Mladí lidé se ptají . . .

Jak se mohu vymanit ze stínu svých rodičů?

„Můj otec je poměrně známý starší ve sboru svědků Jehovových. Mám k němu úctu, ale někdy mi vadí, že všude, kam přijdu, jsem jen Billův syn.“ Larrya

„Můj otec slouží jako starší a má řadu dalších úkolů, takže jsem měl pocit, že všichni ode mě očekávají velmi mnoho. Bylo pro mě těžké být sám sebou.“ Alexander

JE ZCELA normální, že jak ti přibývá let, toužíš mít určitou míru nezávislosti, aby sis mohl vytvořit vlastní jméno neboli pověst. Při narození ti rodiče vybrali jméno, které se líbilo jim. Nyní, když dospíváš, chceš si sám zvolit „jméno“, to znamená vytvořit si určitou pověst.

Král Šalomoun napsal: „Jméno se má vyvolit spíše než hojné bohatství; přízeň je dokonce lepší než stříbro a zlato.“ (Přísloví 22:1) Již v době mládí pravděpodobně budeš mít touhu vytvořit si vlastní identitu.

Ve stínu rodičů

Podobně jako Larry a Alexander mají někteří mladí lidé pocit, že kvůli jménu svých rodičů nebo kvůli jejich úspěchům zůstávají v pozadí. Jejich rodiče možná díky svému zaměstnání nebo vzdělání zastávají význačné společenské postavení. Nebo mohou být dobře známí v křesťanském sboru. Pokud to platí i o tvých rodičích, pak máš asi někdy pocit, že jsi jako pod lupou a že všechno, co děláš, je neustále sledováno. Možná ti vadí, že kvůli tomu, kdo jsou tví rodiče, se od tebe očekává určitý způsob chování.

Ivanův otec například slouží jako starší v místním sboru svědků Jehovových. Ivan říká: „Otce všichni znají a váží si ho, a tak jsem vždycky měl pocit, že musím být ve škole i doma příkladný. Viděl jsem, že ostatní rodiče mě pokládali za jakési měřítko toho, jak by se jejich děti měly chovat. Je pravda, že mi to lichotilo, ale byl jsem pod velkým tlakem, abych se choval vzorně. Někdy mi proto chyběla skromnost a nedokázal jsem vidět své chyby.“ Alexander říká: „Měl jsem pocit, že jsem neustále sledován a že když udělám chybu, ihned na to někdo poukáže.“

Larry, kterého jsme citovali v úvodu článku, se snažil uniknout z centra pozornosti tím, že tajil své příjmení. Říká: „Když jsem se ve společnosti setkal s někým novým, obvykle jsem jenom řekl: ‚Ahoj, já jsem Larry,‘ a o svém příjmení jsem se nezmínil. Kdyby to šlo, tak bych i formuláře podpisoval pouze křestním jménem. Obával jsem se, že když lidé zjistí, kdo je můj otec, budou se mnou jednat jinak. Chtěl jsem, aby se mnou vrstevníci jednali normálně.“

Je zcela přirozené, že když tvůj otec slouží v křesťanském sboru jako starší nebo služební pomocník, mají na tebe druzí vysoké nároky. Vždyť muži jmenovaní do odpovědných postavení by měli ‚předsedat znamenitým způsobem dětem a své vlastní domácnosti‘. (1. Timoteovi 3:5, 12) A tak se pochopitelně i od tebe očekává, že budeš příkladný. Je to ale opravdu tak špatné? Ne, není. Uvědom si, že mladý křesťan Timoteus byl vybrán apoštolem Pavlem, aby s ním cestoval a podílel se na důležité kazatelské činnosti v době, kdy mu možná ještě nebylo ani dvacet let. (1. Tesaloničanům 3:1–3) Ať je tvůj otec jmenovaný starší, nebo ne, měl by ses snažit, abys byl příkladný.

Vzpurnost není moudrým řešením

Někteří mladí lidé se snaží vystoupit ze stínu svých rodičů tím, že jsou vzpurní. Ivan říká: „Bývaly doby, kdy mě fakt, že musím být příkladný, značně dráždil. Bouřil jsem se. Nechal jsem si narůst delší vlasy a čekal jsem, kdy mi někdo něco řekne.“

Vzpurným způsobem jednal také Absalom, jeden ze synů krále Davida. Jeho otec David byl znám svou oddaností Jehovovi a mnozí Izraelité jej milovali. Od jeho syna Absaloma se tudíž hodně očekávalo. Avšak místo toho, aby Absalom tato rozumná očekávání splnil, rozhodl se, že si vytvoří jméno vzpourou proti svému otci. David byl Jehovův pomazaný zástupce, a tak se Absalom ve skutečnosti vzbouřil proti Jehovovi. Takové jednání přineslo rodině Absaloma hanbu a jemu samotnému neštěstí. (2. Samuelova 15:1–15; 16:20–22; 18:9–15)

Podobně i pro tebe by vzpurnost mohla mít katastrofální následky. Všimni si, co nám Bible říká o Nehemjášovi. Někteří jeho nepřátelé se jej snažili přimět k bezbožnému jednání. Proč? „Chtěli toho využít, aby pošpinili mé jméno a potupili mě,“ řekl Nehemjáš. (Nehemjáš 6:13, Ekumenický překlad) Vzpurností si můžeš získat špatné jméno, kterého se jen tak nezbavíš.

