Záblesky světla v apoštolských dobách

„Světlo vyšlehlo pro spravedlivého a radování dokonce pro přímé v srdci.“ (ŽALM 97:11)

1. Proč se dnes svědkové Jehovovi podobají prvním křesťanům?

JAK drahá jsou nám, pravým křesťanům, slova Žalmu 97:11! Vždyť jsme opakovaně byli svědky takových záblesků světla. A někteří z nás sledují záblesky Jehovova zářivého světla již řadu desetiletí. To nám připomíná slova Přísloví 4:18: „Stezka spravedlivých je jako jasné světlo, které svítí více a více, dokud nebude pevně založen den.“ My, Jehovovi svědkové, se podobáme křesťanům z prvního století, protože si ceníme Písma, ne ‚ústního podání‘. Postoje prvních křesťanů jsou jasně patrné z historických knih a dopisů Křesťanských řeckých písem, která byla psána pod inspirací od Boha.

2. Co patřilo k prvním zábleskům světla, které viděli Ježíšovi následovníci?

² Některé z prvních záblesků světla, které viděli první následovníci Ježíše Krista, souvisely s Mesiášem. Ondřej řekl svému bratrovi, Šimonu Petrovi: „Našli jsme Mesiáše.“ (Jan 1:41) A o něco později dal nebeský Otec apoštolu Petrovi možnost, aby o Ježíši Kristu dosvědčil: „Ty jsi Kristus, Syn živého Boha.“ (Matouš 16:16, 17; Jan 6:68, 69)

Světlo je vrženo na jejich kazatelské pověření

3, 4. Co Ježíš po svém vzkříšení vysvětlil svým následovníkům o jejich budoucí činnosti?

³ Po svém vzkříšení nechal Ježíš Kristus zazářit světlo v souvislosti s povinností, která spočívala na všech jeho následovnících. Pět set Ježíšových učedníků se shromáždilo v Galileji a je velmi pravděpodobné, že právě jim Ježíš řekl: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal. A pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ (Matouš 28:19, 20; 1. Korinťanům 15:6) Od té chvíle měli být všichni Kristovi následovníci kazateli a jejich kazatelské pověření se nemělo omezovat jen na ‚ztracené ovce izraelského domu‘. (Matouš 10:6) Neměli provádět Janův křest, který byl znamením pokání k odpuštění hříchů. Místo toho měli křtít „ve jménu Otce a Syna a svatého ducha“.

⁴ Bezprostředně předtím, než vystoupil do nebe, se Ježíše jeho jedenáct věrných apoštolů zeptalo: „Pane, obnovíš Izraeli království v tomto čase?“ Místo odpovědi dostali od Ježíše další informace o svém kazatelském pověření: „Přijmete moc, až na vás přijde svatý duch, a budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samařsku a do nejvzdálenější končiny země.“ Dosud byli výlučně Jehovovými svědky, od nynějška budou i Kristovými svědky. (Skutky 1:6–8)

5, 6. Jaké záblesky světla uviděli Ježíšovi učedníci o Letnicích?

⁵ Pouhých deset dnů nato spatřili Ježíšovi učedníci další nádherné záblesky světla. V den Letnic roku 33 n. l. poprvé porozuměli významu slov Joela 2:28, 29, kde Jehova říká: „Vyleji svého ducha na tělo všeho druhu a vaši synové a vaše dcery budou jistě prorokovat. Vaši starci, ti budou snít sny. Vaši mladí muži, ti uvidí vidění. A dokonce i na sluhy a na služky vyleji v těch dnech svého ducha.“ Přibližně sto dvacet Ježíšových učedníků a učednic, kteří byli tehdy shromážděni v Jeruzalémě, uvidělo svatého ducha, jenž na hlavě každého z nich spočinul v podobě ohnivého jazyka. (Skutky 1:12–15; 2:1–4)

⁶ Tehdy, v den Letnic, si učedníci poprvé uvědomili i to, že slova Žalmu 16:10 se vztahují na vzkříšeného Ježíše Krista. Žalmista zde říká: „Neponecháš totiž [Jehovo Bože] mou duši v šeolu. Nedovolíš, aby tvůj věrně oddaný viděl jámu.“ Učedníci pochopili, že ta slova se nemohla vztahovat na krále Davida, protože jeho hrobka se dochovala až do jejich dnů. Nemůžeme se tedy divit, že ještě ten den se dalo pokřtít asi tři tisíce lidí, které vysvětlení tohoto „nového světla“ přesvědčilo, že to je pravda. (Skutky 2:14–41)

