví, kdo je ničemný, protože „vidí, jaké je srdce“. (1. Sam. 16:7) Jsme velmi vděční za to, že Bůh nám dává víru a sílu, abychom mohli pevně stát proti tomu, kdo je nejničemnější — proti Satanovi. Už brzy bude uvržen do propasti jako řvoucí, ale bezzubý lev, kterého nečeká nic jiného než zničení. (1. Petra 5:8, 9; Zjev. 20:1, 2, 7–10)

„Záchrana patří Jehovovi“

11. Proč bychom se měli modlit za své spoluvěřící?

¹¹ David věděl, že pouze Jehova mu může poskytnout záchranu, kterou tak zoufale potřeboval. Nemyslel však jen na sebe, ale i na Boží lid jako celek. Svůj inspirovaný žalm vhodně ukončil slovy: „Záchrana patří Jehovovi. Tvé požehnání je na tvém lidu.“ (Žalm 3:8) David byl v nesmírně obtížné situaci, ale přesto myslel na Jehovův lid a plně důvěřoval tomu, že Bůh svým služebníkům bude žehnat. Myslíš i ty na své spoluvěřící? Pamatuj na ně ve svých modlitbách a pros Jehovu, aby jim dával svatého ducha a oni tak mohli s odvahou a s důvěrou oznamovat dobrou zprávu. (Ef. 6:17–20)

12, 13. Co se stalo Absalomovi a jak na to David reagoval?

¹² Absalom skončil špatně. Je to varování pro každého, kdo by chtěl škodit druhým, a zejména Božím pomazaným, jako byl David. (Přečti Přísloví 3:31–35.) Nastala bitva, ve které bylo Absalomovo vojsko poraženo. Absalom ujížděl na mulu, ale svými hustými vlasy uvízl ve větvích velkého stromu. Bezmocně tam zůstal viset a Joab ho probodl třemi kopími. (2. Sam. 18:6–17)

¹³ Měl David radost z toho, když se dozvěděl, co se jeho synovi stalo? Ne. Chodil po nástřešní místnosti sem a tam, naříkal a volal: „Můj synu Absalome, můj synu, můj synu Absalome! Ó, kdybych tak byl zemřel já místo tebe, Absalome, můj synu, můj synu!“ (2. Sam. 18:24–33) Až Joabova slova vedla k tomu, že se David vzchopil. Absalom doplatil na to, že se kvůli chorobné ctižádosti postavil proti vlastnímu otci, Jehovovu pomazanému. (2. Sam. 19:1–8; Přísl. 12:21; 24:21, 22)

Další žalm, v němž David vyjadřuje důvěru v Boha

14. Co můžeme říct o 4. žalmu?

¹⁴ Úpěnlivou modlitbou, ze které je patrná Davidova naprostá důvěra v Jehovu, je také 4. žalm. (Žalm 3:4; 4:3) Možná ho David složil proto, aby vyjádřil svou úlevu a dal najevo svou vděčnost za to, že Bůh zmařil Absalomovo spiknutí. Jiná možnost je, že ho složil pro levitské zpěváky. Ale ať už je to jakkoli, když budeme o této inspirované písni přemýšlet, posílí to naši důvěru v Jehovu.

15. Proč se prostřednictvím Ježíše můžeme k Jehovovi s důvěrou modlit?

¹⁵ I v tomto žalmu David projevil naprostou důvěru v Boha a v to, že slyší modlitby. Uvedl: „Když volám, odpověz mi, můj spravedlivý Bože. V tísni mi vytvoříš široký prostor. Projev mi přízeň a slyš mou modlitbu.“ (Žalm 4:1) Pokud jednáme způsobem, který je v Božích očích spravedlivý, i my můžeme Bohu plně důvěřovat. Víme, že Jehova, ‚spravedlivý Bůh‘, žehná svým věrným služebníkům, a proto se k němu s důvěrou modlíme prostřednictvím jeho Syna, a to s vírou ve výkupní oběť. (Jan 3:16, 36) Přináší nám to skutečný vnitřní klid.

16. Co Davida možná sklíčilo?

¹⁶ Někdy se můžeme dostat do skličující životní situace a naše důvěra v Jehovu začne slábnout. To se možná stalo i Davidovi, protože napsal: „Jak dlouho bude má sláva k urážce, vy synové lidí, zatímco stále milujete prázdné věci, zatímco se stále snažíte najít lež?“ (Žalm 4:2) Vyjádření „synové lidí“ se vztahuje na lidi obecně a je zde zřejmě použito v negativním smyslu. Davidovi nepřátelé ‚milovali prázdné věci‘. V jiném biblickém překladu tato pasáž zní: „Jak dlouho budete milovat klam a hledat falešné bohy?“ (New International Version) I kdyby nás jednání druhých skličovalo, dál se úpěnlivě modleme a jedinému pravému Bohu plně důvěřujme.

