Mladí — jak se podílíte na štěstí a jednotě rodiny?

„Prokázal jsem se. . . svému otci jako skutečný syn, něžný a jediný před svou matkou.“ — Přísl. 4:3.

1, 2. Jaký problém se vyskytuje v některých křesťanských rodinách?

JE opravdu osvěžující, můžeš-li svěřit své názory někomu, kdo se o tebe stará, snaží se porozumět tvým pocitům, vžít se do tvé situace, a kdo ti poskytne radu. A jestliže to je někdo z rodičů, pak máš opravdu požehnání. Ale jak blízký vztah cítíš ke svým rodičům?

² Dva mladí lidé, kteří mají křesťanské rodiče, napsali: „Naším hlavním problémem je sdělování myšlenek. Oba velmi milujeme své rodiče, ale zdá se, že si nemůžeme sdělovat myšlenky. Stále se v tom směru modlíme, ale stále nevidíme žádné východisko.“ Proč někdy sdělování myšlenek vázne i v křesťanských rodinách? Je z takové tíživé situace nějaké východisko?

PROČ VZNIKAJÍ ZÁBRANY VE SDĚLOVÁNÍ MYŠLENEK

3, 4 Uveď některé důvody, proč si rodiče a děti někdy nesdělují vzájemně své myšlenky.

³ Ti mladí lidé, o nichž byla právě řeč, měli jiný názor na výběr zábavy a přátel než jejich rodiče. Odlišné názory a pocit, že je naše mínění přehlíženo, mohou být příčinami, proč zcela ustane sdělování myšlenek. Proč však dochází k takovým rozdílným stanoviskům? Jeden důvod je naznačen v Příslovích 20:29: „Krása mladíků je jejich síla, a nádhera starců jsou jejich šediny.“ Mladistvá „síla“ ještě není zjemněna drsnou skutečností dlouholetých zkušeností, a proto mohou mladí lidé snadno přehlížet nebezpečí a mít pocit, ‚že se nic nemůže stát‘. Ale tvoji rodiče získali věkem — nebo snad i z trpkých osobních zkušeností — moudrost a vědí, že to tak není. Chápou sice tvé pocity, ale uvědomují si skrytá nebezpečí, která ty nevidíš. — Přísl. 29:15.

⁴ Zábrany ve sdělování myšlenek mohou také vzniknout tehdy, jestliže je pro tebe obtížné mluvit o tom, co tě trápí. Pociťuješ snad mučivou bolest pro nějaký rozpor s jinými nebo následkem svých vlastních nedostatků. Reaguješ možná jako Job, který měl pocit, že se od něj odvrátili jeho vlastní bratři, jeho důvěrní přátelé, a dokonce i členové jeho rodiny. (Job 19:13–19) V některých případech se může sdělování myšlenek přerušit proto, že si někdo z rodičů ‚zacpe uši‘, když si chce mladý člověk promluvit o svých nejvnitřnějších pocitech. (Přísl. 21:13) Jedna dospívající dívka si stěžovala: „Hrozně jsem trpěla a velmi jsem plakala. Otec obvykle říkal: ‚Pláčem se to nespraví.‘ Proto jsem si nechala své pocity pro sebe. V jeho přítomnosti jsem již neprolévala slzy a sdělování myšlenek úplně přestalo.“

5. Co je prvním krokem ke zlepšení ve sdělování myšlenek?

⁵ Ale bez ohledu na postoj svých rodičů můžeš ty sám učinit mnoho pro to, aby se sdělování myšlenek zlepšilo. Začni tím, že čestně posoudíš svůj vztah k rodičům. Izraelský národ například předstíral, že má velmi důvěrný vztah ke svému nebeskému Otci. Říkali: „Můj Otče, jsi důvěrný přítel mého mládí!“ Ve skutečnosti však mezi nimi byl napjatý vztah, protože jednali vzpurně. (Jer. 3:4, 5) Jsou pro tebe rodiče skutečně ‚důvěrnými přáteli‘? Mohlo by se stát, že děláš něco — snad neúmyslně —, co by bránilo sdělování myšlenek? Můžeš říci se Šalomounem: „Prokázal jsem se. . . svému otci [a své matce] jako skutečný syn“? (Přísl. 4:3) Jak se k nim můžeš více přiblížit?

„MILUJÍCÍ LASKAVOST A OPRAVDOVOST“

6. a) Které vlastnosti pomohou podle Přísloví 3:3 mladému člověku, aby ‚našel přízeň u Boha i u lidí‘? b) Jak si je člověk může ‚uvázat okolo hrdla‘?

