KAZATEL (KNIHA)

Hebrejský název Qo·heʹleth („shromažďovatel; sestavovatel; svolavatel“) vhodně popisuje roli krále v teokratické vládě, kterou měl Izrael. (Ka 1:1, 12) Odpovědností panovníka bylo udržovat Boží zasvěcený lid ve věrnosti jeho pravému Králi a Bohu. (1Kr 8:1–5, 41–43, 66) O tom, zda byl král dobrý, nebo špatný, tedy rozhodovalo to, zda vedl národ k uctívání Jehovy, nebo ne. (2Kr 16:1–4; 18:1–6) Shromažďovatel, jímž byl Šalomoun, již udělal hodně pro to, aby Izrael a jeho společníky, dočasné usedlíky, shromáždil k chrámu. V této knize se snažil odvést Boží lid od marných a neplodných děl tohoto světa a shromáždit je k dílům hodných Boha, kterému byli jako národ zasvěceni. Biblí česká (Frencla Svaté Písmo) uvádí jméno této knihy jako Eklesiastes. Je to vzato z překladu názvu knihy Qo·heʹleth v řecké Septuagintě, totiž Ek·kle·si·a·stesʹ, což znamená „člen eklézie (sboru; shromáždění)“.

Pisatel. Byl jen jeden „syn Davidův“, totiž Šalomoun, který byl „králem nad Izraelem v Jeruzalémě“ (Ka 1:1, 12), protože králové, kteří vládli po Šalomounovi, nevládli nad celým Izraelem. Král Šalomoun proslul svou vynikající moudrostí. (Ka 1:16; 1Kr 4:29–34) Byl stavitelem. (Ka 2:4–6; 1Kr 6:1; 7:1–8) Uspořádal mnoho přísloví. (Ka 12:9; 1Kr 4:32) Šalomoun byl znám svým bohatstvím. (Ka 2:4–9; 1Kr 9:17–19; 10:4–10, 14–29) Kniha se zmiňuje o Šalomounově stavebním programu; proto musela být napsána po době, kdy Šalomoun stavěl, ale dříve, než „začal činit to, co bylo špatné v Jehovových očích“. (1Kr 11:6) Kniha tedy byla napsána před rokem 1000 př. n. l. v Jeruzalémě. To, že Šalomoun byl jedním z lidí, kteří byli k sepsání této knihy nejpovolanější, podporuje i skutečnost, že byl nejen nejbohatším, ale pravděpodobně i jedním z nejlépe informovaných králů své doby; jeho námořníci a obchodníci a také hodnostáři, kteří přijížděli na návštěvy, přinášeli zprávy a informace o lidech z jiných zemí. (1Kr 9:26–28; 10:23–25, 28, 29)

Věrohodnost. Kniha Qo·heʹleth neboli Kazatel je považována za kanonickou jak židovskými, tak křesťanskými církvemi. Je v souladu s jinými částmi Bible, které se zabývají týmž námětem. Například se shoduje s 1. Mojžíšovou v tom, že lidské tělo je složeno z prachu země, má ducha neboli životní sílu od Boha a dech, který ji udržuje. (Ka 3:20, 21; 12:7; 1Mo 2:7; 7:22; Iz 42:5) Potvrzuje biblické učení, že člověk byl stvořen přímý, ale svévolně si zvolil, že Boha nebude poslouchat. (Ka 7:29; 1Mo 1:31; 3:17; 5Mo 32:4, 5) Uznává Boha jako Stvořitele. (Ka 12:1; 1Mo 1:1) Shoduje se s ostatními částmi Bible v tom, jaký je stav mrtvých. (Ka 9:5, 10; 1Mo 3:19; Ža 6:5; 115:17; Jan 11:11–14; Ří 6:23) Pevně se zastává uctívání Boha a bázně před ním. Dvaatřicetkrát používá výraz ha·ʼElo·himʹ, „pravý Bůh“. V syrské Pešitě a židovském targumu knihy Kazatel (2:24) je ekvivalent jména Jehova. Někteří lidé sice tvrdí, že si kniha odporuje, ale tvrdí to jen proto, že nevidí, že kniha mnohokrát uvádí běžný názor v kontrastu s názorem, v němž se zračí božská moudrost. (Srovnej Ka 1:18; 7:11, 12.) Člověk, který tuto knihu čte, musí mít tedy na zřeteli smysl toho, co čte, a námět knihy.

