Potěš Jehovovo srdce tím, že zachováš ryzost!

„Jestliže žijeme a umíráme, patříme Jehovovi.“ — ŘÍMANŮM 14:8.

1, 2. a) Proč jsou svědkové Jehovovi rozhodnuti zachovat ryzost Bohu? b) Jaké otázky však vznikají?

JAK dobře tato slova apoštola Pavla vyjadřují pocity těch nemnohých, kteří ve 20. století zachovávají ryzost! Jak velmi se budeme radovat, jestliže se dožijeme toho, jak se nám před očima zhroutí přítomný ničemný systém! Ale jestliže nás bude muset ve službě Bohu potkat smrt, budiž. V obou případech jsme rozhodnuti, že budeme věrně oddanými svědky svého Boha, Jehovy. Zachováme mu ryzost. Proč? Protože ať žijeme nebo umíráme, vskutku patříme Jehovovi.

² Ale co je vlastně ryzost? Jaké nároky na nás klade? A záleží Bohu na tom, zda zachováváme ryzost?

Ryzost a její nároky

3. Co podle Bible znamená zachovávání ryzosti?

³ V Božím slově značí ryzost mravní zdraví a úplnost, bezúhonnost a bezvadnost. Znamená neochvějnou oddanost spravedlnosti. Ryzost vlastně vyžaduje nezlomnou oddanost osobě — Jehovovi Bohu. Ano, zachovávat ryzost znamená stále činit Jehovovu svrchovanou vůli.

4. Kdo první porušil ryzost a k čemu podnítil první lidskou dvojici?

⁴ První, kdo ryzost porušil, byl duchovní tvor, který zavedl počáteční lidskou dvojici na dráhu vzpoury proti jejich stvořiteli. Adam a Eva měli příležitost dokázat svou ryzost Jehovovi tím, že budou respektovat Boží příkaz, pokud jde o strom poznání. Ale když protivník uhodil na strunu sobectví, poddali se neposlušnosti. Jejich srdce se neprokázalo bezvadné vůči Jehovovým předpisům a nezachovali Bohu ryzost. — Žalm 119:1, 80.

5. Jakou spornou otázku vyvolala satanova vzpoura a jak to dokazují Jobovy zkušenosti?

⁵ Satanova vzpoura vyvolala spornou otázku, zda je svrchovanost Boha nad jeho tvory právoplatná, zda má Jehova právo vyžadovat od nich plnou poslušnost. Tak se otázka ryzosti člověka vůči Boží svrchované vůli stala životně důležitou součástí sporné otázky univerzální svrchovanosti. Důkazem je případ Jehovova služebníka Joba, bezúhonného, přímého a bohabojného muže. (Job 1:1) Job se neodchýlil od Jehovovy správné cesty. Sexuální nemravnost ho neupoutala. Nikdy nebyl nespravedlivý v soudu ani skoupý vůči vdově, dítěti bez otce nebo chudým. Místo aby spoléhal na hmotné bohatství, samozřejmě důvěřoval v Nejvyššího. (Job 31:7–40) Přesto ďábel tvrdil, že Job slouží Bohu ze sobeckých důvodů. Ačkoli Jehova dovolil satanovi, aby Joba zbavil majetku, a dokonce dětí, arcizrádci se nepodařilo narušit ryzost toho přímého muže. Ani bolestivá choroba a očerňující kritika falešných utěšitelů neuspěly, protože Job se prokázal jako ten, kdo zachovává ryzost. — Job 1:6–2:13; 27:5, 6; 31:6; 42:8, 9.

6. Co se požaduje od těch, kteří ‚patří Jehovovi‘?

⁶ Lidé tudíž mají neocenitelnou výsadu, že mohou přispět k posvěcování Božího svatého jména. Jak? Zachováváním své ryzosti ukážou, že s věrnou oddaností podporují Jehovovu univerzální svrchovanost. Co se tedy požaduje od těch, kteří ‚patří Jehovovi‘? Musíme sloužit Bohu s úplnou oddaností a nikdy nezapomínat, že Jehova je „Bůh vyžadující výlučnou oddanost“. — 2. Mojž. 20:5.

Můžeme potěšit Jehovovo srdce

7, 8. a) Jak můžeme při své nedokonalosti zachovat ryzost Jehovovi? b) Jak na nás bude platit Přísloví 27:11, jestliže budeme zachovávat ryzost?

