Blahobyt může být zkouškou tvé víry
BLAHOBYT může být pro bezúhonného člověka zkouškou víry. Úsilí o dosažení hmotného blahobytu může totiž vést ke ztrátě víry. (1. Timoteovi 6:9, 10) Blahobyt však může být zkouškou víry také v jiném ohledu. Když spravedlivý člověk vidí, jak mnoho nespravedlivých lidí si žije v blahobytu, zatímco on trpí, může být v pokušení vydat se cestou bezbožného způsobu života. Vždyť dokonce i někteří svědkové Jehovovi byli svedeni k tomu, aby pochybovali, zda má bezúhonný život hodnotu!
Za vlády izraelského krále Davida se to stalo levitskému hudebníkovi Asafovi. Asaf skládal žalmy, které se používaly při veřejném uctívání. Spolu s Hemanem a Jedutunem prorokoval — za hudebního doprovodu vzdával Jehovovi Bohu chválu a díky. (1. Paralipomenon 25:1; 2. Paralipomenon 29:30) Asaf byl sice obdařen výsadami, ale ze 73. žalmu je patrné, že hmotný blahobyt ničemných lidí se mu stal velkou zkouškou víry.
Asafův nebezpečný postoj
„Bůh je vskutku dobrý k Izraeli, k těm čistým v srdci. Pokud jde o mne, mé nohy málem odbočily, mé kroky byly téměř přivedeny ke sklouznutí.“ (Žalm 73:1, 2) Těmito slovy Asaf uznal, že Jehova byl k izraelskému národu dobrý. Zvlášť dobrý byl k lidem „čistým v srdci“, protože ti toužili prokazovat Bohu výlučnou oddanost a přispívat k posvěcení jeho svatého jména. Máme-li takový postoj, budeme Jehovovi žehnat tím, že o něm budeme mluvit dobře, i kdybychom byli těžce zkoušeni blahobytem ničemných lidí nebo jakoukoli jinou situací. — Žalm 145:1, 2.
Asaf si byl sice Jehovovy dobroty vědom, ale přesto jeho nohy ze spravedlivé cesty málem odbočily. Jako by podkluzovaly na zledovatělém povrchu při únavném maratonském běhu. Proč Asafova víra tak zeslábla? Asaf vysvětluje: „Začal jsem totiž závidět vychloubačům, když jsem vídal ten pokoj ničemných lidí. Nemají totiž žádné smrtelné křeče a jejich břich je tučný. Nemají dokonce ani těžkosti smrtelného člověka a nejsou stíháni ranami stejně jako jiní lidé.“ — Žalm 73:3–5.
Hmotný blahobyt nespravedlivých lidí vzbuzoval v Asafovi závist. Zdálo se, že tyto lidi životem provází pokoj, ačkoli si své bohatství nakupili podvodnými prostředky. (Srovnej Žalm 37:1.) Z jejich vnějšího vzhledu by se zdálo, že žili v bezpečí, navzdory svým ničemným skutkům. Dokonce to vypadalo, že je ani nepostihovaly hrozné smrtelné křeče, když umírali! Někteří z nich umírali pokojně, s pocitem sebejistoty, bez jakéhokoli vědomí duchovních potřeb. (Matouš 5:3) Někteří z Božích služebníků naopak trpí bolestivými nemocemi a v bolestech též umírají. Bůh je však podpírá a mají úžasnou naději na vzkříšení. — Žalm 43:1–3; Jan 5:28, 29.
Mnoho ničemných lidí nemá žádné zdravotní potíže, které by jim bránily plně užívat svých hojných zásob jídla. „Jejich břich je tučný“ a vyčnívá jim. Nemají kromě toho „těžkosti smrtelného člověka“, protože na rozdíl od mnoha jiných lidí nemusí zápasit o věci potřebné k životu. Asaf usoudil, že ničemní lidé „nejsou stíháni ranami stejně jako jiní lidé“. Unikají zvláště těm zkouškám, které prožívají zbožní lidé, když se v Satanově ničemném světě drží Jehovových spravedlivých měřítek. — 1. Jana 5:19.
