„Každý chytrý bude jednat s poznáním“

VEDENÍ, které nám poskytuje Boží slovo, Bible, ‚je žádoucnější než zlato — než mnoho přečištěného zlata‘. (Žalm 19:7–10) Proč? Protože „zákon moudrého [Jehovy] je zdrojem života, aby člověka odvrátil od léček smrti“. (Přísloví 13:14) Jestliže rady obsažené v Písmu uplatňujeme, nejen že se zlepšuje kvalita našeho života, ale také nám to pomáhá vyhýbat se léčkám, které náš život ohrožují. Je tedy nezbytně nutné, abychom vyhledávali poznání Písma, a to, co jsme se naučili, abychom uplatňovali.

V Příslovích 13:15–25 jsou zaznamenány rady, které dal Šalomoun, král starověkého Izraele. Pomáhají nám jednat s poznáním, takže náš život pak může být lepší a delší.a Pomocí stručných a výstižných přísloví Šalomoun ukazuje, jak nám Boží slovo může pomáhat, abychom získali přízeň druhých, zůstali věrní ve službě, měli správný postoj k ukázňování a moudře si vybírali, s kým se budeme stýkat. Také pojednává o tom, že je prozíravé zanechat potomkům dědictví a že je také dobré děti láskyplně ukázňovat.

Dobré pochopení získává přízeň

„Dobré pochopení dává přízeň,“ říká Šalomoun, „ale cesta těch, kdo jednají zrádně, je hrbolatá.“ (Přísloví 13:15) V původním jazyce výraz přeložený slovy „dobré pochopení“ nebo dobré porozumění znamená „schopnost zdravě uvažovat, soudnost a moudré názory,“ uvádí se v jedné příručce. Pro toho, kdo má takové vlastnosti, není obtížné získat přízeň druhých.

Povšimněme si toho, jak vnímavě jednal apoštol Pavel se spolukřesťanem Filemonem, když k němu posílal zpět uprchlého otroka Onesima, který se mezitím stal křesťanem. Pavel Filemona vybídl, aby Onesima přijal laskavě, dokonce tak, jak by uvítal jeho samotného. Navíc se nabídl, že splatí to, co by snad Onesimus Filemonovi dlužil. Pavel ovšem mohl ze své autority Filemonovi přikázat, aby udělal to, co je správné. Rozhodl se však, že bude v této věci postupovat taktně a láskyplně. Byl si jist, že Filemona získá pro spolupráci a že Filemon bude chtít udělat ještě víc, než co od něj Pavel žádá. Neměli bychom i my jednat se spolukřesťany stejným způsobem? (Filemonovi 8–21)

Naproti tomu cesta zrádných je hrbolatá neboli „tvrdá“. (Kralická bible) Jak to? Jeden znalec poukazuje na to, že slovo, které je zde použito, znamená „silný nebo pevný a vztahuje se na bezcitné chování ničemných lidí. . . . Člověk, který s rozhodností jde svou špatnou cestou, který jedná bezcitně a nevěnuje pozornost moudrým radám od druhých lidí, je na cestě k záhubě.“

Šalomoun pokračuje: „Každý chytrý bude jednat s poznáním, ale ten, kdo je hloupý, bude rozšiřovat pošetilost.“ (Přísloví 13:16) Zde se nemluví o člověku, který je lstivý. Chytrost je na tomto místě uvedena v souvislosti s poznáním a je rysem prozíravého člověka, který si své jednání předem rozmyslí. Jestliže se takový chytrý člověk setká s neoprávněnou kritikou, nebo dokonce s urážkou, dá si pozor na to, co řekne. Modlí se o Boží pomoc a snaží se projevit ovoce svatého ducha, takže se příliš nerozzlobí. (Galaťanům 5:22, 23) Prozíravý člověk se nedá jiným člověkem nebo nějakou situací ovládnout. Projevuje naopak sebeovládání a vyhýbá se konfliktům, do nichž se často dostane ten, kdo hned vybuchne, když ho někdo urazí.

Ten, kdo je chytrý, jedná s poznáním také tehdy, když se rozhoduje. Ví totiž, že člověk málokdy jedná moudře, podlehne-li nějakému okamžitému nápadu, citovému rozpoložení nebo prostě jen vlivu lidí ve svém okolí. Chytrý člověk tedy chce danou situaci prozkoumat a věnuje tomu čas. Posoudí všechny skutečnosti a zjistí, jaké možnosti se mu naskýtají. Pak zkoumá Písmo, aby zjistil, které biblické zákony nebo zásady v jeho situaci platí. Cesta takového člověka zůstává přímá. (Přísloví 3:5, 6)

„Věrný zplnomocněnec je uzdravením“

Jako svědkové Jehovovi jsme pověřeni úkolem oznamovat poselství od Boha. Slova dalšího přísloví nám pomáhají, abychom byli při plnění svého úkolu stále věrní. Toto přísloví říká: „Posel, který je ničemný, upadne do špatného, ale věrný zplnomocněnec je uzdravením.“ (Přísloví 13:17)

