Pěstujte si důvěrný vztah k Jehovovi

„PŘIBLIŽTE se k Bohu a on se přiblíží k vám,“ napsal učedník Jakub. (Jakub 4:8) Žalmista David zase zpíval: „Důvěrný vztah k Jehovovi patří těm, kdo se ho bojí.“ (Žalm 25:14) Je zřejmé, že Jehova Bůh si přeje, abychom k němu měli důvěrný vztah. Avšak ne každý, kdo Boha uctívá a poslouchá jeho zákony, cítí, že k němu má blízko.

Jak jste na tom vy osobně? Máte k Bohu blízký osobní vztah? Nepochybně se mu chcete více přiblížit. Jak si tedy můžeme pěstovat důvěrný vztah k Bohu? Co to od nás vyžaduje? Odpovědi jsou obsaženy ve třetí kapitole biblické knihy Přísloví.

Projevujte milující laskavost a opravdovost

Král Šalomoun, který vládl ve starověkém Izraeli, začíná třetí kapitolu Přísloví slovy: „Můj synu, nezapomeň můj zákon, a ať tvé srdce zachovává má přikázání, protože ti bude přidána délka dnů a léta života a pokoj.“ (Přísloví 3:1, 2) Šalomoun psal pod Boží inspirací, a proto tato otcovská rada ve skutečnosti pochází od Jehovy Boha a je určena nám. Jsme zde vybídnuti, abychom se drželi Božích připomínek — jeho zákona neboli vyučování a jeho přikázání —, které jsou zaznamenány v Bibli. Pokud to děláme, bude nám „přidána délka dnů a léta života a pokoj“. Ano, už dnes se můžeme těšit z pokojného života a můžeme se vyhnout tomu, že bychom se vystavovali nebezpečí předčasné smrti, jak se to stává zločincům. Kromě toho se můžeme radovat z naděje na věčný život v pokojném novém světě. (Přísloví 1:24–31; 2:21, 22)

Šalomoun dále pokračoval slovy: „Ať tě neopustí milující laskavost a opravdovost. Uvaž si je okolo hrdla. Napiš si je na tabulku svého srdce a tak nalezni přízeň a dobré pochopení v očích Boha i pozemského člověka.“ (Přísloví 3:3, 4)

Slovní spojení „milující laskavost“ se z původního jazyka překládá také jako „věrně oddaná láska“ a nese v sobě myšlenku věrnosti, pocitu vzájemnosti a věrné oddanosti. Jsme rozhodnuti držet se pevně Jehovy bez ohledu na to, co se stane? Projevujeme milující laskavost při jednání se spoluvěřícími? Usilujeme o to, abychom jim zůstali blízko? Máme při každodenním kontaktu s nimi ‚na jazyku zákon milující laskavosti‘, a to i v náročných situacích? (Přísloví 31:26)

Pokud milující laskavostí oplýváme, Jehova je „přichystaný odpouštět“. (Žalm 86:5) Jestliže činíme pokání ze svých dřívějších hříchů a nyní napravujeme cesty svým nohám, můžeme si být jisti, že od Jehovy přijdou „období osvěžení“. (Skutky 3:19) Neměli bychom snad tedy napodobovat našeho Boha tím, že budeme druhým odpouštět jejich přečiny? (Matouš 6:14, 15)

Jehova je ‚Bohem pravdy‘, a proto lidé, kteří k němu chtějí mít důvěrný vztah, musí projevovat „opravdovost“. (Žalm 31:5) Můžeme snad očekávat, že Jehova bude naším přítelem, pokud vedeme dvojí život? To znamená pokud podobně jako „muži nepravdy“, kteří tají, jakými lidmi jsou ve skutečnosti, jednáme ve společnosti křesťanů určitým způsobem, ale když nás nevidí, jednáme úplně jinak? (Žalm 26:4) Jak pošetilé by bylo takto jednat, protože před Jehovovýma ‚očima je všechno obnažené a otevřeně vystavené‘. (Hebrejcům 4:13)

Milující laskavosti a opravdovosti bychom si měli velmi vážit jako drahocenného náhrdelníku ‚uvázaného okolo hrdla‘, protože nám pomáhají ‚najít přízeň v očích Boha i pozemského člověka‘. Tyto vlastnosti musíme projevovat nejen navenek, ale musíme si je vyrýt ‚do tabulky svého srdce‘, což znamená, že je vstřebáme tak, aby se staly součástí naší osobnosti.

