Iniciativně projevujme úctu svým spoluvěřícím

„V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost. Poskytujte vedení v projevování vzájemné úcty.“ (ŘÍM. 12:10)

1, 2. (a) K čemu apoštol Pavel nabádal ve svém dopise Římanům? (b) O kterých otázkách budeme uvažovat?

V DOPISE Římanům apoštol Pavel zdůraznil, že je důležité, aby křesťané jeden druhému projevovali lásku, a připomněl, že taková láska by měla být „bez pokrytectví“. Také se zmínil o „bratrské lásce“ a napsal, že bychom ji měli projevovat s ‚něžnou náklonností‘. (Řím. 12:9, 10a)

² Bratrská láska nemůže být pasivní, musíme ji dávat najevo skutky. Je to pochopitelné, protože jinak by druzí sotva věděli, že je máme rádi. Pavel proto nabádal: „Poskytujte vedení v projevování vzájemné úcty.“ (Řím. 12:10b) Co k projevování úcty patří? Proč je důležité, abychom v projevování úcty poskytovali vedení neboli byli iniciativní? A jak to můžeme dělat?

Co k projevování úcty patří?

 3. Jakou myšlenku vyjadřuje hebrejské a řecké slovo překládané jako „úcta“?

³ Hebrejské slovo, jež obsahuje myšlenku úcty, doslova znamená „tíha“. Ten, komu je projevována úcta, je považován za váženého a důležitého. Totéž slovo je v Bibli často překládáno jako „sláva“, což zdůrazňuje to, jak velká úcta je někomu projevována. (1. Mojž. 45:13) Řecké slovo překládané jako „úcta“ nebo „čest“ vyjadřuje myšlenku váženosti, ceny či hodnoty. (Luk. 14:10) Lidí, ke kterým máme úctu, si tedy hluboce vážíme.

4, 5. Co je k projevování úcty nezbytné? Znázorni to.

⁴ Co je k projevování úcty nezbytné? Úcta vychází ze srdce. To, jak s druhými jednáme, je výsledkem toho, co si o nich myslíme. Jinými slovy, nejprve musíme ke svým spoluvěřícím úctu mít a teprve potom ji můžeme projevovat.

⁵ Je možné projevovat spoluvěřícím upřímnou úctu, pokud si jich nevážíme? (3. Jana 9, 10) Pro znázornění, rostlina musí být zasazena do dobré půdy, jinak uvadne. S úctou k druhým je to podobné — jestliže nebude vycházet ze srdce, dříve nebo později ‚uvadne‘. Není divu, že předtím než Pavel křesťany vybídl k projevování úcty, jasně napsal: „Vaše láska ať je bez pokrytectví.“ (Řím. 12:9; přečti 1. Petra 1:22)

Byli jsme stvořeni „v Boží podobě“

6, 7. Proč máme mít k druhým úctu?

⁶ Jak jsme si ukázali, klíčem k projevování úcty je to, že si svých spoluvěřících vážíme. Je tedy nezbytné stále mít na mysli důvody, proč si jich vážit. Bible o takových důvodech mluví a nad dvěma z nich se nyní zamyslíme.

⁷ Na rozdíl od všech ostatních tvorů na zemi byli lidé stvořeni „v Boží podobě“. (Jak. 3:9) To znamená, že máme schopnost projevovat lásku, moudrost a smysl pro spravedlnost. Všimni si, co dalšího jsme od Stvořitele dostali. Žalmista napsal: „Jehovo, . . . ty, o jehož důstojnosti se vypravuje nad nebesy! . . . Také jsi přistoupil k tomu, abys [člověka] udělal o něco menším, než jsou ti podobní Bohu, a potom jsi ho korunoval slávou a nádherou [„ctí“, Kralická bible, Žalm 8:6].“ (Žalm 8:1, 4, 5; 104:1)a Bůh korunoval neboli ozdobil lidi tím, že jim dal určitou míru důstojnosti, slávy a cti. Jestliže respektujeme důstojnost druhých, vlastně tím uznáváme toho, kdo je zdrojem takové důstojnosti, Jehovu Boha. Když tedy máme pádný důvod mít úctu k lidem obecně, oč více bychom ji měli mít ke svým spoluvěřícím. (Jan 3:16; Gal. 6:10)

Patříme do jedné rodiny

8, 9. Na jaký důvod, proč si svých spoluvěřících vážit, poukázal Pavel?

⁸ O jiném důvodu, proč si máme spoluvěřících vážit, se zmínil apoštol Pavel. Předtím než nabádal k vzájemné úctě, napsal: „V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost.“ Řecký výraz přeložený jako „něžná náklonnost“ se vztahuje na silné pouto, které sjednocuje láskyplnou rodinu, jejíž členové se navzájem podporují. Pavel tímto výrazem zdůraznil, že vztahy ve sboru by měly být stejně silné a vřelé jako v semknuté rodině. (Řím. 12:5) Navíc tato slova adresoval pomazaným křesťanům, kteří se členy sjednocené rodiny stali ve zcela jedinečném smyslu, protože Jehova jako Otec je přijal za své syny. Pomazaní křesťané v Pavlově době skutečně měli pádný důvod, proč si jeden druhého vážit. Dnes o pomazaných platí totéž.