⁶ Moudrý král Šalomoun přemýšlel o tom, co je nutné, aby mladý člověk ‚nalezl přízeň a dobré pochopení v očích Boha i pozemského člověka [včetně rodičů]‘. Jak na to odpovídá? „Můj synu, . . . ať tě neopustí milující laskavost a opravdovost. Uvaž si je okolo hrdla. Napiš si je na tabulku svého srdce.“ (Přísl. 3:1–4) Milující laskavost a opravdovost tě přiblíží k tvým rodičům. Tyto vlastnosti se však musí stát nejvlastnější součástí tvé osobnosti, musíš si je ‚uvázat okolo hrdla a napsat si je na své srdce‘. V biblických dobách si lidé často zavěšovali na provázek kolem krku pečetní prsten. (1. Mojž. 38:18) Tento prsten měl nesmírnou cenu, protože bez jeho použití nemohl žádný doklad nabýt platnosti. Kdo nosil na krku takový prsten, nikdy na něj nezapomínal a stále si uvědomoval jeho velkou cenu. Proto bychom měli stále pamatovat na milující laskavost a opravdovost a nikdy bychom neměli zapomenout na jejich cenu. Ale jak můžeme pěstovat tyto vlastnosti?

7. Jak je možné vyjadřovat milující laskavost, aby se zlepšilo sdělování myšlenek?

⁷ „Milující laskavost“ znamená podle smyslu původního hebrejského slova „věrnou a oddanou lásku“ a vyjadřuje osobní věrný a oddaný vztah. Jsi věrně oddán svým rodičům a snažíš se zůstat jim stále citově blízko? U Zacharjáše 7:9, 10 je milující laskavost spojena s milosrdenstvím a soucitem. Cítíš se svými rodiči, když na ně doléhá tíseň různého druhu? Milující laskavost některých lidí „je jako ranní oblaka a jako rosa, která brzy sejde“. (Oz. 6:4) Zmizí tvá milující laskavost v žáru nějaké hádky nebo když ti někdo brání dělat si, co chceš? Zachováváš i v rozčilení „na jazyku. . . zákon milující laskavosti“? Věrná oddanost a soucit jsou při sdělování myšlenek nezbytně nutné. — Přísl. 31:26.

8. Jak může projevovat mladý člověk opravdovost?

⁸ „Opravdovost“ vytváří důvěrný vztah, a důvěra je nezbytně důležitá pro každý blízký vztah. Nebuďte jako „muži nepravdy“, kteří skrývají, jací jsou. (Žalm 26:4) Snad jsi v pokušení žít v podstatě dvěma životy — jedním v blízkosti svých křesťanských rodičů a druhým, když tě nevidí. Takový způsob jednání může vést k tragédii, především v dobách, kdy stojíš před nějakým vážným problémem a nejsi dostatečně vyzbrojen, abys jej zvládl sám. Uvědom si také, jak se podlomí důvěra, jestliže se odhalí nečestnost. Jeden mladý křesťan řekl: „Moji rodiče vědí mnohem více, než si myslím. Snažím-li se něco před nimi skrýt, klamu jen sám sebe a snažím se oklamat Jehovu.“ Ano, buď rozhodnut vytvářet v sobě vnitřní opravdovost. Omezuje se však projev opravdovosti jen na to, abychom se vyhýbali „pokřivené“ řeči a „pokřiveným“ skutkům? — Přísl. 4:20, 24; 10:9.

‚MLUV PŘÍMO ZE SRDCE‘

9. Který problém překonali dva mladí lidé a k čemu to vedlo?

⁹ Někteří mladí lidé nejsou poctiví ve svých pocitech vůči rodičům. Například jeden z mladých, o nichž se mluvilo ve 2. odstavci, připustil: „Aby byl klid, začali jsme říkat to, o čem jsme věděli, že to naši rodiče chtějí slyšet, ale své skutečné pocity jsme si nechali v sobě.“ I tito dospívající hledali pomoc. Jeden starší je vybídl, aby se přiblížili ke svým rodičům a napodobovali mladého Elihua, který řekl: „Mluvím přímo ze srdce.“ (Job 33:3, Beck) Vroucně se modlili a nakonec otevřeli svým rodičům srdce a vysvětlili jim, co v nich vyvolává zatrpklost. (Srovnej s Příslovím 12:18.) Otec byl sice ohromen, když se dověděl, jaké pocity mají jeho děti, ale připustil, že očekával příliš mnoho. Byl rád, že se rozhovořily. Dcera nakonec píše: „Naše rodinná situace se pomalu, ale jistě zlepšuje. Když jsme začali mluvit otevřeněji, začali jsme chápat důvody, proč nám rodiče dávali určitá pravidla. Oni k nám zase přestali mluvit jako k malým dětem. Začali jsme si vzájemně daleko lépe rozumět.“

10, 11. a) Co může dodat vřelosti v křesťanské rodině podle Přísloví 27:19? b) Jak mohou uplatňovat tento verš mladí?