Pěstujte si naprostou důvěru v Jehovu

Moudrý král pokračoval: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění. Všímej si ho na všech svých cestách, a sám napřímí tvé stezky.“ (Přísloví 3:5, 6)

Jehova si určitě zaslouží, abychom mu bezvýhradně důvěřovali. Jakožto Stvořitel je „silný v moci“ a je zdrojem „dynamické energie“. (Izajáš 40:26, 29) Je schopen vykonat vše, co si předsevzal. Vždyť samotné jeho jméno doslova znamená „Působí, že se stane“ a posiluje tak naši důvěru v to, že je schopen vykonat všechno, co slíbil. Skutečnost, že „je nemožné, aby Bůh lhal“, z něj dělá samotné zosobnění pravdy. (Hebrejcům 6:18) Jeho nejvýznačnější vlastností je láska. (1. Jana 4:8) Je „spravedlivý ve všech svých cestách a věrně oddaný ve všech svých dílech“. (Žalm 145:17) Komu jinému bychom měli důvěřovat, když ne Bohu? Je pochopitelné, že máme-li si v něj pěstovat důvěru, musíme nejdříve ‚ochutnat a vidět, že Jehova je dobrý‘. Můžeme to dělat tak, že vše, co se učíme z Bible, uplatníme ve svém životě a že rozjímáme o tom, k jakým dobrým výsledkům to vede. (Žalm 34:8)

Jak si můžeme ‚Jehovy všímat na všech svých cestách‘? Žalmista pod inspirací říká: „Jistě budu rozjímat o vší tvé činnosti a budu se zabývat tvým jednáním.“ (Žalm 77:12) Boha nemůžeme vidět, a proto máme-li si k němu vypěstovat důvěrný vztah, musíme rozjímat o jeho velikých skutcích a o tom, jak jedná se svými ctiteli.

Důležitým způsobem, jak si můžeme všímat Jehovy, je modlitba. Král David volal k Jehovovi „po celý den“. (Žalm 86:3) David se k Jehovovi často modlil v noci, například tehdy, když byl uprchlíkem v pustině. (Žalm 63:6, 7) Apoštol Pavel spolukřesťany vybízel, aby se ‚při každé příležitosti v duchu modlili‘. (Efezanům 6:18) Jak často se modlíme? Těší nás vřelá osobní komunikace s Bohem? Vznášíme k němu prosebné žádosti o pomoc, když jsme v náročné situaci? Hledáme v modlitbě Boží vedení před tím, než uděláme důležité rozhodnutí? Svými upřímnými modlitbami se stáváme Jehovovi milejšími. Navíc máme ujištění, že Jehova bude našim modlitbám naslouchat a ‚napřímí naše stezky‘.

Jak pošetilé je ‚opírat se o své vlastní porozumění‘ nebo o porozumění, které mají významní lidé ve světě, když svou plnou důvěru můžeme vložit v Jehovu. Šalomoun říká: „Nestaň se moudrým ve svých vlastních očích.“ Naopak nás vybízí: „Boj se Jehovy a odvrať se od špatného. Kéž se to stane uzdravením tvému pupku a osvěžením tvým kostem.“ (Přísloví 3:7, 8) Zdravá bázeň před Bohem a touha, abychom ho nezarmoutili, by měly řídit naše jednání, myšlenky i emoce. Taková zbožná bázeň je v duchovním ohledu léčivá a občerstvující a pomůže nám vyhýbat se špatnému jednání.