7. Jaké zářivé světlo uviděl apoštol Petr během své návštěvy u římského důstojníka Kornélia?

⁷ Bůh kdysi Izraelitům řekl: „Ze všech rodin zemské půdy znám jedině vás.“ A oni si toho po mnoho staletí vážili. (Amos 3:2) Když tedy apoštol Petr a jeho společníci, kteří ho doprovázeli k domu římského důstojníka Kornélia, zjistili, že svatý duch poprvé sestoupil na neobřezané nežidovské věřící, byli svědky skutečně ostrého záblesku světla. Stojí za povšimnutí, že to byl jediný případ, kdy byl někomu dán svatý duch před křtem. Ale muselo se to stát právě tak. Jinak by totiž Petr nevěděl, že tito neobřezaní Nežidé jsou způsobilí ke křtu. Petr si byl plně vědom toho, jaký význam ten jev má. Řekl: „Může někdo zakázat vodu, aby nebyli pokřtěni [tito Nežidé], kteří přijali svatého ducha právě jako my?“ Samozřejmě, že nikdo z přítomných nemohl právem nic namítat, a tito Nežidé byli pokřtěni. (Skutky 10:44–48; srovnej Skutky 8:14–17.)

Již nebude nutná obřízka

8. Proč bylo pro některé první křesťany obtížné upustit od obřízky?

⁸ Další jasný záblesk pravdy přišel v souvislosti s otázkou obřízky. S tradicí obřízky se začalo v roce 1919 př. n. l., kdy Jehova uzavřel smlouvu s Abrahamem. Bůh tehdy přikázal, aby se Abraham i každý z jeho rodiny, kdo byl mužského pohlaví, dal obřezat. (1. Mojžíšova 17:9–14, 23–27) Obřízka se tak stala poznávacím znamením Abrahamových potomků. A jak byli na tuto tradici hrdí! Slovo „neobřezaný“ se stalo výrazem opovržení. (Izajáš 52:1; 1. Samuelova 17:26, 27) Je pochopitelné, proč jistí židovští křesťané z prvního století chtěli, aby byl tento symbol zachován. Někteří z nich o tom vedli rozsáhlou diskusi s Pavlem a Barnabášem. Aby se tento problém vyřešil, vypravil se Pavel se svými společníky do Jeruzaléma na poradu s křesťanským vedoucím sborem. (Skutky 15:1, 2)

9. Jaké světlo přišlo podle 15. kapitoly Skutků prostřednictvím vedoucího sboru v prvním století?

⁹ Tito první křesťané tehdy pochopili, že obřízka už není požadavkem na Jehovovy služebníky. Toto porozumění však nezískali prostřednictvím nějakého viditelného zázraku. Získali je zkoumáním Písma, tím, že se spolehli na vedení svatým duchem a také na vyprávění Petra a Pavla o tom, jak se neobřezaní Nežidé obracejí na křesťanství. (Skutky 15:6–21) Rozhodnutí vedoucího sboru bylo zveřejněno dopisem, v němž bylo mimo jiné uvedeno: „Svatý duch a my sami jsme totiž uznali za dobré nepřidávat vám žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí: Abyste se zdržovali věcí obětovaných modlám a krve a zardoušeného a smilstva.“ (Skutky 15:28, 29) Tak byli první křesťané osvobozeni od přikázání provádět obřízku i od ostatních požadavků mojžíšského Zákona. Pavel tedy mohl říci galatským křesťanům: „Pro takovou svobodu nás Kristus osvobodil.“ (Galaťanům 5:1)

Světlo obsažené v evangeliích

10. Jaké záblesky světla jsou obsaženy Matoušově evangeliu?

¹⁰ Není pochyb, že Matoušovo evangelium, které bylo napsáno asi v roce 41 n. l., obsahuje k užitku čtenářů mnoho záblesků světla. Poměrně málo křesťanů, kteří žili v prvním století, osobně slyšelo Ježíše, když vykládal své učení. Matoušovo evangelium zvláště zdůrazňuje, že námětem Ježíšova kázání bylo Království. A jak velký důraz Ježíš kladl na správné pohnutky! A jak zářivé záblesky světla jsou obsaženy v Kázání na hoře, v Ježíšových podobenstvích (například v těch, která jsou zaznamenána ve 13. kapitole) a v rozsáhlém proroctví zapsaném ve 24. a 25. kapitole! Na všechny tyto věci Matoušovo evangelium upozornilo první křesťany přibližně osm let po Letnicích 33 n. l.