Zde se zdůrazňují poslovy vlastnosti. Co když ten, kdo poselství přináší, jedná ničemně a zprávu zkreslí nebo změní? Nečeká ho snad nepříznivý rozsudek? Vzpomeňme si na Gechaziho, Elišova sloužícího. Podlehl chamtivosti a sdělil syrskému vojevůdci Naamanovi nepravdivou zprávu. Malomocenství, z něhož byl předtím Naaman vyléčen, pak přešlo na Gechaziho. (2. Královská 5:20–27) Co když se zplnomocněnec stane nevěrným a s oznamováním zprávy úplně přestane? Bible říká: „[Jestliže] opravdu nepromluvíš, abys varoval ničemného před jeho cestou, zemře jako ničemný ve svém vlastním provinění, ale jeho krev budu [já, Jehova] vyžadovat zpět z tvé vlastní ruky.“ (Ezekiel 33:8)

Naproti tomu věrný zplnomocněnec je uzdravením sám sobě i těm, kdo mu naslouchají. Pavel vybídl Timotea: „Dávej neustále pozor na sebe a na své vyučování. Zůstaň u těch věcí, neboť takovým jednáním zachráníš sebe i ty, kdo ti naslouchají.“ (1. Timoteovi 4:16) Můžeme si připomenout, jaký uzdravující vliv má věrné oznamování dobrého poselství o Království. Lidem, kteří mají správný stav srdce, pomáhá, aby se probudili, a vede je k pravdě, která je osvobodí. (Jan 8:32) Ale i v případě, že lidé tomuto poselství nevěnují pozornost, věrný posel ‚jistě osvobodí svou vlastní duši‘. (Ezekiel 33:9) Kéž se nám nikdy nestane, že bychom své kazatelské poslání zanedbali. (1. Korinťanům 9:16) A stále dávejme pozor, abychom opravdu ‚kázali slovo‘ — abychom je nikdy neředili ani se nesnažili je jakoby „pocukrovat“ nějakými ústupky. (2. Timoteovi 4:2)

‚Kdo se drží pokárání, je oslaven‘

Měl by snad prozíravý člověk odmítat užitečné rady, které dostává? V Příslovích 13:18 čteme: „Kdo zanedbává ukázňování, dochází k chudobě a zneuctění, ale kdo se drží pokárání, ten je oslaven.“ Je moudré, jestliže pokárání přijímáme vděčně, i když jsme si o něj neřekli. Opodstatněná rada může být velice užitečná právě tehdy, když si nejsme vědomi toho, že ji potřebujeme. Jestliže takovou radu uposlechneme, ušetříme si zármutek a můžeme se vyhnout neštěstí. Pokud na takové pokárání nedbáme, povede to ke zneuctění.

Zasloužená pochvala nám pozvedne náladu a opravdu nás povzbudí. Musíme však také očekávat pokárání a musíme je umět přijímat. Podívejme se na dva dopisy, které napsal apoštol Pavel Timoteovi. Chválí v nich Timotea za jeho věrnost, ale také mu udílí mnoho rad. Pavel tomuto mladšímu muži bez zábran radí, aby se držel víry a dobrého svědomí, a vysvětluje mu, jak má jednat s jinými členy sboru. Také ho povzbuzuje, aby rozvíjel zbožnou oddanost a soběstačnost, poučoval druhé, odolával odpadlictví a aby dovršil svou službu. Mladší členové sboru by měli vyhledávat rady od zkušenějších křesťanů a měli by být za takové rady vděční.

‚Choďte s moudrými‘

„Touha, když je uskutečněna, je duši příjemná,“ říká moudrý král, „ale pro hlupáky je něčím odporným odvrátit se od špatného.“ (Přísloví 13:19) O významu tohoto přísloví jedna příručka říká: „Když je cíle dosaženo nebo když je přání splněno, člověka naplní pocit uspokojení. . . . Jestliže tedy dosažení cíle je něco velice příjemného, vyplývá z toho, že pro hlupáky musí být něčím odporným, jestliže mají od něčeho špatného odstoupit. Své touhy mohou uskutečnit jedině ničemným způsobem, a kdyby měli něčeho špatného zanechat, byli by připraveni o potěšení z toho, že by se jim jejich přání vůbec někdy splnila.“ Je tedy životně důležité, aby touhy, které pěstujeme, byly správné.

Lidé, s nimiž se úzce stýkáme, opravdu silně ovlivňují naše smýšlení a naše názory na to, co se nám líbí a co ne. Dále Šalomoun uvádí neměnnou pravdu: „Kdo chodí s moudrými, zmoudří, ale ten, kdo jedná s hlupáky, pochodí špatně.“ (Přísloví 13:20) Ano, lidé, s nimiž se stýkáme — dokonce i při zábavě, prostřednictvím internetu nebo tím, co čteme —, působí na naši osobnost a mohou ovlivnit to, jací budeme. Je tedy velice důležité, abychom si svou společnost vybírali moudře.

