Otec a starší, který dobře plní obě role

„Jestliže někdo vskutku neví, jak předsedat své vlastní domácnosti, jak bude pečovat o Boží sbor?“ (1. TIMOTEOVI 3:5)

1., 2. a) Jak mohli sloužit svobodní a ženatí bezdětní starší svým bratrům v prvním století? b) V čem jsou dnes pro mnohé manželské páry vzorem Aquila a Priscilla?

DOZORCEM v raném křesťanském sboru mohl být svobodný, nebo ženatý bezdětný muž, či otec rodiny. Není pochyb o tom, že někteří křesťané mohli jednat podle Pavlovy rady, kterou jim udělil v sedmé kapitole prvního dopisu Korinťanům, a zůstali svobodní. Ježíš řekl: „Jsou eunuchové, kteří se sami učinili eunuchy kvůli nebeskému království.“ (Matouš 19:12) Takoví svobodní muži, jako Pavel a možná i někteří z jeho společníků na cestách, mohli bez překážek cestovat a pomáhat bratrům.

² Bible neuvádí, zda Barnabáš, Marek, Silas, Lukáš, Timoteus a Titus byli svobodní muži. Pokud však ženatí byli, měli ve své rodině takové podmínky, které jim umožňovaly podnikat daleké cesty při plnění různých úkolů. (Skutky 13:2; 15:39–41; 2. Korinťanům 8:16, 17; 2. Timoteovi 4:9–11; Titovi 1:5) Každý mohl cestovat se svou manželkou podobně jako Petr a ‚ostatní apoštolové‘, kteří svou manželku patrně brali s sebou, když putovali z místa na místo. (1. Korinťanům 9:5) Aquila a Priscilla jsou příkladem manželského páru, který byl ochotný jít s Pavlem z Korintu do Efezu, pak do Říma a zase zpět do Efezu. Bible nám neříká, zda měli děti. Za jejich oddanou službu bratrům jim byly „všechny sbory z národů“ vděčné. (Římanům 16:3–5; Skutky 18:2, 18; 2. Timoteovi 4:19) Dnes je nepochybně mnoho manželských dvojic, které by podobně jako Aquila a Priscilla mohly sloužit jiným sborům, a snad se i přestěhovat tam, kde je větší potřeba.

Otec a starší

3. Z čeho je patrné, že mnozí starší v prvním století byli ženatí a měli rodinu?

³ Zdá se, že v prvním století našeho letopočtu byli křesťanští starší většinou ženatí a měli děti. Když Pavel vypočítával požadavky pro ty, kdo ‚usilují o úřad dozorce‘, uvedl, že by to měli být ‚muži, kteří předsedají znamenitým způsobem své vlastní domácnosti, kteří mají děti v podřízenosti se vší vážností‘. (1. Timoteovi 3:1, 4)

4. Co se požadovalo od ženatých starších, kteří měli děti?

⁴ Jak jsme již viděli, od starších se nepožadovalo, aby měli děti, a dokonce ani to, aby byli ženatí. Pokud však muž ženatý byl, pak byl způsobilý sloužit jako starší nebo služební pomocník jen tehdy, když jako hlava rodiny správně a láskyplně vedl svou manželku a prokazoval, že dokáže své děti udržovat ve správné podřízenosti. (1. Korinťanům 11:3; 1. Timoteovi 3:12, 13) Jakýkoli závažný nedostatek ve vedení domácnosti ho mohl připravit o způsobilost mít ve sboru zvláštní výsady. Proč? Pavel to vysvětlil: „Jestliže někdo vskutku neví, jak předsedat své vlastní domácnosti, jak bude pečovat o Boží sbor?“ (1. Timoteovi 3:5) Není-li jeho vlastní rodina ochotna podřizovat se jeho vedení, jak budou reagovat ostatní ve sboru?

„Má věřící děti“

5., 6. a) O jakém požadavku týkajícím se dětí se Pavel zmínil Titovi? b) Co se očekává od starších, kteří mají děti?

