Choďme po ‚stezce přímosti‘

„SPRAVEDLIVÉMU se povede dobře,“ prohlásil prorok Izajáš, „vždyť oni budou jíst právě ovoce svých jednání.“ Izajáš také řekl: „Stezka spravedlivého je přímost.“ (Izajáš 3:10; 26:7) Je tedy zřejmé, že pokud má naše jednání přinášet dobré ovoce, musíme dělat to, co je správné v Božích očích.

Ale jak můžeme chodit po stezce přímosti? Co dobrého od toho můžeme čekat? A jestliže se přizpůsobíme Božím spravedlivým měřítkům, jaký prospěch z toho mohou mít druzí? Na tyto otázky odpovídá v 10. kapitole biblické knihy Přísloví starověký izraelský král Šalomoun, a to tím, že poukazuje na rozdíl mezi spravedlivými a ničemnými. Výraz ‚spravedlivý‘ nebo ‚spravedliví‘ přitom používá třináctkrát, a z toho devětkrát ve verších 15 až 32. Úvaha o myšlenkách obsažených v knize Přísloví 10:15–32 nás tedy povzbudí.a

Pevně se držme ukázňování

Šalomoun poukazuje na to, jak důležitá je spravedlnost. Říká: „Hodnotné věci boháče jsou jeho silným městečkem. Zkázou ponížených je jejich chudoba. Činnost spravedlivého vede k životu; co vytváří ničemný, vede k hříchu.“ (Přísloví 10:15, 16)

Bohatství může sloužit jako ochrana před některými životními nejistotami, podobně jako opevněné město poskytuje svým obyvatelům určitou míru bezpečí. A chudoba může za nepředvídaných okolností vést ke zkáze. (Kazatel 7:12) Je však také možné, že moudrý král poukazoval na to, že nebezpečí je spojeno jak s bohatstvím, tak s chudobou. Bohatý člověk může mít sklon se na své bohatství úplně spoléhat, protože si představuje, že hodnotné věci, které má, jsou jako „ochranná zeď“. (Přísloví 18:11) A chudý člověk se možná chybně domnívá, že kvůli chudobě je jeho budoucnost beznadějná. A tak si ani jeden, ani druhý nedělají dobré jméno u Boha.

Naproti tomu pokud jde o spravedlivého, jeho bezúhonné jednání vede k životu bez ohledu na to, zda ten člověk má hmotných věcí mnoho nebo málo. Jak to? Takový člověk je totiž spokojený s tím, co má. Nedovolí, aby jeho finanční situace nějak narušovala jeho dobré postavení před Bohem. Spravedlivý člověk — ať je bohatý nebo chudý — jde životní cestou, která mu přináší štěstí už dnes a poskytuje mu naději na věčný život v budoucnosti. (Job 42:10–13) Ničemný člověk sice může získat bohatství, ale prospěch z toho nemá. Neuvědomuje si, že bohatství má cenu jen jako ochrana, a nežije v souladu s Boží vůlí, ale svého majetku používá k tomu, aby vedl hříšný život.

„Kdo se drží ukázňování, je stezkou k životu,“ pokračuje izraelský král, „ale kdo opouští kárání, působí bloudění.“ (Přísloví 10:17) Jeden znalec Bible zastává názor, že tento verš lze chápat dvěma způsoby. Jedna možnost je, že ten, kdo se podvolí ukázňování a usiluje o spravedlnost, je na cestě k životu, kdežto ten, kdo kárání opouští, na této cestě není a bloudí jinde. Tento verš by také mohl znamenat, že ten, „kdo dbá na napomenutí“, „ukazuje stezku k životu“ druhým, protože jeho dobrý příklad je pro ně užitečný, „kdežto kdo si domluv nevšímá, zavádí [druhé] na scestí“. (Přísloví 10:17, Ekumenický překlad) V každém případě je nezbytně nutné, abychom se pevně drželi ukázňování a neopouštěli kárání!

Nahraďme nenávist láskou

Šalomoun dále předkládá přísloví, které se skládá ze dvou částí vyjadřujících podobnou myšlenku, přičemž druhou částí je první část zdůrazněna. Říká: „Kde někdo zakrývá nenávist, tam jsou falešné rty.“ Jestliže někdo druhého ve svém srdci nenávidí a zakrývá to sladkými slovy nebo lichotkami, potom klame — má „falešné rty“. Moudrý král k tomu dodává: „Kdo předkládá špatnou zprávu, je hloupý.“ (Přísloví 10:18) Někteří lidé svou nenávist vůbec neskrývají a o tom, koho nenávidí, rozšiřují falešná obvinění nebo ho pohrdavě kritizují. To je pošetilé, protože pomlouvačné zprávy ve skutečnosti na tom člověku nic nezmění. A vnímavý posluchač si uvědomí, že jde o zlomyslnou pomluvu, a bude spíše pomlouvačem pohrdat. Ten, kdo rozšiřuje špatné zprávy, jedná tedy sám proti sobě.