¹⁰ Když se svěříš svým rodičům, podporuješ tím sdělování myšlenek, při němž se ukáže, co je v srdcích. Mluv klidně a s úctou, a tvoji rodiče tak poznají, co je v tvém srdci. (Přísl. 29:11) Také ty poznáš určité vlastnosti jejich srdce. Takový upřímný rozhovor, při němž se umíte navzájem vžít do situace druhého, ti pomůže lépe poznat tvé vlastní srdce. Přísloví 27:19 říká: „Jako ve vodě obličej odpovídá obličeji, tak srdce člověka srdci člověka.“a Jako vidíš odraz své tváře na klidné vodní hladině, tak i při srdečném rozhovoru s rodiči můžeš vidět, že jejich pocity a pohnutky se příliš neliší od tvých. Taková výměna myšlenek podporuje vzájemné porozumění a zájem, což je nezbytně nutné pro vřelý vztah k rodině.

¹¹ Buď proto ochoten mluvit se svými rodiči i o tom, co tě trápí. Mluv s nimi o svých neúspěších, stejně jako o svých radostech a úspěších. Mluv o svých životních cílech a o svých modlitbách. Odolávej sklonu ‚odlučovat se‘. (Přísl. 18:1) Pravidelně se snaž strávit nějaký čas soukromě s někým z rodičů, abys s nimi mohl mluvit o zcela soukromých věcech. Někteří mladí zjistili, že k tomu mají příležitost mezi jednotlivými rozhovory, když pracují s někým z rodičů v kazatelské službě, nebo při delší společné chůzi pěšky, nebo dokonce i při některých druzích rekreace se svou rodinou.

12. Se kterými skutečnostmi musí počítat mladí lidé?

¹² Tvé snahy o cílevědomé sdělování myšlenek budou mít zpravidla dobré výsledky, ale nikdo z vás není dokonalý — ani ty, ani tvoji rodiče. Rodiče snad někdy jednají nespravedlivě, neumějí se dobře vcítit do pocitů druhých nebo ani nedávají správný příklad. Jsou možná dokonce nevěřící a nejednají s tebou vždy podle biblických zásad. Někdo z vás možná žije v domácnosti, kde je jen jeden z rodičů nebo kde někdo z rodičů je nevlastní. Obojí s sebou nese tlak svého druhu. Bez ohledu na to, jak blízký vztah máš ke svým rodičům, někdy budeš mít pocit, že jsi citově sám. Jak můžeš věrně vytrvat v takové nepříznivé situaci?

NAUČ SE ‚ZA SVÉHO MLÁDÍ NOSIT JHO‘

13. Proč se zdá Jeremjášův výrok v Nářcích 3:27 neobvyklý?

¹³ Když dostal prorok Jeremjáš od Jehovy úkol, zvolal: „Opravdu nevím, jak mluvit, neboť jsem jen chlapec.“ Jehova jej však uklidnil a posílil. Jeremjáš musel snášet mnoho utrpení, překonávat obavy a sklíčenost a někdy myslel, že se vzdá. Jednou řekl: „Ať je proklet den, kdy jsem se narodil!“ (Jer. 1:6, 19; 20:7–9, 11, 14) Později napsal: „Je dobré, aby zdatný muž za svého mládí nosil jho.“ (Nář. 3:27) Ale proč bychom měli nošení jha v podobě protivenství považovat za užitečné? Znázorníme si to na příkladu Josefa.

14, 15. a) Co zažil Josef jako mladík? b) Jak byl ‚přečištěn Jehovovou řečí‘?

¹⁴ Když bylo Josefovi 17 let, zdál se mu sen, v němž mu byl dán božský příslib, že bude mít význačné postavení. Ale jeho žárliví bratři jej prodali do otroctví. Skončil v Egyptě a později se dokonce dostal do vězení, kde byl spoután řetězy, protože byl neprávem obviněn z pokusu o znásilnění. (1. Mojž. 37:2, 4–11, 28; 39:20) Tento vzorný mladý muž a dědic nádherného slibu se ocitl mezi stěnami chmurného vězení. Jako cizinec v cizí zemi neměl žádného přítele, který by s ním cítil nebo který by se ho mohl zastat.

