Vrcholné myšlenky Bible — Přísloví 1:1–31:31

Boj se Jehovy a budeš šťastný

„Bázeň před Jehovou je počátek moudrosti.“ Jak krásně to ukazují Přísloví! (9:10) Tato biblická kniha, která byla dokončena asi v roce 716 př. n. l., nám pomáhá projevit moudrost, jak správně uplatnit poznání. Respektuj tyto moudré výroky a budeš šťastný.

NASLOUCHEJ MOUDROSTI

Čti Přísloví 1:1–2:22. „Bázeň před Jehovou“ je vlastní podstata poznání. Jestliže přijímáme kázeň, nepřipojujeme se k hříšníkům v nesprávném jednání. Těm, kteří se bojí Boha, dává Jehova moudrost, jež je osvobozuje od provinilců.

◆ 1:7 — Co je „bázeň před Jehovou“?

Je to posvátná úcta, hluboká uctivost a zdravá obava před tím, abychom se mu neznelíbili, protože si vážíme jeho milující laskavosti a dobroty. „Bázeň před Jehovou“ znamená uznávat, že Jehova je nejvyšší soudce a Všemohoucí a že má právo a moc potrestat nebo usmrtit ty, kteří ho neposlouchají. Také to znamená věrně Bohu sloužit, naprosto mu důvěřovat a nenávidět to, co je špatné v jeho očích. — Žalm 2:11; 115:11; Přísl. 8:13.

◆ 2:7 — Co je to ryzost?

Kořen hebrejských slov, která mají souvislost s ryzostí, má význam „celý“ nebo „úplný“. Často znamenají mravní bezvadnost a bezúhonnost. ‚Ti, kteří chodí v ryzosti‘, se neuchylují od své oddanosti Jehovovi. Pro tyto „přímé“ je on ochranným „štítem“, protože dávají najevo pravou moudrost a přizpůsobují se jeho spravedlivým měřítkům.

K našemu poučení: Jestliže se bojíme Jehovy, přijmeme kázeň, kterou nám poskytuje prostřednictvím svého Slova a své organizace. Kdybychom tak nejednali, zařadili bychom se mezi „pošetilce“, bezbožné hříšníky. — Přísl. 1:7; Hebr. 12:6.

VAŽ SI MOUDROSTI

Čti Přísloví 3:1–4:27. Abys měl dobré pochopení, „důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem“. Ti, kteří si hluboce váží moudrosti, jsou šťastní.

◆ 4:18 — Jak je „stezka spravedlivých“ stále jasnější?

Sluneční světlo svítí od úsvitu stále jasněji, „dokud nebude pevně založen den“. Podobně i v duchovním ohledu svítí Jehovovu lidu s postupujícím časem stále jasnější světlo. Čím více se přibližujeme k určitým událostem, tím více se rozjasňuje naše porozumění tomu, jak se dokončuje Jehovovo předsevzetí. Božská proroctví se nám odhalují tak, jak nám je osvětluje Boží svatý duch a jak jsou splňována ve světových událostech a ve zkušenostech Jehovova lidu. Jeho „stezka“ je tedy stále jasnější a jasnější.

K našemu poučení: Budeme-li projevovat pravou moudrost a přizpůsobovat se božským příkazům, bude nás to střežit před pošetilým jednáním, které může vést k časné smrti. Například ti, kteří přehlížejí Jehovovy příkazy proti pohlavní nemravnosti, si mohou přivodit pohlavní choroby, jež by mohly vést až k předčasné smrti. Jednejme tedy v souladu s Božími požadavky, protože moudrost pak bude pro nás „stromem života“. — Přísl. 3:18.

PROJEVY MOUDROSTI

Čti Přísloví 5:1–9:18. Je projevem moudrosti, když se člověk vyhýbá nemravnosti a ‚raduje se s manželkou svého mládí‘. Je zde uvedeno sedm věcí, které jsou Jehovovi odporné, a také varování před sváděním nevěstky. Zosobněná moudrost je Boží ‚mistr v díle‘. A „bázeň před Jehovou je počátek moudrosti“.

◆ 6:1–5 — Je tato rada v rozporu s duchem štědrosti?

