Pamatujte na svého Vznešeného Stvořitele
„Pamatuj tedy na svého Vznešeného Stvořitele . . . , dříve než přijdou neblahé dny.“ (KAZATEL 12:1)
1. Jak by mladí lidé, kteří svůj život zasvětili Bohu, měli chtít využívat své mládí a svou sílu?
JEHOVA dává svým služebníkům sílu, aby mohli činit jeho vůli. (Izajáš 40:28–31) Dělá to vždy — bez ohledu na to, kolik je jim let. Ale zejména mladí lidé, kteří svůj život zasvětili Bohu, by měli chtít využívat své mládí a svou sílu moudrým způsobem. Proto si berou k srdci radu „shromažďovatele“, totiž Šalomouna, krále starověkého Izraele. Šalomoun vybízel: „Pamatuj tedy na svého Vznešeného Stvořitele za dnů svého jinošství, dříve než přijdou neblahé dny nebo nadejdou léta, kdy řekneš: ‚Nemám v nich potěšení.‘ “ (Kazatel 1:1; 12:1)
2. Co by měly dělat děti křesťanů, kteří jsou zasvěceni Bohu?
2 Šalomounova vybídka, že by lidé měli pamatovat na Vznešeného Stvořitele v době svého mládí, byla původně adresována mladým mužům a ženám v Izraeli. Ti se totiž narodili v národě, který byl zasvěcen Jehovovi. Jak je to ale dnes s dětmi křesťanů, kteří se zasvětili Jehovovi? Jistě by i ony měly pamatovat na svého Vznešeného Stvořitele. Jestliže to budou dělat, pak mu tím budou prokazovat čest a sami z toho budou mít užitek. (Izajáš 48:17, 18)
Znamenité příklady z minulosti
3. Jaký příklad dali Josef, Samuel a David?
3 Mnoho mladých lidí, o nichž se píše v biblické zprávě, dalo znamenitý příklad, protože pamatovali na svého Vznešeného Stvořitele. To už od svého dětství dělal Jákobův syn Josef. Když ho později Potifarova manželka sváděla, aby se s ní dopustil sexuální nemravnosti, Josef ji pevně odmítl a prohlásil: „Jak bych se tedy mohl dopustit tak velké špatnosti a skutečně hřešit proti Bohu?“ (1. Mojžíšova 39:9) Také Levita Samuel pamatoval na svého Stvořitele, a to nejen v dětství, ale po celý svůj život. (1. Samuelova 1:22–28; 2:18; 3:1–5) I mladý David z Betléma měl svého Stvořitele jistě stále na mysli. To, že důvěřuje v Boha, bylo zjevné, když stál proti filištínskému obru Goliatovi a říkal: „Přicházíš ke mně s mečem a s kopím a s oštěpem, ale já přicházím k tobě se jménem Jehovy vojsk, Boha izraelských bitevních linií, kterého jsi popichoval. Tohoto dne tě Jehova vydá do mé ruky a jistě tě srazím a odejmu ti hlavu; . . . a lidé celé země poznají, že existuje Bůh, který patří Izraeli. A celý tento sbor pozná, že Jehova nezachraňuje ani mečem, ani kopím, protože bitva patří Jehovovi, a vydá vás do naší ruky.“ Goliat byl krátce nato mrtev a Filištíni se dali na útěk. (1. Samuelova 17:45–51)
4. (a) Z čeho je patrné, že na našeho Vznešeného Stvořitele pamatovala jedna izraelská zajatkyně v Sýrii a že na něj pamatoval král Josijáš? (b) Jakým způsobem ukázal dvanáctiletý Ježíš, že pamatuje na svého Stvořitele?