11. Co můžeme říci o obsahu Lukášova a Markova evangelia?

¹¹ Asi o patnáct let později napsal své evangelium Lukáš. Jeho značná část je sice podobná evangeliu Matoušovu, ale padesát devět procent Lukášovy zprávy není obsaženo ve zprávě Matoušově. Lukáš zaznamenal šest zázraků, které nezaznamenal nikdo jiný, a více než dvakrát tolik podobenství, o nichž se nezmiňují ostatní pisatelé evangelií. Od sepsání Lukášova evangelia zřejmě uplynulo jen několik let, když bylo sepsáno další evangelium — Markovo. Marek kladl důraz na to, že Ježíš byl mužem činu a že jeho prostřednictvím se děly zázraky. Marek většinou vyprávěl události, které již dříve popsali Matouš a Lukáš, ale zaznamenal jedno podobenství, jež druzí pisatelé evangelií nezaznamenali. V tomto podobenství Ježíš přirovnal Království Boží k rašícímu semeni, které roste do výše a poznenáhlu přináší plody.a (Marek 4:26–29)

12. Kolik nového světla je obsaženo v Janově evangeliu?

¹² Více než třicet let potom, co Marek sepsal svou zprávu, vzniklo Janovo evangelium. Jan vrhl jasné světlo na Ježíšovu službu — zvláště svými četnými zmínkami o Ježíšově předlidské existenci. Pouze Jan zapsal zprávu o vzkříšení Lazara. A pouze on zaznamenal mnoho znamenitých myšlenek, které Ježíš řekl svým věrným apoštolům té noci, kdy byl zrazen, i onu procítěnou modlitbu, kterou tehdy Ježíš pronesl, jak to můžeme číst v 13. až 17. kapitole. Dokonce se tvrdí, že devadesát dva procent Janova evangelia je něco zcela jedinečného.

Záblesky světla v Pavlových dopisech

13. Proč se někteří lidé dívají na Pavlův dopis Římanům jako na evangelium?

¹³ Křesťanům žijícím v apoštolských dobách zprostředkoval mnoho záblesků světla pravdy zejména apoštol Pavel. Zamysleme se například nad jeho dopisem Římanům. Tento dopis byl napsán přibližně roku 56 n. l., tedy zhruba ve stejné době, kdy Lukáš sepsal své evangelium. V tomto dopise Pavel zdůrazňuje, že člověk je prohlášen za spravedlivého prostřednictvím nezasloužené laskavosti od Boha a prostřednictvím víry v Ježíše Krista. Na tento rys dobré zprávy zde Pavel klade takový důraz, že někteří lidé začali dopis Římanům nazývat pátým evangeliem.

14–16. a) Jak Pavel vrhl světlo na potřebu jednoty, když psal svůj první dopis křesťanům v Korintu? b) Jaké další záblesky světla ohledně chování obsahuje 1. Korinťanům?

¹⁴ Pavel také psal o jistých záležitostech, které ležely na srdci křesťanům v Korintu. Jeho dopis Korinťanům obsahuje mnoho inspirovaných rad, z nichž mají křesťané dodnes užitek. Pavel musel Korinťanům vysvětlit, že dělali chybu, když připouštěli, aby se ve spojení s některými jednotlivci vytvářel kult osobnosti. Apoštol Korinťany přísně ukáznil a směle jim řekl: „Vybízím vás, bratři, prostřednictvím jména našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni mluvili souhlasně a nebylo mezi vámi rozdělení, ale abyste byli vhodně sjednoceni stejnou myslí a stejným myšlenkovým postupem.“ (1. Korinťanům 1:10–15)

¹⁵ V korintském sboru křesťanů byla tolerována hrubá nemravnost. Jeden muž tam měl poměr s manželkou svého otce, což bylo ‚takové smilstvo, jaké není ani mezi národy‘. Pavel jasně napsal: „Odstraňte toho ničemu ze svého středu.“ (1. Korinťanům 5:1, 11–13) Odnětí pospolitosti — to bylo pro křesťanský sbor něco nového. Korintský sbor potřeboval osvětlit ještě další věc, která souvisela s tím, že někteří členové sboru řešili spory se svými duchovními bratry u světských soudů. Pavel je za to přísně pokáral. (1. Korinťanům 6:5–8)

¹⁶ V korintském sboru byl i problém týkající se vztahů mezi lidmi opačného pohlaví. V sedmé kapitole prvního dopisu Korinťanům Pavel řekl, že by bylo dobré, kdyby každý muž měl manželku a každá žena manžela, jelikož mezi lidmi je rozšířena sexuální nemravnost. Vysvětlil také, že svobodný člověk je sice méně rozptylován ve službě pro Jehovu, ale že ne každý má dar svobodného stavu. A pokud by ženě zemřel manžel, tato žena se může znovu vdát, ale „pouze v Pánu“. (1. Korinťanům 7:39)

17. Jaké světlo Pavel vrhl na nauku o vzkříšení?

¹⁷ Pán použil Pavla k tomu, aby padlo zářivé světlo na otázku vzkříšení. V jakém těle budou pomazaní křesťané vzbuzeni? „Zaseto je hmotné tělo, vzbuzeno je duchovní tělo,“ psal Pavel. Do nebe nebude vzato žádné hmotné tělo, protože „tělo a krev nemohou zdědit Boží království“. Pavel dodal, že ne každý pomazaný křesťan usne ve smrti, protože v době Pánovy přítomnosti budou někteří z nich v okamžiku své smrti povoláni k nesmrtelnému životu. (1. Korinťanům 15:43–53)