‚Zanechejte dědictví‘

„Hříšníky, ty pronásleduje neštěstí,“ prohlašuje izraelský král, „ale spravedlivé odměňuje dobro.“ (Přísloví 13:21) Jestliže usilujeme o spravedlnost, přináší nám to odměnu, neboť o spravedlivé lidi Jehova pečuje. (Žalm 37:25) Musíme si však být vědomi toho, že nás všechny postihuje „čas a nepředvídaná událost“. (Kazatel 9:11) Můžeme se na nepředvídané události nějak připravit?

„Kdo je dobrý, zanechá dědictví synům synů,“ říká Šalomoun. (Přísloví 13:22a) Jestliže rodiče pomohou svým dětem získat poznání o Jehovovi a vypěstovat si k Bohu dobrý vztah, zanechají jim opravdu cenné dědictví. Nebylo by však také prozíravé, kdyby rodiče pokud možno učinili potřebná opatření, aby v případě předčasné smrti jednoho z nich bylo o rodinu postaráno v hmotném ohledu? V mnoha zemích mohou ti, kdo jsou hlavou rodiny, uzavřít pojištění, sepsat poslední vůli a zajistit, aby byly k dispozici nějaké úspory.

Co lze říci o dědictví, které po sobě nechají ničemní? „Jmění hříšníka je něco uchovaného jako poklad pro spravedlivého,“ pokračuje Šalomoun. (Přísloví 13:22b) Tato slova mohou platit již dnes, ale pravdivost tohoto výroku se navíc prokáže tehdy, až Jehova splní svůj slib, že stvoří ‚nová nebesa a novou zemi‘, v nichž „bude přebývat spravedlnost“. (2. Petra 3:13) Tehdy budou ničemní lidé odstraněni a „mírní, ti budou vlastnit zemi“. (Žalm 37:11)

Prozíravý člověk jedná s poznáním i tehdy, jestliže má prostředků velmi málo. „Zoraná zemská půda lidí s malými prostředky vydává mnoho potravy,“ říká se v Příslovích 13:23, „ale existuje ten, kdo je smeten pro nedostatek soudu.“ Díky pilné práci a Jehovovu požehnání lze i z velmi malých prostředků získat velký výnos. Jestliže však chybí právo, nespravedlivý rozsudek může vést k tomu, že je bohatství smeteno.

‚Vyhledávej ho s ukázňováním‘

Lidé jsou nedokonalí, a potřebují proto ukázňování, a to již od dětství. „Kdo zadržuje svůj prut, nenávidí svého syna,“ říká izraelský král, „ale kdo ho miluje, ten ho opravdu vyhledává s ukázňováním.“ (Přísloví 13:24)

Prut je symbolem autority. V Příslovích 13:24 se vztahuje na autoritu rodičovskou. Použití prutu nemusí v tomto kontextu nutně znamenat, že dítě má dostat výprask. Spíše to představuje prostředek k nápravě, bez ohledu na to, jakou má podobu. V některém případě může k nápravě nevhodného chování stačit, když dítě laskavě napomeneme. Jiné dítě bude potřebovat přísnější pokárání. „Přísné napomenutí zapůsobí hlouběji na toho, kdo má porozumění, než když hlupáka stokrát udeříš,“ je napsáno v Příslovích 17:10.

Jestliže má rodičovské ukázňování přinést dětem užitek, mělo by být vždy usměrňováno láskou a moudrostí. Milující rodič nepřehlíží chyby svého dítěte. Tyto chyby naopak vyhledává, aby je mohl odstranit dříve, než v dítěti příliš hluboce zakoření. Milující rodič si ovšem bere k srdci Pavlovu vybídku: „Otcové, nedrážděte své děti, ale dál je vychovávejte v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ (Efezanům 6:4)

Co když je rodič povolný a neposkytuje dítěti potřebné usměrňování? Bude dítě později rodičům za takovou povolnost vděčné? To sotva. (Přísloví 29:21) Bible říká: „Chlapec, kterému je dávána volnost, bude působit hanbu své matce.“ (Přísloví 29:15) Jestliže rodiče neuplatňují svou autoritu, dávají tím najevo lhostejnost nebo nedostatek lásky. Pokud naopak laskavě a pevně svou autoritu uplatňují, je to projevem jejich láskyplného zájmu.

Prozíravý a přímý člověk, který jedná s pravou moudrostí, obdrží požehnání. Šalomoun nás ujišťuje: „Spravedlivý jí, dokud není jeho duše nasycena, ale břicho ničemných bude prázdné.“ (Přísloví 13:25) Jehova ví, co je pro nás užitečné v každé oblasti našeho života — ať jde o naše rodinné záležitosti, o naše vztahy s jinými, o naši službu nebo o případy, kdy jsme ukázňováni. A pokud rady z jeho Slova moudře uplatňujeme, budeme jistě žít tím nejlepším způsobem.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 28]

Jestliže se chytrý člověk setká s nespravedlivou kritikou, ovládá svůj jazyk

[Obrázek na straně 29]

Věrný hlasatel Království vykoná mnoho dobrého

[Obrázek na straně 30]

Pochvala nás sice povzbudí, ale vděčně musíme přijmout i pokárání

[Obrázek na straně 31]

Milující rodič nepřehlíží chyby svého dítěte