Toto přísloví neodrazuje od štědrosti, i když radí, aby se člověk nezaplétal do obchodního jednání s druhými, a to zejména s cizími. Izraelité měli pomáhat svým bratrům, kteří ‚zchudli‘. (3. Mojž. 25:35–38) Někteří se však zapletli do obchodních spekulací a získali finanční podporu tak, aby přesvědčili jiné, aby se za ně ‚zaručili‘ a slíbili, že v případě potřeby zaplatí jejich věřitelům. Dostal-li se člověk do takových nesnází, bylo pro něj moudrou radou, aby se z nich bez váhání osvobodil. — Přísl. 11:15.

◆ 8:22–31 — Je to pouhý popis moudrosti?

Není, protože moudrost vždycky existovala jako vlastnost věčného Boha. (Job 12:13) Zde je však řečeno, že moudrost byla ‚vytvořena‘ a že se stala „vedle [Jehovy] mistrem v díle“, když on tvořil Zemi. Ztotožnit zosobněnou moudrost s Božím Synem je v souladu se skutečností, že „v něm jsou pečlivě skryty všechny poklady moudrosti a poznání“. — Kol. 1:15, 16; 2:3.

K našemu poučení: Když se nemravná žena ze 7. kapitoly Přísloví zmiňovala o ‚obětech společenství‘ a ‚slavnostních slibech‘, naznačovala možná, že ji nechybí duchovní smýšlení. Oběti společenství obsahovaly maso, mouku, olej a víno. (3. Mojž. 19:5, 6; 4. Mojž. 15:8–10) Dávala tak najevo, že má ve svém domě hodně jídla a pití, a že se tam „mladík, jemuž se nedostávalo srdce“, bude mít dobře. Je to typické pro to, jak jsou lidé s nesprávnými pohnutkami přiváděni k nemravnosti. Jak důležité je dbát tohoto varování a vyhýbat se takovým hříchům proti Bohu. — 1. Mojž. 39:7–12.

PROTIKLADY VEDOUCÍ K ZAMYŠLENÍ

Čti Přísloví 10:1–15:33. Šalomounova přísloví převážně začínají protikladnými rčeními. Je zde zdůrazněna „bázeň před Jehovou“. — 10:27; 14:26, 27; 15:16, 33.

Ničemní jsou jako vratké stavby, které se zřítí v prudkých bouřích, protože jim chybí základ spravedlivých měřítek. Ale spravedliví jsou stálí, protože jejich myšlení je pevně založeno na božských zásadách. Podobají se stavbě, která má pevné základy a pod tlakem se nezhroutí. — Mat. 7:24–27.

◆ 11:22 — Jak by mohla být žena jako kroužek v rypáku prasete?

Zlatý nosní kroužek prostrčený ze strany nosem nebo nosní přepážkou naznačoval, že ten, kdo ho nosí, je kultivovaný člověk. Izraelité však považovali vepře za nečistého a hnusného. Hezká, ale nerozumná žena je tedy jako zlatý kroužek v rypáku prasete.

◆ 14:14 — Jak je nevěrný nasycen?

„Kdo je v srdci nevěrný“, je nasycen svým hmotařským životním stylem. (Žalm 144:11–15a) Není pro něj důležité, aby dělal to, co je správné v Božích očích, a nemyslí na to, že bude skládat Jehovovi účty. (1. Petra 4:3–5) „Dobrý muž“ však odmítá zvyklosti nevěrných a je nasycený „výsledky svého jednání“. Staví duchovní zájmy na první místo, lpí na Božích měřítkách, má největší radost ze služby Bohu a je nasycen božským požehnáním. — Žalm 144:15b.

◆ 15:23 — Jak se můžeme ‚radovat z odpovědi svých úst‘?

To se může stát, jestliže se někdo řídí naší radou a ta mu přináší dobré výsledky. Chceme-li však někomu pomoci, musíme pečlivě naslouchat, zvážit všechny činitele, které souvisejí s problémem, a založit svou radu na Bibli. „Jak dobré je slovo v pravý čas!“

K našemu poučení: „Pošetilý“ reaguje na urážku nebo „zneuctění“ rozzlobeně rychle, „týž den“. Ale „chytrý“ — obezřetný člověk — se modlí o Božího ducha, aby projevoval sebeovládání a řídil se Božím slovem. (Přísl. 12:16) Jednáme-li tak, můžeme se vyhnout dalšímu sporu, který by nás nebo druhé mohl citově či tělesně poškodit.

OBDOBNÁ PŘÍSLOVÍ

Čti Přísloví 16:1–24:34. Tyto moudré Šalomounovy výroky dávají poučení většinou obdobnými myšlenkami. Stále se zde zdůrazňuje „bázeň před Jehovou“. — 16:6; 19:23; 22:4; 23:17; 24:21.