18. Jaké světlo, pokud jde o budoucnost, obsahuje Pavlův první dopis Tesaloničanům?

¹⁸ Pavel byl dále použit k tomu, aby v dopise křesťanům v Tesalonice osvětlil budoucnost. Jehovův den přijde jako zloděj v noci. Pavel také uvedl: „Kdykoli řeknou: ‚Mír a bezpečnost!‘, pak má na ně vzápětí přijít náhlé zničení právě jako tísnivá bolest na těhotnou ženu; a rozhodně neuniknou.“ (1. Tesaloničanům 5:2, 3)

19, 20. Jaké záblesky světla zprostředkoval křesťanům v Jeruzalémě a v Judeji Pavel v dopise Hebrejcům?

¹⁹ Dopisem Hebrejcům Pavel zprostředkoval prvním křesťanům v Jeruzalémě a Judeji další záblesky světla. Velmi působivě ukázal, že křesťanská soustava uctívání je nadřazena mojžíšské soustavě uctívání. Místo Zákona, který lidem předali andělé, mají křesťané víru v záchranu, o níž jako první mluvil Boží Syn — bytost daleko vyšší než andělští poslové. (Hebrejcům 2:2–4) Mojžíš byl v Božím domě pouhým sloužícím. Ježíš Kristus však celému tomu domu předsedá. Kristus je veleknězem podle řádu Melchizedekova, a proto zaujímá postavení daleko vyšší, než jaké mělo áronské kněžstvo. Pavel také poukázal na to, že Izraelité nebyli schopni vejít do Božího odpočinku, protože jim chyběla víra a poslušnost, ale křesťané do něho vcházejí, protože mají víru a jsou poslušní. (Hebrejcům 3:1–4:11)

²⁰ Nová smlouva je také vysoko nadřazena smlouvě Zákona. Jak bylo prorokováno šest set let předtím u Jeremjáše 31:31–34, lidé, s nimiž je uzavřena nová smlouva, mají Boží zákon napsán v srdci a radují se z pravého odpuštění hříchů. Křesťané nemají velekněze, který by musel každoročně přinášet oběti za své vlastní hříchy a za hříchy lidu. Jejich Veleknězem je bezhříšný Ježíš Kristus, který předložil Bohu oběť za hříchy jednou provždy. Tento Velekněz nevešel do svatého místa udělaného rukama, aby tam předložil svou oběť, ale vstoupil do samotného nebe, aby se objevil před osobou Jehovy. A zvířecí oběti, které byly předkládány podle mojžíšského Zákona, nemohly úplně odstranit hříchy, jinak by totiž nebyly obětovány každoročně. Avšak Kristova oběť, která byla dána jednou pro vždy, hříchy odstraňuje. To vše vrhá světlo na velký duchovní chrám, v jehož nádvořích dnes slouží pomazaný ostatek a „jiné ovce“. (Jan 10:16; Hebrejcům 9:24–28)

21. Co jsme z tohoto rozboru poznali o tom, jak se v apoštolských dobách splnila slova Žalmu 97:11 a Přísloví 4:18?

²¹ Rozsah tohoto článku nám nedovoluje uvést další příklady záblesků světla z dopisů apoštola Petra a učedníků Jakuba a Judy. Ale uvedené příklady by měly postačit k tomu, abychom viděli, že slova Žalmu 97:11 a Přísloví 4:18 se překvapivým způsobem splnila v apoštolských dobách. Pravda postupovala od stínů a předobrazů ke splněným skutečnostem. (Galaťanům 3:23–25; 4:21–26)

22. Co se stalo po smrti apoštolů a co se dozvíme z následujícího článku?

²² Po smrti Ježíšových apoštolů, když došlo k předpověděnému odpadnutí, svítilo světlo pravdy jen velmi matně. (2. Tesaloničanům 2:1–11) Avšak přesně podle Ježíšova slibu se Pán po mnoha staletích vrátil a nalezl „věrného a rozvážného otroka“, jak dává „čeledi“ pokrm v pravý čas. Proto Ježíš Kristus tohoto otroka ustanovil „nade vším svým majetkem“. (Matouš 24:45–47) A jaké významné záblesky světla pak následovaly? Zabývá se jimi následující článek.

