Ovládej svého ducha!

„PRAVDĚPODOBNOST, že zlostní, cyničtí lidé zemřou do svých padesáti let, je pětinásobná ve srovnání s lidmi mírnými a důvěřivými, což zjistil jeden psychiatr.“ Tak zní zpráva The New York Times ze 17. ledna 1989. Dr. Redford B. Williams, profesor v Lékařském středisku Dukovy university v Durhamu v Severní Karolíně (USA), „založil své závěry na velkém počtu studií“. Řekl však, že „srdce, která projevují důvěru, vydrží víc, protože jsou chráněna před ničivými účinky sympatického nervového systému,“ oznamuje Times.

Hněv může zvýšit krevní tlak, způsobit dýchací potíže a může mít i jiné špatné účinky. Zlost může rozrušit myšlenkové pochody a nepříznivým důsledkem pak často bývá období mimořádné duševní deprese. Hněv také působí nepříznivě na duchovní zdraví člověka. Nemůžeme se divit, že Bible říká: „Klidné srdce je životem pro tělesný organismus.“ (Přísloví 14:30) Ano, ovládat svého ducha je zdravé. Povšimni si však některých jiných důvodů, proč bychom to měli dělat.

Jdi cestou moudrosti

Každý člověk, který je ve správném duševním rozpoložení, chce jednat moudře. To může dělat mimo jiné tím, že projevuje sebeovládání. Přísloví 29:11 o tom říká: „Hlupák, ten vypouští celého svého ducha, ale ten, kdo je moudrý, jej udržuje v klidu až do konce.“

Slovo „duch“ se v Bibli často vztahuje na převládající postoj, který člověka podněcuje, aby šel určitou cestou. „Hlupák“ vypouští celého svého ducha, protože ho neovládá. Nechá svůj hněv vybuchnout bez ohledu na důsledky. Duch hloupého člověka ho možná vede nejdříve k tomu, že vypadá rozzlobeně. Potom se jeho duch projeví prudkou řečí a pošetilým jednáním.

Moudrý člověk však udržuje svého ducha „v klidu až do konce“. Ovládá ho a bedlivě zvažuje, co by se mohlo stát, kdyby dal hněvu volný průchod. I když má dobrý důvod, aby se rozzlobil, uvědomuje si, že okamžitým rozhorleným jednáním by mohl způsobit velkou škodu. Ovládá se proto a dává pozor, aby z nepozornosti nepodlehl neovládanému projevu hněvu. Obrací se o pomoc k Jehovovi a v duchu snad vyjádří naléhavou modlitbu. A nakonec je v zájmu všech zúčastněných moudrý člověk schopen utišit svůj hněv a uvažovat jasně v souladu s Písmem a Boží vůlí. Moudrý člověk si také uvědomí, že by neměl chovat hněv, protože by pak mohl jednat necitlivě a nemoudře a mohl by se dopustit hříchu.

Moudrý člověk také uplatňuje radu apoštola Pavla: „Zlobte se, a přece nehřešte; ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou, ani nedávejte místo ďáblovi.“ (Efezanům 4:26, 27) Kdyby se stalo, že by ses oprávněně rozhněval, nezůstávej podrážděný a ať tvá podrážděná nálada netrvá déle než do západu slunce. Proč? Protože bys umožnil satanovi, ďáblovi, aby tě oklamal. Možná, že by tě podnítil, abys udělal něco špatného a ztratil Boží schválení. (Žalm 37:8, 9) Ovládej raději svého ducha a jednej rychle, abys vyřešil těžkosti, které snad vyvolaly tvůj hněv. — Matouš 18:15–17.

Buď chladného ducha

Jiné přísloví říká: „Každý, kdo zadržuje svou řeč, vlastní poznání, a muž s rozlišovací schopností je chladného ducha.“ (Přísloví 17:27) Člověk, který má poznání Božího slova, „zadržuje svou řeč“, zejména když je rozrušený. Nedává volný průchod svým slovům, která by se valila jako záplava. Uvědomuje si svůj vztah k Jehovovi a své správné místo v Boží organizaci, a proto se nedá přemoci prudkým hněvem. „Muž s rozlišovací schopností“ se naopak snaží zachovat si klidné, vyrovnané myšlení. S takovým duchem můžeš i ty obstát v situacích, které by pošetilého člověka vehnaly do hříchu.

Kromě toho čteme: „Kdo je pomalý k hněvu, má hojnost rozlišovací schopnosti, ale kdo je netrpělivý, vyvyšuje pošetilost.“ (Přísloví 14:29) Netrpělivost spojená s citovým rozrušením může vést k pošetilým skutkům. Je opravdu mnohem lepší uvažovat o tom, k čemu by mohla vést neovládaná řeč a chování. Jinak by člověk mohl jednat netrpělivě a nemoudře, a tím by ‚vyvyšoval pošetilost‘. Buď proto „pomalý k hněvu“, jako je Bůh, a vyvaruješ se netrpělivého a nemoudrého jednání. — 2. Mojžíšova 34:6.