4 Dalším mladým člověkem, který pamatoval na Vznešeného Stvořitele, byla mladá izraelská zajatkyně. Manželce syrského velitele Naamana vydala takové svědectví, že se Naaman vypravil za Božím prorokem, byl uzdraven z malomocenství a stal se Jehovovým ctitelem. (2. Královská 5:1–19) Mladý král Josijáš zase odvážně podporoval čisté uctívání Jehovy. (2. Královská 22:1–23:25) Ale nejlepším příkladem mladého člověka, který pamatoval na svého Vznešeného Stvořitele už ve velmi útlém věku, byl Ježíš z Nazaretu. Uvažujme o tom, co se stalo, když mu bylo 12 let. Jeho rodiče ho vzali do Jeruzaléma na svátek Pasach. Na zpáteční cestě si všimli, že s nimi Ježíš není, a proto se vrátili, aby ho hledali. Třetí den ho našli, jak s učiteli v chrámu diskutuje o biblických otázkách. Když se jeho matka starostlivě ptala, kde byl, Ježíš odpověděl: „Proč jste mě museli jít hledat? Nevěděli jste, že musím být v domě svého Otce?“ (Lukáš 2:45–49) Ježíš považoval za užitečné získat v chrámu, „v domě svého Otce“, hodnotné duchovní informace. Dnes jsou znamenitým místem, kde člověk může získat přesné poznání o našem Vznešeném Stvořiteli, sály Království svědků Jehovových.
Pamatujte na Jehovu už nyní!
5. Jak byste svými slovy vyjádřili myšlenku, kterou řekl shromažďovatel a která je zapsána v Kazateli 12:1?
5 Ten, kdo je upřímným Jehovovým ctitelem, si jistě přeje ujmout se služby pro Jehovu co možná nejdříve a pak mu sloužit po celý zbytek svého života. Jaké vyhlídky však má člověk, který své mládí promarní, protože na Stvořitele nepamatuje? Shromažďovatel napsal pod božskou inspirací: „Pamatuj tedy na svého Vznešeného Stvořitele za dnů svého jinošství, dříve než přijdou neblahé dny nebo nadejdou léta, kdy řekneš: ‚Nemám v nich potěšení.‘ “ (Kazatel 12:1)
6. Co svědčí o tom, že letitý Simeon a letitá Anna pamatovali na svého Vznešeného Stvořitele?
6 „Neblahé dny“ stáří nikoho netěší. Ale ti lidé pokročilého věku, kteří pamatují na Boha, jsou šťastní. Například letitý Simeon vzal v chrámu do náruče malého Ježíše a radostně prohlásil: „Svrchovaný Pane, nyní propouštíš svého otroka, aby šel v pokoji podle tvého prohlášení; protože mé oči viděly tvůj prostředek záchrany, který jsi přichystal před zraky všech lidí, světlo, aby byl odstraněn závoj z národů, a slávu tvého izraelského lidu.“ (Lukáš 2:25–32) Také čtyřiaosmdesátiletá Anna pamatovala na svého Stvořitele. Nikdy nescházela v chrámu, a to ani tehdy, když tam byl přinesen malý Ježíš. „Přiblížila se právě v tu hodinu a začala se obracet k Bohu s díky a mluvit o dítěti ke všem, kdo čekali na osvobození Jeruzaléma.“ (Lukáš 2:36–38)
7. Jak jsou na tom ti, kdo zestárli ve službě Bohu?
7 Svědkové Jehovovi, kteří zestárli ve službě Bohu, dnes možná zažívají bolesti a omezení, které s sebou nese pokročilý věk. Ale přesto jsou velmi šťastní. A my si jejich věrné služby nesmírně vážíme. Mají ‚Jehovovu radost‘, protože vědí, že se Jehova ujal své nezlomné moci vzhledem k zemi a dosadil Ježíše Krista do postavení mocného nebeského Krále. (Nehemjáš 8:10) Nyní je doba, kdy by mladí i letití měli jednat podle vybídky: „Mladí muži a také panny, starci spolu s chlapci. Ať chválí Jehovovo jméno, vždyť jedině jeho jméno je nedosažitelně vysoko. Jeho důstojnost je nad zemí a nebem.“ (Žalm 148:12, 13)
8, 9. (a) Pro koho jsou „neblahé dny“ nepříjemné a proč to tak je? (b) Jak byste vysvětlili slova v Kazateli 12:2?