Stejně důležité je to, jak může vzpurné chování působit na druhé. Přinejmenším tím zbytečně zarmoutíš své rodiče. (Přísloví 10:1) Tvoje jednání by také mohlo mít nežádoucí vliv na jiné mladé lidi. Ivan připouští: „Moje chování negativně ovlivnilo mého bratra. Nějakou dobu se vůbec nestýkal s křesťanským sborem a dělal věci, o kterých věděl, že neodpovídají biblickým měřítkům. Jsem rád, že se vzpamatoval a že nyní opět slouží Jehovovi a je šťastný.“

Lepší způsob

Absalomův nevlastní bratr Šalomoun se vydal úplně jiným směrem. Byl ochoten pokorně se učit od svého otce, Davida. (1. Královská 2:1–4) Neusiloval o to, aby vyvýšil sám sebe, ale snažil se získat dobré jméno u Boha. Dokud to tak Šalomoun dělal, přinášel své rodině čest a měl pověst jednoho z největších izraelských králů. (1. Královská 3:4–14)

Ze Šalomounova dobrého příkladu vyplývají dvě důležité skutečnosti. Za prvé, vlastní identitu si nevytvoříš tím, že se budeš od členů rodiny odtahovat, ale tím, že se z jejich silných stránek poučíš. Časopis Adolescence říká: „Dospívání by rozhodně nemělo být dobou, kdy se odloučíš od rodičů, abys mohl dosáhnout silného pocitu vlastní identity.“ Časopis dále uvádí, že tvou schopnost vytvořit si svou vlastní identitu „rodičovská pomoc nenaruší, ale naopak [ji] podpoří“.

Je zajímavé, že sám Šalomoun vybízel: „Naslouchej svému otci, který způsobil tvé narození, a nepohrdej svou matkou jen proto, že zestárla.“ (Přísloví 23:22) Šalomoun to zjevně nepsal malým dětem, protože v době, kdy rodiče ‚zestárli‘, je dítě již pravděpodobně dospělé. Co z toho vyplývá? Užitek z moudrosti svých rodičů můžeš mít i v době, kdy jsi starší a máš už svou vlastní domácnost. Také Ivan si to uvědomil. Říká: „Čím jsem byl starší, tím více jsem se snažil napodobovat dobré vlastnosti svých rodičů a vyhýbat se jejich chybám.“

Druhá věc k úvaze je to, že Šalomounovi nešlo především o vytvoření vlastní identity, ale o to, aby se líbil Jehovovi. Je pravda, že od něj jako od Davidova syna se očekávalo hodně. Šalomoun však spoléhal na Jehovu, a díky tomu dokázal své povinnosti zastat. Alexander zaujal podobný postoj. Říká o tom: „Smířil jsem se s faktem, že od dětí starších se obecně očekává více. Rozhodl jsem se, že toho využiji konstruktivním způsobem, a ukázalo se, že to pro mě byla ochrana. Uvědomil jsem si, že nejdůležitější je to, jak se na mě dívá Jehova. Ví nejen to, čí jsem, ale také, jaký jsem.“

Daryn, jehož otec absolvoval biblickou školu Strážné věže Gileadb — což je škola, která připravuje misionáře —, se také dokázal vyrovnat s tím, že jeho rodiče jsou velmi známí. Říká o tom: „Když jsem byl pokřtěn, zasvětil jsem se Jehovovi, a nikomu jinému. Žiji podle tohoto zasvěcení, jak nejlépe dovedu, a tak mám vnitřní pokoj, který plyne z vědomí, že Jehova je se mnou spokojený. To platí i v případě, že nejsem schopen dokázat to, co moji rodiče.“

Král Šalomoun zapsal tento postřeh: „Právě podle jeho zvyklostí se na chlapci pozná, zda je jeho činnost ryzí a přímá.“ (Přísloví 20:11) Zkrátka a dobře, lidé si tě budou pamatovat na základě toho, co říkáš a děláš. Buď příkladem „v mluvení, v chování, v lásce, ve víře, v cudnosti“. Pokud budeš jednat tímto způsobem, lidé tě budou mít rádi a budou si tě vážit pro to, jaký jsi. (1. Timoteovi 4:12)

Někteří mladí lidé jsou však zastíněni velmi schopným sourozencem, a je pro ně těžké se z tohoto postavení vymanit. V příštím článku budeme rozebírat, jak se můžeš vyrovnat i s touto náročnou situací.

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 26]

Vzpurnost způsobí zármutek tvým rodičům a poškodí tvoji pověst

[Obrázek na straně 26]

Tvůj dobrý příklad může prospět druhým