Proč bychom měli plnit své sliby?

„VOLTE toho, kdo nejméně slibuje; ten toho nejméně nesplní,“ řekl bývalý prezidentský poradce Bernard Baruch. V dnešním světě se zdá, že sliby jsou dávány proto, aby byly porušovány. Mohou to být manželské sliby, obchodní smlouvy nebo sliby dané dětem, že s nimi budeme trávit více času. Běžné rčení, že „slovo dělá muže“, bere málokdo vážně.

Mnozí lidé slibují, ale nikdy nemají v úmyslu své sliby splnit. Jiní dávají ukvapené sliby, které nemohou dodržet, nebo poruší své slovo jednoduše proto, že je to pro ně v tu chvíli nejjednodušší řešení.

Je pravda, že pokud vyvstanou určité nepředvídané okolnosti, je možná těžké slib dodržet. Může však porušení slibu opravdu napáchat nějaké škody? Měli byste brát své sliby vážně? Podíváme-li se krátce na příklad Jehovy Boha, pomůže nám to pochopit, proč bychom měli o této věci vážně uvažovat.

Jehova plní své sliby

Uctíváme Boha, jehož samotné jméno je úzce spjato s plněním jeho slibů. V biblických dobách jméno často něco vyjadřovalo o osobě, která jím byla označena. To platí i o jménu Jehova, jenž znamená „Působí, že se stane“. Boží jméno tedy obsahuje myšlenku, že Bůh splní své sliby a že uskuteční svůj záměr.

V souladu se svým jménem Jehova dodržel každý slib, který dal starověkému izraelskému národu. Král Šalomoun v souvislosti s těmito sliby potvrdil: „Požehnaný buď Jehova, který dal místo odpočinku svému lidu Izraeli podle všeho, co slíbil. Neselhalo jediné slovo z celého jeho dobrého slibu, který slíbil prostřednictvím svého sluhy Mojžíše.“ (1. Královská 8:56)

Jehova je tak důvěryhodný, že apoštol Pavel mohl předložit tento argument: „Když . . . Bůh učinil svůj slib Abrahamovi, přísahal sám při sobě, protože nemohl přísahat při nikom větším.“ (Hebrejcům 6:13) Ano, samotné Jehovovo jméno i jeho osoba jsou zárukou, že Bůh se nezřekne svých slibů, dokonce i kdyby ho to mělo stát mnoho. (Římanům 8:32) Skutečnost, že Jehova plní své sliby, nám dává naději, která je kotvou pro naši duši neboli jistotou v našem životě. (Hebrejcům 6:19)

Jehovovy sliby a naše budoucnost

Naše naděje, naše víra i samotný náš život závisí na splnění Jehovových slibů. Jakou naději chováme? „Jsou . . . nová nebesa a nová země, které očekáváme podle [Božího] slibu, a v těch bude přebývat spravedlnost.“ (2. Petra 3:13) Písmo nám také poskytuje základ pro víru, že „bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých“. (Skutky 24:15) A můžeme si být jisti, že existuje něco lepšího než tento současný život. Vždyť to, co apoštol Jan označuje jako ‚slíbenou věc‘, je „věčný život“. (1. Jana 2:25) Jehovovy sliby, které nacházíme v jeho Slově, se však neomezují jen na budoucnost. Vztahují se i na náš každodenní život dnes.

Žalmista zpíval: „Jehova je blízko všech, kdo ho vzývají, . . . a jejich volání o pomoc uslyší.“ (Žalm 145:18, 19) Bůh nás také ujišťuje, že „unavenému dává sílu; a v člověku bez dynamické energie rozhojňuje plnou sílu“. (Izajáš 40:29) A je pro nás opravdu útěchou, víme-li, že ‚Bůh nedovolí, abychom byli pokoušeni nad to, co můžeme snést, ale spolu s pokušením poskytne také východisko‘. (1. Korinťanům 10:13) Jestliže jsme již osobně zažili splnění některého z těchto slibů, potom víme, že Jehovovi můžeme naprosto důvěřovat. Jak bychom se tedy měli dívat na své sliby, které dáváme Bohu, vezmeme-li v úvahu, jaký prospěch pro nás plyne z jeho slibů a z toho, že je dodržuje?