¹⁵ „Trápili jeho [Josefovy] nohy okovy, do želez přišla jeho duše; až do času, kdy přišlo jeho slovo, Jehovova řeč jej sama přečistila.“ (Žalm 105:17–19) Třináct let trpěl Josef jako otrok a vězeň, než se splnil Jehovův slib. Tímto zážitkem byl Josef vytříben. Jehova sice tyto těžkosti nezpůsobil, ale tím, že je připustil, sledoval určitý záměr. Bude Josef stále doufat v „Jehovovu řeč“ v tak hrozných těžkostech? Nechá vyzrávat své znamenité vlastnosti a bude pěstovat potřebnou trpělivost, pokoru, duchovní sílu a rozhodnost, aby mohl plnit náročný úkol? Ano, Josef vyšel z tavičova ohně jako zlato — ještě čistší a vzácnější v očích Boha, který ho pak použil podivuhodným způsobem. — 1. Mojž. 41:14, 38–41, 46; 42:6, 9.

16. Jak by se měl mladý člověk dívat na těžkosti?

¹⁶ Josef i Jeremjáš trpěli nevinně. Již dříve si vypěstovali bohulibé vlastnosti. Ale odporem, kterému odolávali, se ještě více vytříbili. Oč více potřebují takové tříbení mladí lidé, kteří se dopustili nějaké chyby. Někdy bývá obtížné přijmout kázeň, ale jestliže se necháš takovou kázní cvičit, přinese ti spravedlnost. (Hebr. 12:5–7, 11) Takové cvičení může vést k vnitřní síle, kterou je možné přirovnat k oceli kalené v žáru. „Jehova byl. . . dále s Josefem a prokazoval mu milující laskavost“, a dá tedy i tobě sílu, která převyšuje to, co je běžné, a odmění tě bohatě za tvou vytrvalost. — 1. Mojž. 39:21; 2. Kor. 4:7.

17. Jak zapůsobily těžkosti na jednu mladou dívku? Co se z toho můžeme naučit?

¹⁷ Jedna mladá dívka pomýšlela na útěk z domova, když byl její nevlastní otec zpočátku příliš přísný a zdálo se, že nebere ohled na její city k vlastnímu otci, kterého milovala a který jí zemřel. Uvědomila si však, že by to vyvolalo jen další problémy, a proto zůstala a vytrvala. Dnes, téměř po 13 letech, o tom říká: „Ukázňování mým nevlastním otcem ze mne učinilo lepšího člověka. Dokud jsem žila jen se svou matkou, byla jsem rozmazlená a vzpurná. Stále jsem chtěla, aby se všechno dělo podle mého přání. Naučila jsem se brát ohled na druhé. Jehova také vyslyšel mé modlitby o sílu, abych se přenesla přes otcovu smrt a získala bližší vztah k mému nevlastnímu otci.“ Ano, naučíš-li se žít v těžkostech, získáš bližší vztah k Jehovovi. Tak se ti stane Přítelem, stane se tvou ‚důvěrou od tvého mládí‘. — Žalm 71:5.

18. a) Co bude rozhodující v otázce, jaký život mladý člověk nakonec povede? b) Proč by si měli mladí lidé velmi cenit svých rodičů?

¹⁸ Nikdy nezapomeň, že tvé rodinné prostředí samo o sobě nerozhodne o tom, jakou budeš mít osobně cenu nebo jaký bude nakonec tvůj život. „Právě podle jeho [nebo jejích] zvyklostí se na chlapci [nebo na dívce] pozná, zda je jeho [její] činnost ryzí a přímá.“ (Přísl. 20:11) Pro své bezúhonné zvyklosti se staneš drahým Bohu a tvůj život dostane smysl a cenu. Žádná rodina není dokonalá, ale ty hledej ve své domácnosti kladné vlastnosti. Mysli na to, co musí tvoji rodiče obětovat, aby ti opatřili jídlo, oblečení, přístřeší, léky a podobné věci. Neoplácej jim nevděčností, ale raději „cti svého otce a matku“. Dokazuj, že si jich velice ceníš, že si jich vážíš. — Ef. 6:1–3; Přísl. 16:20; 17:13.

19. Jaká odměna čeká toho, kdo ze srdce poslouchá své rodiče?

¹⁹ Budeš-li rozmlouvat se svými rodiči o závažných věcech, prohloubí se tvá láska k nim. Pak je budeš poslouchat ze srdce. „Můj synu [nebo dcero], nezapomeň na můj zákon a ať tvé srdce zachovává má přikázání,“ nabádá moudrý otec, který pak poukazuje na odměnu, „protože ti bude přidána délka dnů a léta života a pokoj.“ — Přísl. 3:1, 2.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 10]

Jako jho těžkostí vytříbilo Josefovu osobnost, tak může být i tvá oddanost vytříbena, jestliže v mládí snášíš těžkosti