Jehovovo slovo je živé
Důležité myšlenky z knihy Kazatel
„ČLOVĚK zrozený z ženy má život krátký a je zahlcen nepokojem,“ poznamenal patriarcha Job. (Job 14:1) Je proto nesmírně důležité, abychom svůj krátký život nepromarnili zbytečnostmi a neusilovali o nehodnotné cíle. Na co bychom měli vynakládat svůj čas, sílu a prostředky? A na co naopak ne? Moudrá slova zapsaná v biblické knize Kazatel nám v tomto směru poskytují znamenité vodítko. Poselství této knihy „je schopné rozeznávat myšlenky a úmysly srdce“ a pomáhá nám vést smysluplný život. (Hebrejcům 4:12)
Knihu Kazatel napsal muž, který proslul svou moudrostí — starověký izraelský král Šalomoun. Kniha obsahuje praktické rady k tomu, co je v životě opravdu podstatné a co je naopak bezcenné. Šalomoun se v knize zmiňuje o některých svých stavitelských dílech, a tak je jasné, že ji napsal po jejich dokončení. Na druhou stranu to muselo být před jeho odklonem od pravého uctívání. (Nehemjáš 13:26) Kniha Kazatel tedy vznikla někdy před rokem 1000 př. n. l., ke konci Šalomounovy čtyřicetileté vlády.
CO NENÍ MARNOST?
„Všechno je marnost!“ říká shromažďovatel a ptá se: „Jaký prospěch má člověk ze vší své tvrdé práce, na které pod sluncem tvrdě pracuje?“ (Kazatel 1:2, 3) Vyjádření „marnost“ a „pod sluncem“ se v knize Kazatel objevují opakovaně. Hebrejské slovo překládané jako „marnost“ doslova znamená „dech“ nebo „pára“ a nese myšlenku něčeho nepodstatného a dočasného, co nemá trvalou hodnotu. Spojení „pod sluncem“ znamená „na této zemi“ nebo „v tomto světě“. Jinými slovy marností jsou všechna lidská konání, při nichž se nebere v potaz Boží vůle.
„Střež své nohy, kdykoli jdeš do domu pravého Boha,“ říká Šalomoun, „a ať se člověk přibližuje, aby slyšel.“ (Kazatel 5:1) Uctívat pravého Boha Jehovu marnost není. Rozvíjet svůj vztah k němu je dokonce nezbytné, chceme-li vést smysluplný život.
Odpovědi na biblické otázky:
1:4–10 — Co je ‚únavného‘ na přírodních cyklech? Shromažďovatel se zmiňuje o slunci, o systému větrů a o koloběhu vody. To jsou však jen tři z mnoha složitých přírodních cyklů, které umožňují, aby byl na zemi život. Tyto jevy by člověk mohl zkoumat celý život a stejně by je úplně nepochopil. Takový výzkum by byl opravdu ‚únavný‘. Je také deprimující porovnat s těmito donekonečna se opakujícími cykly náš krátký lidský život. Je únavné dokonce i snažit se objevit něco nového. Prakticky všechny vynálezy totiž nejsou nic jiného než využití principů, které vymyslel pravý Bůh a které už dávno existují v přírodě.
2:1, 2 — Proč se zde smíchu říká „nepříčetnost“? Smích nám možná na chvilku pomůže zapomenout na naše starosti, a když máme veselou náladu, všechny problémy se nám hned zdají menší. Ale smíchem se rozhodně starosti nevyřeší. Považovat smích za zdroj štěstí je proto označeno jako „nepříčetnost“.
3:11 — Které věci Bůh učinil ‚krásné v jejich čas‘? K věcem, které Jehova Bůh v patřičném čase učinil ‚krásné‘, tedy vhodné a dobré, patří stvoření Adama a Evy, smlouva potvrzená duhou, smlouvy s Abrahamem a s Davidem, příchod Mesiáše a dosazení Ježíše Krista na trůn Božího Království. Je tu však ještě něco, co Jehova teprve učiní ‚krásným‘, a to v blízké budoucnosti — můžeme mít jistotu, že ve správný čas přijde spravedlivý nový svět. (2. Petra 3:13)
3:15b — V jakém smyslu „pravý Bůh sám stále vyhledává to, oč se usiluje“? Spojení „oč se usiluje“ se může vztahovat na to, co Bůh zamýšlí udělat. Člověk si možná někdy kvůli opakujícímu se cyklu narození a smrti, války a míru připadá bezmocný a má dojem, že se historie jen dokola opakuje. Ale pravý Bůh může usilovat o cokoli a dosáhne toho. (Kazatel 3:1–10, 15a) Vyjádření „oč se usiluje“ se také může vztahovat na spravedlivé, jimž ničemní lidé často usilují o život. Jehova stále vyhledává spravedlivé proto, aby „ukázal svou sílu“ v jejich prospěch. (2. Paralipomenon 16:9)
5:9 — Jak je „zisk země . . . mezi nimi všemi“? Všichni obyvatelé země jsou závislí na ‚zisku země‘, tedy na tom, co na ní vyroste. Ani král v tom není výjimkou. Má-li získat ze svého pole úrodu, musí mu jeho poddaní sloužit tím, že tvrdě pracují na obdělávání půdy.