Dávejte Jehovovi to nejlepší

Jakým dalším způsobem se můžeme k Bohu přiblížit? „Cti Jehovu svými hodnotnými věcmi a prvním ovocem celého svého výnosu,“ radí král. (Přísloví 3:9) Ctít Jehovu znamená prokazovat mu hlubokou úctu a veřejně ho vyvyšovat tím, že se podílíme na veřejném ohlašování jeho jména. K cenným věcem, kterými ctíme Jehovu, patří náš čas, naše nadání, síla a náš hmotný majetek. Tyto věci musí být naším prvním ovocem neboli tím nejlepším. Nemělo by se snad ve způsobu, jímž používáme své osobní prostředky, odrážet naše rozhodnutí ‚neustále hledat nejprve Království a Otcovu spravedlnost‘? (Matouš 6:33)

Pokud Jehovu ctíme svými hodnotnými věcmi, nezůstaneme bez odměny. Šalomoun ujišťuje: „Pak budou tvé sklady zásob hodně naplněny; a tvé vlastní lisovací nádrže budou přetékat mladým vínem.“ (Přísloví 3:10) I když duchovní blahobyt sám o sobě nevede k blahobytu hmotnému, štědré používání osobních prostředků ke cti Jehovy nám přinese bohaté požehnání. Pro Ježíše bylo konání Boží vůle výživným ‚pokrmem‘. (Jan 4:34) I my jsme podobně vyživováni, když se podílíme na díle kázání a činění učedníků, které slouží Jehovovi ke slávě. Když v této práci budeme vytrvávat, naše duchovní sklady zásob budou hodně naplněny. Naše radost symbolizovaná mladým vínem bude přetékat.

Nevzhlížíme snad k Jehovovi a nemodlíme se snad k němu také o to, aby nám dal dostatek hmotného pokrmu na každý den? (Matouš 6:11) Vše, co máme, jsme vlastně dostali od našeho milujícího nebeského Otce. A Jehova na nás vylije své další požehnání v takové míře, v jaké používáme své hodnotné věci k jeho chvále. (1. Korinťanům 4:7)

Přijímejte od Jehovy ukázňování

Izraelský král si uvědomoval, že v rozvíjení důvěrného vztahu k Jehovovi má důležité místo ukázňování. Proto nám radí: „Nezavrhuj ukázňování od Jehovy, můj synu; a neoškliv si jeho kárání, protože koho Jehova miluje, toho kárá, dokonce jako otec syna, v němž nalézá zalíbení.“ (Přísloví 3:11, 12)

Přijmout ukázňování však pro nás nemusí být vždy snadné. Apoštol Pavel napsal: „Žádné ukázňování se ovšem v přítomnosti nezdá radostné, ale zarmucující; a přece těm, kdo jím byli cvičeni, dává potom pokojné ovoce, totiž spravedlnost.“ (Hebrejcům 12:11) Kárání a kázeň jsou nezbytnou součástí školení, které nám umožní získat užší vztah k Bohu. Usměrňování od Jehovy je vyjádřením jeho lásky k nám. Takové ukázňování můžeme dostávat od rodičů, prostřednictvím křesťanského sboru nebo tím, že při svém osobním studiu rozjímáme nad Písmem. Pokud ukázňování přijímáme, jednáme moudře.

Pevně se držte moudrosti a rozlišovací schopnosti

Dále Šalomoun zdůrazňuje, jak důležitá je pro pěstování blízkého vztahu k Bohu moudrost a rozlišovací schopnost. Říká: „Šťastný je člověk, který nalezl moudrost, a člověk, který získává rozlišovací schopnost, vždyť mít ji jako zisk je lepší než mít jako zisk stříbro, a mít ji jako výnos než samotné zlato. . . . Je stromem života pro ty, kdo se jí chopí, a ti, kdo se jí stále pevně drží, mají být nazváni šťastnými.“ (Přísloví 3:13–18)

