Proč máme ‚jít k mravenci‘?

ŠALOMOUN, moudrý král starověkého Izraele, radil: „Jdi k mravenci.“ Proč to řekl? Čemu se můžeme od mravenců přiučit?

Šalomoun dodal: „Pohleď na [mravenčí] cesty a zmoudři. Ačkoli nemá velitele, důstojníka ani panovníka, připravuje si jídlo dokonce v létě; nasbíral si zásoby potravy dokonce o žni.“ (Přísloví 6:6–8) Tato dávno vyřčená slova obsahují pravdu, kterou objevují novodobí přírodovědci.

Pisatel přísloví Agur naznačuje, že mravenci jsou ‚instinktivně moudří‘. (Přísloví 30:24, 25) Jejich moudrost samozřejmě není výsledkem rozumového uvažování, ale plyne z instinktů, kterými je obdařil Stvořitel. Mravenci si například díky svému instinktu shromažďují potravu ve správné době.

Jsou úžasně organizovaní. Je mezi nimi podivuhodná spolupráce a jsou k sobě navzájem ohleduplní, protože poraněným nebo vyčerpaným mravencům pomáhají dostat se zpět do mraveniště. Instinktivně se připravují na budoucnost a dělají, co mohou, aby splnili své úkoly.

Z přirozeného životního běhu mravenců vyplývá ponaučení, že by si lidé měli dopředu plánovat činnost a usilovně pracovat. To se týká školy, zaměstnání i duchovní činnosti. Mravenec má ze své pracovitosti prospěch a Bůh si přeje, aby i lidé ‚viděli dobré za všechnu svou tvrdou práci‘. (Kazatel 3:13, 22; 5:18) Praví křesťané, podobně jako pilní mravenci, odvádějí dobrou práci. ‚Co jejich ruka chce činit, konají svou silou‘ ne proto, že je sleduje nadřízený, ale z poctivosti a z touhy být pilnými, užitečnými pracovníky. — Kazatel 9:10; srovnej Přísloví 6:9–11; viz také Tita 2:9, 10.

Když ‚půjdeme k mravenci‘ a pak uplatníme, co jsme se od něho naučili, budeme vskutku šťastní. A největší štěstí najdeme, budeme-li pilně konat vůli Jehovy Boha tak, jak je zjevena v Bibli.