[Poznámka pod čarou]

Záblesky světla velké i malé (první část)

„Stezka spravedlivých je jako jasné světlo, které svítí více a více, dokud nebude pevně založen den.“ (PŘÍSLOVÍ 4:18)

1. Proč je pravda odhalována postupně?

DUCHOVNÍ pravdy jsou lidem zjevovány postupně, prostřednictvím ‚záblesků světla‘. To je v souladu s Příslovími 4:18 a je to důkazem Boží moudrosti. V předešlém článku jsme viděli, jak se slova tohoto textu vyplnila v apoštolských dobách. Kdyby byla biblická pravda zjevena lidem najednou v celém rozsahu, oslepilo by je to, byli by zmateni. Mělo by to stejný účinek, jako když člověk vyjde z temné jeskyně přímo do oslnivého slunečního světla. Pravdy, které jsou zjevovány postupně, mohou bez přerušení posilovat víru křesťanů. Díky tomu mohou křesťané stále zřetelněji vidět cestu, po níž by měli jít, a jejich naděje je stále zářivější.

„Věrný a rozvážný otrok“

2. O kom Ježíš řekl, že jej použije ke zprostředkování duchovního světla jeho následovníkům, a ze kterých lidí se tento ‚prostředník‘ skládá?

² V apoštolských dobách se Ježíš Kristus rozhodl, že svým následovníkům poskytne první záblesky světla nadpřirozeným způsobem. Máme to doloženo dvěma příklady: Letnicemi roku 33 n. l. a obrácením Kornélia roku 36 n. l. Potom Kristus uznal za vhodné použít lidského zprostředkovatele. Sám to předpověděl slovy: „Kdo je skutečně ten věrný a rozvážný otrok, kterého jeho pán ustanovil nad svou čeledí, aby jim dával jejich pokrm v pravý čas? Šťastný je tento otrok, jestliže ho jeho pán při svém příchodu najde, že tak činí. Vpravdě vám říkám: Ustanoví ho nade vším svým majetkem.“ (Matouš 24:45–47) Tímto otrokem nemohl být nějaký jednotlivec, protože otrok měl opatřovat duchovní pokrm od Letnic, kdy křesťanský sbor vznikl, až do doby, kdy Pán, Ježíš Kristus, přijde účtovat. Z toho plyne, že třída věrného a rozvážného otroka jsou všichni pomazaní křesťané jako skupina, a to v každé historické době.

3. Kteří lidé byli zahrnuti mezi první členy třídy otroka?

³ Kdo patřil k prvním členům věrného a rozvážného otroka? Jedním z nich byl apoštol Petr, který uposlechl Ježíšův příkaz: „Syť mé ovečky.“ (Jan 21:17) Dalšími z prvních členů třídy otroka byli Matouš, který napsal evangelium nesoucí jeho jméno, a také Pavel, Jakub a Juda, pisatelé inspirovaných dopisů. K členům třídy věrného a rozvážného otroka patřil i apoštol Jan, který napsal knihu Zjevení, své evangelium a své dopisy. Tito muži psali z Ježíšova pověření biblické knihy.

4. Kdo je „čeleď “?

⁴ Jestliže všichni pomazaní křesťané jako skupina — nehledě na to, v které části světa žijí — tvoří třídu otroka, kdo potom patří k „čeledi“? Jsou to titíž pomazaní křesťané, avšak pojímaní z jiného zorného úhlu — jako jednotlivci. Jako jednotliví křesťané patří buď k třídě „otroka“, nebo k „čeledi“, podle toho, zda právě duchovní pokrm poskytují, nebo zda se jím sytí. Pro dokreslení si uveďme příklad. V 2. Petra 3:15, 16 se apoštol Petr zmiňuje o Pavlových dopisech. Když Petr tyto dopisy četl, patřil k čeledi, jež se sytila duchovním pokrmem, který zprostředkoval Pavel, představitel třídy otroka.

5. a) Co se stalo s otrokem během staletí po smrti apoštolů? b) K jakým událostem došlo v druhé polovině devatenáctého století?

⁵ V tomto smyslu bylo v knize God’s Kingdom of a Thousand Years Has Approached (Boží tisícileté Království se přiblížilo) uvedeno: „Nemáme jasný historický obraz toho, v jaké podobě existoval a sloužil ‚věrný a rozvážný otrok‘ během staletí, která následovala po smrti apoštolů Pána Ježíše Krista. Jedna generace třídy ‚otroka‘ patrně sytila následující generaci téže třídy. (2. Timoteovi 2:2) Avšak v druhé polovině devatenáctého století žili bohabojní lidé, kteří milovali duchovní pokrm obsažený ve Svaté Bibli a kteří se jím chtěli sytit . . . Byla zahájena činnost tříd pro studium Bible, . . . které stále prohlubovaly své porozumění základním pravdám Svatých písem. Mezi těmito badateli Bible byli upřímní, nesobečtí lidé, kteří toužili dělit se o životně důležité porce duchovního pokrmu s jinými lidmi. Smýšleli tak, jak měl smýšlet věrný ‚otrok‘, ustanovený k tomu, by ‚čeledi‘ dával ‚pokrm v pravý čas‘. Byli ‚rozvážní‘ v tom smyslu, že rozpoznali, že tehdy byl ten pravý čas pro takovou činnost, a že si uvědomili, jakým nejlepším způsobem by tento pokrm měl být lidem předkládán. Vynakládali velké úsilí, aby ho opatřili.“ (Strany 344–345)a