8 Pro ty, kdo nemyslí na svého Vznešeného Stvořitele a kdo nechápou jeho nádherné záměry, jsou „neblahé dny“ pokročilého věku nepříjemné, a možná dokonce velmi skličující. Tito lidé nemají duchovní pochopení, jímž může být vyváženo trápení, které s sebou stáří nese, a bědy, které na lidstvo doléhají od doby, kdy byl Satan svržen z nebe. (Zjevení 12:7–12) Proto nás shromažďovatel nabádá, abychom pamatovali na svého Stvořitele, „dříve než ztemní slunce a světlo a měsíc a hvězdy, a vrátí se oblaka, a potom liják“. (Kazatel 12:2) Co tato slova znamenají?
9 Šalomoun přirovnává mládí k palestinskému létu, kdy na bezmračné obloze svítí slunce, měsíc a hvězdy. Všechno kolem je pak velmi jasné. Když ale člověk zestárne, jeho život je jako chladné, deštivé zimní období, kdy přichází jeden liják problémů za druhým. (Job 14:1) Bylo by opravdu smutné, kdybychom o Stvořiteli věděli, ale přitom mu v letním období svého života nesloužili. V zimním období pozdního věku totiž všechno ztemní, a to zejména v případě lidí, kteří si příležitost sloužit Jehovovi nechali v mládí ujít kvůli tomu, že sledovali marné cíle. A tak bez ohledu na to, kolik nám je let, musíme ‚plně následovat Jehovu‘, stejně jako to dělal věrný Kaleb, oddaný společník proroka Mojžíše. (Jozue 14:6–9)
Účinky stárnutí
10. Co jsou (a) „hlídači domu“? (b) „muži s životní energií“?
10 Šalomoun dále mluví o těžkostech, které přicházejí ‚v den, kdy se chvějí hlídači domu a muži s životní energií se ohýbají a ženy, které melou, přestávají pracovat, protože jich ubylo, a paní, které se dívají u oken, shledávají, že je tma‘. (Kazatel 12:3) ‚Domem‘ je myšleno lidské tělo. (Matouš 12:43–45; 2. Korinťanům 5:1–8) Jeho „hlídači“ jsou ruce, které tělo chrání a uspokojují jeho potřeby. V pozdním věku se často třesou, protože člověk je zesláblý, nervózní nebo ochrnutý. „Muži s životní energií“, neboli nohy, už nejsou pevnými sloupy, ale zeslábly a ohnuly se, a proto se člověk už jen šourá. A přece jsme šťastní, když své letité spoluvěřící vidíme na křesťanských shromážděních!
11. Co představují „ženy, které melou,“ a „paní, které se dívají u oken“?
11 ‚Ženy, které melou, přestávají pracovat, protože jich ubylo.‘ Ale co je tím myšleno? Člověk už má možná zkažené zuby a vypadávají mu, a pokud nepřišel úplně o všechny, zbylo mu jich v ústech jen málo. Rozmělňování hutné stravy je tudíž obtížné, nebo není možné vůbec. „Paní, které se dívají u oken“, tedy oči ve spojení s duševními schopnostmi, díky nimž vidíme, se zakalí, a dokonce je možná zcela obestře temnota.
12. (a) Jak je myšleno to, že „dveře do ulice se zavřou“? (b) Jak pohlížíte na letité hlasatele Království?
12 Shromažďovatel pokračuje slovy: „A dveře do ulice se zavřou, až se ztiší zvuk meloucího mlýna, a člověk bude vstávat při zvuku ptáka, a všechny dcery zpěvu budou znít tlumeně.“ (Kazatel 12:4) Dvoje dveře úst, tedy rty, se otevírají jen málo nebo se neotevírají vůbec, aby vyjádřily, co je v ‚domě‘, neboli v těle, těch lidí pokročilého věku, kteří neslouží Bohu. Na „ulici“ veřejného života není nic vysláno. Ale co letití lidé, kteří jsou horlivými hlasateli Království? (Job 41:14) Ti možná pomalu kráčejí dům od domu a někteří z nich se možná s obtížemi vyjadřují, ale rozhodně chválí Jah! (Žalm 113:1)