⁵ Když Pavel dával Titovi pokyny ohledně jmenování dozorců ve sborech na Krétě, jasně řekl: „Jestliže je někdo bez obžaloby, manžel jedné manželky, který má věřící děti, jež nejsou viněny z prostopášnosti ani nepoddajnosti. Dozorce jako Boží správce musí být totiž bez obžaloby.“ Co vše je zahrnuto do požadavku ‚mít věřící děti‘? (Titovi 1:6, 7)

⁶ Výraz „věřící děti“ se vztahuje na děti, které již zasvětily svůj život Jehovovi a byly pokřtěny, nebo na mladé lidi, kteří k zasvěcení a křtu spějí. Členové sboru očekávají, že děti starších budou po všech stránkách vychované a poslušné. Mělo by být zjevné, že starší dělá vše, co je v jeho silách, aby víru svých dětí posiloval. Král Šalomoun napsal: „Vychovej chlapce podle cesty, která je pro něho; i když zestárne, neodbočí z ní.“ (Přísloví 22:6) Co však když mladý člověk, který byl takovýmto způsobem vychováván, odmítá sloužit Jehovovi, nebo dokonce spáchá závažný hřích?

7. a) Proč můžeme říci, že Přísloví 22:6 nevyjadřuje přísné pravidlo? b) Proč starší automaticky neztrácejí své výsady, když se jeho dítě nerozhodne sloužit Jehovovi?

⁷ Je zjevné, že výše citované přísloví nevyjadřuje přísné pravidlo. Nepopírá zásadu svobodné vůle. (5. Mojžíšova 30:15, 16, 19) Když syn nebo dcera dospějí do věku, kdy mohou nést zodpovědnost sami za sebe, musí se osobně rozhodnout, zda se zasvětí Bohu a dají se pokřtít. Pokud sborový starší evidentně poskytl svému dítěti potřebnou duchovní pomoc, vedení a ukázňování, a jeho dítě se přesto sloužit Jehovovi nerozhodne, otce to automaticky nezbavuje způsobilosti sloužit jako dozorce. Jestliže však má starší doma několik nezletilých dětí a jedno po druhém duchovně onemocní nebo se dostanou do potíží, nebude na něj už možná pohlíženo jako na muže, který „předsedá znamenitým způsobem své vlastní domácnosti“. (1. Timoteovi 3:4) Mělo by být jasně vidět, že dozorce dělá vše, co je v jeho silách, aby měl „věřící děti, jež nejsou viněny z prostopášnosti ani nepoddajnosti“.a

Když manželka je nevěřící

8. Jak by měl starší jednat se svou nevěřící manželkou?

⁸ Křesťanům, kteří mají nevěřící manželku, Pavel napsal: „Jestliže má nějaký bratr nevěřící manželku, a ona je přesto svolná s ním bydlet, ať ji neopouští . . . Vždyť . . . nevěřící manželka je posvěcena ve vztahu k bratrovi; jinak by vaše děti byly skutečně nečisté, ale nyní jsou svaté. Manželi, jak víš, že nezachráníš svou manželku?“ (1. Korinťanům 7:12–14, 16) Výraz „nevěřící“ zde neznamená, že manželka nemá žádné náboženské přesvědčení; znamená však, že není zasvěcena Jehovovi. V Pavlově době se mohlo jednat o židovku nebo o ctitelku pohanských bohů. Dnes by starší mohl mít za manželku ženu, která vyznává jiné náboženství nebo je agnostička, či dokonce ateistka. Pokud je svolná s ním zůstat, neměl by ji opustit jen proto, že mají odlišné náboženství. Měl by s ní nadále žít ‚podle poznání a prokazovat jí čest jako slabší, totiž ženské nádobě‘ a měl by doufat, že ji zachrání. (1. Petra 3:7; Kolosanům 3:19)

9. Jak by měl starší jednat v zemích, kde zákon poskytuje jak manželovi, tak manželce právo vyučovat děti svému náboženství, a jaký dopad to bude mít na jeho výsady?

⁹ Dozorce, který má děti, bude jako manžel a otec správně uplatňovat vedení prostřednictvím hlavy, pokud bude své děti vychovávat „v kázni a Jehovově myšlenkovém usměrňování“. (Efezanům 6:4) V mnoha zemích dává zákon oběma manželským partnerům právo poskytovat dětem náboženské poučování. V takovém případě může manželka trvat na svém právu učit děti své vlastní víře a svým náboženským zvykům, což může zahrnovat i navštěvování kostela.b Pokud jde o účast na náboženských obřadech, měly by děti jednat samozřejmě v souladu se svým biblicky školeným svědomím. Otec jako hlava rodiny bude uplatňovat své právo studovat s dětmi a brát je do sálu Království, kdykoli je to možné. Když pak děti dosáhnou věku, kdy se budou moci za sebe rozhodovat, samy si pak zvolí, kterou cestou půjdou. (Jozue 24:15) Jestliže ostatní starší a členové sboru vidí, že pokud jde o vychovávání dětí v pravdě, dělá dozorce vše, co mu umožňuje zákon, pak takový bratr neztratí způsobilost sloužit jako dozorce.