⁹ A jak je to s těmi, kdo patří k ‚jiným ovcím‘? (Jan 10:16) Ti sice ještě nebyli přijati za Boží děti, ale právem se mohou považovat za bratry a sestry, protože tvoří sjednocenou celosvětovou rodinu křesťanů. (1. Petra 2:17; 5:9) Jestliže si tedy plně uvědomují, co to znamená, když se oslovují „bratře“ nebo „sestro“, i jiné ovce mají pádný důvod si svých spoluvěřících ze srdce vážit. (Přečti 1. Petra 3:8.)

Proč je to tak důležité?

10, 11. Proč je tak důležité vážit si spoluvěřících a dávat jim to najevo?

¹⁰ Proč je tak důležité vážit si spoluvěřících a dávat jim to najevo? Tím, že svým bratrům a sestrám projevujeme úctu, velmi přispíváme k jednotě a příjemné atmosféře ve sboru.

¹¹ K tomu, abychom mohli sloužit Jehovovi, potřebujeme sílu. Uvědomujeme si, že jejím hlavním zdrojem je náš blízký vztah k Jehovovi a podpora svatého ducha. (Žalm 36:7; Jan 14:26) Sílu však čerpáme i z toho, že nám spoluvěřící dávají najevo, že si nás váží. (Přísl. 25:11) Určitě i ty z vlastní zkušenosti víš, že upřímné projevy vděčnosti a úcty jsou povzbuzující. Pomáhají nám, abychom s radostí a odhodláním dále kráčeli po cestě k životu.

12. Jak každý z nás může přispívat k vřelým a láskyplným vztahům ve sboru?

¹² To, že potřebujeme cítit, že si nás druzí váží, Jehova ví, a proto nás ve svém Slově vybízí: „Dychtivě projevujte úctu jeden druhému.“ (Řím. 12:10, Today’s English Version; přečti Matouše 7:12) Každý křesťan, který si tuto nadčasovou radu bere k srdci, přispívá k vřelým a láskyplným vztahům mezi Božími služebníky. Je tedy moudré zamyslet se a položit si otázku: Kdy naposledy jsem slovem nebo skutkem dal nějakému bratrovi či sestře ve sboru najevo své upřímné ocenění? (Řím. 12:10)

Je to úkol každého z nás

13. (a) Kdo především by měl v projevování úcty poskytovat vedení? (b) Na co poukazují Pavlova slova v Římanům 1:7?

¹³ Kdo by se měl v projevování úcty chopit iniciativy? Pavel ve svém dopise Hebrejcům napsal, že křesťanští starší ve sboru „poskytují vedení“. (Hebr. 13:17) To se týká řady sborových činností, a proto by jako pastýři stáda jistě měli být iniciativní i v tom, že spoluvěřícím, včetně jiných starších, projevují úctu. Například když se sejdou, aby uvažovali o tom, co sbor v duchovním ohledu potřebuje, prokazují si úctu tím, že si vzájemně naslouchají a že při rozhodování berou v úvahu názory jeden druhého. (Sk. 15:6–15) Pamatujme však na to, že Pavlův dopis Římanům byl určen nejen starším, ale celému sboru. (Řím. 1:7) A tak vybídka iniciativně projevovat úctu druhým je vlastně určena každému z nás.

14. (a) Jak se dá znázornit rozdíl mezi tím, když úctu projevujeme a když v tom poskytujeme vedení? (b) Nad čím by se měl každý z nás zamyslet?

¹⁴ Podívejme se na Pavlovu radu ještě z jiného hlediska. Své spoluvěřící v Římě nabádal nejenom k tomu, aby úctu projevovali, ale aby v tom poskytovali vedení. Jaký je v tom rozdíl? To si můžeme ukázat pomocí následujícího znázornění. Žáky, kteří umí číst, by učitel jistě nepovzbuzoval k tomu, aby se to naučili. Spíše by jim chtěl pomoci, aby se v tom zlepšili. Když to vztáhneme na sbor, úctu si už projevujeme, protože nás k tomu podněcuje láska, která je poznávacím znakem pravých křesťanů. (Jan 13:35) Ale podobně jako se žáci mohou ve čtení zlepšit, i my můžeme v projevování úcty udělat pokrok, a to tak, že v tom budeme iniciativní. (1. Tes. 4:9, 10) To je úkol každého z nás. Děláš to?