[Rámeček na straně 981]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z KNIHY KAZATEL

Živý popis děl, která jsou marná, a děl, která jsou hodnotná

Sepsána Šalomounem v pozdějším období jeho vlády, poté, co podnikl mnoho věcí, které popisuje

Život oddaný marným činnostem je prázdný

Pro obyčejného člověka je všechno marnost; jedna generace je vystřídána další generací, i přírodní cykly se neustále opakují a jsou únavné (1:1–11)

Větší lidská moudrost může vést k větší bolesti; co je v tomto systému pokřivené, to se nedá narovnat (1:12–18)

Oddávat se hmotařství a hledat tak rozkoš je jako honba za větrem (2:1–11, 26)

Moudrost je lepší než bláznovství, ale jak moudrý člověk, tak hlupák zemřou a jsou zapomenuti (2:12–16)

Celý život tvrdě pracovat a pak to zanechat člověku, který to možná neocení, to je velké neštěstí (2:17–23)

Události v pozemském životě se často vyskytují v cyklech a na mnohé z těchto cyklů člověk nemá žádný vliv (3:1–9)

V současném systému každý (jak člověk, tak zvíře) nakonec zemře (3:18–22)

Je mnoho útlaku a z lidského hlediska není žádná naděje (4:1–3)

Tvrdá práce a pokrok kvůli soupeření nebo prostě kvůli hromadění bohatství je marnost, a líný člověk je hlupák (4:4–8)

I život krále může být marný (4:13–16)

Hromadění bohatství nepřinese spokojenost, ale může vlastníka okrást o spánek; a když zemře, všechno tu zanechá (5:9–17)

I když má člověk hodně majetku, okolnosti — možná nemoc nebo nenaplněná touha — mu mohou zabránit, aby nenašel uspokojení (6:1–12)

V přítomném systému čeká stejný konec spravedlivého i ničemného — všichni zemřou, a tak někteří lidé popouštějí uzdu špatnosti (9:2, 3)

Moudrost není vždy oceněna, když přichází od nuzného člověka (9:13–18)

Když se člověk oddává pošetilosti, získá špatnou pověst; když takoví nekompetentní lidé mají autoritu, je to pro ně nebezpečné a pro ostatní lidi těžké (10:1–19)

Mládí a rozkvět života jsou marnost; trvalost mladické síly je velmi nejistá (11:10)

Pokud se člověk v životě nenechá vést tím, že neustále pamatuje na svého Stvořitele, je všechno marnost! (12:8)

Věci, které jsou hodnotné a které dávají lidskému životu smysl

Těš se z plodů své práce, chápej je jako dary od Boha (2:24, 25; 5:18–20)

Všechna Boží díla jsou krásná; Bůh postavil před lidstvo vyhlídku žít na neurčitý čas (3:10–13)

Celkový obraz lidského života, tak, jak existuje díky Božímu připuštění nebo záměru, člověk nemůže změnit; čekej tedy na Boha, až bude ve svůj ustanovený čas jednat jako Soudce (3:14–17; 5:8)

Člověk, který pracuje s partnerem, je na tom lépe než ten, kdo je samotář (4:9–12)

Správná bázeň před Bohem by nás měla pohnout, abychom pečlivě naslouchali tomu, co od nás Bůh vyžaduje, a abychom splnili každou přísahu, kterou mu složíme (5:1–7)

Uvědomuj si, jak důležité je dobré jméno a jak krátký je náš současný život, během něhož si máme dobré jméno získat, jak užitečná je trpělivost, jak vynikající je cena moudrosti a jak potřebné je pokorně se podřídit tomu, co Bůh připouští (7:1–15)

Nezacházej do extrémů, ale nech se vést bázní před Bohem; příliš se nestarej o to, co říkají druzí lidé; vyhni se léčce prostitutky (7:16–29)

Zachovávej zákon; i když lidé panují nad druhými lidmi k jejich škodě a lidská spravedlnost je pomalá, nenech se tím připravit o radost ze života; pamatuj, že to dobře dopadne s těmi, kdo se bojí pravého Boha; neočekávej, že pochopíš všechny důvody, proč Bůh to či ono dělá nebo připouští (8:1–17; 10:20)

Spravedliví a moudří jsou v ruce pravého Boha — nepřijdou o svou odměnu; ale ve smrti člověk nic neví a nic nedělá, a tak užívej svého života způsobem, který Bůh schválí; užívej ho dobrým způsobem, dokud jej máš (9:1, 4–12)

Chop se příležitosti být štědrý a konat dobro; nepřipusť, aby tě životní nejistoty připravily o aktivitu (11:1–8)

Mladý muži, těš se ze svého mládí, ale nezapomeň, že jsi za své jednání odpovědný Bohu; pamatuj na svého Velkého Stvořitele, dokud jsi mladý, než přijde slabost stáří před koncem života (11:9; 12:1–7)

Nejprospěšnější jsou ty spisy, které zrcadlí moudrost ‚jednoho pastýře‘, Jehovy Boha (12:9–12)

Boj se pravého Boha a dodržuj jeho přikázání; vidí všechno, co děláme, a naše skutky přivede na soud (12:13, 14)