Ničemní si užívají blahobytu, a proto o nich Asaf dále řekl: „Proto jim domýšlivost posloužila jako náhrdelník; násilí je halí jako oděv. Oko se jim vypoulilo tučností; přesáhli představy srdce. Posmívají se a mluví o tom, co je špatné; o šizení mluví nadneseným stylem. Svá ústa vložili až do nebes a jejich jazyk se prochází po zemi.“ — Žalm 73:6–9.
Lidé, kteří činí zlo, nosí domýšlivost jako „náhrdelník“ a jejich násilných skutků je tak mnoho, že jsou jimi ‚zahaleni jako oděvem‘. Umínili si, že dosáhnou svého, a proto druhé lidi zastrašují. Oči ničemných nejsou vpadlé z nedostatku výživy, jsou naopak ‚vypoulené tučností‘, jsou vypouklé obezitou způsobenou jejich nenasytností. (Přísloví 23:20) Jejich úklady jsou tak úspěšné, že dokonce ‚přesahují představy srdce‘. Pyšným, „nadneseným stylem“ mluví o svých podvodech. „Svá ústa vložili až do nebes a jejich jazyk se prochází po zemi“! Postrádají úctu ke každému na nebi i na zemi, a proto se rouhají Bohu a ostouzejí lidi.
Asaf patrně nebyl sám, na koho nepříznivě doléhala taková podívaná. Řekl: „Proto [Bůh] přivádí svůj lid zpátky sem a vody z toho, co je plné, jsou pro ně vylity. A řekli: ‚Jak se to Bůh dozvěděl? A existuje u Nejvyššího poznání?‘ “ (Žalm 73:10, 11) Hebrejský text by mohl znamenat, že někteří příslušníci Božího lidu kvůli zdánlivému blahobytu ničemných zaujímají nesprávný postoj a jsou uvedeni do stejného stavu jako tito bezzákonní lidé, přičemž říkají: ‚Bůh neví, co se děje, a nebude proti bezzákonnosti zasahovat.‘ Když se však bezúhonný člověk dívá, jak zlí lidé jednají nezákonně, a přitom na pohled beztrestně, může se cítit tak, jako by musel vypít hořký lektvar, a to ho vede k otázkám: ‚Jak může Bůh takové věci tolerovat? Copak nevidí, co se děje?‘
Asaf porovnával svou situaci se situací ničemných lidí a řekl: „Pohleďme, to jsou ti ničemní, kteří jsou na neurčito v poklidu. Rozmnožili své prostředky k obživě. Jistě je marné, že jsem očistil své srdce a že si myji ruce v nevinnosti. A začal jsem být stíhán ranami po celý den, a každého jitra je mé napravování.“ (Žalm 73:12–14) Asaf měl dojem, že z bezúhonného života neplyne žádný užitek. Ničemní lidé si žili blahobytně, přičemž pravděpodobně ‚rozmnožovali své prostředky k obživě‘ podvodným způsobem. Zdálo se, že unikají i trestu za ty nejhorší ničemnosti, zatímco Asaf byl „po celý den“ stíhán ranami — od chvíle, kdy se probudil, až do chvíle, kdy se večer uložil ke spánku. Cítil, že ho Jehova každého jitra napravuje. Asafovi to nepřipadalo spravedlivé, a proto se mu to stalo zkouškou víry.
Úprava smýšlení
Když si Asaf konečně uvědomil, že uvažoval nesprávně, řekl: „Kdybych byl řekl: ‚Chci vyprávět takový příběh‘, pohleď, byl bych jednal zrádně proti generaci tvých synů. A stále jsem uvažoval, abych to poznal; byly to v mých očích těžkosti, dokud jsem pak nevešel do velkolepé Boží svatyně. Chtěl jsem rozpoznat jejich budoucnost. Jistě je stavíš na kluzkou půdu. Nechal jsi je rozpadnout v trosky. Jak jen se stali jako v mžiku předmětem úžasu! Jak došli konce, bylo s nimi skoncováno náhlými zděšeními! Jako snem po probuzení, Jehovo, tak až procitneš, pohrdneš právě jejich obrazem.“ — Žalm 73:15–20.