Kdo chce jednat spravedlivě, nesmí se uchylovat ani ke klamání, ani k pomlouvání. Bůh řekl Izraelitům: „Nebudeš nenávidět svého bratra ve svém srdci.“ (3. Mojžíšova 19:17) A Ježíš radil svým posluchačům: „Neustále milujte [dokonce i] své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují; abyste se prokázali jako synové svého Otce, který je v nebesích.“ (Matouš 5:44, 45) Oč lepší je naplňovat své srdce láskou, a ne nenávistí!

‚Ovládejme své rty‘

Moudrý král zdůrazňuje, že je nutné ovládat své rty. Říká o tom: „V hojnosti slov nechybí přestupek, ale ten, kdo ovládá své rty, jedná rozvážně.“ (Přísloví 10:19)

„Pošetilý mluví mnoho slov.“ (Kazatel 10:14) Jeho ústa „překypují pošetilostí“. (Přísloví 15:2) To neznamená, že každý člověk, který rád mluví, je pošetilý. Ale snadno se může stát, že ten, kdo hodně mluví, předává dál škodlivé tlachání nebo neověřené zprávy. Poškozená pověst, zraněné city, napjaté vztahy, a dokonce i tělesné ublížení — to všechno může být často způsobeno pošetilou řečí. „Mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení.“ (Přísloví 10:19, Ekumenický překlad) A člověk, který do všeho mluví, může navíc u lidí kolem sebe vyvolávat podrážděnost. Nebuďme tedy upovídaní.

Ten, kdo ovládá své rty, se nejen vyvaruje lži, ale navíc jedná rozvážně. Předtím, než něco řekne, přemýšlí. Podněcuje ho láska k Jehovovým cestám a upřímná touha pomáhat lidem kolem sebe, a proto bere v úvahu to, jak jeho slova zapůsobí na druhé. Jeho výroky jsou láskyplné a laskavé. Uvažuje o tom, co má dělat, aby jeho slova byla příjemná a aby druhým pomáhala. Jeho slova jsou jako „zlatá jablka v stříbrných řezbách“ — jsou vždy krásná a důstojná. (Přísloví 25:11)

‚Stále pasme mnohé‘

„Jazyk spravedlivého je vybrané stříbro,“ říká dále Šalomoun, „[ale] srdce ničemného má malou cenu.“ (Přísloví 10:20) To, co říká spravedlivý člověk, je čisté — jako vysoce kvalitní, přečištěné stříbro, v němž nejsou žádné příměsi. To jistě platí na Jehovovy služebníky, kteří předávají druhým životodárné poznání z Božího slova. Jejich Vznešený Učitel, Jehova Bůh, je vzdělává a ‚dává jim jazyk poučených, aby věděli, jak slovem odpovědět unavenému‘. (Izajáš 30:20; 50:4) Když jejich jazyk pronáší biblickou pravdu, je skutečně jako vybrané stříbro. Pro upřímné lidi jsou výroky Božích služebníků opravdu nekonečně cennější než záměry ničemného. Horlivě se tedy snažme mluvit o Božím Království a o Božích podivuhodných skutcích.

Spravedlivý člověk je pro lidi ve svém okolí požehnáním. „Rty spravedlivého, ty stále pasou mnohé,“ pokračuje Šalomoun, „ale pošetilí stále umírají, protože se jim nedostává srdce.“ (Přísloví 10:21)

Jak ‚spravedlivý stále pase mnohé‘? Hebrejské slovo, které je zde použito, znamená vést i živit, a právě to ve starověku dělal pastýř pro své ovce. (Přísloví 10:21, poznámka pod čarou; 1. Samuelova 16:11; Žalm 23:1–3; Šalomounova píseň 1:7) Spravedlivý člověk vede druhé na cestu spravedlnosti a jeho řeč poskytuje posluchačům výživu. Tito lidé jsou pak šťastnější a spokojenější, a mohou dokonce obdržet věčný život.

Ale jak je na tom člověk, který je pošetilý? Tomu se nedostává srdce, nemá tedy dobré pohnutky nebo zájem o to, jaké následky bude mít jeho jednání. Takový člověk si dělá, co chce, a na následky nemyslí. Proto za své jednání trpí. Spravedlivý člověk pomáhá druhým, aby zůstali naživu, kdežto ten, komu se nedostává srdce, nemůže zachovat naživu ani sám sebe.

Vyhýbejme se nevázanému chování

To, jakou má někdo osobnost, se často pozná podle jeho zálib a podle toho, k čemu má odpor. Izraelský král o tom říká: „Pěstovat nevázané chování je pro hlupáka jako hra, ale moudrost je pro muže s rozlišovací schopností.“ (Přísloví 10:23)

Na nevázané chování se někteří lidé dívají jako na hru a je to pro ně jen „zábava“. Boha, jemuž se musí všichni zodpovídat, takoví lidé neberou v úvahu a nechtějí si přiznat, že jejich jednání je nesprávné. (Římanům 14:12) Ve své zvrácenosti se domnívají, že Bůh jejich nesprávné jednání nevidí. Svým jednáním v podstatě říkají: „Není žádný Jehova.“ (Žalm 14:1–3; Izajáš 29:15, 16) To je opravdu pošetilé!