‚Předsedá znamenitým způsobem své vlastní domácnosti‘

10. Co je nejdůležitější povinností otce rodiny, který je starším?

¹⁰ I starší, který je otcem a jehož manželka je křesťanka, má nelehký úkol, protože musí správně rozvrhnout čas a pozornost, které bude věnovat sborovým povinnostem. Bible jasně ukazuje, že povinností křesťanského otce je starat se o manželku a o děti. Pavel napsal: „Jestliže se někdo nestará o ty, kteří jsou jeho vlastní, a zvláště o ty, kteří jsou členy jeho domácnosti, jistě zapřel víru a je horší než člověk bez víry.“ (1. Timoteovi 5:8) V témže dopise Pavel uvedl, že pro úřad křesťanského dozorce by měli být navrženi jen takoví ženatí muži, kteří se již prokázali jako dobří manželé a otcové. (1. Timoteovi 3:1–5)

11. a) Jak by se měl starší ‚starat o ty, kteří jsou jeho vlastní‘? b) Bude-li to starší dělat, jak mu to může pomoci dobře plnit sborové povinnosti?

¹¹ Starší by se měl „starat“ o svou rodinu nejen hmotně, ale také duchovně a citově. Moudrý král Šalomoun napsal: „Připrav venku svou práci a přichystej si ji na poli. Potom si také vybuduj svou domácnost.“ (Přísloví 24:27) Když tedy starší pečuje o hmotné a citové potřeby své manželky a svých dětí a když jim zajišťuje také odpočinek, měl by je i duchovně povzbuzovat. To vyžaduje čas — čas, který nebude moci věnovat sborovým záležitostem. Je to však čas, který se mu vrátí v podobě šťastné a duchovně smýšlející rodiny. Má-li starší duchovně silnou rodinu, nebude muset věnovat mnoho času řešení rodinných problémů. Pak se bude moci více zabývat sborovými záležitostmi. Sboru duchovně prospěje příklad staršího, který je dobrým manželem a otcem. (1. Petra 5:1–3)

12. V jaké rodinné záležitosti by měli otcové, kteří jsou staršími, dávat dobrý příklad?

¹² Znamenitě předsedat domácnosti znamená mimo jiné i vyhradit si čas na vedení rodinného studia. Zvláště důležité je, aby v tomto ohledu dávali dobrý příklad starší, protože jsou-li pevné rodiny, bude pevný i sbor. Sborovými povinnostmi by dozorce neměl být soustavně zaměstnán natolik, že by neměl čas na studium s manželkou a dětmi. Pokud s tím má problém, měl by přehodnotit svůj časový plán. Možná bude muset přepracovat svůj časový plán nebo věnovat méně času jiným záležitostem, a snad i odříci některé výsady.

Vyvážený dozor

13., 14. Jaké rady dal „věrný a rozvážný otrok“ starším, kteří mají rodinu?

¹³ Rady k tomu, jak vyvážit rodinné a sborové povinnosti, nejsou ničím novým. „Věrný a rozvážný otrok“ udílí starším takové rady již mnoho let. (Matouš 24:45) Před více než šestatřiceti lety bylo ve Strážnévěži číslo 7 z roku 1960 v článku „Záchrana pro příslušníky tvé rodiny, jakož i pro tvého bližního“ uvedeno: „Nejde . . . o to, abychom uvedli do správné rovnováhy všechno, co si činí nárok na náš čas? Při tomto zvažování by zájmy vlastní rodiny měly mít náležitou váhu. Určitě Jehova Bůh neočekává od muže, aby všechen svůj čas věnoval činnosti pro shromáždění, aby napomáhal svým bratřím a bližním, aby dosáhli záchrany, a zanedbával při tom záchranu svých vlastních příslušníků rodiny. Muž je v prvé řadě zodpovědný za svou ženu a děti.“

¹⁴ Strážná věž číslo 8 z roku 1987 na straně 16 radila: „Budete-li se jako rodina společně podílet na kazatelské službě, bude vás to spojovat, ale děti mají zcela specifické potřeby, které vyžadují, abyste jim věnovali svůj osobní čas a duševní energii. Proto potřebuješ vyrovnanost, abys rozhodl, kolik času můžeš věnovat sborovým povinnostem, máš-li se také duchovně, citově i hmotně starat o ty, kteří jsou ‚tvoji vlastní‘. Křesťan se musí učit, ‚jak projevovat zbožnou oddanost ve své domácnosti‘. (1. Timoteovi 5:4, 8)“