Vyvaruj se pýchy!

Pýcha může vést k tomu, že je člověk k druhým bezohledný a dokonce prchlivý. Proto čteme: „Hněvivý muž popuzuje ke sváru a každý, kdo má sklon k vzteku, má mnoho přestupků.“ (Přísloví 29:22) Jestliže někdo neovládá svého ducha, ale je „hněvivý“, může ‚popuzovat ke sváru‘, dokonce i mezi přáteli. A člověk, který „má sklon k vzteku, má mnoho přestupků“. Ano, jistě se dopustí hříchu — a toho se bude chtít moudrý a zbožný člověk vyvarovat.

Nikdy nezapomeň, že Jehova neschvaluje pýchu a povýšené výbuchy hněvu. (Přísloví 16:18) Je daleko lepší prosit Boha o pomoc, abychom vytrvali ve zkoušce a jednali pokorně, než podlehnout domýšlivému hněvu nebo vzteku. — Přísloví 29:23.

Jednej mírně

Mírnost je nutná, stane-li se, že ti nějaká odpovědná osoba něco vytýká. Jaká by asi mohla být v takové chvíli tvá první reakce? Odpověděl bys možná ukvapeně a neuváženě. Bible však radí: „Kdyby se snad proti tobě pozdvihl duch vládce, neopouštěj své vlastní místo, protože klid zmírní velké hříchy.“ (Kazatel 10:4) Oč moudřejší je odpovědět mírně. Ano, „odpověď, když je mírná, odvrací vztek“. (Přísloví 15:1) K tomu, abychom odpovídali mírně, potřebujeme sebeovládání, ale takové moudré jednání zmírňuje problémy a podporuje pokojné vztahy.

Jestliže si výtku nezasloužíš, můžeš doufat, že ti ta odpovědná osoba dovolí věc vysvětlit. Každé vysvětlování však musí probíhat v duchu mírnosti a musíš doufat, že se mylný názor napraví. Ten, kdo je v odpovědném postavení, bude muset ovládat svého ducha, aby takové vysvětlení připustil, a tím dá najevo, že je moudrý a silný.

Bez ohledu na to, zda křesťan zaujímá odpovědné postavení nebo ne, měl by pamatovat na to, že „jako prolomené město beze zdi je muž, který nemá žádnou zábranu pro svého ducha“. (Přísloví 25:28) Člověk, který není mírný a neovládá svého ducha, je přístupný nesprávným myšlenkám, jež by ho mohly přimět k nesprávnému jednání. Ježíš Kristus, který dal dokonalý příklad, byl „mírné povahy a pokorný v srdci“. (Matouš 11:29) Mírnost je kromě toho ovocem Božího ducha, o něž by se měli křesťané modlit. — Lukáš 11:13; Galaťanům 5:22, 23.

Proč ovládat svého ducha?

Vážíme si mírných slov, ale často nevíme, co vyvolalo výbuch hněvu. Bezcharakterní člověk se možná na někoho zlobí a chce se s ním za nějakou skutečnou nebo domnělou urážku vyrovnat, ale podaří se mu takové úmysly skrýt. Pokrytecky možná čeká na vhodnou příležitost, kdy by mohl o člověku, ke kterému pojal nenávist, říci něco škodlivého. Křesťan rozhodně nesmí připustit, aby v něm vznikl takový duch, protože apoštol Jan napsal: „Kdo nenávidí svého bratra, je ve tmě a chodí ve tmě a neví, kam jde, protože mu tma oslepila oči.“ Jan také řekl: „Každý, kdo nenávidí svého bratra, je zabiják, a vy víte, že žádný zabíják v sobě trvale nemá věčný život.“ — 1. Jana 2:11; 3:15.

Jestliže někdo skrývá pýchu, pokrytectví nebo nějakou jinou nezbožnou stránku své povahy, Boha neoklame. Ani halasnými výroky ani licoměrností není možné před Bohem ukrýt, co je v srdci. Přísloví 16:2 říká: „Všechny cesty muže jsou v jeho očích ryzí, ale Jehova hodnotí duchy.“ Boha nemůžeme nikdy oklamat.

Ve svém vlastním zájmu a z biblických důvodů, které jsme zde rozebírali, tedy napodobuj Ježíše a jiné moudré jednotlivce, kteří se vyvarovali pýchy a jednali s mírností. Za každou cenu ovládej svého ducha!