17. Například v jaké situaci bychom měli jednat v duchu Žalmu 4:3?

¹⁷ Davidova důvěra v Boha je jasně vidět z následujících slov: „Uvědomte si tedy, že Jehova jistě rozezná svého věrně oddaného; Jehova uslyší, když k němu budu volat.“ (Žalm 4:3) Máme-li Jehovovi zůstat věrní, musíme být odvážní a plně mu důvěřovat. Tyto vlastnosti potřebujeme například tehdy, když je nějaký náš příbuzný vyloučen. Jehova žehná těm, kdo jsou mu věrní a drží se jeho měřítek. Věrnost Jehovovi a důvěra v něj vedou k tomu, že neztratíme radost. (Žalm 84:11, 12)

18. Co bychom měli v souladu se Žalmem 4:4 udělat, pokud nám někdo řekl něco nelaskavého nebo nám nějak ublížil?

¹⁸ Co když někdo řekne nebo udělá něco, co nás rozruší? Pokud uplatníme následující Davidovu radu, pomůže nám to, abychom vnitřní radost neztratili: „Buďte znepokojeni, ale nehřešte. Vypovídejte se ve svém srdci, na lůžku, a mlčte.“ (Žalm 4:4) Jestliže nám někdo řekl něco nelaskavého nebo nám nějak ublížil, nedopusťme se hříchu tím, že bychom mu to oplatili. (Řím. 12:17–19) Můžeme o tom mluvit ve svém srdci, na lůžku. Když se v té věci budeme modlit, možná ji uvidíme v jiném světle a podnítí nás to, abychom z lásky odpustili. (1. Petra 4:8) V této souvislosti stojí za zmínku rada apoštola Pavla, která je podle všeho založena právě na Žalmu 4:4: „Zlobte se, a přece nehřešte; ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou, ani nedávejte místo Ďáblovi.“ (Ef. 4:26, 27)

19. Jak s našimi duchovními oběťmi souvisí Žalm 4:5?

¹⁹ To, jak je důležité důvěřovat v Boha, vyplývá i z dalšího verše: „Obětujte oběti spravedlnosti a důvěřujte v Jehovu.“ (Žalm 4:5) Oběti, které Izraelité předkládali, měly v Božích očích hodnotu pouze tehdy, když je přinášeli se správnou pohnutkou. (Iz. 1:11–17) Mají-li být Bohu přijatelné naše duchovní oběti, musíme mít správné pohnutky a naprosto mu důvěřovat. (Přečti Přísloví 3:5, 6; Hebrejcům 13:15, 16.)

20. Co znamenají slova ‚světlo Jehovova obličeje‘?

²⁰ David dále napsal: „Mnozí říkají: ‚Kdo nám ukáže dobré?‘ Pozvedni na nás světlo svého obličeje, Jehovo.“ (Žalm 4:6) ‚Světlo Jehovova obličeje‘ znamená Boží přízeň. (Žalm 89:15) Slovy „pozvedni na nás světlo svého obličeje“ David vlastně myslel ‚projev nám přízeň‘. Pokud Jehovovi důvěřujeme, pak máme jeho přízeň a cítíme vnitřní radost z toho, že plníme jeho vůli.

21. Čím si můžeme být jisti, když se plně věnujeme duchovní žni?

²¹ David se těšil na to, že díky Jehovovi zažije ještě větší radost, než jakou lidé mají v čase žně. Napsal: „Jistě mi dáš do srdce radování větší než v čase, kdy se rozhojnilo jejich obilí a jejich mladé víno.“ (Žalm 4:7) Jestliže se dnes plně podílíme na duchovní žni, můžeme si být jisti, že získáme vnitřní radost. (Luk. 10:2) Spolu s pomazanými, kteří poskytují vedení, neboli s ‚lidnatým národem‘, se radujeme z toho, že přibývá těch, kdo se na žni podílejí. (Iz. 9:3) Věnuješ se horlivě duchovní žni i ty?

Dál Bohu naprosto důvěřujme

22. Jak se v souladu s Žalmem 4:8 dařilo Izraelitům, když dodržovali Boží Zákon?

²² David končí tento žalm slovy: „V pokoji si lehnu a budu spát, vždyť jen ty sám, Jehovo, působíš, abych bydlel v bezpečí.“ (Žalm 4:8) Když Izraelité dodržovali Zákon, měli s Jehovou pokojné vztahy a cítili se v bezpečí. Například v době Šalomounovy vlády „Juda a Izrael . . . bydleli v bezpečí“. (1. Král. 4:25) Ti, kdo důvěřovali Bohu, zažívali pokoj, i když okolní národy byly nepřátelské. Podobně jako David, i my můžeme mít klidný spánek, protože Bůh působí, že se cítíme v bezpečí.

23. K čemu vede to, že Bohu naprosto důvěřujeme?

²³ Dál s důvěrou služme Jehovovi a s vírou vytrvávejme v modlitbě. Díky tomu budeme zažívat velkou radost a také „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení“. (Fil. 4:6, 7) Jestliže Jehovovi naprosto důvěřujeme, nemusíme mít strach z toho, co přinese budoucnost.

Jak bys odpověděl?

• Co David prožíval kvůli Absalomovi?

• Jak nás 3. žalm povzbuzuje k důvěře v Jehovu?

• Jak naši důvěru v Jehovu může posílit 4. žalm?

• Jaký užitek nám přináší to, že Bohu naprosto důvěřujeme?

[Obrázek na straně 29]

Přestože David musel uprchnout před Absalomem, nepřestal Jehovovi důvěřovat

[Obrázky na straně 32]

Máš v Jehovu naprostou důvěru?