První novodobé záblesky světla

6. Která skutečnost hraje významnou roli v postupném odhalování pravdy?

⁶ Lidé, které Jehova používá k tomu, aby pozvolna nechávali zářit duchovní světlo, se vyznačují jedním nápadným rysem — nepřipisují zásluhy sami sobě. C. T. Russell, první prezident Watch Tower Society, říkal, že Pánu se prostě zachtělo použít jejich skromné nadání. Bratr Russell se jednou naprosto jednoznačně vyjádřil o přídomcích, které jeho nepřátelé rádi používali. Napsal, že neví o ničem takovém, jako je „russellismus“ a „russellité“. Veškeré zásluhy připisoval Bohu.

7. Co svědčí o tom, že bratr Russell a jeho spolupracovníci byli skutečně spojeni s věrným a rozvážným otrokem?

⁷ Když sledujeme výsledky činnosti bratra Russella a lidí, kteří s ním byli spojeni, není pochyb o tom, že jejich snahy řídil Jehovův svatý duch. Jejich činnost nasvědčovala tomu, že tito první badatelé Bible patří k věrnému a rozvážnému otrokovi. Mnoho duchovních v té době tvrdilo, že věří Bibli jako Božímu inspirovanému slovu a tomu, že Ježíš je Boží Syn, ale přesto se drželi falešných babylónských nauk, například nauky o Trojici, o nesmrtelnosti lidské duše a o věčných pekelných mukách. Jak Ježíš slíbil, bylo to opravdu jen díky svatému duchu, že pokorné úsilí bratra Russella a jeho společníků způsobilo, že pravda svítí tak jako nikdy předtím. (Jan 16:13) To, co tito pomazaní badatelé Bible dělali, bylo důkazem toho, že skutečně patří k třídě věrného a rozvážného otroka, která byla pověřena, aby Pánově čeledi poskytovala duchovní pokrm. Jejich úsilí velmi přispělo k tomu, že byli shromážděni pomazaní.

8. Kterým základním skutečnostem o Jehovovi, Bibli, Ježíši Kristu a svatém duchu badatelé Bible jasně porozuměli?

⁸ Je pozoruhodné, jak hojnou měrou Jehovův svatý duch zprostředkovával těmto prvním badatelům Bible záblesky světla. Nejdříve získali jistotu, že existuje Stvořitel, jehož jedinečné jméno je Jehova. (Žalm 83:18; Římanům 1:20) Poznali také, že Jehova má čtyři základní vlastnosti — moc, spravedlnost, moudrost a lásku. (1. Mojžíšova 17:1; 5. Mojžíšova 32:4; Římanům 11:33; 1. Jana 4:8) Tito pomazaní křesťané jednoznačně prokázali, že Bible je pravdivé a inspirované Boží slovo. (Jan 17:17; 2. Timoteovi 3:16, 17) Zastávali také názor, že Boží Syn, Ježíš Kristus, byl stvořen a že dal svůj život jako výkupné za celé lidstvo. (Matouš 20:28; Kolosanům 1:15) Pojem svatý duch chápali jako Boží činnou sílu, ne třetí osobu v Trojici. (Skutky 2:17)

9. a) Kterým pravdám badatelé Bible jasně rozuměli v souvislosti s podstatou člověka a s tím, jaké vyhlídky mají podle Bible lidé do budoucnosti? b) Které jiné pravdy Jehovovi služebníci jasně pochopili?

⁹ Badatelé Bible jasně pochopili, že člověk nemá nesmrtelnou duši, ale že sám je smrtelnou duší. Uvědomili si, že ‚mzda, kterou platí hřích, je smrt‘, ne věčná muka, a že neexistuje žádné ohnivé peklo. (Římanům 5:12; 6:23; 1. Mojžíšova 2:7; Ezekiel 18:4) Jasně si uvědomili, že evoluční teorie je nejen nebiblická, ale že také naprosto postrádá jakékoli faktické podklady. Rozpoznali, že Bible nabízí lidem dvojí určení — nebeské pro 144 000 pomazaných Kristových následovníků, a pozemské pro nesčíslné množství „jiných ovcí“, které tvoří „velký zástup“ a které budou žít v ráji na zemi. (Zjevení 7:9; 14:1; Jan 10:16) Tito první badatelé Bible také dospěli k poznání, že země trvá na věky a neshoří v ohni, jak to učí mnoho církví. (Kazatel 1:4; Lukáš 23:43) Poznali, že Kristův návrat bude neviditelný a že Kristus vykoná rozsudek nad národy a uvede zemi do rajského stavu. (Skutky 10:42; Římanům 8:19–21; 1. Petra 3:18)

10. Jakou pravdu poznali badatelé Bible o křtu, o rozdělení věřících na duchovní a laiky a o slavnosti na památku Kristovy smrti?

