ETIOPIE
[řec. Ai·thi·o·piʹa, „kraj ožehlých tváří“], Etiop.
Jménem Etiopie označovali starověcí Řekové oblast Afriky na J od Egypta. Tento výraz tedy většinou odpovídal hebrejskému pojmenování „Kuš“, které se vztahovalo hlavně na dnešní Súdán a nejjižnější část dnešního Egypta. V egyptských textech je tento kraj znám také pod jménem Keeš. Když vznikal překlad Septuaginta, použili jeho překladatelé řecké slovo pro „Etiopii“ všude, kde byl v hebrejštině výraz „Kuš“, s výjimkou dvou pasáží. (1Mo 10:6–8; 1Pa 1:8–10) Tohoto překladu se ve všech případech kromě Izajáše 11:11, kde místo „Etiopie“ používá „Kuš“, drží King James Version. Také Revised Standard Version se Septuaginty drží — s výjimkou 1. Mojžíšovy 2:13 a Ezekiela 38:5. Některé překlady (NS, JB) však dávají přednost výrazu Kuš i v jiných textech, kde z kontextu jasně nevyplývá, zda je myšlena starověká Etiopie. Slovo Kuš se může vztahovat i na arabské národy. (Viz hesla KUŠ č. 2; KUŠITA.)
Území, které bylo původně označeno jako Etiopie, tvoří nyní polopouštní roviny na S, savany a náhorní roviny v centrální oblasti a tropické deštné pralesy směrem na J. Někdejšími hlavními městy starověké Etiopie byly Napata a Meroé. Město Meroé bylo sídlem království, v němž se právo na kralování dědilo v ženské rodové linii, a ne v linii mužské. Královský syn tedy získal právo na trůn přes matku královnu. Někdy se mohlo stát, že právě ona byla skutečným vládcem země. O označení kandake se starověcí řečtí a latinští spisovatelé zmiňují jako o titulu, který používaly různé etiopské královny, nepochybně i ta, o níž se mluví ve Skutcích 8:27.
V jakém smyslu byl Etiop, jemuž kázal Filip, eunuchem?
Etiopský eunuch, jenž byl ‚nad poklady‘ královny kandake a jemuž kázal Filip, byl velmi pravděpodobně obřezaným židovským proselytou. (Sk 8:27–39) Nebyl tedy považován za pohana, a proto prvním neobřezaným pohanem, který přijal křesťanství, nebyl on, ale byl jím Kornélius. (Sk 10) Aby se tento Etiop vůbec mohl podílet na uctívání v jeruzalémském chrámu, musel být přívržencem židovského náboženství a musel být obřezán. (2Mo 12:48, 49; 3Mo 24:22) Vzhledem k tomu, že podle mojžíšského Zákona byl vykastrovaným mužům přístup do shromáždění Izraele zakázán (5Mo 23:1), je nepochybné, že tento Etiop nebyl eunuchem v doslovném smyslu. Hebrejské slovo pro „eunucha“ (sa·risʹ) znamenalo v širším či zvláštním smyslu také úředníka; například v 1. Mojžíšově 39:1 je slovem sa·risʹ označen faraónův úředník Potifar, který byl ženatým mužem. Kdyby byl etiopský úředník skutečně eunuchem, nemohl by být proselytou, a pokud by nebyl proselytou, pak by ho Filip nepokřtil, protože dobrá zpráva tehdy ještě nebyla předávána neobřezaným pohanům.
Etiopie (Kuš) je jednou ze zemí, do nichž byli rozptýleni židovští vyhnanci potom, co Judu dobyl Babylón. (Iz 11:11) Etiopský úředník se tedy možná stýkal s Židy, kteří žili ve stejné oblasti jako on, nebo s Židy v Egyptě, kde se jich mnoho usadilo. Svitek Izajáše, který četl, byl pravděpodobně opis řecké Septuaginty, která původně vznikla v egyptské Alexandrii. Nebylo nijak neobvyklé, že tento úředník uměl číst řecky, protože etiopské království bylo už od dob Ptolemaia II. (308–246 př. n. l.) částečně helénizováno. Když se tento Etiop stal židovským proselytou a později přívržencem křesťanství, splnil se Žalm 68:31.
Jazyk Etiopů. To, jakým jazykem se v Etiopii původně mluvilo, se přesně neví. K psaní úředních etiopských nápisů byly koncem osmého století př. n. l. používány egyptské hieroglyfy. V prvním století př. n. l. a po několik dalších století n. l. je znám domorodý jazyk a písmo zvané merojština. Od přelomu letopočtu až do 14. století byla místním jazykem etiopština. Je semitského původu stejně jako současný jazyk novodobé Etiopie, kterému se říká amhárština.