Bylo dobře, že si Asaf nestěžoval nahlas. Kdyby totiž veřejně říkal, že sloužit Jehovovi nepřináší žádný užitek, mohlo by to někoho z rodiny jeho spoluctitelů připravit o odvahu nebo by to mohlo podlomit jejich víru. Oč lepší je mlčet a jednat podobně jako Asaf! Asaf šel do Boží svatyně, aby pochopil, proč ničemným lidem nesprávné jednání beztrestně prochází, zatímco bezúhonní trpí. Prostředí svatyně Asafovi umožnilo v klidu rozjímat ve společnosti Jehovových ctitelů, a jeho smýšlení se upravilo. Jsme-li tedy dnes zmateni tím, co vidíme, neodlučujme se, ale hledejme odpovědi na své otázky ve společenství s Božím lidem stejně jako Asaf. — Přísloví 18:1.
Asaf si uvědomil, že Bůh postavil ničemné „na kluzkou půdu“. Jsou v nebezpečí nenadálého pádu, protože se jejich život točí kolem hmotných věcí. Nakonec je ve stáří potká smrt, jejich nečestně nabyté bohatství jim totiž život neprodlouží. (Žalm 49:6–12) Jejich blahobyt bude jako sen, který rychle pomíjí. Dříve než zemřou, může je dokonce postihnout spravedlnost, a budou sklízet, co rozsévali. (Galaťanům 6:7) K tomu jedinému, kdo je schopen jim poskytnout pomoc, se obrátili zády, a proto jsou ponecháni bez pomoci, bez naděje. Až proti nim Jehova zasáhne, bude na jejich „obraz“ — na jejich okázalost a společenské postavení — hledět s opovržením.
Dávejme pozor na své reakce
Asaf nereagoval dobře na to, co viděl, a proto přiznal: „Mé srdce totiž zatrpklo a v ledvinách jsem cítil ostrou bolest a byl jsem nerozumný a nemohl jsem poznat; stal jsem se z tvého stanoviska podobným pouhým zvířatům. Jsem však neustále s tebou; uchopil jsi mou pravici. Svou radou mě povedeš a pak mě dovedeš dokonce k slávě.“ — Žalm 73:21–24.
Když se člověk obírá tím, jaký hmotný blahobyt mají ničemní lidé a jaké utrpení zakoušejí bezúhonní lidé, může zatrpknout v srdci. Tato situace Asafovi působila hluboko v nitru — v ledvinách — velikou bolest. Z Jehovova stanoviska se začal podobat neuvažujícímu zvířeti, protože reagoval pouze na základě smyslových vjemů. Asaf však byl ‚neustále s Bohem, který uchopil jeho pravici‘. Když ve svém smýšlení chybujeme, ale hledáme Jehovovu radu podobně jako Asaf, uchopí nás Bůh za ruku, aby nám poskytl oporu a vedení. (Srovnej Jeremjáše 10:23.) Ke šťastné budoucnosti nás může vést jen to, že budeme uplatňovat Boží rady. Po určitou dobu snad budeme snášet pokořování, ale Jehova věci zvrátí a ‚dovede nás ke slávě‘ neboli ke cti.
Asaf si uvědomoval, že se potřebuje spoléhat na Jehovu, a tak dodal: „Koho mám v nebesích? A kromě tebe nemám opravdu žádné jiné potěšení na zemi. Můj organismus a mé srdce selhaly. Bůh je skála mého srdce a můj podíl na neurčitý čas. Vždyť pohleď — právě ti, kteří se od tebe drží stranou, zahynou. Jistě umlčíš každého, kdo tě nemravně opouští. Pokud však jde o mne, přiblížit se k Bohu je pro mne dobré. U Svrchovaného Pána Jehovy jsem umístil své útočiště, abych oznamoval všechna tvá díla.“ — Žalm 73:25–28.