¹⁰ Badatelé Bible zjistili, že biblický křest se neprovádí tím, že se kropí novorozeňátka, ale tím, že se do vody ponoří věřící a poučení lidé, jak to Ježíš přikázal u Matouše 28:19, 20. Pochopili také, že v Písmech nemá oporu dělení křesťanů na duchovní a laiky. (Matouš 23:8–10) Naopak, všichni křesťané mají být kazateli dobré zprávy. (Skutky 1:8) Uvědomili si, že slavnost na památku Kristovy smrti by se měla slavit pouze jednou v roce, a to 14. nisana. Kromě toho poznali, že Velikonoce jsou pohanským svátkem. Tito pomazaní křesťané byli natolik přesvědčeni, že jejich dílo je podporováno Bohem, že nikdy nekonali žádné peněžní sbírky. (Matouš 10:8) Od těch nejranějších dob si byli vědomi toho, že křesťan musí žít podle biblických zásad, což mimo jiné znamená, že musí pěstovat ovoce svatého ducha. (Galaťanům 5:22, 23)

Záblesky stále jasnějšího světla

11. Co badatelé Bible pochopili ohledně toho, jaký úkol mají křesťané plnit, a co znamená Ježíšovo podobenství o ovcích a kozlech?

¹¹ Zvláště od roku 1919 dostávají Jehovovi služebníci požehnání v podobě stále jasnějších záblesků světla. V roce 1922 na sjezdu v Cedar Point zazářilo velmi jasné světlo, když J. F. Rutherford, druhý prezident Watch Tower Society, důrazně řekl, že nejpřednější povinností Jehovových služebníků je ‚zvěstovat, zvěstovat, zvěstovat Krále a jeho království‘. Následujícího roku bylo jasné světlo vrženo na podobenství o ovcích a kozlech. Ukázalo se, že toto proroctví se má splnit nyní, v Pánově dnu, a ne během budoucího Milénia, jak se badatelé Bible dříve domnívali. Během Milénia Kristovi bratři nebudou nemocní ani nebudou vězněni. A kromě toho to nebude Ježíš Kristus, ale Jehova Bůh, kdo bude na konci Milénia soudit. (Matouš 25:31–46)

12. Jaký záblesk světla přišel v souvislosti s průběhem Armagedonu?

¹² V roce 1926 uviděli badatelé Bible další zářný záblesk světla, když pochopili, že armagedonská válka nebude sociální revoluce, jak si dříve mysleli. Bude to válka, v níž Jehova prokáže svou moc, a to tak jasným způsobem, že to všechny lidi přesvědčí, že on je Bůh. (Zjevení 16:14–16; 19:17–21)

Vánoce — Pohanský svátek

13. a) Jaké světlo bylo vrženo na oslavu Vánoc? b) Proč se přestaly slavit i narozeniny? (Zmiň se o poznámce pod čarou.)

¹³ Krátce nato přišel další záblesk světla, který badatele Bible přiměl, aby přestali slavit Vánoce. Do té doby tento svátek na celém světě slavili; v brooklynském ústředí bývala o Vánocích velmi slavnostní atmosféra. Potom však badatelé Bible přišli na to, že 25. prosinec bylo datum pohanského svátku a že odpadlé křesťanstvo datum tohoto svátku převzalo, aby si usnadnilo získávání pohanů na víru. Kromě toho se zjistilo, že Ježíš se nemohl narodit v zimě, protože v době, kdy se narodil, byli venku pastevci, kteří pásli svá stáda — což by koncem prosince, a navíc v noci, nedělali. (Lukáš 2:8) Z Písem naopak vysvítá, že Ježíš se narodil přibližně 1. října. Badatelé Bible si také uvědomili, že ti takzvaní mudrcové, kteří Ježíše navštívili asi dva roky po jeho narození, byli pohanští mágové.b

Nové jméno

14. Proč se pro Jehovův lid nehodilo jméno „badatelé Bible“?

¹⁴ V roce 1931 zazářilo jasné světlo pravdy, a tito badatelé Bible poznali, jaké vhodné biblické jméno by měli přijmout. Jehovův lid chápal, že by neměl převzít žádné z označení, která jim lidé dali, jako „russellité“, „ti od Úsvitu Milénia“ a „popírači pekla“.c Začali si ale také uvědomovat, že ani jméno, které si sami zvolili — „badatelé Bible“ — plně nevystihuje jejich činnost. Zdaleka nebyli pouhými badateli Bible. A kromě toho v Bibli bádalo mnoho jiných lidí, kteří s „badateli Bible“ neměli vůbec nic společného.

