Co říká Bible
Je krutost ke zvířatům špatná?
VE STŘEDOAMERICKÉ sportovní aréně se všechny oči upínají na dva kohouty — červeného a bílého. Když červený kohout, který má k noze přivázanou čepel ostrou jako břitva, uštědří bílému kohoutovi ránu, davy burácejí. Rozhodčí zvedá oba ptáky. Bílý kohout nyní ochable visí — je mrtvý a kape z něj krev. Kohoutí zápas skončil.
Na jihu Filipín stojí proti sobě dva hřebci. Diváci sledují příšerné divadlo, kdy si koně koušou do uší, krku, nozder a dalších částí těla. Oba koně sice opouštějí ring živí, ale přinejmenším jeden z nich bude možná chromý nebo slepý anebo má zranění, na která nakonec zemře.
V Rusku na sebe útočí dva psi. Během krátké doby mají vyrvané oko, utržené ucho, zmrzačené nohy a z roztrhaného masa jim crčí krev.
Pod záminkou sportu nechává člověk po celá staletí bojovat zvířata proti sobě a motivem je často sázení. Do tohoto výčtu ještě patří býčí zápasy, lov na lišky, a dokonce i boj pavouků. Mnoho zvířat navíc prožívalo utrpení ve jménu vědy. Další nesčetné množství zvířat trpí, protože se o ně jejich majitelé z různých důvodů nestarají.
V některých zemích existují zákony, které vymezují zacházení se zvířaty a zakazují kruté jednání s nimi. Již v zákoníku „Body of Liberties“ (Soubor svobod), který v roce 1641 vyšel v kolonii v zálivu Massachusetts, se uvádělo: „Žádný člověk nesmí zacházet tyransky či krutě s žádným zvířetem, které jest obvykle chováno pro lidské použití.“ Od té doby byly proti krutému jednání se zvířaty vydány zákony a byly vytvořeny spolky.
Nicméně mnozí lidé, kteří podporují výše uvedené bojové sporty, si o sobě nemyslí, že zacházejí se zvířaty krutě. Někteří o sobě tvrdí, že zvířata, která nechávají brutálně trpět a umírat, mají rádi. Milovníci kohoutích zápasů tvrdí, že jejich kohouti i tak žijí déle než průměrné kuře, které je určené k jídlu — což je opravdu malá útěcha.
Proč je krutost špatná?
Bůh nám umožnil, abychom měli ze zvířat užitek. Biblické zásady nám dovolují, abychom zvířata zabíjeli pro potravu a pro kůži nebo abychom se tímto způsobem bránili. (1. Mojžíšova 3:21; 9:3; 2. Mojžíšova 21:28) Bůh však pokládá život za svatý. Nadvládu nad zvířaty musíme uplatňovat vyrovnaným způsobem, v němž se zračí úcta k životu. Bible mluví negativně o muži, který se jmenoval Nimrod a který zabíjel zvířata a možná i lidi zjevně pouze pro vzrušení. (1. Mojžíšova 10:9)
Boží zájem o zvířata je patrný z těchto Ježíšových slov: „Což se neprodává pět vrabců za dvě mince malé hodnoty? Přesto ani jeden z nich není zapomenut před Bohem.“ (Lukáš 12:6) Také tehdy, když se Bůh rozhodl, že město plné lidí páchajících ničemnost nezničí, protože činili pokání, řekl: „Já bych se neměl slitovat nad velkým městem Ninive, v němž existuje kromě mnoha domácích zvířat více než sto dvacet tisíc lidí?“ (Jonáš 4:11) Bůh zjevně nepokládal zvířata za něco, co je zkrátka k dispozici a co se může podle libosti odhodit.
Bůh dal Izraelitům zákony, jimiž je učil, jak o zvířata náležitě pečovat. Bůh od Izraelitů vyžadoval, aby zatoulané zvíře vrátili majiteli a aby pomohli zvířatům, která jsou v obtížné situaci. (2. Mojžíšova 23:4, 5) Zvířata měla mít stejně jako lidé užitek ze sabatního odpočinku. (2. Mojžíšova 23:12) Boží zákony vymezovaly, jak správně zacházet se zemědělskými zvířaty. (5. Mojžíšova 22:10; 25:4) Je zřejmé, že člověk neměl zvířata vykořisťovat, ale měl se o ně starat a měl je chránit.
Boží názor jasně uvádějí Přísloví 12:10: „Spravedlivý pečuje o duši svého domácího zvířete, ale projevy milosrdenství ničemných jsou kruté.“ Jeden biblický komentář tento verš překládá takto: „Spravedlivý muž prokazuje laskavost i němým zvířatům, ale ničemný muž je krutý dokonce i tehdy, když si myslí, že je velmi jemný.“ (Believer’s Bible Commentary od Williama MacDonalda)
Spravedlivý člověk zachází se zvířaty laskavě a snaží se rozpoznat, co potřebují. Ničemný člověk možná slovy projevuje lásku ke zvířatům, ale i v tom nejlepším případě je jeho „milosrdenství“ vlastně kruté. Jeho skutky prozrazují, že v mysli má sobecké pohnutky. Jak pravdivé to je v případě lidí, kteří nechávají proti sobě zápasit zvířata, protože doufají, že vyhrají peníze.
Úleva pro zvířata
Je pravda, že Božím původním záměrem bylo, aby lidé měli „v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a každého živého tvora, který se pohybuje po zemi“. (1. Mojžíšova 1:28) V tomto záměru však krutost ke zvířatům neměla žádné místo. Nelidské zacházení se zvířaty nebude trvat navždy. Máme důvod věřit, že Bůh všechno toto zbytečné utrpení ukončí. Ale jak?
Bůh slibuje, že s ničemnými a krutými lidmi skoncuje. (Přísloví 2:22) Pokud jde o zvířata, Ozeáš 2:18 říká: „A jistě pro ně v ten den uzavřu smlouvu ve spojitosti s divokým polním zvířetem a s létajícím nebeským tvorem a s tvorem lezoucím po zemské půdě, . . . a způsobím, aby uléhali v bezpečí.“ Bude opravdu nádherné žít v době, kdy z pokojných podmínek budou mít užitek nejen přímí lidé, ale také zvířata!
[Obrázek na straně 26]
Francisco Goya, „Býčí zápasy“