15. Proč starší, který má manželku a děti, potřebuje moudrost a rozlišovací schopnost?

¹⁵ Jedno biblické přísloví říká: „Moudrostí bude domácnost vybudována a prokáže se jako pevně založená rozlišovací schopností.“ (Přísloví 24:3) Ano, má-li dozorce plnit své teokratické povinnosti a zároveň budovat svou rodinu, rozhodně potřebuje moudrost a rozlišovací schopnost. Bible mu předepisuje vícero oblastí dozoru, za něž má zodpovědnost — mezi nimi je i rodina a sbor. Má-li mezi nimi najít vyrovnanost, potřebuje rozlišovací schopnost. (Filipanům 1:9, 10) Potřebuje také moudrost, aby si určil, kterým věcem dá přednost. (Přísloví 2:10, 11) Přestože se snad cítí za své sborové úkoly velmi zodpovědný, měl by si uvědomit, že jako manželovi a otci mu Bůh ukládá povinnost starat se především o to, aby byla zachráněna jeho rodina.

Dobří otcové a dobří starší

16. Jakou výhodu má starší, který je také otcem?

¹⁶ Starší, který má dobře vychované děti, je pro sbor velkým přínosem. Pokud se naučil dobře se starat o svou rodinu, může účinně pomáhat jiným rodinám ve sboru. Chápe jejich problémy a může jim udílet rady na základě své osobní zkušenosti. Je radostné, že po celém světě jsou tisíce starších, kteří jsou znamenitými manžely, otci i dozorci.

17. a) Na co by neměl nikdy zapomenout muž, který je otcem i starším? b) Jak by měli ostatní členové sboru projevovat soucítění?

¹⁷ K tomu, aby byl otec rodiny starším, je nutné, aby byl zralým křesťanem, který se stará o svou manželku a o děti a organizuje si své záležitosti tak, aby mohl věnovat čas a pozornost ostatním členům sboru. Nikdy by neměl zapomínat na to, že jeho pastýřská práce začíná doma. Členové sboru by si měli uvědomit, že starší, kteří mají manželku a děti, mají odpovědnost za svou rodinu a za své sborové úkoly, a proto by se měli zvěstovatelé snažit nedělat si příliš velké nároky na jejich čas. Starší, který má děti, jež musí jít ráno do školy, se možná nemůže vždy zdržet v sále Království po večerním shromáždění. Ostatní členové sboru by to měli chápat a měli by se vcítit do jeho situace. (Filipanům 4:5)

Naši starší by nám měli být drazí

18., 19. a) Co nám ukázal rozbor 7. kapitoly 1. Korinťanům? b) Jak bychom se měli dívat na takové křesťany?

¹⁸ Náš rozbor sedmé kapitoly prvního Pavlova dopisu Korinťanům nám ukázal, že mnoho svobodných mužů jedná podle Pavlovy rady a svou svobodu využívá ve službě pro zájmy Království. Jsou také tisíce ženatých bratrů, kteří nemají děti a kteří se věnují patřičně svým manželkám a také slouží jako dozorci v oblastech, krajích, sborech a odbočkách Watch Tower Society. Jejich manželky jim při tom chvályhodným způsobem pomáhají. A nakonec, v přibližně 80 000 sborech Jehovova lidu, je mnoho otců, kteří se nejen láskyplně starají o svou manželku a děti, ale také věnují čas tomu, aby sloužili svým bratrům jako starostliví pastýři. (Skutky 20:28)

¹⁹ Apoštol Pavel napsal: „Ať jsou starší muži, kteří předsedají znamenitým způsobem, považováni za hodné dvojnásobné cti, zvláště ti, kteří tvrdě pracují slovem a vyučováním.“ (1. Timoteovi 5:17) Ano, starší, kteří své rodině i sboru předsedají znamenitým způsobem, si zaslouží naši lásku a úctu. Měli bychom vskutku ‚stále pokládat takové muže za drahé‘. (Filipanům 2:29)

[Poznámky pod čarou]

Pro zopakování

◻ Jak víme, že mnozí starší v prvním století byli ženatí a měli děti?

◻ Co se žádá od ženatých starších, kteří mají děti, a proč?

◻ Co to znamená, že by starší měli mít „věřící děti“, ale co když se dítě nějakého staršího nerozhodne sloužit Jehovovi?

◻ Jak by se měl starší ‚starat o ty, kteří jsou jeho vlastní‘?

[Obrázek na straně 23]

Jsou-li pevné rodiny, bude pevný i sbor