Poučení pro nás:
1:15. Kdybychom se snažili napravovat všechen útlak a nespravedlnost, které jsou kolem nás, jen bychom marnili svůj čas i síly. S veškerou ničemností se vypořádá jen Boží Království. (Daniel 2:44)
2:4–11. Žít v přepychu nebo se zabývat prospěšnými činnostmi, například stavět budovy, zakládat zahrady nebo věnovat se hudbě, je jen „honba za větrem“. Nic z toho totiž nedodá našemu životu skutečný smysl ani nám to nepřinese trvalé štěstí.
2:12–16. Moudrost je výhodnější než bláznovství v tom, že pomáhá vyřešit určité problémy. Pokud však jde o smrt, výhoda lidské moudrosti se ztrácí. A i v případě, že si někdo svou moudrostí vydobude slávu, brzy se na něj zapomene.
2:24; 3:12, 13, 22. Není nesprávné těšit se z plodů své práce.
2:26. Bůh dá svou moudrost, která přináší radost, jen „člověku, který je před ním dobrý“. Pokud nemáme dobrý vztah s Bohem, nemůžeme tuto moudrost nijak získat.
3:16, 17. Není realistické očekávat, že bude vždy učiněno zadost spravedlnosti. Nemá tedy smysl příliš se znepokojovat tím, co se dnes děje ve světě. Měli bychom čekat na Jehovu, který dá vše do pořádku.
4:4. Z obratně provedené práce můžeme mít uspokojení. Kdybychom však tvrdě pracovali jen proto, abychom předčili ostatní, vyvolávalo by to soutěživost a bylo by to živnou půdou pro zášť a žárlivost. Naše tvrdá práce v křesťanské službě musí pramenit ze správných pohnutek.
4:7–12. Mezilidské vztahy jsou důležitější než majetek a neměli bychom je obětovat honbě za bohatstvím.
4:13. Samotné postavení ani věk nám nezaručí úctu druhých. V odpovědném postavení je také nezbytné, abychom jednali moudře.
4:15, 16. ‚Dítě, které je druhé‘, tedy králův nástupce, může mít zpočátku podporu ‚všech lidí, před nimiž je‘, ale ‚potom se z něho radovat nebudou‘. Ano, popularita má obvykle krátké trvání.
5:2. Naše modlitby by měly být promyšlené, uctivé, a ne rozvláčné.
5:3–7. Kdybychom se přehnaně zabývali hmotnými zájmy, mohlo by se stát, že začneme snít o sobeckých cílech. A v noci by nás takové fantazírování mohlo okrádat o klidný spánek. Člověk, který příliš mluví, ze sebe před druhými dělá hlupáka a je v nebezpečí, že složí Bohu ukvapený slib. Když se budeme ‚bát pravého Boha‘, bude to ochranou před oběma zmíněnými problémy.
6:1–9. K čemu by nám bylo bohatství, sláva, dlouhý život nebo i velká rodina, kdyby nám okolnosti zabraňovaly se z toho těšit? A „lepší je vidět očima“, jinými slovy být realističtí, než „bloumat duší [„touhou duše“, poznámka pod čarou]“ neboli snažit se uspokojit touhy, které se uspokojit nedají. Ten nejlepší způsob života tedy povedeme tehdy, když budeme spokojeni s tím, že máme „obživu a čím se přikrýt“, budeme se těšit z příjemných věcí, které život přináší, a budeme se soustřeďovat hlavně na to, abychom si udrželi blízký vztah s Jehovou. (1. Timoteovi 6:8)
RADA MOUDRÉMU
Jak můžeme chránit své dobré jméno, svou pověst? Jaký postoj bychom měli mít k lidským vládcům a k bezpráví, jehož jsme někdy svědky? Jak bychom měli využít svůj život vzhledem k tomu, že lidé si po smrti nic neuvědomují? Jakými způsoby mohou mladí moudře využívat svůj čas a síly? V 7. až 12. kapitole Kazatele pro nás shromažďovatel zapsal vynikající rady týkající se těchto i jiných námětů.
Odpovědi na biblické otázky:
7:19 — V jakém smyslu je moudrost silnější než „deset mocných mužů“? Číslo deset bývá v Bibli obrazně použito jako symbol úplnosti. Šalomoun tedy říká, že moudrost ochrání člověka lépe, než úplný počet válečníků ochrání město.
10:2 — Co znamená, že srdce člověka je buď „po jeho pravici“, nebo „po jeho levici“? Pravá ruka často značí příznivé postavení. To, že má někdo srdce po své pravici, tedy znamená, že ho srdce podněcuje ke konání dobra. Naopak o srdci, které vede člověka ke špatnému jednání, je řečeno, že je po jeho levici.