⁷ Všichni jsme nedokonalí, a proto nejsme schopni dokonale se vyrovnat s Božími spravedlivými normami. Naše zachovávání ryzosti tedy neznamená dokonalost jednání nebo mluvy. Ne, znamená spíše oddanost z celého srdce. Třebaže David spáchal vážné hříchy, přesto ‚chodil s ryzostí srdce‘. (1. Král. 9:4) Přijal pokárání, napravil svou cestu a tím prokázal, že jeho srdce je naplněno upřímnou láskou k Jehovovi. (Žalm 26:1–12) I my můžeme projevovat takovou lásku a ‚jednat podle ryzosti srdce‘. — Žalm 78:72.

⁸ Cesta zachovávání ryzosti je možná, protože máme hlubokou víru v Jehovu Boha, a tak důvěřujeme jemu i jeho moci zachránit nás. (Žalm 25:21; 41:12; 41:13, „KB“) Není snadné zachovat ryzost, protože satan ďábel — největší nepřítel Jehovův i náš — zaslepuje mysl nevěřících a „svádí celou obydlenou zemi“. (Zjev. 12:9; 2. Kor. 4:4) Můžeme však zachovat ryzost jako Job. Třebaže jsme nedokonalí, můžeme tak potěšit srdce našeho milujícího Boha. Jak říká Přísloví 27:11: „Buď moudrý, můj synu, a rozradostni mé srdce, abych mohl dát odpověď tomu, který se mi vysmívá.“ Naštěstí můžeme Jehovovi jako jeho věrně oddaní služebníci poskytnout účinnou odpověď pro jeho posměvačného protivníka. Záleží tedy opravdu na tom, zda zachováme ryzost. Jako ti, kteří se drží ryzosti, můžeme potěšit Jehovovo srdce. A jakou radost to působí nám!

Dlouhá řada těch, kteří zachovali ryzost

9. Kdo patřil do velkého „oblaku“ svědků Jehovy, kteří zachovali ryzost, a jaké zkoušky ryzosti snášeli?

⁹ Svědkové Jehovovi jsou dnes vlastně součástí dlouhé řady těch, kteří zachovávali ryzost. Sahá až k věrnému Abelovi a patří do ní takoví muži a takové ženy jako Abel, Enoch, Noe, Abraham, Sára, Izák, Jákob, Josef, Mojžíš, Raab, Gideon, Barak, Samson, Jefta, David a Samuel. Šadrach, Mešach a Abednego, kteří zachovali ryzost a odmítli uctívat obraz postavený babylónským králem Nebukadnecarem, takže byli uvrženi do rozpálené pece, jsou zřejmě ti, o nichž je řečeno, že „zastavovali sílu ohně“. Jiní předkřesťanští svědkové Jehovy byli ‚zkoušeni posměchem a mrskáním, vězněni, kamenováni, zkoušeni, roztínáni, pobiti mečem; chodili v ovčích kůžích, v kozích kůžích, když byli v soužení a špatně se s nimi zacházelo‘. Jistě souhlasíme s Pavlem, který prohlásil: „Svět jich nebyl hoden.“ Jak vzrušující je být obklopen takovým velkým „oblakem svědků“ zachovávajících ryzost! — Žid. 11:1–12:1; viz také Daniela, 3. kapitolu.

10. Jak potěšil Jehovovo srdce apoštol Pavel?

¹⁰ S odvahou a silou od Boha snášel apoštol Pavel věznění, bití, ztroskotání, mnohá nebezpečí, bezesné noci, hlad, žízeň, chlad, nahotu, „často blízko smrti“. (2. Kor. 11:23–27) Podstupoval takové těžkosti kvůli službě a v tom všem potěšil Jehovovo srdce tím, že statečně zachovával ryzost. Totéž můžeme dokázat i my.

11. Jaký příklad ryzosti dal Ježíš Kristus?

¹¹ Mezi těmi, kdo zachovali ryzost, vyniká „hlavní prostředník a zdokonalovatel naší víry“ Ježíš Kristus. Když byl pokoušen v pustině ďáblem, držel se své ryzosti a nakonec prohlásil: „Odejdi, satane! Je totiž psáno. ‚Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat svatou službu.‘ “ Vůči takové rozhodnosti, kterou Ježíš obdržel od Boha, byl ďábel jasně bezmocný, a tak Ježíše opustil. Nebyl to satanův poslední útok na Ježíše, ale ďábel neměl sílu zlomit ryzost Božího Syna. ‚Pro radost, jež mu byla předložena, snesl Ježíš mučednický kůl‘ a nikdy neporušil ryzost. Kéž se vždy řídíme jeho zářným příkladem a těšíme Jehovovo srdce jako ti, kteří zachovávají ryzost. — Žid. 12:2, 3; Mat. 4:1–11.

12, 13. Jakým zkouškám ryzosti byli schopni úspěšně čelit raní křesťané?

