LÁHEV, MĚCH

Nádoba, která se používala na takové věci jako voda, olej, mléko, víno, máslo a sýr. Ve starověku se láhve lišily co do velikosti i tvaru, některé byly koženými vaky a jiné nádobami s úzkým hrdlem a se zátkou. Egypťané měli jako nádoby ozdobené vázy vyrobené z alabastru, bronzu, kamene, kostí, porcelánu, skla, slonoviny, stříbra nebo zlata. Ve staré Asýrii se používaly skleněné láhve a v různých starověkých biblických zemích byly běžné láhve hliněné. Starověké národy však používaly především kožené měchy.

Kožené měchy se obvykle vyráběly tak, že zvíře bylo zabito, odřízla se mu hlava a nohy a potom se mu opatrně stáhla kůže takovým způsobem, aby se nemusela rozříznout na břiše. Kůže se vyčinila a pak byly všechny otvory zašity. Krk nebo možná jeden cíp kůže tam, kde byla noha, se nezašil a sloužil jako otvor, který se mohl uzavírat kolíkem nebo provazem. Pro tento účel se používala ovčí, kozí a někdy i telecí kůže. V některých případech se na kůžích, které se používaly na mléko, máslo, sýr nebo vodu, nechávala srst. Pokud měly kožené měchy sloužit k uchovávání oleje nebo vína, bylo zapotřebí mnohem důkladnějšího zpracování kůže. Ještě nedávno se na Středním východě vyrábělo podobným způsobem mnoho kožených měchů. Pokud měchy na vodu nebyly dobře vyčiněny, mohla voda dostat nepříjemnou chuť.

Když Abraham propustil Hagar, dal jí s sebou „kožený měch [heb. cheʹmeth]“. (1Mo 21:14, 15, 19) Gibeoňané Jozuovi řekli: „A to jsou kožené měchy [heb. noʼ·dhóthʹ] na víno, které jsme plnili nové, a pohleďte, popraskaly.“ (Joz 9:13) K tomu časem mohlo dojít, protože víno kvasilo. Elihu řekl: „Pohleďte, mé břicho je jako víno, jež nemá průduch; jako nové kožené měchy [heb. ʼo·vóthʹ] chce puknout.“ (Job 32:19) Většinou však nové vinné měchy byly schopny odolat vnitřnímu tlaku, který vznikal kvašením vína. Staré vinné měchy však časem ztvrdly a ztratily pružnost, a bylo tedy pravděpodobnější, že prasknou. Ježíš Kristus proto vhodně řekl: „Lidé také nedávají mladé víno do starých vinných měchů; jestliže to ale udělají, vinné měchy prasknou a víno se rozlije a vinné měchy jsou zničeny. Lidé však dávají mladé víno do nových vinných měchů a obojí se zachová.“ (Mt 9:17)

Když byl David na útěku obklíčen nepřáteli, řekl obrazně o koženém měchu toto: „Vlij přece mé slzy do svého koženého měchu.“ (Ža 56:8) David tedy žádal Boha, v něhož vložil svou důvěru, aby vlil Davidovy slzy jakoby do koženého měchu a pamatoval na ně.

Kůže naplněné vínem byly pravděpodobně někdy pověšeny na takové místo, kam na ně mohl jít kouř. Dělalo se to proto, aby byly chráněny před hmyzem nebo aby víno rychle získalo některé žádoucí vlastnosti. Když se naopak kožené měchy nepoužívaly, mohly viset v místnosti, která neměla komín, a tudíž ztmavly kouřem z ohně, který se tam rozdělával. Takové vinné měchy ztratily záhy svou pružnost a svraštily se. To snad měl na mysli žalmista sklíčený zkouškami, když řekl: „Stal jsem se totiž podobným koženému měchu v dýmu.“ (Ža 119:83; viz hesla HRNČÍŘ; NÁDOBY; VINNÉ MĚCHY.)