10:15 — Jak hlupáky unavuje jejich tvrdá práce? Když někomu chybí dobrý úsudek, jeho tvrdá práce nepřinese nic skutečně hodnotného. Takový člověk nemá ze své práce žádné uspokojení. Ať se namáhá sebevíc, výsledkem je jen to, že se unaví.
11:7, 8 — Jak máme chápat výrok: „Světlo je také sladké a pro oči je dobré, aby viděly slunce.“ Světlo a slunce vnášejí do života radost. Šalomoun zde vyjadřuje, že je dobré být naživu a že bychom se měli ‚radovat‘, než přijdou temné dny neboli stáří, které nás do značné míry připraví o sílu.
11:10 — Proč jsou „mládí a rozkvět života“ marnost? Dny mladistvé síly se rychle rozplynou jako pára, takže když nejsou využity správným způsobem, jsou marnost.
Poučení pro nás:
7:6. Kdybychom se smáli tehdy, když to není na místě, mohlo by to být druhým nepříjemné a bylo by to neužitečné tak jako praskání hořícího trní pod hrncem. Měli bychom se toho tedy vyvarovat.
7:21, 22. Neměli bychom se přespříliš zatěžovat tím, co o nás říkají druzí.
8:2, 3; 10:4. Když nám nadřízený nebo zaměstnavatel něco vytýká nebo nás kritizuje, je moudré zachovat klid. Je to lepší než ‚spěchat, abychom od něho odešli‘, jinými slovy než abychom si začali hledat jinou práci.
8:8; 9:5–10, 12. Náš život může skončit tak nečekaně, jako když je ryba chycena do sítě nebo pták do pasti. Navíc když někdo umírá, nikdo nedokáže zadržet životní sílu, aby neopustila jeho tělo. Žádný člověk ani nemůže být vynechán z války, kterou smrt vede proti lidstvu. Proto bychom neměli mrhat časem. Jehova si přeje, abychom si života vážili a zdravým způsobem se z něj těšili. Toho dosáhneme, když dáme na první místo službu Jehovovi.
8:16, 17. Rozsah všeho, co Bůh vykonal a co se s jeho připuštěním událo na zemi, je tak obrovský, že to nelze plně postihnout, ani kdybychom se tím zabývali natolik, že by nám to nedávalo spát. Pokud bychom si dělali hlavu se vším zlem, které kdy bylo napácháno, jen by nás to okrádalo o radost ze života.
9:16–18. Moudrosti bychom si měli velmi cenit, přestože lidé si jí všeobecně příliš neváží. Klidná slova pronesená moudrým člověkem mají větší cenu než výkřiky hlupáka.
10:1. Musíme si dávat pozor na to, co říkáme a děláme. Jeden projev nerozvážnosti, například výbuch hněvu, jedno zneužití alkoholu, jeden případ nemravného chování, a už si vážená osoba zkazila dobrou pověst.
10:5–11. Pokud je v nějakém vysokém postavení nezpůsobilý člověk, není proč mu závidět. Neschopnost při vykonávání byť i jednoduchého úkolu může mít špatné následky. Je naopak výhodné rozvíjet schopnost „použít moudrost k úspěchu“. Zvláště je důležité stát se schopnými kazateli Království a být obratní v díle činění učedníků.
11:1, 2. Měli bychom být ze srdce štědří. Druzí nám pak budou oplácet stejnou mincí. (Lukáš 6:38)
11:3–6. Neměli bychom být nerozhodní jen proto, že život je plný nejistot.
11:9; 12:1–7. Mladí lidé jsou za své jednání odpovědní Jehovovi. Měli by proto svůj čas a energii využívat ke službě Bohu, dříve než jim stáří vezme síly.
„SLOVA MOUDRÝCH“, KTERÁ NÁS MAJÍ VÉST
Jak bychom se měli dívat na „líbezná slova“, která se shromažďovatel snažil najít a zapsat? Na rozdíl od „mnoha knih“ obsahujících lidskou moudrost jsou „slova moudrých . . . jako volské bodce, a právě jako zatlučené hřebíky jsou ti, kdo si libují ve sbírkách úsloví; byla dána jedním pastýřem“. (Kazatel 12:10–12) Moudrá slova, která nám sděluje ‚jeden pastýř‘, Jehova, nás upevňují ve správném jednání i uvažování.
Budeme-li uplatňovat moudré rady z knihy Kazatel, bezpochyby nám to pomůže vést smysluplný a šťastný život. Kromě toho dostáváme ujištění, že ‚s těmi, kdo se bojí pravého Boha, to dopadne dobře‘. Buďme proto pevně rozhodnuti ‚bát se pravého Boha a dodržovat jeho přikázání‘. (Kazatel 8:12; 12:13)
[Obrázek na straně 15]
Jedno z nejkrásnějších Božích děl se stane skutečností v ten správný čas
[Obrázek na straně 16]
K darům od Boha patří jídlo, pití a to, že vidíme dobré za svou tvrdou práci