◆ 17:19 — Co je nesprávné na vysoké vstupní cestě?

Ti, kdo si neudělali nízké brány do svých domů a dvorů, riskovali, že jim tam vjedou muži na koních a poberou jim majetek. Toto přísloví by také mohlo nepřímo poukazovat na ústa jako na vstupní cestu, která je vyvýšena arogantní řečí nebo chlubením. Taková řeč živí svár a nakonec vede k neštěstí.

◆ 19:17 — Proč je pomoc poníženému jako půjčka Jehovovi?

Ponížení patří Bohu a to, co pro ně děláme, má takový význam, jako bychom to dělali pro něj. (Přísl. 14:31) Jestliže nás láska a štědrost přiměje, abychom projevili přízeň poníženému nebo obdarovali chudého, a neočekáváme, že nám to vrátí, považuje Jehova takové dávání za půjčku jemu a odplatí ji přízní a požehnáním. — Luk. 14:12–14.

◆ 20:1 — Jak je víno „posměvač“?

Víno může způsobit, že ten, kdo se jím opije, jedná posměvačně a bouřlivě. Silné pití má takové špatné účinky, a proto se mu křesťané musejí vyhýbat. — 1. Tim. 3:2, 3, 8; 1. Kor. 6:9, 10; Přísl. 23:20, 21.

◆ 23:27 Jak je prostitutka „jáma“ a „studna“?

Stejně jako se zvířata chytala do ‚hluboké jámy‘, kterou vykopali lovci, je i ten, kdo navštěvuje prostitutku, lapen do pasti nemravnosti. „Cizinka“ je označení pro prostitutku nepochybně proto, že většina prostitutek v Izraeli byly zřejmě cizinky. Čerpání vody z ‚úzké studny‘ přináší problémy, protože hliněné džbány se snadno na stranách otlučou. Podobně i ti, kteří navštěvují prostitutky, mohou zažít citové i tělesné pohromy. — Přísl. 7:21–27.

K našemu poučení: „Lživý svědek“ projevuje neúctu k Bohu a mohl by být usmrcen pod Zákonem, mohl tedy „zahynout“ rukou lidí nebo Jehovy. (Přísl. 21:28; 5. Mojž. 5:20; 19:16–21; srovnej Skutky 5:1–11.) Ale ‚muž, který naslouchal‘ pozorně, mluvil jen tehdy, když si byl jistý tím, co slyšel. Jeho svědectví trvalo „navždy“ a nebylo později zamítnuto jako falešné. Kromě toho nebyl popraven jako falešný svědek. Ti, kteří svědčí při soudní při jako svědkové Jehovovi, by měli pečlivě naslouchat, aby mohli poskytnout přesné informace, protože nepřesné nebo falešné svědectví může způsobit duchovní újmu.

POMOCNÁ PŘIROVNÁNÍ

Čti Přísloví 25:1–29:27. Šalomounova přísloví, která přepsali muži krále Ezechjáše, většinou vyučují pomocí přirovnání. Kromě jiných věcí je zde doporučována závislost na Jehovovi.

◆ 26:6 — Proč je přirovnání vyjádřeno jako „ten, kdo si mrzačí nohy“?

Člověk, který si mrzačí nohy, bude mrzákem. Podobně je tomu s tím, kdo používá „někoho hloupého“; násilně mrzačí své vlastní zájmy. Plán svěřený hloupému člověku selže. Jak moudré je tedy, aby ‚muži byli vyzkoušeni, zda jsou vhodní‘, než jsou doporučeni pro odpovědnosti ve sboru! — 1. Tim. 3:10.

◆ 27:17 — Jak se ‚zaostřuje‘ obličej?

Stejně jako je možné použít kus železa na naostření čepele z téhož materiálu, tak může i jeden člověk úspěšně naostřit duševní a duchovní stav druhého. Jsme-li sklíčeni zklamáním a stykem s nepříjemnými jedinci, může nás velice pozvednout soucitný pohled a biblické povzbuzení od spoluvěřícího. Náš smutný výraz obličeje se změní k lepšímu a jsme osvěženi k další činnosti. — Přísl. 13:12.

◆ 28:5 — Co v sobě obsahuje „všechno“?