Plňme své sliby Bohu

Naše zasvěcení Bohu je nepochybně nejvýznamnějším slibem, jaký můžeme učinit. Tímto krokem dáváme najevo, že Jehovovi chceme navždy sloužit. I když Boží přikázání nejsou břemenem, nemusí být vždy snadné plnit Boží vůli, jelikož žijeme v tomto ničemném systému věcí. (2. Timoteovi 3:12; 1. Jana 5:3) Ale jakmile jsme již ‚položili ruku na pluh‘ a stali se Jehovovými zasvěcenými služebníky a učedníky jeho Syna, Ježíše Krista, nikdy bychom se neměli dívat zpět na věci tohoto světa, které jsme nechali za sebou. (Lukáš 9:62)

Když se modlíme k Jehovovi, možná se cítíme podněcováni, abychom mu slíbili, že budeme bojovat a snažit se překonat nějakou svou slabost, pěstovat určitou křesťanskou vlastnost nebo zlepšovat nějakou stránku své teokratické služby. Co nám pomůže, abychom tyto sliby splnili? (Srovnej Kazatele 5:2–5.)

Upřímně míněné sliby vycházejí jak ze srdce, tak z mysli. Podpořme proto své sliby Jehovovi tím, že mu otevřeme své srdce v modlitbě a upřímně mu řekneme o svých obavách, touhách i slabostech. Modlíme-li se o to, co jsme slíbili, posílí to naše rozhodnutí slib splnit. Na své sliby Bohu bychom se mohli dívat jako na dluhy. Když jsou dluhy velké, musí být spláceny postupně. Podobně i ke splnění toho, co jsme Jehovovi slíbili, bude zapotřebí čas. Avšak dáváme-li mu pravidelně to, co můžeme, ukazujeme tak, že máme v úmyslu jednat v souladu se svými slovy, a Jehova nám proto požehná.

To, že své sliby bereme vážně, můžeme projevit tím, že se o jejich splnění budeme modlit často, snad každý den. Tak dáme našemu nebeskému Otci najevo, že své sliby myslíme upřímně. Zároveň nám to bude sloužit jako určitá pravidelná připomínka. David nám dal v tomto ohledu znamenitý příklad. V písni Jehovu úpěnlivě prosil: „Slyš přece, Bože, mé snažně prosebné volání. Věnuj přece pozornost mé modlitbě. . . . Budu navždy hrát melodie tvému jménu, abych plnil své slavnostní sliby den po dnu.“ (Žalm 61:1, 8)

Plněním svých slibů posilujeme svou důvěryhodnost

Sliby, které dáváme Bohu, bychom tedy neměli brát na lehkou váhu, a totéž lze říci také o slibech, které dáváme spolukřesťanům. Se svými bratry bychom neměli jednat jinak než s Jehovou. (Srovnej 1. Jana 4:20.) Ježíš ve svém Kázání na hoře řekl: „Jen ať vaše slovo Ano znamená ano, vaše Ne ne.“ (Matouš 5:37) Jestliže dbáme na to, abychom byli spolehliví v tom, co říkáme, je to jeden ze způsobů, jak ‚konat dobro všem, zejména však těm, kdo jsou nám příbuzní ve víře‘. (Galaťanům 6:10) Každý slib, který splníme, posiluje důvěru ostatních lidí k nám.