13. Jak shromažďovatel popisuje problémy starých lidí, ale co platí v případě letitých křesťanů?
13 Zvuk meloucího mlýna slábne, protože člověk kouše jídlo dásněmi, v nichž už nejsou zuby. Starý člověk nespí zdravým spánkem. Ruší ho i šveholení ptáka. Také málo zpívá, a když už nějakou melodii chce zazpívat, je jeho hlas slabý. „Všechny dcery zpěvu“, tedy melodické tóny, ‚znějí tlumeně‘. Starší člověk také špatně slyší hudbu a písně, které hraje a zpívá někdo jiný. Ale letití pomazaní křesťané a jejich druhové, z nichž mnozí rovněž už nejsou tak mladí, na křesťanských shromážděních dále pozvedají svůj hlas v písních ke chvále Boha. Velmi nás těší, že Jehovu chválí ve sboru po našem boku. (Žalm 149:1)
14. Jaké obavy sužují letité lidi?
14 Úděl starých lidí, zejména těch, kteří nedbají na Stvořitele, je opravdu smutný. Shromažďovatel říká: „Také se začali obávat i jen toho, co je vysoké, a v cestě jsou zděšení. A mandlovník nese květy a luční kobylka se vleče a bobule kapary puká, protože člověk kráčí ke svému dlouhotrvajícímu domu, a bědující lidé procházejí kolem ulicí.“ (Kazatel 12:5) Mnoho letitých lidí mívá na vysokém schodišti strach, že spadnou dolů. I při pouhém pohledu na něco vysokého mají závrať. Když musí vyjít do ulic, kde je mnoho lidí, nahání jim hrůzu pomyšlení, že by mohli být zraněni nebo že by je mohl nějaký zloděj okrást.
15. Jak je myšleno to, že „mandlovník nese květy“ a že „luční kobylka se vleče“?
15 U starého člověka „mandlovník nese květy“. Tato slova nepochybně ukazují, že jeho vlasy šediví, až jsou nakonec sněhově bílé. Bělavé vlasy potom padají jako bílé květy mandlovníku. Když se starý člověk „vleče“ — možná je při tom předkloněný, ruce mu buď visí dolů, nebo je má položené na bocích a v loktech je má ohnuté směrem nahoru —, připomíná luční kobylku. Pokud snad nějak takto někteří z nás vypadají, pak ať ostatní lidé vědí, že jsme součástí Jehovovy rázné a rychlé armády kobylek. (Viz Strážnou věž z 1. května 1998, strany 8–13.)
16. (a) Co je naznačeno slovy, že „bobule kapary puká“? (b) Co je ‚dlouhotrvající dům‘ člověka a jaká znamení blížící se smrti jsou zjevná?
16 Letitý člověk už nemá tak intenzivní chuť k jídlu, i když pokrm, který je mu předložen, je stejně chutný jako bobule kapary. Tyto bobule se už od nepaměti používají k podpoře chuti k jídlu. Vyjádření „bobule kapary puká“ ukazuje, že když starý člověk chuť k jídlu ztrácí, ani bobule kapary ji nedokáže obnovit. Všechny tyto věci jsou známkou toho, že člověk se blíží ke „svému dlouhotrvajícímu domu“, kterým je hrob. Ten se stane jeho domovem navždy, jestliže člověk nepamatoval na svého Stvořitele a jednal ničemně, takže si na něj při vzkříšení Bůh nevzpomene. Znamení blížící se smrti jsou zřejmá z truchlivých tónů a nářků, které vycházejí ze dveří, tedy z úst letitého člověka.
17. V jakém smyslu je „odstraněna stříbrná šňůra“ a co může představovat „zlatá miska“?
17 Shromažďovatel nás vybízí, abychom pamatovali na svého Stvořitele, „dříve než bude odstraněna stříbrná šňůra a zlatá miska se rozdrtí a rozbije se džbán u zřídla a bude rozdrceno čerpací kolo pro cisternu“. (Kazatel 12:6) ‚Stříbrnou šňůrou‘ může být myšlena mícha. Když je tato úžasná dráha sloužící k přenosu impulsů do mozku nenapravitelně poškozena, člověk zemře. „Zlatá miska“ může představovat mozek. Je uložen v lebce, jež připomíná misku, a je k němu připojena mícha. O zlaté barvě se v souvislosti s mozkem mluví proto, že tento orgán je něčím velmi cenným, a když přestane pracovat, znamená to smrt.