Ani my, podobně jako Asaf, nemáme kromě Jehovy nikoho, na koho bychom se spolehli, že nám zajistí pravé bezpečí a pravou útěchu. (2. Korinťanům 1:3, 4) Neprahněme tedy po pozemském bohatství, které patří někomu jinému, ale služme Bohu a střádejme si poklady v nebi. (Matouš 6:19, 20) Za své největší potěšení bychom měli považovat schválené postavení před Jehovou. I kdyby náš organismus a naše srdce selhaly, Jehova nás posílí a dá našemu srdci stálost, abychom za nepříznivých okolností neztratili naději a odvahu. Důvěrný vztah k Jehovovi je drahocenným jměním. Kdybychom se tohoto vztahu vzdali, byla by to pro nás pohroma stejně jako pro každého, kdo Boha opustí. Přibližme se tedy, podobně jako Asaf, k Bohu a uvrhněme na něj všechnu svou úzkost. (1. Petra 5:6, 7) Bude to prospěšné pro náš duchovní stav a podnítí nás to, abychom říkali dalším lidem o podivuhodných Jehovových dílech.
Zůstaňme Jehovovi věrní
Asaf se trápil, protože viděl, jak se v jeho rodném Izraeli dobře daří ničemným lidem. Vedle věrně oddaných Jehovových služebníků tam byli ‚ničemní lidé‘, kteří byli vinni vychloubačností, domýšlivostí, násilností, posměvačností a podvody, ale tvrdili, že Bůh o tom, co dělají, neví. (Žalm 73:1–11) To je pro nás varování! Chceme-li se líbit Jehovovi, musíme se vyhnout pýše, násilnosti, posměvačnosti, nepoctivosti a podobným vlastnostem. Ať všichni Jehovovi služebníci, podobně jako Asaf, ‚vejdou do velkolepé Boží svatyně‘ tím, že se budou pravidelně shromažďovat s Božími věrnými ctiteli. Vskutku, ať se každý, kdo miluje Jehovu, ‚přiblíží k Bohu‘, ať se spolehne, že jej Bůh podpoří v soužení, nehledě na to, co snad říkají nebo dělají druzí. — Žalm 73:12–28; 3. Jana 1–10.
Jistě, hmotný blahobyt ničemných lidí se pro nás může stát zkouškou víry podobně jako pro Asafa. Pokud se však v životě soustředíme na Jehovovu službu, můžeme v této zkoušce obstát. Dostaneme za to odměnu, protože ‚Bůh. . . není nespravedlivý, aby zapomněl na naši práci a na lásku, kterou jsme projevovali k jeho jménu‘. (Hebrejcům 6:10) Ve srovnání s odměnou, kterou dostaneme, budou naše zkoušky „chvilkové a lehké“. (2. Korinťanům 4:17) V protikladu ke šťastnému věčnému životu, který Jehova slibuje svým věrným služebníkům, se sedmdesát či osmdesát let soužení podobá pouhému závanu dechu, který nám při šeptání vyjde z úst. — Žalm 90:9, 10.
Prožíváme-li soužení kvůli spravedlnosti, zatímco ničemní lidé žijí v hmotném blahobytu, kéž se nám to nestane zábranou v projevování víry, která je ovocem Božího svatého ducha. (Galaťanům 5:22, 23; 1. Petra 3:13, 14) Kdybychom napodobovali ničemné lidi, kterým se kvůli jejich bezohlednosti daří dobře, potěšilo by to Satana. Vzdávejme naopak čest Božímu jménu tím, že se budeme bránit pokušení opustit jeho spravedlivá měřítka. (Sefanjáš 2:3) Nebuďme sklíčení, že ničemní lidé žijí úspěšně, protože ti mohou nanejvýš dosáhnout pouze hmotného blahobytu. A jakou ten má hodnotu? Ani zdaleka se nedá porovnávat s duchovním blahobytem, z něhož se těší lidé, kteří projevují víru ve Svrchovaného Pána Jehovu.