Škody, jež může napáchat porušení slibu, bývají často znásobeny, jestliže se to týká peněz. Ať už jde o splácení půjčky, provedení nějaké práce nebo o splnění nějaké obchodní smlouvy, křesťan by své slovo měl dodržet. To se líbí Bohu a také to posiluje vzájemnou důvěru, která je nezbytná, mají-li spolu bratři ‚bydlet v jednotě‘. (Žalm 133:1)

Nedodržení smlouvy může uškodit jak sboru, tak jednotlivcům, jichž se to přímo týká. Jeden cestující dozorce říká: „Obchodní spory — způsobené vždy tím, že přinejmenším jedna strana považuje smlouvu za nedodrženou — se často stávají veřejně známými. V důsledku toho se ostatní bratři staví na tu či onu stranu sporu a atmosféra v sále Království je napjatá.“ Proto je opravdu důležité důkladně promyslet každou smlouvu, kterou uzavíráme, a záležitost zaznamenat písemně.a

Měli bychom být opatrní i tehdy, když prodáváme něco drahého nebo když někomu doporučujeme nějakou investici, zvláště pokud z takové transakce máme osobní zisk. Je rovněž zapotřebí velké opatrnosti, abychom příliš nezdůrazňovali užitek z určitého druhu zboží či z některých zdravotnických výrobků nebo abychom nikomu neslibovali nereálné výnosy z určitých investic. Láska by měla křesťany podněcovat k tomu, aby druhým vždy vysvětlili veškerá rizika, která jsou s danou záležitostí spojena. (Římanům 12:10) Vzhledem k tomu, že většina bratrů má omezené obchodní zkušenosti, možná spoléhají na naši radu jednoduše proto, že jsme příbuzní ve víře. Bylo by opravdu smutné, kdyby tato důvěra byla podkopána.

Jakožto křesťané nemůžeme přijmout obchodní praktiky, které jsou nepoctivé nebo které přehlížejí oprávněné zájmy druhých lidí. (Efezanům 2:2, 3; Hebrejcům 13:18) Abychom jako ‚hosté v Jehovově stanu‘ měli Boží přízeň, musíme být důvěryhodní. ‚I kdybychom přísahali na to, co je pro nás špatné, nezměníme to.‘ (Žalm 15:1, 4)

Izraelský soudce Jefta slavnostně slíbil, že pokud mu Bůh dá vítězství nad Ammonity, dá také on Jehovovi jako zápalnou oběť toho, kdo mu první vyjde vstříc po návratu z bitvy. Tím, kdo vyšel, bylo Jeftovo jediné dítě, avšak Jefta nevzal své slovo zpátky. Svou dceru dal k dispozici pro stálou službu v Boží svatyni, a ona s tím souhlasila. To byla pro Jeftu bezpochyby bolestná oběť, která ho v mnoha ohledech stála mnoho. (Soudci 11:30–40)

Zvláště sboroví dozorci mají povinnost dodržovat své smlouvy. Podle 1. Timoteovi 3:2 by dozorce měl být „bez výtky“. Toto slovní spojení je přeloženo z řeckého výrazu, jež znamená „neuchopitelný, bezúhonný, bez pohany“. To „v sobě zahrnuje nejen to, že takový muž má dobrou pověst, ale také že má takovou pověst právem“. (A Linguistic Key to the Greek New Testament) Jelikož dozorce musí být bez výtky, jeho sliby by vždy měly být spolehlivé.

Další příležitosti k plnění slibů

Jak bychom se měli dívat na sliby, jež dáváme lidem, kteří nejsou spolukřesťany? Ježíš řekl: „Ať září vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše znamenitá díla a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích.“ (Matouš 5:16) Jestliže dodržujeme své slovo, druzí lidé mohou být přitahováni k našemu křesťanskému poselství. I přes celosvětový úpadek měřítek poctivosti většina lidí čestnost stále oceňuje. Plnit své sliby je jedním ze způsobů, jak projevovat lásku k Bohu i k bližnímu a jak zapůsobit na ty, kdo milují spravedlnost. (Matouš 22:36–39; Římanům 15:2)