¹² Ježíš řekl svým učedníkům: „Budete předmětem nenávisti všech lidí pro mé jméno.“ (Mat. 10:22) Jak pravdivé to vždy bylo pro opravdové křesťany! Ve své knize „Křesťanství a římská vláda“ (angl.) napsal E. G. Hardy: „Jak z Pliniova dopisu, tak z Trajánova výnosu nesporně vyplývá, že křesťané mohli být trestáni pro samotné nomen [jméno] nebo jen za to, že vyznávají křesťanství, aniž byly uvedeny či dokázány nějaké určité zločiny.“

¹³ Jakým zkouškám ryzosti dokázali ti raní křesťané se silou od Boha úspěšně čelit! Bylo o nich například řečeno: „Někdy je mučili a házeli hladovým šelmám v aréně pro zábavu lidu.“ Navzdory takovým utrpením, jak bylo zaznamenáno, způsobilo „pronásledování, že jejich víra byla posílena a že bylo přivedeno na jejich stranu mnoho nových přívrženců“. („Od starého světa k novému“, Eugen A. Colligan a Maxwell F. Littwin, 1932, s. 90–91, angl.) Stejné je to se svědky Jehovovými, kteří zachovávají ryzost ve 20. století. Ďáblovi přisluhovači na ně prostě nestačí.

14, 15. Kdo jsou „dva svědkové“ a co zakusili v letech 1918 a 1919?

¹⁴ Uvaž, co zakusili v letech 1918 a 1919 Jehovovi pomazaní služebníci, obrazní „dva svědkové“, když jejich nepřátelé ‚výnosem vytvářeli těžkosti‘. (Zjev. 11:3, 7–10; Žalm 94:20) J. F. Rutherford, tehdejší prezident společnosti Strážná věž, byl se sedmi společníky neprávem uvězněn. V té době byli „dva svědkové“, pokud šlo o jejich prorokování, zabiti, a jejich nepřátelé se radovali. Ve své knize „Kazatelé předkládají zbraně“ (angl.) poznamenal Ray H. Abrams: „Rozbor celého případu [Rutherforda a jeho společníků] vede k závěru, že za hnutím pro vyhlazení [badatelů Bible] původně stály církve a duchovenstvo . . . Když redaktoři náboženského tisku dostali zprávu o odsouzení na dvacet let, prakticky každá z těchto tiskovin, velká i malá, jásala nad touto událostí. Nepodařilo se mi objevit žádná soustrastná slova v žádném ortodoxním náboženském časopise.“

¹⁵ Časem však bylo osm uvězněných badatelů Bible k zlosti satana a jeho zaslepených nástrojů propuštěno a zcela zproštěno viny. „Dva svědkové“, to malé vojsko pomazaných, oživeni Božím duchem, postavili se opět na nohy a zvěstovali království. (Zjev. 11:11) A Jehovovi nepřátelé od té doby vedou proti takovým osobám zachovávajícím ryzost předem ztracenou bitvu.

16. Jak se vyjádřil jeden mladý člověk zachovávající ryzost?

¹⁶ Uvažuj například o statečných slovech, která napsal jeden mladý muž své rodině, když očekával smrt z rukou nacistických pronásledovatelů: „Už je půlnoc. Ještě mám čas rozmyslet si to. Ale copak bych mohl být ještě šťastný na tomto světě po tom, co bych zapřel našeho Pána? Určitě ne! Ale teď máte ujištění, že opouštím tento svět šťastně a pokojně.“ Zní to jako od slabého, zbabělého a ubitého člověka, který porušil ryzost? Ovšem že ne!

17. Jaký účinek mělo věznění svědků Jehovových v Sovětském svazu na jejich kázání?

¹⁷ Pokusy zlomit ryzost Jehovových služebníků však pokračovaly. Novinář Walter Kolarz popisuje například ve své knize „Náboženství v Sovětském svazu“ (angl.) masové zatýkání svědků Jehovových na počátku roku 1951 a uvádí: „Samotní svědkové odhalují, že bylo deportováno celkem asi 7 000 osob na Ural, Sibiř, na Dálný Sever (Vorkuta) a do Kazachstánu.“ Potom dodává: „To ovšem nebyl konec ‚svědků‘ v Rusku. Spíše to byl začátek nové kapitoly v jejich evangelizační činnosti. Pokoušeli se dokonce propagovat svou víru na železničních zastávkách při své cestě do vyhnanství. Sovětská vláda nemohla učinit nic lepšího pro rozšíření jejich víry, než že je deportovala. Ze své izolace v obcích byli ‚svědkové‘ rozvezeni do širého světa, i když to byl jen hrůzný svět koncentráků a táborů nucených prací.“ Jehovovi služebníci tam nalezli mnohé, kteří radostně a ze srdce přijali poselství o království. — Srovnej Skutky 11:19–21.