15. Jaké jméno přijali badatelé Bible v roce 1931 a proč bylo toto jméno vhodné?

¹⁵ Jak tedy „badatelé Bible“ získali nové jméno? Strážná věž již dlouhá léta zdůrazňovala jméno Jehova. Bylo tedy nanejvýš vhodné, aby si „badatelé Bible“ osvojili jméno, které vyplývá ze slov Izajáše 43:10: „ ‚Jste moji svědkové,‘ je Jehovův výrok, ‚ano můj sluha, kterého jsem vyvolil, abyste poznali a věřili ve mne a abyste rozuměli, že jsem Týž. Přede mnou nebyl vytvořen Bůh a po mně nadále nebyl žádný.‘ “

Ospravedlnění a „velký zástup“

16. Proč se proroctví o obnově nemohla vztahovat na doslovné Židy, kteří se vraceli do Palestiny? Na koho se tedy vztahovala?

¹⁶ Další záblesk světla obsahoval druhý svazek knihy Vindication (Ospravedlnění), kterou vydala Watch Tower Society v roce 1932. V této knize bylo odhaleno, že proroctví o obnově, která zaznamenali Izajáš, Ezekiel i další proroci, se (v protikladu k někdejšímu porozumění) nevztahovala na doslovné Židy vracející se do Palestiny bez víry v Boha a z politických pohnutek. V malém měřítku se tato proroctví o obnově splnila, když se Židé vrátili z babylónského zajetí v roce 537 př. n. l. Ale jejich větší splnění souviselo s osvobozením a obnovou duchovního Izraele. K tomu docházelo od roku 1919 a vedlo to k blahobytu v duchovním ráji, z něhož se dnes těší praví Jehovovi služebníci.

17, 18. a) Co svědkové Jehovovi časem poznali o Jehovově hlavním záměru? b) Jaký záblesk světla přišel v roce 1935 v souvislosti se slovy Zjevení 7:9–17?

¹⁷ Časem přišly další záblesky světla, které odhalily, že hlavním Jehovovým záměrem není záchrana tvorů, ale ospravedlnění jeho svrchovanosti. Začalo být patrné, že hlavním námětem Bible není výkupné, ale Království, protože právě Královstvím bude Jehovova svrchovanost ospravedlněna. A to byl velice významný záblesk světla! Nyní již pro zasvěcené křesťany nebylo hlavním zájmem dostat se do nebe.

¹⁸ V roce 1935 přišel jasný záblesk světla, který odhalil, že velký zástup, o němž se zmiňuje Zjevení 7:9–17, není druhotná nebeská třída. Dříve se badatelé Bible domnívali, že lidé, o nichž tyto verše mluví, jsou někteří z pomazaných, kteří nejsou zcela věrní, a proto stojí před trůnem místo toho, aby seděli na trůnech a vládli jako králové a kněží s Ježíšem Kristem. Jenomže nic takového jako částečná věrnost neexistuje. Člověk je buď věrný, anebo nevěrný. Proto se dospělo k porozumění, že toto proroctví se vztahuje na nesčíslný velký zástup ze všech národů, který je nyní shromažďován a který má pozemskou naději. Jsou to „ovce“, o nichž se píše u Matouše 25:31–46, a „jiné ovce“, o kterých se zmiňuje Jan 10:16.

Kříž není křesťanský symbol

19, 20. Proč nemůže být kříž symbolem pravého křesťanství?

¹⁹ Badatelé Bible po mnoho let připisovali velký význam kříži jakožto symbolu křesťanství. Dokonce nosili odznak s křížem a s korunou. Podle Kralické bible Ježíš žádal své následovníky, aby vzali na sebe svůj „kříž“. Mnozí věřili, že Ježíš byl popraven na kříži. (Matouš 16:24; 27:32) Po desetiletí byl kříž vyobrazen na titulní straně Strážné věže.

²⁰ Kniha Bohatství, kterou vydala Společnost v roce 1936, výslovně uvedla, že Ježíš nebyl popraven na kříži, ale na vztyčené kládě čili na kůlu. Jeden odborník uvádí, že řecké slovo stauros, které je v Kralické bibli přeloženo jako „kříž“, „označuje za prvé vztyčený kůl nebo tyč. Je třeba [ho] podle původu odlišit od církevní podoby kříže s dvěma břevny . . . Tvar kříže pochází ze starověké Kaldeje a používal se jako symbol boha Tammuze.“ Z předmětu, na který byl Ježíš pověšen, bychom si rozhodně neměli dělat modlu; měli bychom k němu mít silný odpor.

21. O čem budeme uvažovat v následujícím článku?

²¹ Existují ještě další příklady záblesků světla. Některé z těchto záblesků byly velké, jiné bychom mohli považovat za malé. Bude se jimi zabývat následující článek.

[Poznámky pod čarou]