Projevujme úctu „poníženým“

15, 16. (a) Na koho bychom při projevování úcty neměli zapomínat a proč? (b) Jak můžeme zjistit, zda si ze srdce vážíme všech svých bratrů a sester?

¹⁵ Na koho bychom při projevování úcty neměli zapomínat? Boží Slovo říká: „Kdo projevuje přízeň poníženému, půjčuje Jehovovi, a On mu oplatí jeho zacházení.“ (Přísl. 19:17) Jak zásada uvedená v tomto verši souvisí s naší snahou být v projevování úcty iniciativní?

¹⁶ Asi budeš souhlasit s tím, že lidé většinou dokážou jednat uctivě se svými nadřízenými. Často se však stává, že se chovají neuctivě k těm, které považují za níže postavené. Jehova tak ale nejedná. Říká: „Budu ctít ty, kdo ctí mne.“ (1. Sam. 2:30; Žalm 113:5–7) Projevuje úctu všem, kdo mu slouží a kdo ho ctí. Ty, kdo jsou ‚ponížení‘, nepřehlíží. (Přečti Izajáše 57:15; 2. Par. 16:9) Chceme v tom Jehovu napodobovat. Když tedy přemýšlíš o tom, jak se ti daří projevovat opravdovou úctu, je dobré položit si otázku: Jak jednám s těmi, kdo ve sboru nemají žádný úřad? (Jan 13:14, 15) Díky tomu můžeš poznat, zda si druhých opravdu ze srdce vážíš. (Přečti Filipanům 2:3, 4.)

Ochotně druhým věnujme svůj čas

17. Jakým významným způsobem můžeme být v projevování úcty iniciativní a proč to můžeme říci?

¹⁷ Významným způsobem, jak můžeme být v projevování úcty iniciativní, je to, že spolukřesťanům věnujeme svůj čas. Proč to můžeme říci? Jako křesťané jsme zaměstnáni mnoha duchovními činnostmi, a tak je pro nás čas vzácný. Proto bychom od svých bratrů a sester neměli očekávat, že se nám budou kdykoli věnovat. Vždyť i my si vážíme toho, když ostatní ve sboru nemají na náš čas přemrštěné nároky.

18. Jak můžeme druhým dát najevo svou ochotu věnovat jim čas? (Viz obrázek na straně 18.)

¹⁸ Zároveň si však uvědomujeme — a to zejména ti z nás, kdo ve sboru slouží jako pastýři —, že pokud jsme ochotni přerušit to, co zrovna děláme, a věnovat určitý čas spoluvěřícímu, dáváme tím najevo, že si ho vážíme. V podstatě mu říkáme: Máš v mých očích opravdu velkou hodnotu, a tak je pro mě důležitější věnovat čas tobě než pokračovat ve své práci. (Mar. 6:30–34) Platí to i naopak. Pokud se zdráháme přerušit svou práci a věnovat čas svému bratrovi, můžeme v něm vyvolat dojem, že nám na něm nezáleží. Je pochopitelné, že některé důležité činnosti není možné přerušit, ale naše ochota nebo naopak neochota věnovat druhým svůj čas ukazuje, zda si svých bratrů a sester ze srdce vážíme. (1. Kor. 10:24)

Buďme rozhodnuti být iniciativní

19. Jakým jiným způsobem můžeme spoluvěřícím projevovat úctu?

¹⁹ Existují i jiné způsoby, kterými můžeme spoluvěřícím projevovat úctu. Například kromě toho, že druhým věnujeme svůj čas, měli bychom jim zároveň věnovat i svou pozornost. Také v tom je pro nás vzorem Jehova. Žalmista David napsal: „Jehovovy oči jsou upřeny na spravedlivé a jeho uši jsou obráceny k jejich volání o pomoc.“ (Žalm 34:15) Jehovův příklad nás podněcuje k tomu, abychom se snažili svým spoluvěřícím věnovat nerozdělenou pozornost, a to zejména když nás prosí o pomoc. Tak jim projevujeme úctu.

20. Které myšlenky se rozebíraly v tomto článku?

²⁰ Ukázali jsme si, že je důležité stále pamatovat na to, proč bychom si svých spoluvěřících měli ze srdce vážit. Mluvili jsme také o tom, že v projevování úcty ke všem, a to i k poníženým, bychom měli být iniciativní. Tak budeme posilovat pouto bratrské lásky a jednoty ve sboru. Proto se všichni snažme úctu nejen projevovat, ale být v tom iniciativní. Je to i tvým cílem?

[Poznámka pod čarou]

Zapamatoval sis?

• Co je k projevování úcty nezbytné?

• Například z jakých důvodů si máme spoluvěřících vážit?

• Proč je důležité, abychom si navzájem projevovali úctu?

• Jak můžeme spoluvěřícím projevovat úctu?

[Obrázek na straně 18]

Jak můžeme spoluvěřícím projevovat úctu?