Jako vítězné vojsko

18, 19. Jak je možno vítězit jako ti, kteří zachovávají ryzost?

¹⁸ Pronásledování Božího lidu trvá dodnes. Jak je tedy možné, abychom my, svědkové Jehovovi, vítězili jako ti, kteří zachovávají ryzost? To proto, že posloucháme Boží slovo a ‚cvičili jsme svou vnímavost, abychom rozlišovali mezi správným a nesprávným‘. Jako věrně oddaní svědkové Jehovy se ‚neutváříme podle tohoto systému věcí, ale přetváříme se přeměnou své mysli‘. S radostí konáme, co se líbí Jehovovi, a on nám umožňuje vítězit nad nepřáteli, démonskými i lidskými. — Žid. 5:12–14; Řím. 12:1, 2.

¹⁹ My, kteří „patříme Jehovovi“, můžeme být přirovnáni k vítěznému vojsku. Naše válčení je samozřejmě duchovní a ‚získáváme moc v Pánu a v jeho mohutné síle‘. Máme na sobě celou duchovní výzbroj od Boha a podporuje nás jeho svatý duch. Proto jsme schopni „pevně stát proti ďáblovým pletichám“. (Ef. 6:10–20; 2. Kor. 10:3, 4) A proto také budeme dál vítězit jako ti, kteří zachovávají ryzost.

20. Jakou pomoc a jaké ujištění dostáváme, když pracujeme na zachování ryzosti?

²⁰ Rozhodně jsme neobvyklá vojenská síla. Vždyť mezi námi i „žen, které vyprávějí dobrou zprávu, je velké vojsko“. (Žalm 68:11; 68:12, „KB“) Přestože čelíme strašným nepřátelům, ‚těch, kteří jsou s námi, je mnohem víc než těch, kteří jsou s nimi‘. (2. Král. 6:16) Jsou s námi andělé, když oznamujeme obyvatelům země dobrou zprávu. (Zjev. 14:6) A jako ti, kteří zachovávají ryzost, máme důvěru, že ‚žádná zbraň vytvořená proti nám nebude mít úspěch‘. — Iz. 54:17.

21. Co pokračuje navzdory pronásledování, jež zakoušíme?

²¹ Bitevní linie jsou nesporně narýsovány. Satanovy síly jsou rozhodnuty zastavit naše svědecké dílo. Proto nám zbývá jen ‚dál vést znamenitý boj‘. (1. Tim. 1:18) S oslaveným Ježíšem Kristem jako velitelem a vůdcem služme každý jako ‚znamenití vojáci Krista Ježíše‘. (2. Tim. 2:3, 4) Přestože jsme biti ze všech stran, musíme — a z Boží nezasloužené laskavosti také budeme — stát pevně a zachováme ryzost. Tváře nám září, když vidíme stálý vzrůst. Více a více ‚žádoucích věcí národů‘ vchází a naplňuje Jehovův dům slávou. (Ag. 2:7; 2:8, „KB“) Navzdory pronásledování, věznění, bití, zákazům našeho díla v různých zemích a intenzívním snahám umlčet nás, pokračuje velkolepé dílo činění učedníků a nabývá rozmachu. — Mat. 24:14; 28:19, 20.

22. Co bychom měli dělat jako ti, kteří patří Jehovovi?

²² Zatímco stále mohutněji zní chvála Jehovovi, je pro každého na zemi čas rozhodování. Máme velkou výsadu, že smíme šířit dobrou zprávu a vyučovat ty, kteří se chápou pravého uctívání. Proto kéž s růstem „velkého zástupu“ postupujeme jako stateční služebníci Nejvyššího Boha. (Zjev. 7:9) ‚Ať žijeme nebo umíráme, patříme Jehovovi.‘ Kráčejme tedy usilovně dál k cíli života, vždy vděční za svou velkolepou výsadu, že můžeme potěšit Jehovovo srdce zachováváním ryzosti!

Můžeš odpovědět?

◆ Co je ryzost?

◆ Jaké nároky klade zachovávání ryzosti na Jehovův lid?

◆ Jak lze ukázat, že Bohu záleží na našem zachovávání ryzosti?

◆ Jakými způsoby prokázali někteří v minulosti, že zachovávají ryzost?

◆ Jak mohou dnes svědkové Jehovovi zachovat ryzost?

[Obrázek na straně 13]

Dnešní Jehovovi služebníci patří k dlouhé řadě jeho svědků zachovávající ryzost (Enoch, Sára, Jefta, Pavel). Jsi mezi nimi?