18. Co je obrazným ‚džbánem u zřídla‘ a co se stane, když se rozbije?
18 „Džbán u zřídla“ je srdce. Do něj proudí krev, kterou pak srdce zase pumpuje ven, aby obíhala v celém těle. Při smrti je srdce jako rozbitý džbán u zřídla, protože už nemůže přijímat, uchovávat ani pumpovat krev, která je nezbytná pro vyživování a okysličování těla. ‚Rozdrcené čerpací kolo pro cisternu‘ se přestane otáčet, a tak skončí oběh krve, která udržuje život. Jehova tak Šalomounovi odhalil krevní oběh dávno před tím, než v 17. století lékař William Harvey předvedl, že krev v těle obíhá.
19. Jak slova v Kazateli 12:7 souvisí se smrtí?
19 Shromažďovatel dodal: „Potom se prach vrátí do země, právě jak byl, a duch sám se vrátí k pravému Bohu, který jej dal.“ (Kazatel 12:7) Když se rozdrtí „čerpací kolo“, pak se lidské tělo, které původně bylo vytvořeno z prachu země, do prachu vrací. (1. Mojžíšova 2:7; 3:19) Duše umírá, protože duch neboli životní síla, kterou Bůh dal člověku, se vrací ke Stvořiteli a přebývá u něho. (Ezekiel 18:4, 20; Jakub 2:26)
Jaká budoucnost čeká ty, kdo pamatují na Stvořitele?
20. O co Mojžíš žádal ve své modlitbě zapsané v Žalmu 90:12?
20 Šalomoun velmi jasně ukázal, jak důležité je pamatovat na našeho Vznešeného Stvořitele. Je jisté, že ty, kdo na Jehovu pamatují a upřímně činí jeho vůli, nečeká jen poměrně krátký život plný těžkostí. Ať jsou mladí nebo staří, mají stejný postoj, jako měl Mojžíš. Ten se modlil: „Ukaž nám právě, jak počítat své dny tak, abychom získali moudré srdce.“ Tento pokorný Boží prorok si upřímně přál, aby jemu a izraelskému národu Jehova ukázal nebo aby je naučil, jak moudře hodnotit ‚dny svých let‘ a využít je způsobem, který Bůh schvaluje. (Žalm 90:10, 12)
21. Co musíme dělat, jestliže své dny chceme počítat k Jehovově slávě?
21 Zejména mladí křesťané by měli být odhodláni řídit se radou shromažďovatele, totiž pamatovat na svého Stvořitele. K tomu, aby Bohu prokazovali posvátnou službu, mají opravdu vynikající příležitosti. A jestliže se v tomto ‚čase konce‘ — bez ohledu na to, kolik nám je let — naučíme počítat své dny k Jehovově slávě, budeme je moci počítat navždy. (Daniel 12:4; Jan 17:3) Abychom to mohli dělat, musíme samozřejmě pamatovat na svého Vznešeného Stvořitele. Musíme také plnit celý svůj závazek, který k Bohu máme.
Jak byste odpověděli?
◻ Proč jsou mladí lidé vybízeni, aby pamatovali na svého Stvořitele?
◻ Uveďte některé biblické příklady lidí, kteří pamatovali na svého Vznešeného Stvořitele.
◻ Jaké účinky stárnutí popsal Šalomoun?
◻ Jaká budoucnost čeká ty, kdo pamatují na Jehovu?
[Obrázky na straně 15]
David, mladá izraelská zajatkyně, Anna a Simeon pamatovali na Jehovu
[Obrázky na straně 16]
Letití svědkové Jehovovi radostně prokazují posvátnou službu našemu Vznešenému Stvořiteli