Naproti tomu ten, kdo má rozlišovací schopnost, si uvědomuje, že volné chování není žádná hra. Ví, že se takové jednání Bohu nelíbí a že se tím může zničit vztah člověka k Bohu. Takové jednání je pošetilé, protože lidi olupuje o sebeúctu, ničí manželství, poškozuje duševní i tělesné zdraví a vede ke ztrátě duchovního smýšlení. Jednáme moudře, jestliže se volného chování vyvarujeme a k moudrosti pěstujeme takovou náklonnost, jako by byla naší milovanou sestrou. (Přísloví 7:4)

Budujme na správném základu

Šalomoun poukazuje na to, jak velmi cenné je budovat svůj život na správném základu. Říká: „Věc znepokojující ničemného — ta na něho přijde; ale touze spravedlivých bude vyhověno. Jako když přeletí vichr, tak ničemný už není; ale spravedlivý je základem na neurčitý čas.“ (Přísloví 10:24, 25)

Z ničemného mají možná druzí velký strach. Ale nakonec na něho přichází to, čeho se on sám bojí. Nemá základ v podobě spravedlivých zásad, a je proto jako vratká budova, která se v prudké bouři zřítí. Jestliže je vystaven tlaku, zhroutí se. Spravedlivý se naopak podobá člověku, který jedná podle Ježíšových výroků. Je to ‚rozvážný muž, který vystavěl svůj dům na skalním masivu‘. Ježíš řekl: „A lil se déšť a přišly záplavy a vanuly větry a bičovaly dům, ten se však nezbortil, protože byl založen na skalním masivu.“ (Matouš 7:24, 25) Takový člověk je pevný — jeho uvažování a skutky jsou pevně založeny na bohulibých zásadách.

Moudrý král sice poukáže ještě na další rozdíly mezi ničemným a spravedlivým, nicméně ještě předtím dává stručnou, ale důležitou výstrahu. Říká: „Jako ocet pro zuby a jako dým pro oči, takový je lenoch pro ty, kdo ho vysílají.“ (Přísloví 10:26) Ocet působí na zuby nepříjemně. Kyselina octová, která je v něm obsažena, vyvolává v ústech kyselou chuť a zuby po ní mohou trnout. Dým působí, že člověka pálí oči. A kdo si najme nebo jako svého představitele používá lenocha, rozhodně z toho bude rozmrzelý a utrpí ztrátu.

„Jehovova cesta je pevností“

Izraelský král pokračuje: „Bázeň před Jehovou, ta přidá dnů, ale roky ničemných budou ukráceny. Očekáváním spravedlivých je radost, ale naděje ničemných, ta zanikne.“ (Přísloví 10:27, 28)

Spravedlivý se nechává vést zbožnou bázní a usiluje o to, aby se svým myšlením, svými slovy i skutky líbil Jehovovi. Bůh o něho pečuje a splňuje jeho oprávněné naděje. Ničemný člověk však žije bezbožně. Někdy se může zdát, že se mu jeho naděje splňuje, ale je to jen dočasné, protože dny takového člověka jsou často zkráceny nějakým násilným způsobem nebo onemocněním, které je důsledkem jeho životního stylu. V den jeho smrti se všechny jeho naděje zhroutí. (Přísloví 11:7)

„Jehovova cesta je pevností pro bezúhonného,“ říká Šalomoun, „ale zkáza je pro ty, kdo konají to, co ubližuje.“ (Přísloví 10:29) Výraz „Jehovova cesta“ se zde nevztahuje na stezku života, po které bychom měli jít, ale na Boží způsob jednání s lidmi. „Skála, dokonalá je jeho činnost,“ řekl Mojžíš, „neboť všechny jeho cesty jsou právo.“ (5. Mojžíšova 32:4) Boží spravedlivé cesty znamenají bezpečí pro spravedlivé a zkázu pro ničemné.

Jehova je pro svůj lid skutečně pevností! „Pokud jde o spravedlivého, ten nebude na neurčitý čas přiveden k vrávorání; ale pokud jde o ničemné, ti nebudou stále přebývat na zemi. Ústa spravedlivého — ta nesou ovoce moudrosti, ale jazyk zvrácenosti bude odříznut. Rty spravedlivého — ty poznají dobrou vůli, ale ústa ničemných jsou zvrácenost.“ (Přísloví 10:30–32)

Spravedlivým se jistě daří dobře a dostávají požehnání, protože chodí po stezce přímosti. Ano, „Jehovovo požehnání — to obohacuje, a on k němu nepřidává žádnou bolest“. (Přísloví 10:22) Stále tedy dávejme pozor, abychom jednali v souladu s bohulibými zásadami. Také stále ovládejme své rty a používejme svůj jazyk tak, abychom vyživovali druhé životodárnou pravdou z Božího slova a vedli je na cestu spravedlnosti.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 26]

Jazyk může být jako „vybrané stříbro“