Tento král nám připomíná, že moudrost a rozlišovací schopnost se zračí v Jehovových nádherných stvořitelských dílech. Říká: „Jehova sám s moudrostí založil zemi. S rozlišovací schopností důkladně upevnil nebesa. . . . Můj synu, kéž ti nesejdou z očí. Bedlivě střež praktickou moudrost a schopnost přemýšlet, a prokážou se být životem pro tvou duši a půvabem pro tvé hrdlo.“ (Přísloví 3:19–22)

Moudrost a rozlišovací schopnost jsou bohulibé vlastnosti. Musíme je nejen pěstovat, ale také se jich pevně držet tím, že nepolevíme v pilném studiu Písma a v uplatňování toho, co jsme se naučili. Šalomoun pokračuje: „V tom případě půjdeš v bezpečí svou cestou, a ani tvá noha se o nic neuhodí.“ A dodává: „Kdykoli ulehneš, nepocítíš děs; a jistě ulehneš a tvůj spánek bude příjemný.“ (Přísloví 3:23, 24)

Ano, můžeme chodit v bezpečí a spát s pokojnou myslí, zatímco očekáváme den, který přijde jako zloděj a v němž Satanův ničemný svět zakusí „náhlé zničení“. (1. Tesaloničanům 5:2, 3; 1. Jana 5:19) Dokonce i během nadcházejícího velkého soužení bude platit následující ujištění: „Nebudeš se muset bát nějaké nenadálé děsivé věci ani bouře nad ničemnými, protože přichází. Sám Jehova se totiž vskutku prokáže být tvou důvěrou a jistě zachová tvou nohu před zajetím.“ (Přísloví 3:25, 26; Matouš 24:21)

Dělejte to, co je dobré

Šalomoun nás vybízí: „Nezadržuj dobro před těmi, jimž patří, když je v moci tvé ruky to učinit.“ (Přísloví 3:27) Prokazovat dobro druhým znamená štědře používat své prostředky ve prospěch druhých. To může mít mnoho podob. Avšak skutečně nejlepším způsobem, jak můžeme během tohoto „času konce“ prokazovat dobro druhým, je pomáhat jim, aby získali blízký vztah k pravému Bohu. (Daniel 12:4) Dnes je tedy doba pro to, abychom byli horliví při kázání o Království a při činění učedníků. (Matouš 28:19, 20)

Moudrý král také vyjmenovává některé zvyklosti, jež je třeba zavrhnout. Říká: „Neříkej bližnímu: ‚Jdi, vrať se a zítra dám‘, když máš něco u sebe. Nevymýšlej si nic špatného proti bližnímu, když u tebe bydlí s pocitem bezpečí. Nehádej se s člověkem bez příčiny, jestliže ti neprovedl nic zlého. Nezačínej závidět násilníkovi, ani si nevol žádnou z jeho cest.“ (Přísloví 3:28–31)

Šalomoun shrnuje důvod svého poučování slovy: „Kdo se odchyluje, je totiž Jehovovi něčím odporným, ale On se důvěrně stýká s přímými. Jehovovo prokletí je na domě ničemného, ale místu pobývání spravedlivých žehná. Jestliže to má co dělat s posměvači, sám se bude vysmívat; ale mírným projeví přízeň. Čest, tu získají do vlastnictví moudří, kdežto hlupáci vyvyšují zneuctění.“ (Přísloví 3:32–35)

Jestliže se máme těšit z důvěrného vztahu k Jehovovi, nesmíme vymýšlet scestné a škodlivé plány. (Přísloví 6:16–19) Boží přízeň a požehnání budeme mít pouze tehdy, když budeme dělat to, co je správné v Božích očích. Může se nám také dostat nečekané úcty od druhých, když budou vidět, že jednáme v souladu s božskou moudrostí. Zavrhněme tedy pokřivené cesty tohoto ničemného a násilného světa a snažme se žít spravedlivě a pěstovat si důvěrný vztah k Jehovovi.

[Obrázky na straně 25]

„Cti Jehovu svými hodnotnými věcmi“