Ti, kteří dělají, co je špatné, jsou duchovně slepí. (Přísl. 4:14–17; 2. Kor. 4:4) Nemohou „rozumět soudu“ neboli tomu, co je správné podle Božích měřítek. Nemohou tedy správně posuzovat záležitosti a vhodně se rozhodovat. Ale ti, kteří „hledají Jehovu“ v modlitbě a studiem jeho Slova, ‚rozumějí všemu‘ potřebnému, aby mu mohli přijatelně sloužit. — Ef. 5:15–17.

◆ 29:8 — Jak lidé s vychloubačnou řečí „rozněcují město“?

Vychloubači, kteří nemají úctu k autoritě, mluví unáhleně. Podněcují oheň sporu a rozdmychávají plameny natolik, že vzplanou obyvatelé celého města. Ale moudří lidé „odvracejí hněv“, protože mluví mírně a rozumně. — Přísl. 15:1.

K našemu poučení: Jsme-li pyšní, způsobí domýšlivost, že budeme pokořeni. (Přísl. 29:23) Domýšlivý člověk je pravděpodobně drzý a to může vést k jeho zneuctění, klopýtání a konci. (Přísl. 11:2; 16:18; 18:12) Bůh může zařídit, aby pyšný člověk byl pokořen, nějak ponížen, možná až ke zkáze. Takový člověk touží po slávě, ale lidem se příčí jeho způsoby jednání. Avšak člověk, který je „pokorný v duchu, [nakonec] uchopí slávu“.

‚ZÁVAŽNÁ POSELSTVÍ‘

Čti Přísloví 30:1–31:31. Agurovo „závažné poselství“ uznává, že „každá Boží řeč je přečištěná“. Jsou zde také uvedeny věci příliš podivuhodné k pochopení, a další. (30:1–33) Lemuel dostal „závažné poselství“ od své matky, která ho varuje před tím, že pití opojných nápojů může převracet soud, vyzývá, aby soudil spravedlivě, a popisuje dobrou manželku. — 31:1–31.

◆ 30:15, 16 — Co je hlavní myšlenkou těchto příkladů?

Znázorňují nenasytnost chtivosti. Pijavice stále hltají krev stejně jako chamtiví lidé vždycky touží po více penězích a moci. Podobně šeol se nikdy nenasytí a zůstává otevřený, aby přijal další oběti smrti. Spoutané lůno ‚volá‘ po dětech. (1. Mojž. 30:1) Země postižená suchem zhltne naráz dešťovou vodu a brzy se jeví opět suchá. A oheň, který strávil vše, co do něj bylo vhozeno, vysílá své plameny, jež olizují další hořlavé látky ve svém dosahu. Stejně jednají chamtiví lidé. Ale ty, jež vede božská moudrost, nepopohání donekonečna taková sobeckost.

◆ 31:6, 7 — Proč dávat víno těm, kterým je „v duši hořko“?

Opojný nápoj a víno jsou tišící prostředky. Měly by se tedy dávat „tomu, kdo má zahynout“ či zemřít, nebo „těm, kterým je v duši hořko“, aby si méně uvědomovali svou bolest a útrapy. Starověký zvyk dávat zločincům víno s omamným prostředkem k otupení bolesti při popravě možná vysvětluje, proč římští vojáci nabídli takové víno Ježíši Kristu, když byl pověšen na kůle. Odmítl ho, protože chtěl plně vládnout svými schopnostmi v této trýznivé chvíli a tak zachovat ryzost Bohu. — Mar. 15:22–24.

◆ 31:15 — Kdo jsou tyto „mladé ženy“?

Zde jsou míněny domácí služebné. Neměly žádný důvod stěžovat si na nedostatek potravin nebo přidělované práce. Pracovitá manželka dávala potravu své domácnosti a dbala na to, aby tyto ženy měly jak něco k jídlu, tak i nějaké zadané úkoly.

K našemu poučení: Protože jsme nedokonalí, ‚povyšujeme‘ se někdy možná nerozumně a vyvíjíme úsilí o vlastní povznesení. Jestliže tak jednáme nebo mluvíme-li rozzlobeně, měli bychom si ‚položit ruku na ústa‘ a potlačit další slova, která by ještě stále provokovala člověka, jehož jsme urazili. Stejně jako se musí stloukat mléko, aby se vyrobilo máslo, a krvácení z nosu obvykle nastává po tlaku na nos, dochází k hádce tehdy, když lidé volně popustí uzdu hněvu. (Přísl. 30:32, 33) V takových případech je velice moudré být zticha.