Svědkové Jehovovi strávili během služebního roku 1998 více než miliardu hodin veřejným oznamováním dobré zprávy o Božím Království. (Matouš 24:14) Toto kázání se však v některých případech nemuselo setkat s odezvou, pokud jsme při obchodním jednání či v jiné záležitosti nedodrželi své slovo. Vzhledem k tomu, že zastupujeme Boha pravdy, lidé od nás oprávněně očekávají, že budeme jednat poctivě. Tím, že jsme spolehliví a poctiví, ‚ve všem zdobíme učení našeho Zachránce, Boha‘. (Titovi 2:10)

Ve své službě máme rovněž příležitost ukázat, že dodržíme své slovo, a to tehdy, když se vrátíme k těm, kdo projevili zájem o poselství o Království. Jestliže někomu slíbíme, že za ním znovu přijdeme, měli bychom to udělat. Takové jednání je jedním ze způsobů, jak ‚nezadržovat dobro před těmi, jimž patří‘. (Přísloví 3:27) Jedna sestra to vysvětlila takto: „Již několikrát jsem se setkala s lidmi, kteří projevují zájem o naše poselství a kteří mi řekli, že svědkové jim už předtím slíbili opětovnou návštěvu, ale nepřišli. Vím, že se mohlo stát, že obyvatel bytu nebyl doma právě ve chvíli, kdy se jej snažili zastihnout, nebo že návštěvě zabránily nějaké jiné okolnosti. Ale nechtěla bych, aby někdo mohl totéž říci i o mně, a proto dělám, co je v mých silách, abych takového člověka opět zastihla. Myslím, že kdybych někoho zklamala, vrhlo by to špatné světlo na Jehovu i na mé bratry jako na celek.“

V některých případech se nám možná nechce vrátit se na opětovnou návštěvu, protože jsme došli k závěru, že dotyčný člověk nemá skutečný zájem. Tatáž sestra vysvětluje: „Nepokouším se posuzovat míru zájmu. Zkušenost mě naučila, že první dojem bývá často nesprávný. Snažím se tedy být pozitivní a dívat se na každého člověka jako na možného budoucího spolukřesťana.“

V křesťanské službě i v mnoha dalších oblastech našeho života musí být patrné, že tomu, co říkáme, lze důvěřovat. Je pravda, že některé věci se snadněji řeknou než udělají. Jeden moudrý muž si všiml: „V množství lidí bude každý vyhlašovat svou vlastní milující laskavost, ale kdo najde věrného muže?“ (Přísloví 20:6) Jsme-li rozhodnuti vždy dodržet své slovo, potom se můžeme prokázat jako věrní a spolehliví.

Bohaté požehnání od Boha

Vědomě slibovat něco, co nehodláme splnit, je nepoctivé a mohlo by to být přirovnáno k vypsání šeku, aniž bychom měli v bance peníze k jeho krytí. Ovšem plníme-li své sliby, přináší nám to odměnu a požehnání. Takovým požehnáním může být dobré svědomí. (Srovnej Skutky 24:16.) Místo toho, abychom pociťovali výčitky svědomí, zažíváme uspokojení a vnitřní pokoj. Navíc tím, že dodržujeme své slovo, přispíváme k jednotě sboru, jež závisí na vzájemné důvěře. A naše ‚pravdivá řeč‘ nás zároveň doporučuje jako služebníky Boha pravdy. (2. Korinťanům 6:3, 4, 7)

Jehova vždy splní to, co řekne, a nenávidí „falešný jazyk“. (Přísloví 6:16, 17) Jestliže našeho nebeského Otce napodobujeme, můžeme mít k němu blízký vztah. Jistě tedy máme dobrý důvod, proč plnit své sliby.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 10]

Jefta splnil svůj slib, i když to pro něj bylo bolestné

[Obrázky na straně 11]

Jestliže jste slíbili opětovnou návštěvu, dobře se na ni připravte