⁸ Dejte proto, mladí, moudře na Boží radu a odstraňte ze svého srdce každou příčinu k úzkosti nebo lítosti, jaké zakoušejí mladí, kteří žijí bezohledně či sobecky. Jeden básník ze 17. století poznamenal: „Většina lidstva používá své první roky k tomu, aby si zkazila ty poslední.“ Pravdivé, ale velmi smutné. Když mladý člověk promarní svou tělesnou energii a schopnosti způsobem, který mu později v dospělosti ztíží život, jsou jeho mládí a rozkvět života opravdu marnost. (Přísl. 22:3) Buď tedy moudrý! Řiď se další radou: „Pamatuj tedy na svého vznešeného stvořitele ve dnech svého jinošství.“ – Kaz. 12:1.

9. Jaký prospěch ti vyplyne z toho, když budeš pamatovat na Jehovu ve svém mládí?

⁹ Budeš-li pamatovat na Jehovu ve svém mládí, skutečně ti to prospěje. Nejenže se vyhneš mrzutostem a neblahým těžkostem, ale již nyní se budeš těšit ze šťastného, plného života ve službě svému vznešenému stvořiteli. Navíc si budeš moudře ukládat poklady v nebi, které ti budou k prospěchu po celou věčnost. (Mat. 6:19–21) Jestliže dnes budeš pamatovat na Jehovu tím, že budeš činit jeho vůli, bude on pamatovat na tebe a dá ti za odměnu to, „oč žádá tvé srdce“, ano věčný, šťastný, naplněný život v ráji. — Žalm 37:4; 133:3; Luk. 23:43; Zjev. 21:3, 4.

14. a) Jakou cennou přednost mají mladí? b) Proč je smutné, když mladý člověk nepamatuje na svého stvořitele?

¹⁴ Starší sice mají víc zkušeností a obvykle víc moudrosti, ale mladí mají cennou přednost, kterou mohou použít, aby se líbili Bohu. „Krása mladíků je jejich síla,“ říká Bible. (Přísl. 20:29) Používej tedy tu sílu nyní. Pamatuj na svého stvořitele, než „přijdou“ „bídné dny“ stáří, kdy tělo zeslábne a jeho orgány přestávají správně sloužit. Jak smutné je, když někdo nepamatoval na svého stvořitele ve dnech svého mládí, a tak ve stáří nemá nic, čím by se Bohu doporučil! To je „největší marnost“. (Kaz. 12:1–8) Proto moudře pamatuj na svého stvořitele, dokud máš sílu a elán. Buduj si záznam o věrné službě Bohu, který na tebe bude pamatovat příznivým rozsudkem, ano, věčným životem. — Hebr. 6:10–12; Kaz. 12:13, 14.